| |||
Učebna 1 Dolly, Kelly 18:16:35 Na druhé straně lavice se objeví Kelly. Skoro automaticky ji věnuji úsměv. Společně čekáme, abychom ho chytili než udělá nějakou další větší... 18:16:53 ...blbost! Sahnu po něm přes lavici, ale úplně ho minu, jen se narazím pasem na lavici. Syknu bolestí, ale více mne štve, že mi zase utekl. (50%) Nevěřícně se podívám na Kelly, které také proklouzl. Jak to, že ještě stojí? A když, jak může být tak mrštný? Jsou to věci, které absolutně nechápu. Každopádně léčí Ary, takže máme trochu času na další pokus. Proměním se ve velkou modrobílou lišku a proklouznu pod lavicí a kolem dvojice na zemi, abych se napozicoval poblíž Dollyho, kdyby cokoliv. Budu takhle mnohem mrštnější, kdyby chtěl zase zdrhnout. (70%) 18:17:05 Zvedá se opět jakoby nic, nicméně tentokrát zakolísá. Skočím pod něj, když padá, takže pokud ho někdo nechytí hned jak zakolísá, podepřu ho tak, aby neupadl až na zem. (72%) Pokud k tomu dojde, trochu se mi rozjedou do stran tlapy, ale není to nic, co bych neustál. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Ulgge 18:16:47 Když v jejím těle již necítím žádné zranění, otočím se, abych se ze své vyvýšené pozice rozhlédl, kdo ještě potřebuje pomoci. Musím chvilku zaměřovat a špatně se mi dýchá, ale není to nic, co by mne snad mohlo zastavit. Kdybych nad tím přemýšlel, asi by mne samotného napadlo, jak je vůbec možné, že toho vydržím tolik. Z jedné strany stojí Ulgge a z druhé vlčice, jenž se od něj celý víkend nehnula. Když mne pozdraví, usměji se na ni. "Ahoj," pozdravím ji. Mezi oči mi stále pomalu neodbytně stékají pramínky krve. Má krev je mnohem světlejší a řidší, než lidská krev, i tak je dobře vidět. 18:16:53 Sklouznu z lavice a překvapivě hbitě se protáhnu za Aryaniu a Kelly. (82% vs 64% a 50%) Sklouznu do kleku vedle víly. Sice už se jim léčitel věnoval, ale stále jim mohu pomoci. Položím ruce na Ary, abych k sobě stáhl její bolest a zbylé pohmožděninky kolem křídel. V momentě, kdy se jí dotknu, tak mi samozřejmě vyraší identická křídla na zádech. Celou dobu se na ni mile usmívám. 18:17:05 Když už jí nic není, zvednu se od ní, abych ji mohl překročit a věnovat se dívce vedle. Hned jak se ale narovnám, tak se mi zatočí hlava a zapotácím se. Mé tělo už nemá dost sil, aby mne udržovalo vzhůru, snažilo se vypořádat se zraněními a ještě využívat schopnosti. Takže se zakuckáním skácím k zemi. (24%) |
| |||
Učebna 1 Remmi, Jack 18:16:20 - 18:17:02 Remmiho a Jackova snaha dokáže zvednout mou tělesnou teplotu natolik, abych začal hřát a vysušil spodní vrstvu oblečení, jenž se dotýká mé pokožky. Přestane tak ode mne stoupat vroucí pára. Dlouhých čtyřicet sekund to vypadá, jako kdybych jejich snahy nezabírali. Nicméně pokud je někdo senzibilní na teplo, může cítit jak v mém nitru prudce stoupá teplota daleko za hranici tisíce stupňů. I když zlato taje, je nepoddajné a Jackovi vykluzuje z uchopení. Srdce nebije a plíce již nějakou dobu nedostali vzduch, tak je zlato těžké a nemá ho co hnát po mém oběhu. Je to možná i dobře, vzhledem k tomu, že hned, jak začalo zlato tát, tak se na pravém roztříštěném rameni začali objevovat zlaté fleky, co mi košili lepí k pokožce. Stejný proces se děje s mými popraskanými zády, které jsou ale mimo oba páry očí. Změknutí zlata má za následek to, že se do očí vrátí kosočtverce a trocha života, těsně před tím, než se víčka zavřou, ruce spadnou podél těla, zatímco nově vláčné tělo se svou plnou vahou více než stopadesáti kily řítí na Remmiho. |
| |||
18:11:19 - 18:17:40 Medituji a jen koutkem mysli kontroluji, že jsou všichni tři v pořádku a v klidu. Když se ke mne dostane myšlenka volající o pomoc, pomalu rozlepím oči a zvednu se. Opráším se od mechu a listí a promluvím ke všem třem. Domluvím s nimi, že vyčkají a sám vykročím volným krokem z lesa. Jakmile se dostanu dost daleko od jeho okraje, zatočím se a vyskočím do vzduchu. Během skoku se proměním a potom spěšně vyrazím vzduchem přes pozemky. Vystřelím neuvěřitelnou rychlostí bez vlnění, jako přímá střela. Jak dorazím k zadními vchodu, během střemhlavého letu se proměním a dopadnu pevně na nohy před vchodem do budovy. Trochu si srovnám oblečení a opasek a s rukou na rukojeti katany vstoupím dovnitř. Dlouhými kroky kráčím přes chodbu. Již zdálky cítím koncentraci divoké magie. Přejdu vchod do učebny a zamířím k dívce venku. Sehnu se k ní a zalovím v rukávu. V ruce se mi objeví lahvička v které je jasně oranžová tekutina. Odzátkuji ji a kápnu ji kapku na každou ruku, jestli je má volně přístupné. Mělo by to pomoci jejímu teplu, aby se zbavilo konečně vody prosycené dračí magií. (89%) Poté již opatrně vkročím do třídy. Matko, ochraňuj životy všech jejichž čas nenastal. Snažím se vykoukat, co se tady vlastně děje, případně čekám, zda mne někdo osloví. U toho jen tak mimochodem cinknu prstem do sochy vedle. (96 - 5 = 91%) Když se však nic nestane, prohlédnu si ji. To je zatraceně silné kouzlo. Zvednu i druhou ruku a na sochu položím obě dlaně. Z náramků jenž jsou součástí rukavic vyšlehnou zelené jiskry a zlomí ledové dračí kouzlo, jenž ji svazuje. (115 - 5 = 110%) Jak dívka začne vláčnět, nastavím náruč a nechám ji do ni volně vklouznout, když se jí podlomí nohy. Bedlivě ji pozoruji nezakrytým rudým okem, zda je v pořádku. |
| |||
18:16:21 Hned jak se posadím a spustím ruce, sevře mne v objetí. Obejmu ji jednou rukou kolem ramen a drobně pohladím. Nemám ji na to co říci. Rád bych jí ujistil, že by se to nestalo, nebo že by to nebyl konec. Velmi rád. Ale je dost stará na to, aby si sama uvědomovala pravdu a nemá smysl ji lhát. "Hlavně, že jsi ty v pořádku..." brouknu ji v odpověď do vlasů. 18:16:23 Jedno obočí mi povyskočí výš, když se na mne tak Kelly podívá. Kdy mne takhle někdo naposledy peskoval? Česrin ještě na Zemi? "Jestli chci čarovat si nejsem jistý nikdy," odtuším ztlumeným hlasem, abych tady nekřičel na celou třídu a trochu přivřu oči. Skoro by to s trochou fantazie mohlo vypadat jako pobavený výraz. Rychle je to ale pryč. "Je třeba mé pomoci, vidím ti to na očích. Tak mne nech pomoci," odtuším a počkám, až mi pokyne k poloroztříštěné soše Miko. Kývnu hlavou na souhlas a to i na její slova, že jde také pomáhat. 18:16:35 Obejdu skupinku, ujistím se, že je dračice skutečně stále mimo a opatrně zakleknu u sochy. Ponořím se velmi opatrně do své magie, abych ji vyvolal ku pomoci meduse. Nicméně se vůbec nic nestane jak se stále ještě probouzí. (8%) Soustředěně se na sochu zahledím a chvíli to vypadá, že nic nedělám. Já se ale obracím do svého nitra, abych navinul dostatek magických sil ke kouzlu, které není zrovna má parketa, ale má zde největší šanci na úspěch. Když mám dojem, že jich je dost, kolem mne zapraská časová magie. Někdo s hodně citlivým sluchem by mohl postřehnout slabé tikání, které zní ovšem vzdáleně a dutě. Začnu vracet sochu do původní podoby před roztříštěním. (89%) Nicméně, jakmile se dostanu do bodu, kdy se ledové kusy vrátí k soše, je mi jasné, že to stačit nebude. Již je pozdě, abych přestával nebo změnil své záměry, takže do sochy pošlu silný výboj černé magie, který ji začne léčit. (124%) Poslední výboj byl ale sesbírán ve spěchu, takže se do ní vlije mnohem více energie, než jsem chtěl. Díky tomu začne také natávat a vracet se do běžného masového stavu. Je to ale několikanásobný šok pro její tělo, takže nejenomže jí budou stále fantomově bolet ulomené části, ale také zůstane v bezvědomí. Když roztaje, zachytím ji a opatrně ji položím na lavici za ní. 18:17:05 Zvednu se, abych se rozhlédl po třídě, kde ještě je třeba mé pomoci. |
| |||
Učebna 1 Tarney, Dolly 18:16:15 S mým posledním plesknutím mi sevře ruku. Po tváři mi tečou slzy úlevy. Na jeho sotva viditelý úsměv mi vyjedou koutky skoro až k uším a nedokážu se neusmívat. Pomůžu mu se posadit a jakmile má stabilitu, pevně ho obejmu. "Bála jsem se, že o tebe přijdu..." 18:16:23 Když se rozhodne vstát, samozřejmě z objetí ustoupím. Všechno kolem začne schnout a já se tak nemusím bát, že bych zase nemohla nic dělat. Rozhlédnu se kolem. Před námi leží trochu nadrolená Miko, o Hilla se stará Jigme s kočičákem a démonem. Dolly debatuje s běláskem a je mi jasné, že si ten malý blázen bere na bedra moc. Obvzlášť když míří k dračici. Za námi v rohu si všimnu pavoučice s malým chlapcem, u kterých sedí ta dívenka z chodby z démonkou. Zdá se, že to mají pod kontrolou. Změřím si i Tarneyho. Sice mu po fyzické stránce nic není, to ale neznamená, že není vyčerpaný. Otočím se na něj s tlapkama v bok. "Jsi si jistý, že chceš v tomhle stavu čarovat? Teď jsi se probral. A upřímně, kdybych tě neznala, tak bych řekla, že máš jednu nohu v hrobě..." Jestli ale bude neodbytný, jakože určitě bude, pokynu mu k Miko. "Já se jdu postarat o Dollyho. S tou jeho paličatostí to za chvíli přežene..." Povzdychnu si a vydám se k němu. 18:16:35 Dojdu k němu akorát, když se vyškrabe na lavici a už položil ruce na dračici. Ze zad mu vyraší bílá blanitá křídla a je slyšet křupání žeber. Stoupnu si z druhé strany, než je bělásek. Tak ho máme větší šanci chytit. 18:16:47 Jakmile stáhne ruce, bedlivě hlídám, jestli se nepokusí opět vysmeknout a jsem připravena ho chytit. I kdyby za nohu (64%). "Ahoj, Dolly." |
| |||
Učebna 1 Dolly 18:16:29 Ta malá kluzká zraněná krysa. Napadne mne, když mé ruce uhne tím, že se sehne a protáhne se pod lavicí. Podívám se na něj přes ní s rezignovaným výrazem. Setkám se s jeho nechápavým. Mám chuť promnout si kořen nosu a hlasitě si povzdychnout, nicméně z něj pro jistotu nespouštím zrak. Skoro bych řekl, že hned jak bych to udělal, tak mi zmizel nebo se zhroutil. "Posloucháš se vůbec...?" pokouším se o poslední snahy ho trochu probrat. 18:16:35 To už se ale škrabe na lavici, ani mne neposlouchá, aby dosáhl na Nybe. Protáhnu se pod lavicí stejně jako on a postavím se za zlatou lavici, když na Nybe položí dlaně. Nevím, co by to udělalo, kdybych se ho pokusil poslat do bezvědomí, nebo ho jen odtrhl, takže zůstanu stát za ním. Rozhodně nehodlám jít nikam pryč. Nakrčím nos a čelo, když z takové blízkosti slyším chroupání jeho žeber. Magor jeden. 18:16:47 V okamžiku, kdy doléčí Nybe, stojím za lavicí a jsem připraven ho chytat, kdyby se z přemíry zranění začal hroutit, či dokonce omdlel. Nevypadá to ale, že by k něčemu z toho mělo dojít. |
| |||
Učebna 1 18:15:23 - 18.16.45 Kristy, Lee, Shae Dorazí Shae. Hodím po ní pohledem, jen nevím zda byl víc vyděšený, děkovný, úlevný, nebo bojácný. Zkroutí se totiž ve mne všechny tyto pocity. Jsem ráda, že je tady zrovna ona, protože je silná a velmi schopná, jak mi ostatně předvedla, když mne zachránila. Vím tedy, že jim zvládne pomoci, abych se je pokusila vyléčit. Problémem je, že moje magie funguje na bezvědomé tvory hůř než na ty, co jsou vzhůru. Minimálně tahle magie. Do té druhé nehodlám sahat. Uvědomuji si ale, že jestli ze mne vzala energii, dokáže mne podle ní opět poznat. Mám trochu strach, jak s tím bude nakládat a jak moc se v tom bude vrtat. Teď bych ani nevěděla, kam mám jít, když jsme úplně jindy úplně jinde. Ale není přeci možné, abych tady zůstala, kdyby věděli kdo jsem... Z myšlenek mne vytrhne, když se mne po mém souhlasném kývnutí dotkne a ponoří se do studny energie. Můžeš mi vysvětlit, jak může čerpat energii ze mne a ne z tebe? Hhh? Tentokrát sebou ani neškubnu, jen se na Shae překvapeně podívám. A také se trochu usměji, protože je to skoro poprvé, co bych slyšela, že ona něco neví. Nechávám ji čas na průzkum a trpělivě u dvojice čekám. Pak hladce ty dva od sebe oddělí, jako kdyby to byla ta nejběžnější věc, co dneska udělala. Prostě tak. Skoro bych se ztratila v tom ji obdivovat, když si uvědomím, že bych měla zastavit krvácení a ideálně ji vyléčit. Hned jak se ocitne na zemi, položím na ni ruce a pokouším se zkroutit svou magii do regeneračního kouzla. (17 - 5 = 15) Možná jsem jí to oko polechtala. Můžeš mi pomoci? Prosím? Já jsem tady ta vyčerpaná! Teď mne podojila o energii! Trochu semknu rty. Jako kdyby jí snad někdy mohla dojít. Ale! Že by to byla zpupnost, co v tobě cítím? Už jsem chtěla protestovat, když ale ucítím, jak se mi do těla vlije trocha síly. Zkouším to znovu, něčím lehčím. Snažím se vyléčit poničení tkáně za okem a zastavit krvácení. S mocí, která není jen stín, to jde podstatně lépe. (66 - 5 = 61) Na Shae pokus s energií jen opět kývnu hlavou na souhlas. Když zavolá na démona, i já se otočím, abych ho našla pohledem u wyverna. Má léčitelská práce je mizerná a jestli rychle někdo něco neudělá, tak o to oko přijde. |
| |||
Učebna 1 Nejsem vyčerpaná jenom fyzicky velkého množství vydané energie pro jeho záchranu, ale také také mentálně a to z toho neustálého soustředění na předávání svojí energie. Bylo téměř veškeré mojí pozornosti jen abych si z něj energii nezačala přirozeně brát když začala ta moje ubývat. Voda v jeho plicích jsem proto už řešit nemohla. Během mého snažení udržet pana Draca při životě se u něj vystřídalo hned několik studentů kteří se bez úspěchu snažily zbavit ho vody v plicích. Z těch prvních se zdál ork nejschopnější, když se však připojila ta děvka a namísto pomoci mu zlomila žebra. Nemohla se divit že dostala bleskem. A to může být ještě ráda že to zůstalo jen u toho, protože kdybych v tu chvíli měla více sil a pozornosti které bych jí mohla věnovat budou k jejímu odklízení potřebovat koště. Nemůžu říct že bych nebyla zklamaná. Po rychlém odběhnutí zeleného přispěchala na pomoc vlčí démonka. Ta se ze všech kteří se pokoušeli pomoci zdála nejschopnější. O jeho kompletní záchranu se však nakonec postará nově příchozí démon. Tiše si oddechnu úlevou když cítím jak se mu po jeho zákroku začne vracet život. Už se chystám protestovat když ho pak vlčice začne plácat po tvářích ovšem její slova mi kompletně zmrazí výraz. Překvapením, nepochopením a možná taky trochu nedůvěrou. Ovšemže takové prohlášení bylo šokující, když jsem z ní necítila ani špetku toho co z něj. Jediné co měli společného bylo že jsou oba démoni, ona však docela obyčejná démonka. Spustím z něj svoje ruce a s drobnou úklonou ustoupím stranou abych nepřekážela když slézá z lavice. Ampulku od jeho zachránce použiji záhy. Pomůže, ale ani zdaleka nedoplní tolik energie kolik bych potřebovala. Rozhodně mě však dostane od hranice kompletního vyčerpání. Někdy během své pomoci jsem si podvědomě přivolala své brnění. Z mojí školní uniformy jsou tak jen cáry. Té už nikdo nepomůže tak dílo dokončím a bez námahy ze sebe strhnu co zbylo. Nebude za to rád. Příliš se nerozhlížím komu bych mohla dál pomoci. Nápomocná nálada mě tak docela opustila. Shariky tiché volání o pomoc můj názor ale rychle změní. Víc než možnost pomoc v ní vidím šanci doplnit energii. Sotva tak stačí doříct stojím po jejím boku. S mou nadlidskou rychlostí můj přesun nestačí ani postřehnout. "Pomůžu, když dovolíš?" zeptám se během toho co se k ní skláním. Dám jí jen chviličku na rozmyšlenou než se ji dotknu. Nehledě na souhlas nebo protest si z ní opět vezmu trochu síly, tak jako předtím během našeho útěku z rozpadajícího se pozemků staré školy. Tentokrát se ale ani nepokouším to udělat tak aby si toho nevšimla. Předtím jsem to zkoušela a všimla si stejně. Letmo si přitom prohlédnu její novou podobu. Nevím co jí vedlo k takové změně. Rozhodně to totiž není změna k lepšímu, předtím se mi líbila víc. Čeho touhle svojí změnou tak chtěla docílit? Koho tady jako chtěla oklamat? Vždyť její energie je cítit pořád stejně. Teprve potom se zaměřím na dvojici bezvládných těl, zaklíněných v opravdu nešikovné pozici. Obejdu je kolem dokola, jak jen mi místo u zdi dovolí, abych zjistala jak co nejšetrněji dostat parůžek z jejího oka. Vždycky by to šlo prostě silou ale to by potom přišel buď on o roh, což by mi ani moc nevadilo, nebo ona kompletně o oko a go už by pro ní asi bylo horší. Chytím jí pak za rohy a zdvednu její hlavu z té jeho (97%-5%). Parohu se tak zbavím téměř v identickém směru jak se do oka dostal. Opatrně démonku položím kousek vedle a podívám se zpatky k Sharice. "Můžu se ji pokusit předat trochu síly, ale jestli sama nemá rychlou regeneraci nevím jestli to pomůže" oznámím dívce bez okolků. Na reakci dlouho nečekám a ať už je jakákoliv tak se o to pokusím (62%-5%). Tentokrát to jde ale o dost hůř. "Nemáš ještě něco na vyléčení, nebo alespoň pro stabilizování?" obrátím se na démona-záchranáře. Bílého si už nevšímám, kromě toho že je od krve a v šoku mu nic moc nebude...a jestli je tak ať se stará taky někdo jiný. |
| |||
Učebňa Remni a Gill 18:14:50-18:16:20 Postavím sa vedľa toho chalana a poviem: “Cítim z neho kov...veľa zlata...to dokážem Gillovi pomôcť... Namierim ruky na neho a jednou rukou začínam používať svoje schopnosti na rozpohybovanie jeho zlatej krvy a druhú a rozkmitanie molekúl a zahriatie ich na čo najväčšiu teplotu. “ Toto by malo pomôcť...“ (41% a 76%) |
doba vygenerování stránky: 1.4332730770111 sekund