| |||
Učebna 1 Kristy Bolest hlavy není ještě ani o chlup lepší, když se mne najednou zničehonic někdo dotkne. Prudce zvednu hlavu, až vzduchem zasviští paroží a jestli je moc blízko, tak ji jím naberu. (34%) Okamžitě se kolem ní prosmeknu pryč a uskočím do strany. Nenechám se jí zachytit, pokud to jen trochu jde. (89%) "Nedotýkej se mě!" zaječím na ní dětským hlasem. |
| |||
Učebna 1 Ulgge Hlava se trochu zatočí, pohled trochu rozmlží a při dalším kroku se s někým střetnu. Snažím se mu zaostřit do obličeje, ale moc mi to nejde. V momentě, kdy se dotkneme, křídla se rozplynou a do bílých vlasů se zabarví modré pruhy. Když pochopím z jeho slov a zatlačení, že se mi snaží zabránit v tom pokračovat, vysmeknu se mu z rukou a couvnu od něj, až drcnu o lavici za mnou. Zavrtím hlavou v nesouhlasu. "Musím pokračovat... Musím pomoct..." protestuji a snažím se pokračovat dál. (26%) |
| |||
Učebna 1 Rekki, Kristy, Dolly Po mém asi životním výkonu, co kdy vyšlo z mých plic, se skutečně směrem k nám vydá někdo z ošetřovny. Mám dojem, že mi shoří krk, vzhledem k tomu, že jsem za celou dobu, už od příchodu do NŠÚ snad ani nezvýšil hlas. Netrpělivě na ně čekám ve dveřích učebny, nervózně se ohlížejíc do učebny. "Mohli byste přidat do kroku? Tarney už nějakou dobu nedýchá!" houknu na ně, abych donutil zrychlit ten klidný krok démona. Na chodbě se ještě věnuje Shar a Alfě. Mám dojem, že mi mezi prsty prokluzuje příčetnost, kolik se toho dneska stalo. Když mne pavoučnice osloví, zda jsem JÁ v pořádku, křečovitě a možná trochu hystericky se rozesměji. "Vážně? VÁŽNĚ? Tady umírá dobře půlka třídy," máchnu rukou do učebny, "a ty se ptáš, jestli jsem JÁ v pořádku?" koukám na ni, jak kdyby měla při nejmenším tři hlavy a právě se přede mnou změnila ve fialové žužu. Když nás léčitel odešle do třídy, mávnu na pavoučnici, že si beru levou stranu a vyrazím kolem Mersiho do třídy. Když mi cestu podél zdi zahradí bezvládná těla, proměním se v malého modrého ptáčka a přeletím je. První bez viditelných zranění je sice Jack, ale když k němu začnu slétávat, všimnu si, jak se od anděla potácí Dolly. Proměním se do své běžné podoby těsně před ním, až do mne trochu duchne. "Hej, hej, kam to běžíš... Sedni si a počkej na ošetření," promlouvám k němu klidně a snažím se ho usadit, aby se nikam dál nepotácel. Momentálně je to ale asi stejné, jako se snažit chytit vodopád. Na to, že mu z hlavy stéká krev, je překvapivě agilní. (11%) |
| |||
Učebna 1 Když na nás z chodby zavolá mladík, otočím se tím směrem. Během pár vteřin okolo mě projde léčitel. Hned vyrazím za ním. Když se mě zeptá, co umím, pohlédnu na něj. “Umím plést silné pavučiny a můj jed má různé účinky. Asi podobně jako opiáty.” V chodbě jsou dvě studentky, které vypadají dost vyčerpaně. K jedné z dívek léčitel pošle orb magie a té druhé podá lektvar. Pozoruji ho při pomoci dívkám a jsem stale poblíž něho. Dojdeme do učebny která je zdevastovaná. Kouknu na mladíka, který na nás zavolal. “Jsi v pořádku?” Nahlédnu do třídy, kde je ledová socha a ležící drak. Když mě léčitel poprosí, abychom se šli podívat po studentech, kteří nemají viditelné zranění, mířím rovnou k Leemu a poklepu mu na rameno. “ Jsi v pořádku? Není ti nic? Potřebuješ ošetřit?” |
| |||
Při vysušení těla se od něj konečně přestane ozývat zuřivé syčení a stoupat studená pára. S tělem není tak těžké manipulovat vzhledem k absolutní vláčnosti a také faktu, že v této podobě nejsem tak těžký. Již při prvních Kellyiných naléhavých slovech mi po bledé bílé pokožce přeběhne černý stín, který je cítit jako má černá magie. Vnitřní síla se připojí k jejímu snažení zbavit mé tělo usazené vnitřní vody. (79%) Když už nemůže vodu z těla vypálit, pokouší se alespoň pomoci s jejím vypuzením. Stahy jsou tak silnější, než by mohla čekat. Krátké černé vlasy jsou přepadané v obličeji a jen potrhují mrtvolný dojem těla, jenž je na dotyk studené. Plíce zůstanou stažené takovým způsobem, že se hrudník trochu propadne a jen velmi pomalu se vrací do normálu. Při úderu do hrudi se kupodivu tělo skoro ani nepohne, nicméně hybnou sílu regenerace využije k nastartování tělesných funkcí. Srdce párkrát udeří samostatně, než chytí rytmus. Po předchozích nekonečně dlouhých úmorných minutách bez kyslíku a proudění krve, se nyní konečně hrudník zvedne v nádechu a do těla se vžene přirozená životní síla. Není vůbec pochyb o tom, že naživu jsem jen díky rychlému zásahu studentů. Pokožka se začne postupně zahřívat, jak se do těla vrací život a síla. Přesto zůstávám v bezvědomí. Zhruba po třetím plesknutí do tváře mi ruka vystřelí k obličeji, aby mé hřejivé dlouhé prsty sevřely její tlapku. Několikrát se nadechnu, než pomalu zvednu víčka, abych se na ni podíval. V temně hnědých duhovkách zazáří jasně červené kroužky, než se ustálí do své přirozené temně červené. Hledím jí do očí a může se jí zdát, že jí hledím hluboko do duše. Nic neříkám, jen se velmi velmi lehce usměji. Musí ji být jasné, že je to reakce na její slova, jenž se mi zabořila do mysli jak blesk z čistého nebe. Trvá to několik dlouhých vteřin, než jí pustím dlaň. Poté se vrátí můj výraz do neutrálního, než se opatrně, s její pomocí, posadím. Ohlédnu se do třídy. Vypadá to, že jsem měl opět pravdu. Tohle není udržitelné. A dokud s tím něco neuděláme, bude toto na denním pořádku. Je očividně čas na to, abych oprášil nějaké své schopnosti z mládí. S těmito myšlenkami sklouznu z lavice, abych se vedle ní postavil a vytáhl se do své plné výše. V očích mi zahoří a v místnosti se začne okamžitě oteplovat. Stejně tak se místnost během několika minut zcela vysuší. (64%) "Kde je třeba mé pomoci?" konečně promluvím a obrátím se na Kelly, která má jistě přehled v tom, kde ošetřovatel, který se pohybuje po místnosti, neuspěl, nebo je třeba se tam vrátit. I když mi Shae předala své síly, byly skoro všechny spotřebovány na mou regeneraci, která mne tak dlouho udržela naživu. Vypadám tedy i přes jejich zásah trochu unaveně. |
| |||
Učebna 1 Jack Neohlížím se a pokračuju v dodávání tepla do jeho těla. "Držím ho při životě, ale stojí mi to dost sil. A všechny moje lektvary jsou v háji." Uchechtnu se nad tím trpce. "Dostal jsem ho tak na 100° a potřebuju ho aspoň na 1000°... A to fakt nevydržim. Leda bys měl něco, co by mu zvládlo zvednout tělesnou teplotu a vešlo se mu to do pusy. Jeho oblečení je tak trochu odolný bych řek... Nebo aspoň něco pro mě na doplnění sil." Poznal jsem, že do třídy dorazil Rekki, ale nechám ho bejt. Jsou tu nutnější věci. |
| |||
Učebna 1 Tarney, Rekki Naštěstí se tu konečně někdo objeví. Cítím jak se za mě teleportoval a když se ohlédnu, vidím, že se věnuje Miko. Otočím se zpět k Tarneymu a pokračuji ve svém snažení. Možná to bude trvat, ale voda přece jednou musí dojít... Nádech (13%), výdech (72%). Konečně vyteče větší množtví vody. Nádech (56%), výdech (86%). Další větší množství vody a vypadá to, že už konečně poslední. Nádech (2%) nestačí na jeho rozdýchání, vzhledem k zastavenému srdci. To už ale k nám přichází démon a dá mu pěstí do hrudníku. Cítím, jak se mu srdce rozbuší. Šetrně mu popleskám na tvář. "No tak, tati! Prober se!" pronesu k němu ustaraně, svírajíc jeho ruku. |
| |||
Učebna 1 skupinka kolem Ysey Nestihnu zareagovat než se medusy noha promění v prach, i možná protože jsem doufal, že slova té křehké dívenky zaberou. Přeci jen to vypadalo v chodbě, že jim na sobě záleží. Nasadím neproniknutlený výraz, když to vypadá, že je jí to úplně jedno. V tu chvíli se kolem prožene ork, přiteleportuje se démon a já se protáhnu kolem upíra, abych byl v lepší pozici. Když vzduchem prosviští ocas, už stojím nad orkem a v okamžiku úderu jen krátce zavřu oči. Ocas se ode mne nejednom neškodně odrazí, jak kdybych měl na těle slabou telekinetickou vrstvu, ale ani se mnou její síla nepohne. Místo toho se plnou silou úderu ode mne odrazí zpět k ní. Vzhledem k jejímu štítu počítám, že jí se také nic nestane. Založím si ruce v bok a mohutně si odfrknu z nozder. Já jí to říkal. Vypadá to ale, že se o ni nově příchozí postará, takže nabídnu ruku orkovi, abych mu pomohl vstát. Když se s ním a jednou dívkou očividně léčitel odteleportuje pryč, jen se po nich podívám, než upnu pozornost zpět ke skupince. Přičapnu si na bobem před tu dívenku z chodby. "Jste v pořádku? Musí to pro Vás být těžké. Je tu něco, co pro Vás můžeme udělat?" promlouvám k ní klidným a vlídným hlasem. |
| |||
Učebna 1 především Relliel "Ale..." zoufale se podívám po bezvládné ženě. Vypadám u toho trochu jako dítko, které zkolabovala maminka. Přeci jen vypadám velmi mladě. Zmateně a ztraceně se na něj podívám, když mi do rukou vloží oranžovou krabici. Otočím ji v rukou a vlastně ani nevím jak se dostat dovnitř, pokud má přesku. Ani mi nic neříkají věci, které vyjmenoval. Rozuměl jsem jen něco proti bolesti, ale to bych se napřed musel dostat dovnitř. Než mu ji stačím vrátit, odejde vedle. Odložím krabici opatrně na lavici a vyrazím k bezvládnému tělu anděla. Stále trochu klopýtavě. Cítím energii jak vstoupila do mého těla a ohlédnu se. To už se k nám ale nikdo nedívá, takže pokračuji odhodlaně svým původním směrem. Anděl již nekrvácí a vypadá to, že i klidně dýchá, ale popraskanou lebku stále vidím. Zhluboka se nadechnu, než mu na čelo opatrně položím dlaň. Vlasy se mi zabarví do bílé a ze zad se mi hned otevřou šedá křídla. Toho si ale nevšímám a soustředím se. Jak stahuji jeho zranění do svého těla, ozve se lupnutí, jak mi napraskne lebka. Jak zranění protrhne pokožku, mezi oči se mi zpod ofiny vydá rychlý pramínek krve. Ani toho si nevšímám a odhodlaně pokračuji. Když je hotovo, spustím z něj dlaň a zakolísám. Udržím stabilitu a tentokrát se i udržím při vědomí. (61%) Pohled se mi trochu rozmlžuje, ale i tak se vydám směrem k bílé dračici, abych pomohl i jí. |
| |||
Učebna 1 Jen jedna se divokému ledovému projektilu vyhnula a nebyla to medusa, takže bych to uznal jako úspěch. Nicméně narozdíl ode mne to vypadá, že s ní Růžová ještě neskončila. Když se ozvou její nenávistný slova, se zájmem se tím směrem otočím. Na tváři se mi objeví pobavené kruté zazubení. Dostane co proto a nebude to na mne. Naprosto ideální. Neudržím se a uchechtnu se, když se zelenáč ve snaze ji zastavit rozpleskne o její štít. Slyšel jsem slabé křupnutí, takže to asi vzal fakt vážně tu svou snahu. Když se u skupinky objeví démon, který kazí srandu, jen si odfrknu a začnu opět trochu znuděně bubnovat prsty do stolu. Aspoň že mu to léčení nezabírá moc dlouho. |
doba vygenerování stránky: 1.5474998950958 sekund