| |||
Okenice - Učebna 1 Poté co mlha opadla jsem navrátil své tělo do původní podoby. Tedy až na spálenou část. Tu bych si měl nejspíše useknout, aby jsem se rychleji vyléčil. Vlastně budu mít konečně možnost, aby jsem zkusil něco, co jsem dříve chtěl vždy zkusit, aby nebyl na to prostor a nebo čas. Jendo z toho vždy scházelo, ale tady. Tady by se snad oboje našlo. Moje ruka se však zcela zahojí, když kolem mě projde nějaký rohatý muž, který tu obchází a použije na mě nejspíše magii. Je to zvláštní pocit a já k dotyčnému ihned pocítím zvláštní emoce. Řekl bych, že je to hněv. Za to, že mě vyléčil si jej jistě zasluhuje. Hněv. Jo to bude ono. Jen tedy tohle není dobré místo a ani doba na hněv. Ostatní zde už udělali dost bordelu, což mi připomíná, že tahle škola má jasný problém s dodržováním pravidel. Je to opravdu na hlavu. Takto tu na sebe používají schopnosti, které ovlivňují zdraví ostatních. Úlevou trochu je, že Terney je v pořádku. Mám z toho radost. Miluji jej a podle seriálů a filmů by pro mě bylo zdrcující, když by jsem o něj přišel, bez toho, aby jsem mu vyjádřil své city, ale nevím jak. Hádám, že on není ten tip, na který bych mohl použít co znám. Navíc je jistě o dost starší. Vlastně tu, asi budu nejmladší. Nejdříve láska a nyní hněv. Dvoje emoce, s kterými si nevím rady. Hněv zatím odložím stranou, jelikož láska má mít přednost, jenom... Jakmile kolem mě projde Ulgge, tak se přesunu na druhou stranu místnosti, kde se posadím do okenice a hledím ven. Všechno nechávám za sebou. Boje, skřeky, léčitele, kteří se starají o raněné. To se mě netýká. Nebo ano? Vlastně nevím. Grimgull předtím řekl, že je máme dostat z vody, tak jsem to udělal. Nevím vlastně proč, asi mi přišlo, že ví co se má dělat a tak jsem to udělal a jelikož měli jít z vody, tak mi přišlo, že by jsem měl vzít i tu vodu, kterou měli v sobě. Asi to byl dobrý krok. Asi. |
| |||
Před učebnou - Učebna 1 18:14:45 - 18:15:23 Přiblíží se démon a když zamíří ke mne, vytrhne mne z mého dýchání. Schoulím se více pod kapucu, když se nade mnou tyčí do výšky. Podá mi ale nějakou lehavičku, kterou si překvapeně převezmu. "Děkuji...?" pronesu trochu zmateně. Když ale k Alfě pošle orb, odzátkuji lahvičku a podezřívavě si k ní čichnu. Nakonec ji ale vypiji. Když se mi do těla vlije nová energie, tak se opatrně zvednu. Musím se dobrou půl minutu přesvědčovat, abych nakonec opatrně došla do dveří učebny a nahlídla dovnitř. Z toho pachu se mi zvedne žaludek a do očí mi vyhrknou slzy. Vypadá to tam hrozně a to je jen to, co vidím. Všimnu si ale kolapsu dvojice v rohu místnosti a tak se tam rozběhnu. Pokouším se je otočit nějak tak, abych na ně viděla a mohla jim nějak pomoci, ale ani s nimi nehnu. (32 - 5 = 27%) Možná je to dobře, nerada bych jim více ublížila. Ohlédnu se do místnosti. "Může mi s nimi někdo pomoci prosím?" pokouším se být alespoň slyšet, i když je to spíše zoufalý hlasitější šepot. |
| |||
Učebna 1 18:16:47 Ulgge Pokusí se mne znovu zastavit a já netuším proč. Když mi sahne po rameni, rychlým pohybem se podsmeknu pod lavicí mimo jeho dosah. (87%) Hodím po něm nechápavý pohled. "Nikomu nebudu nic platný, když budou mrtví všichni..." namítnu a aniž bych čekal na jeho další reakci, vyškrabu se na zbytky zlaté lavice, abych se mohl dotknout bílé dračice. Jak na ni položím ruku, rychle k sobě stáhnu všechna její zranění, než mne stačí zase někdo zastavit. Musíme jim přeci pomoci! I když mi v hrudi křupou žebra, tak to nevypadá, že by mne to snad zastavilo. (98%) Tvrdošíjně se držím vědomí a léčení. |
| |||
Učebna 1 18:15:23 Jak prudce škubnu hlavou směrem vzhůru, na paroží najednou cítím odpor. Strnu, když mne okamžitě do smyslů udeří její vyprchávající život. Nevím jak moc hluboko můj paroh je, ale jen v oku nevězí... V této podobě mám parohy poměrně malé, ale ostré. Alespoň jí netrčí z hlavy ven, tím jsem si jist, i když tam nevidím. Všechno mi ale hlavou proběhne v rámci okamžiku, protože její bezvládné tělo začne padat na mne a já musím použít všechno své sebeovládání, abych prudce nevyškubl paroh a neutekl pryč. Její pád zastaví stěna a jak mne její váha táhne za hlavu, spadneme společně na bok. Jakmile cítím, že se mne dotkla první kapka její krve se sklivcem a zároveň mne ten pach udeří do nozder, tak se mi zvedne žaludek a poté se odporoučím do mrákot za ní. |
| |||
Učebna 1 18:15:17 Jak dojdu k Leemu a zaklepu mu na rameno, tak cítím jak se lekne. Nestačim uhnout (6-5=1%), takže mi jeho paroh zajede rovnou do oka. Rázem cítím obrovskou bolest, která mě pošle rovnou do bezvědomí a já začnu padat na jeho malé tělo |
| |||
Učebna Luis, Grimgull, Rekki,, Miko Před schnutím mého ocasu zeleného zachráňuje jelen. A že má opravdové štěstí protože nebýt jeho zásahu je orkova hruď rozsekaná i s kostmi chránícími jeho vnitřní orgány. Jak dlouho by pak asi dokázal přežít? Co by ho mezi ztratou krve a šokem z bolesti poslalo do kolen dříve? To se nejspíš dozvím příště. Ocas se od něj odrazil a já ho jen stáhla zase zpátky, takže sebou opět nedočkavě škubal, lehce z jedné strany na druhou. Dál už si jich ale nevšímám, můj cíl je pořád stejný - zledovatělé tělo medúzy. Jelení mozek by dál zasahoval a protože se ke mně nemá jak sám dostat, stejně jako ta předchozí nicka, nemá cenu se jím zabývat. Jen si pohrdavě odfrknu a s úsměvem dál pokračuji. Jsem pak záhy znovu vyrušena, stejným otrapou který se marně snažil mě rozhodit už při "útoku" orka. Tentokrát však o něco efektivněji, bolestivým tlakem v mojí hlavě. Úsměv však z mojí tváře nezmizel ani v tuhle chvíli, bolest jen podnítila radost z utrpení. Nadšeně se uchechtnu než pod ním ztratím vědomí. Bolestí samotnou by se mu to nikdy nepodařilo, muselo v tom proto být něco víc. V novém sestřihu pro medúzu jsem se ale stejně moc daleko nedostala. Je to tak sotva desítka hadů o které jen kvůli jejich vyrušování přišla. |
| |||
Učebna 1 Dolly Když mu křídla zmizí jen mrknu, jak mne to takhle zblízka stále překvapuje. Něco jiného je to pozorovat z dálky nebo o tom číst... Každopádně jsem se nechal rozptýlit moc, protože se mi podtočí pod rukou a protáhne se za mne. Hned jak se pokusí odejít kolem lavice, tak ho drapnu za rameno a znovu se ho pokusím zatlačit do židle. (74%) "Nikam. Všem budeš prd platnej, když budeš mrtvej," zavrčím na něj už trochu nakvašeně. |
| |||
Učebna 1 Kristy Bolest hlavy není ještě ani o chlup lepší, když se mne najednou zničehonic někdo dotkne. Prudce zvednu hlavu, až vzduchem zasviští paroží a jestli je moc blízko, tak ji jím naberu. (34%) Okamžitě se kolem ní prosmeknu pryč a uskočím do strany. Nenechám se jí zachytit, pokud to jen trochu jde. (89%) "Nedotýkej se mě!" zaječím na ní dětským hlasem. |
| |||
Učebna 1 Ulgge Hlava se trochu zatočí, pohled trochu rozmlží a při dalším kroku se s někým střetnu. Snažím se mu zaostřit do obličeje, ale moc mi to nejde. V momentě, kdy se dotkneme, křídla se rozplynou a do bílých vlasů se zabarví modré pruhy. Když pochopím z jeho slov a zatlačení, že se mi snaží zabránit v tom pokračovat, vysmeknu se mu z rukou a couvnu od něj, až drcnu o lavici za mnou. Zavrtím hlavou v nesouhlasu. "Musím pokračovat... Musím pomoct..." protestuji a snažím se pokračovat dál. (26%) |
| |||
Učebna 1 Rekki, Kristy, Dolly Po mém asi životním výkonu, co kdy vyšlo z mých plic, se skutečně směrem k nám vydá někdo z ošetřovny. Mám dojem, že mi shoří krk, vzhledem k tomu, že jsem za celou dobu, už od příchodu do NŠÚ snad ani nezvýšil hlas. Netrpělivě na ně čekám ve dveřích učebny, nervózně se ohlížejíc do učebny. "Mohli byste přidat do kroku? Tarney už nějakou dobu nedýchá!" houknu na ně, abych donutil zrychlit ten klidný krok démona. Na chodbě se ještě věnuje Shar a Alfě. Mám dojem, že mi mezi prsty prokluzuje příčetnost, kolik se toho dneska stalo. Když mne pavoučnice osloví, zda jsem JÁ v pořádku, křečovitě a možná trochu hystericky se rozesměji. "Vážně? VÁŽNĚ? Tady umírá dobře půlka třídy," máchnu rukou do učebny, "a ty se ptáš, jestli jsem JÁ v pořádku?" koukám na ni, jak kdyby měla při nejmenším tři hlavy a právě se přede mnou změnila ve fialové žužu. Když nás léčitel odešle do třídy, mávnu na pavoučnici, že si beru levou stranu a vyrazím kolem Mersiho do třídy. Když mi cestu podél zdi zahradí bezvládná těla, proměním se v malého modrého ptáčka a přeletím je. První bez viditelných zranění je sice Jack, ale když k němu začnu slétávat, všimnu si, jak se od anděla potácí Dolly. Proměním se do své běžné podoby těsně před ním, až do mne trochu duchne. "Hej, hej, kam to běžíš... Sedni si a počkej na ošetření," promlouvám k němu klidně a snažím se ho usadit, aby se nikam dál nepotácel. Momentálně je to ale asi stejné, jako se snažit chytit vodopád. Na to, že mu z hlavy stéká krev, je překvapivě agilní. (11%) |
doba vygenerování stránky: 1.5427370071411 sekund