| |||
Před školou Jimmy Udělám sotva několik kroků, když se za mnou ozve hlas. Vyjíknu a prudce se otočím na patě, až sukýnka zavíří. Jestli má pozorné oko, může si všimnout, že ač to vypadalo velmi neobratně, skončila jsem v obranném postoji. Pohled mi padne na muže přede mnou. Nadechnu se, jako kdybych snad chtěla něco říct, ale beze slova pusu zase zaklapnu a zabořím pohled do země. "Dobrý večer," vypadne ze mne tedy po chvíli téměř šeptem, zatímco si začnu žmoulat lem sukně. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky především Kelly Nevědomí protnou zvony, oznamující neodvratnou zkázu. Vzhledem k temnotě jsou jen otravné. Takový špatný pocit. Ten ale záhy povolí a já opět ucítím svou wyverní část. Jakmile se nám podaří spojit, začnu vnímat své okolí. Dost ráz na ráz. Smáčknu tlapičku ve své ruce a zvednu k ní pohled. Vypadá to, že i když je u mne, má jen jedno přání. Cítím se zvláštně. Všechny události, které se stali, jsou jak v mlze, jak je najednou ani trochu nechápu. Očividně si budeme muset promluvit. Nicméně to vypadá, že jí netíží zrovna to samé co mne. Stačím si vystavit celou hypotézu a probrat svaly, než ke mne konečně sklopí pohled. A ten pohled je plný slz a smutku. Z čeho? Takovou otázku ale mohu pokládat posléze. I tak ale vykřešu povzbudivý úsměv. Však to ani jinak neumím. Během okamžiku jsem rozhodnutý. Prudce vystřelím z lůžka a vytáhnu ji do stoje s sebou. Jakmile se ustálí motání hlavy, což je jen okamžik, tak ji zvednu z nohou do náruče a pomohu si novými křídly, abych se přes hlavy všech přenesl k díře z ošetřovny. V následujícím okamžiku jsem již vysoko ve vzduchu. "Kam letíme?" zeptám se jí prostě. |
doba vygenerování stránky: 1.3917520046234 sekund