| |||
Učebna 1 Ary, Jigme, Max, Hill, Aliana Když ke mně přijde Ary a snaží se mě utěšit, jen si mlčky opřu hlavu o její rameno, takže má za chvíli kabátek zmáčený mými slzami. Během chvilky ale hlavu zase zvednu a otočím se za nepříjemným zvukem, jak je Hillem šoupáno po podlaze a při tom mu vyjedou žebra a vystříkne krev. Jeho hlava je teď dál ode mě. Málem mě dostane panický záchvat, ale jakmile ke mně promluví, hned se mi uleví. Dojdu k němu a pohladím ho opatrně na krku. "Nic mi není, jen teď nedokážu nijak pomoct a to mě ničí..." Chvilku na to shora padne otázka do davu. Přistane vedle nás. Trochu mě to nakopne z paniky. "Já bych mohla pomoct, ale nemůžu dokud jsem mokrá..." Podívám se na něj omluvně. Pokud ale mají nějaký způsob mě usušit, konečně zase můžu být platná. Chlupáč za jeho krkem k němu poznamená, že by mohl udělat to samé, co v koupelně a on souhlasí. Tarney... "Dokážeš nás vysušit oba naráz?" Opět souhlasí. Dojdu tedy k Tarneymu, aby nás mohl oba vysušit (domluveno v poště - hod na vysušení 87% + 5% = 92%). Za pár vteřin jsme suší a on se pustí do pomoci drakům. "Díky moc. Někdy ti to vynahradím," pronesu k němu, tentokrát se slzami štěstí a naděje. O Hilla je postaráno, tak se můžu věnovat Tarneymu. Vůbec to s ním nevypadá dobře. Byl mokrý moc dlouho a voda v plicích to ještě zhoršuje. A démonka vedle něj začíná vypadat dost vysíleně. Stoupnu si tak, abych byla u Tarneyho z boku. Začnu ho otáčet na bok, ale lavice je moc úzká, takže se mi převažuje (15%) "Pomoz mi ho položit na bok, čelem ke mně" požádám studentku vedle. Voda z plic musí mít volný průběh ven. Jakmile je otočený, přiložím mu dlaně na hrudník. Cítím, že mu ani nebije srdce. Rozkutálí se mi nové slzy z očí. "Nesmíš mi umřít..." zamumlám k němu. Zhluboka se nadechnu, abych se líp soustředila. Pokusím se mu magií vyvolat takový stah plic, aby mu to vyhnalo vodu ven. Dokud jí tam bude mít, nemáme šanci ho probrat. V podstatě se bude jednat o přirozené stahy plic jako při dýchání, jen trochu těsnější. Při svém dechu si představím, jak se mi moje vlastní plíce stlačí víc, než je nutné a opět se povolují s nádechem a vodu to vytlačuje ven. Celou tuhle představu posílám svou magií do jeho plic, kde toto doufám přechází v realitu. Výdech (47%), nádech (24%), výdech (38%). S každým výdechem mu ale vyteče jen čůrek z plic. "No tak mi pomoz!" zvolám k němu zoufale. Napjatě se rozhlédnu, jestli tady už konečně neuvidím léčitele. |
| |||
Ve dveřích učebny 1 Zůstanu levitovat, zatímco voda opadává. Když se v místnosti objeví mlha, přistanu na zem. Voda už odtekla, ale nehodlám riskovat, že do mě zase nějaký idiot narazí, když budu ve vzduchu. Sotva opadne mlha, někdo z těch idiotů na mě natlačí lavici a já pak nemám dost místa na ladný úhyb před modrým projektilem. (56%) |
| |||
Učebna 1 Miko, Sukui, Grimgull Ani na okamžik se nezastavím svůj krok když kdesi z dáli zaslechnu známí hlas. Slyšela jsem každičké slovo jako kdyby volala z druhé strany školy. Rozuměla jsem každičkému slovu, mé jméno…přátelství. Skoro jako kdyby to v tuhle chvíli ani nic neznamenalo. To ten prvotní rozkaz jen přidal ke vzteku a další slova už tím zaclonil. Nikdo z nich nedokázal být dostatečně rychlý aby ke mě Sukui dostal, ani kdyby se snad dokázal přemístit v prostoru. Pohyb dokončím ještě než vůbec stačí vznést svojí žádost. V momentě kdy vyslovím svou druhou tužbu stojím už totiž před ledem. Když se objeví v mé blízkosti kus ledové hnáty už pode mnou praská. Jen na zlomek okamžiku se zastavím ve svých dalších počinech abych se jí podívala do očí. Nenašla by v nich teď ani špetku lítosti, pochyb nebo jen zuřivou nenávist. Krutý úsměv odhalující bělostné tesáky z černými rty ani na okamžik neopadnul. Svůj vnitřní boj s hněvem a touhou po pomstě prohrávám okamžitě (4). Nedokážu tomu odolat. S toužebným povzdechem se vrátím zpátky k ledové a go už odlítávají hadíci jako bych cvrnkala do droboučkých rampouchů, na její úroveň se pochopitelně nesnížím ale stojím dál nad ní. Opustí jí tak trojce hadů než mě připraví o zrak, čich i sluch připraví blížící se postava. To na situaci však nic nezmění a v běhu ho zastaví můj štít. Je to podobné asi jako kdyby se rozeběhl proti skále. Jediné co ho tak čeká bolavé tělo. Ohlédnu se přezíravým pohledem po jeho energii. Nepotrebuji zrak ani sluch k tomu abych věděla kde je. "Nehraj si na hrdinu nicko! Nebo se bude kutálet tvoje palice!" Zavrčím na něj a svihnu po něm ocasem (97), ostrýma šupinama šikmo přes hruď od ramene až pod žebra, ho odhodím pryč. Než se vrátím k hlavnímu chodu. |
| |||
Učebna 1 Max, Nybe, Hillaris, jejich okolí Jakmile mi to oba dva odsouhlasí a cítím na zádech opět sedět křídla, trochu se přikrčím a vzletím nad lavice. Reaguji na základě jediných rozumně znějících pokynů, jenž třídou zazněli a mířím k dračím tělům. Ještě ve vzduchu přejedu přítomné pohledem. Minimálně ty, co jsou při vědomí. "Ovládá tu ještě někdo léčivou magii?!" pronesu tak nejhlasitěji na hranici zakřičení, jak jen svedu. Akorát sebou wyverna zaházela a to zranění nevypadá vůbec dobře. Musíme zastavit krvácení a to hned. A to nemluvím o tom, že mohou krvácet vevnitř. Vypadá to, že je při vědomí a dýchá, takže plíce protržené asi mít nebude, ale jestli mu žebra protrhli slinivku, může do pár minut vykrvácet. Přistanu lehkým zhoupnutím v kolenou u hlav plazů. Takto přistanu, aby to s Maxem netrhlo a nespadl. Položím každou ruku na jiný čumák vedle sebe a zamračím se soustředěním. Využiji i vlhkosti v mém okolí, abych vytvořil tolik černého inkoustu, kolik jen svedu. Jen doufám, že to na obrovská těla bude stačit. Léčení takových velkých zranění jako jsou žebra a rozdrcené kosti není v mých schopnostech. Co ale mohu udělat je, že pošlu všechen inkoust, který mám, aby nozdrami vnikl do jejich těl a zastavil veškeré krvácení tím, že dočasně vyspraví řečiště, stěny a zakryje otevřené zranění. (82 + 5 = 87%) Na takhle náročné kouzlo se ale musím celou dobu plně soustředit a udržovat ho v chodu svou energií. Také se mi dočasně dehydratací propadnou tváře a pleť se vysuší. Doufám, že Rubus dorazí brzy. |
| |||
Učebna 1 Jigme, Max, družení kolem Ysey Když se na mne podívá po nabídce, že ho vezme s sebou jen pokrčím rameny, že je mi to vcelku jedno. Stejně si ho oblíbil a on nevypadá, že by mu ublížil. Jakmile vyrazí do třídy, vyrazím opatrně za nimi, abych na kamenech uklouzl. Zarazí mne však zášleh magie, ledové sochy a růžová, jenž bezvládná dračí těla ustupují z cesty, aby se mohla dostat k jedné ze soch. Zamračím se a přidám do kroku, abych mohl sochu bránit vlastním tělem. Než se tam však dostanu, nakupí se tam více tvorů. Vypadá to, že si naštěstí své úmysly překazila svým nenávistným projevem. Přesto dojdu blížeji, abych mohl chránit kohokoliv, na koho by bylo zaútočeno. Nejsem magicky zdatný, ale bránit někoho zvládnu. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Aryania, skupinka kolem profesora Jak je mé tělo odsunováno telekinezí stranou, drhnu trochu o podlahu a tak se trochu zkroutím. Při tomto pohybu se ozve hlasité praskání, jak to má žebra vzdala na několika dalších místech, kde byla naprasklá od nárazu do zdi. V několika místech hladce projedou mými měkkými šupinami z těla ven. Nová bolest a skutečnost, že už se ani netopím ani nedusím mne probere z bezvědomí takovým způsobem, že sebou prudce škubnu, máchnu tlapami, až poodsunu lavici za zády démonky. Bolest v celém těle a především v hrudníku mne málem odešle zpět do bezvědomí, ale věřím že především svou silou vůle se i přes bolest udržím vzhůru. (97%) Funím, jak kdybych právě doběhl maraton a pohledem rychle hledám Kelly. Jak jsem sebou zaškubal, má hlava se dostala pryč od ní. Když ji najdu a vypadá to, že je v pořádku, tak se mi uleví tak moc, že skoro zase omdlím. Musím ale pro ni zůstat vzhůru. To mi neúnavně bije v hlavě jako jediná myšlenka, která přehlušuje i to, že bych měl být v milosrdném bezvědomí. Po bocích mi prýští temně oranžová, až skoro měděná krev z otevřených ran a vytváří pode mnou povážlivou louži. Nevypadá to ale, že by mne to snad byť jen trápilo. "Jsi v pořádku, že ano?" pronesu ke Kelly, ale nejsem ve stavu, abych směřoval myšlenky, takže mne možná slyší i víla vedle ní a blízké okolí. Chtěl bych se k ní natočit zpět, ale na to nemám sílu, tak jen duchnu hlavou zpět na zem tam, kde jsem. |
| |||
Učebna 1 Jigme "Dyž já v tý mlze nic nevidim..." Pevně objímám jeho hlavu, dokud se mu s rozplynutím mlhy zase neobjeví rohy. "Jé, uš je máš zpátky!" Zajásám a zase se jich chytnu. "Jop! Budu ti pomáhat! Jen nechci do vody..." |
| |||
Učebňa Všetci v okolí, Hlavne Dolly, potom Remni a Gill Dobre, paráda, ale na to nie je teraz čas. Tu más lekárničku. Sú tam obväzy, jedno regeneračné sérum v injekcii a tabletky proti bolesti. Dám vedľa neho oranžovú krabicu s bielim vrchnákom, na ktorom je červený kríž. „Tak, kde ísť teraz ?“ Pozriem sa po triede a vidím, že nejaký chalan tam sa snaží prebrať asi nevládneho Gilla a Sukui, ktorá sa zaujíma o Yseu. Zdá sa, že najhoršie je na tom Gill. Musím mu pomôcť. Síce nevychádzame najlepšie, ale za to, že si chcem s ním zmerať sily a vidím ho ako rivala, tak ho zas nenechám zomrieť... Pribehnem ku Gillovi a pýtam sa toho chalana Ako je na tom Gill ? A mám I.C.O.N. v ruke pripravený pomôcť. |
| |||
Učebna 1 Jack, Alyssa Z bezvědomí mne vytrhne facka, díky které si uvědomím, že mne nic kromě tváře už vůbec nebolí. Prudce se posadím a vykuleně a zmateně zamrkám. Hned jak naberu vědomí, tak díky Jackově dotyku se mi vlasy okamžitě zabarví do černé. Když si vzpomenu, co se stalo, rychle pohledem najdu Alyssu. "Jste v pořádku? Zabralo to?" vypadne ze mne jako první pokud je už při vědomí. Pokud ne, pokusím se s ní zacloumat, abych ji probral. Ani nevím, jestli se mi všechno zahojilo nebo ne, ale je mi to jedno. Nebolí to, takže zvládnu další. Teď mi dojde, že něco takového říkal i neznámý. Podívám se na něj a tak opožděně kývnu na souhlas na jeho větu. "Děkuji." |
| |||
Učebna 1 Max, Luis "Omlouvám se, to byl reflex," řeknu tak nějak oběma, když se natočím. Jak kocour pokračuje v cestě po mých zádech, opět lituji, že nejsem zapnutý v pevném koženém brnění. Když se konečně dostane za můj krk a zmizí mi drápy zaseknuté v uniformě, zmizí i tenze mého těla. Pohled do třídy není rozhodně potěšující. "To bude v pořádku. Máš strategickou pozici. Můžeš mne varovat, kdyby se něco blížilo," pronesu ke kocourkovi, zatímco čekám až se mlha rozpustí, abych v pořádku trefil k raněným. I když... Když prostě po paměti přeletím třídu, neměl bych se o nic přerazit... V stejný moment, kdy Max komentuje zmizení rohů a jsem v této myšlence, tak si uvědomím, že jak mne mlha objala, uniforma na mne plandá a křídla ani rohy nemám. Zvednu překvapeně dlaň k tváři a přejedu si po ní. Kdo to byl? Kdo tohle umí? Snažím se prohlédnout mlhu, ale nevidím ani svou nataženou dlaň, natož původce mlhy. Když se mlha začne zvedat, rozhlédnu se po třídě, ale nevidím nikoho, kdo by mohl být původcem. Až zpětně si uvědomím, že to už byla druhá mlha a pravděpodobně jsem původce měl hledat již napoprvé. To si začínám natolik zvykat, že už ani nerozeznám rozdíl? Jak mávnutím proutku se mi vrátí démonská podoba. Se zvednutím mlhy je také vidět přibývající těla bezvládných draků. Tedy draka a wyverny. Někdo pobízí, aby se léčivá magie použila na ně. Už bych skoro vystartoval, když si uvědomím, že mi Max stále sedí za krkem. "Půjdu pomáhat ostatním. Chceš jít se mnou?" zeptám se ho a tázavý pohled hodím i po Luisovi. |
doba vygenerování stránky: 1.4060158729553 sekund