| |||
Ošetřovna - Pozemky především Kelly Nevědomí protnou zvony, oznamující neodvratnou zkázu. Vzhledem k temnotě jsou jen otravné. Takový špatný pocit. Ten ale záhy povolí a já opět ucítím svou wyverní část. Jakmile se nám podaří spojit, začnu vnímat své okolí. Dost ráz na ráz. Smáčknu tlapičku ve své ruce a zvednu k ní pohled. Vypadá to, že i když je u mne, má jen jedno přání. Cítím se zvláštně. Všechny události, které se stali, jsou jak v mlze, jak je najednou ani trochu nechápu. Očividně si budeme muset promluvit. Nicméně to vypadá, že jí netíží zrovna to samé co mne. Stačím si vystavit celou hypotézu a probrat svaly, než ke mne konečně sklopí pohled. A ten pohled je plný slz a smutku. Z čeho? Takovou otázku ale mohu pokládat posléze. I tak ale vykřešu povzbudivý úsměv. Však to ani jinak neumím. Během okamžiku jsem rozhodnutý. Prudce vystřelím z lůžka a vytáhnu ji do stoje s sebou. Jakmile se ustálí motání hlavy, což je jen okamžik, tak ji zvednu z nohou do náruče a pomohu si novými křídly, abych se přes hlavy všech přenesl k díře z ošetřovny. V následujícím okamžiku jsem již vysoko ve vzduchu. "Kam letíme?" zeptám se jí prostě. |
| |||
Dívčí pokoj 8 - Společenská místnost Potom co se uklidním a převléknu z uniformy do něčeho normálního, tak se opět objevím ve dveřích svého pokoje. Tam odtud nic neudělám. Každopádně, společenskou místností musí procházet všichni, kdo půjdou na pokoje a spát. Hodiny již nemám, takže si mohu v klidu číst a pozorovat, s čím tady vlastně musím pracovat. S malou knížkou v ruce se tedy vydám do společenky, abych se usadila v křesílku u okna, tak, abych viděla na všechny troje dveře. |
doba vygenerování stránky: 1.4401609897614 sekund