| |||
Učebna 1 Gill Čekám perdu o zeď, ale ta se nekoná. Nebo aspoň ne tak, jak bych čekal. Cítím jak mě někdo chytí a náraz kovu o zeď. Otevřu oči, vhledem k už klidnýmu proudu. Jak jsem si myslel, chytil mě ten týpek, co mě vyzlatil z kamený lavice. Přijdu si teda dost divně, když mam na sobě jen kabát a ještě k tomu jeho. Po takovýdle intimitě fakt neprahnu... "Dí..ky.." dořeknu zaraženě, jak z něj najednou stoupá horká pára. Né že by mě to zrovna trápilo. Každopádně cítim, jak pode mnou tuhne. Jako by fakt byl z kovu. Což je facinující, páč na dotek působí jako jeho povrch jako normální tkáň. Vymaním se z jeho sevření a přemýšlím, jak bych mu mohl pomoc oplatit. Když z dívky někde vedle padne jméno Gill, otočím se k ní. Hledí na nás. Pohled okamžitě stočím k týpkovi a skoro ve mě hrkne. Je jiný, ale jeho rysy a ten úšklebek jsou přece jen stejný. Navíc to i vysvětluje, proč mi tak aktivně pomáhal. "Do čeho ses to zas namočil?" pronesu k němu nešťastně, stále ještě trochu nevěřícně. Musím ho zachránit. Za každou cenu. Nemůžu o něj přijít znovu. Mysli, Remmi, mysli... Co potřebuje tekutý kov, když ztuhne? Bingo! Je to sice riskantní, ale co teď můžu ztratit? Přiložím mu ruce na hruď a sahnu do svých zásob černé magie. Nic (10%). No, ták! Zase nic (10%). Krucinál! Sotva škytnutí... (16%) Zklamanej sám nad sebou přiložím svý čelo na jeho. Vypustím všechny ty emoce, který jsem v sobě dusil celý tři roky. "No tak, Gille! Nesmíš znovu zmizet z mýho života!" Po tvářích mi tečou slzy. Vezmu všechny ty emoce, od dobrých po ty špatné, ze všech našich společných chvil a z jeho ztráty. Dám do toho snad celé srdce a duši. Konečně se ve mě vzedme magie, tentokrát obě dvě (57%). Konečně cítím, jak do něj proudí moje magie a jen doufám, že to pomůže. Soustředím se, dokud to bude nutný. |
| |||
Učebna 1 především Sukui Při jejím doteku zlehka přivřu oči a jen s vypětím všech sil se jí nakonec zahledím do očí. Napřed ke mne vůbec nedolehne, co mi vlastně nabízí. Když se ale k mému oblouzněnému vědomí dostane možnost čerstvé krve rovnou z tepajícího těla, oči se mi rozšíří překvapením. Kdybych racionálně uvažoval, asi by mne napadlo, že za rohem je jídelna. Kdybych racionálně uvažoval, asi bych přemýšlel nad tou nespecifickou pomocí. Kdybych racionálně uvažoval, věděl bych, že tohle vždy vede jen do zkázy. Jsem ale hladový, v přítomnosti čerstvé krve a křehká sladce vypadající dívenka mi nabízí svou krev. Uvažuji momentálně všelijak, ale racionálně to není. (22%) Kývnu hlavou na souhlas, že přijímám její nabídku a že to tak myslím může napovědět i lehký stisk mých dlaní na jejích ramenech. Natáhne ke mne ruku. Pustím její ramena a něžně v dlouhých prstech sevřu její odhalené zápěstí. Sehnu se k němu a už se skoro zakousnu, když dodá tu otázku. Zvednu k ní od její ruky pohled zářivých fialových očí a jen se usměji. Poté již oči zavřu a pomalu ponořím tesáky do kůže. Jakmile proniknou pokožkou, do jejího těla se po úvodním štípnutí vyvalí vlna endorfinu a vitaminů. Je to již hodně dávno, co jsem měl živého dárce. Dobrovolně darované rovnou z těla. Netušil jsem, že něco takového se mi stane na škole. Naštěstí na doplnění sil stačí několik hlubokých doušků. Netuším co nás ještě čeká, tak se napiji dosytosti, ale tak, abych ji neohrozil. Přestanu pít a lehounce se oddálím rty, jen tak, abych mohl ranky olíznout špičkou jazyka. Ranky okamžitě přestanou krvácet, i když jí tam zůstanou dva viditelné vstupy po tesácích. Hned jak přijde k sobě a endorfiny ustoupí, tak se rozhlíží po místnosti. Já zůstanu stát na místě a nechávám si nové síly proudit tělem. Trochu se srovnám, i když to vůbec nepomáhá, jak jsem mokrý. Začne lomcovat andílkem, jenž se nachází na zemi jako hromada peří. Když tak zoufale zavolá o pomoc, udělám k ní těch pár kroků, abych lehce anděla položil na lavici vedle. Snažím se ho položit ze stejné pozice do stejné pozice. Nechceme přeci, aby se zevnitř rozpadl. To už stačila vykřiknout kamsi do místnosti. Jen zlehka natočím hlavu, ale netuším ke komu ze zraněných to mluví. I protože se zrovna místnost ztratí v mlze. Zase. Když se rozplyne, dívenky pozornost je opět upřená jinam. Jen kývnu, i když to nemůže vidět a rozběhnu se upíří rychlostí. Opatrně ji podeberu do náruče a v podstatě mrknutím oka se objevíme u sochy Miko a dračice v momentě, kdy došlápne, nebo si došlápnutí rozmyslí. Položím Sukui na zem a tvářím se nezúčastněně, jako kdybych tam vůbec nebyl. |
| |||
Učebna 1 Marcos, Relliel, Gill, Ysea Když ho pozoruji, zatímco čekám na jeho odpověď, napadne mě, co se tu asi děje. Přiložím mu dlaně na jeho ruce a hledím mu do očí. "Pomůžu Vám za Vaší pomoc, ano?" Jakmile souhlasí, nabínu mu své zápěstí. "Nebude to bolet doufám..?" Jen se modlím, že se zastaví včas. Když je hotovo, rozhlédnu se po místnosti. Tolik utrpení. Když vidím všechny své přátele v takovém stavu, spustí se mi opět slzy. Rozejdu se k nejbližšímu Rellielovi a pokusím se ho otočit na záda, dokud ho nadnáší voda. S jeho velkými křídly a mojí muší silou to je ale pro mě nadlidský výkon a nepodaří se mi to (9%). "Pomozte mi někdo prosím..." Zvolám trochu zoufale a doufám, že někdo z volných spolužáků mi dorazí na pomoc. Ať už je to upír nebo jelen, který s námi byl před ošetřovnou. Nebo kdokoliv jiný. Rozhlížím se, jestli někdo ke mně jde a všimnu si Gilla a jeho stavu. Vyplašeně, strachy o život dalšího z přátel, na něj zavolám s prázdnou nadějí, že by to snad mohlo být co platné. "Gille, vydrž prosím..!" Za ním si všimnu Ys, která se naštěstí zvedá na nohy. Upřímně se mi uleví. Přece jen pár, ani velkých, nedorozumnění nezničí naše velké přátelství. Opět se tady objeví mlha, ale netrvá dlouho a začne se rozplývat. Když Ysea dojde do středu místnosti, kde je nyní na zemi dívka z ledu, zamrazí mi v celém těle, nejen v zádech. Jakmile to dořekne, ještě než došlápne, pokusím se jí zastavit. "Ys, přestaň! Jestli si ceníš našeho přátelství, tak toho nech!" Řeknu to překvapivě pevným a rázným hlasem. Doufám, že k ní má slova dolehnou i přes možný vliv v její mysli (89%). "Dostaňte mě rychle k ní, prosím," požádám naléhavě upíra a nepochybuji, že ví, že mluvím na něj i s pohledem upřeným na Ys. Pokud mě tam přesune telekinezí, měla bych to stihnout, než napáchá větší škody. Koutkem oka si všimnu, jak se k ní někdo rozběhne. Jen doufám, že mu nějak neublíží. |
| |||
Učebna 1 Alianino snažení podle televize nedopadlo vůbec dobře. Narozdíl od Grimgulla zatlačila v špatném místě špatnou silou. Ozve se prasknutí, jak pod jejím dotykem praskne jedno z profesorových žeber. Tělo profesora sebou však ani neškubne. V ten moment se začne z Aliany lehce čoudit, ale nic víc se nestane. Grimgull se opět ujímá vedení a nechá ji jen dýchat. Sotva se ale nadechne k druhému vdechu, práskne do Aliany mohutný blesk, který jí nechá se klepat vedle lavice. Z nějakého důvodu se nerozběhne po mokré podlaze dál, elektřina se soustředí jen na jeden cíl. Pokud je schopný to někdo sledovat, Tarneymu se zlomené žebro opět zahojí. |
| |||
Učebna 1 Sukui Nevypadá to, že by byla nějak zraněná. To se mi ulevilo. Jak si ji prohlížím, oči mi opět sjedou na její krk. V ten samý okamžik mne do nosu zašimrá vůně čerstvé krve, která se učebnou nese. Různé krve, ale i lidské krve. Nevím co to udělalo s ostatními, ale vypadá to, že zraněných bude dost. Polknu nahromaděné sliny a poté zlehka pootevřu rty, jako kdybych se měl do čeho zakousnout. Neznatelný pohyb, který však odhalí tesáky. Zářivě bílé tesáky. Ani jsem nepostřehl, že se sama na něco ptala. Fialová barva v očích zintenzivní a čím dál tím více se zdají být očima šelmy na lovu. I přes všechny pochody svého těla se však stále držím na uzdě. Jakž takž. Zavřu na krátko oči, abych nad sebou získal kontrolu, ovšem vůbec to nepomohlo. Dlaně, jenž jsem stále nesundal z jejích ramenou se začnou chvět. Jestli to je vůbec možné, má pleť ještě více zesvětlala. Když otevřu opět oči, již je neodtrhnu od jejího krku. Kloužu pohledem po místech, kde bych se mohl zakousnout a potěšit tak nás oba... S každou vteřinou, kdy toto pokračuje je má vůně charismatičtější a neodolatelnější. Na spodním patře se objeví špička jazyka, která se zapře zevnitř o spodní patro zubů. Vypadám jako v transu a vůbec nevnímám své okolí. |
| |||
Učebna 1 Marcos Nedokáži popsat, co jsem cítila při tom dotyku na krku. Takto intimní dotyk jsem ještě nezažila, i když se v tento moment spíše mělo jednat o kousnutí do krku. Upřímně, za těch posledních pár dní je kolem mě tolik chlapců, že jsem z toho celá nesvá. Netuším co si o tom mám myslet ani co cítit, natož co s tím mám dělat. Jsou to jen rozpaky za rozpaky, do toho to nedorozumnění s Ys a teď tohle. Pevné objetí, menší náraz a vlna nás nese s sebou. Další tlumený náraz. Během chvilky stojíme u zdi, stále v objetí. Vzhledem ke způsobu, jak jsme přistáli to vypadá, že použil telekinezi nebo něco podobného. Když se odtáhne, jen mlčky přikývnu. "Vy?" zeptám se zpět. |
| |||
Učebna 1 Tarney, Mersi, Shae, Yqi, Aliana, Ysea a všichni ve třídě Během jedné sady stlačování hrudníku slyším Mersiho hlas. “Pokud to dokážeš, určitě!” Odpovím aniž bych zpomalil tempo. Za chvilku se u nás objeví chapadlo, které se začne v blízkosti černobílého pálit. A tak stejně rychle jako se objevilo, zase zmizí. Samotná záchrana černobílého se mi moc nedaří, i tak nepřestávám dokud mě neodtrhne další rohatá. Nijak se ji nebráním a nechám ji pracovat. Ta mu začne pomáhat tím, že mu postupně předává svoji vlastní energii. Bohužel i přesto zůstává černobílí stále v bezvědomí. Zahalí nás mlha, ze které slyším povědomí hlas lovkyně. “Ano, běž pro nějakého učitele! Potřebujeme někoho kdo by převzal kontrolu nad situací!” Ona je v tuto chvíli asi ta nejlepší na něco takového. Minimálně nejrychlejší. Pak k nám dojde osoba co jsem potkal v jídelně. Ta pokračuje v tom v čem jsem začal, jenže při tom vypadá jako někdo kdo to v životě nedělal. Když do něho zrovna vdechuje, stoupnu si vedle černobílého a ve správnou chvíli začnu tlačit na hrudník. “Ty dýchej, já tlačím.” (37%) Pokračuju v tom co dělám, zatímco si prohlédnu okolí situaci. Tempo ale nespomaluji. Mlha se zvedne a já uvidím přerostlé ještěrky v bezvědomí, společně s dalšími osobami. “Ti co používají léčivou magii, ať se postarají o ještěrky! Na ostatní by měla stačit první pomoc!” Zařvu opět na celou místnost. Dál už ale vidím jak někdo zamrzne a jedna větší osoba z ní odlomuje kusy ledu. A už dost! Odběhnu pryč od černobílého k útočnici. Při běhu se na ni pokusím hodit kletbu aby ji přestali fungovat smysli (68%), sice jen na pár sekund, ale to stačí. Následně ji chytnu za ramena a strhnu k zemi (70%). “To už stačí!” Zařvu jí přímo do obličeje a držím ji při zemi. V tu chvíli by se jí už měli smysli vrátit. |
| |||
Učebna 1 Miko Moje snahy sesmahnout hadí hlavu za pomoci svého ohýnku byly zmařeny přehnaně aktivním profesorem. Ten ne jenom že z mého sevření vysvobodil ji, ale zachránil před rozdrcením i medúzu. Mela jsem být rychlejší ve svém útoku a rovnou ty hady roztrhat. Tím uvolněním mě zároveň odhodil stranou. To jsem ustála bez problémů. Masu ledové vody která přišla jsem už ale neustála (28). Tvrdě mě smetla ke stěně a já se ztěžka zvedám zpátky na nohy. Můj štít pod vodou sice nepovolil, nedržela jsem ho ale tolik aby mě dokázal udržet na místě. I když jsem strávila takovou dobu v lávě, ledová voda i tak mi rychle brala moje drahocené teplo. Na nohy se z pomalu odtékající vody stavím s obtíží. Opřená o stěnu do ní pomalu zadávám dračí drápy, úplně jako do másla. Teď už se objevily i rohy s křídly. Bude se muset snažit víc, tohle mi rozhodně nezabrání abych se pomstila. Svůj cíl najdu okamžitě, za celou dobu jsem nespustila pozornost z její energie. Dráčata si telekinezí odsunu z cesty jako by nebyly víc než větvičky v cestě. Štít kolem se roztáhne aby ke mě nikoho nepustil blíž nez se metr. Než se k ní však stačím dostat blíž změní se přede mnou jen v ledovou sochu. Mě zkrátka nebude dopřáno. "Byla bych raději kdyby jsi byla na při vědomí, abych si tě mohla vychutnat" vrčím vztekle až se moje slova rozlehlou místností. Patou jí přišlápnu nárt až pode mnou zapraská led. Krvelačný úsměv na mojí tváři se jen rozšíří...i když vím že krve se teď nedočkám. Jen s obtížemi bojuji s nutkáním rozkopat jí po místnosti. "Doufám ale že přežiješ a budeš si moci užít nový sestřih" dodám pak zlomyslně zatímco kolem lítají zmrzlé hadí hlavy a další jejich kousky. A jestli nepřežije mrzet mě to nebude. Jestli se nestačím dostat až k ní pro osobnější jednání... skončí to vlastně stejně, jen z větší dálky. |
| |||
Učebna 1 Max, Jigme Samozřejmě, že začal Max vyšilovat, když se namočil. Samozřejmě, že začal vyšilovat ještě víc, když uviděl vodu. Ale skutečně jsem nečekal, že zmizí na démonových zádech. Chňapnu po něm, ale už je mimo můj dosah. Nicméně k hlavě se nedostane, protože dostane pecku z démonova těla. Podle toho jak se propnul hádám, že se pořádně lekl. Starostlivě se ale otáčí, takže se pokusím kocourka sundat z jeho opasku a vzít ho do náruče. "Co to vyvádíš..." ani to není otázka, "jsi v pořádku?" |
| |||
Učebna 1 Nikdo mne neposlouchá a nikdo neodpoví, tak jen nervózně pohodím ocasem. Možná kdybychom byli v džungli, věděla bych si rady, ale tady jsme v krabici, kde se toho moc dělat nedá. Tedy alespoň já toho moc dělat nemohu. Najednou se znovu zamlží a lavice mi narazí do boku. Rychle odklušu stranou, aby mne něco neporazilo nebo nezapláclo. Je jen div, že jsem se o nic nepřerazila. Když se mlha začne zvedat, všimnu si, že to způsobilo dračí oranžové tělo. Rozhlédnu se po třídě. Nevypadá to, že bych někde zatím byla něco platná, kromě snad toho, že bych bezvládného profesora naložila na hřbet a odvezla ho na ošetřovnu. |
doba vygenerování stránky: 1.9173448085785 sekund