| |||
Lubomír a Thomas, Eric Eric dojde k pultu obchůdku. Jak se dostane blížeji, může si všimnout, že pult, který přehrazuje roh místnosti, je z velmi nezvyklého načervenalého dřeva. U zdi sedí kocour, který si ho prohlédne velmi nelibým pohledem. Kdyby to nebyl kocour, mohl by snad říci, že vypadal znechuceně. Když nahlédne do obchůdku, může si všimnout, že se police dělí na dvě sekce. Jedna je plná nejrůznějších pochutit, snacků a školáckého pití, jako jsou energetické drinky a limonády. Druhá je pak plná školních potřeb, od notesů, sešitů, psacích potřeb, po luxusní penály a tašky. Mezi sekcemi je průchod, který je zatažený těžký závěsem, i když by tam nikde za zdí již neměl být žádný prostor, alespoň dle mapy školy. Může si také všimnout, že na kraji každé sekce je další takový závěs, sepnutý stuhou. Červený démon, který zrovna přerovnával čokoládové tyčinky, se k němu přitočí, když přistoupí k pultu. Opře se o něj jedním loktem a vyslechne si jeho prosbu. "Mám nač si vzpomenete, záleží jen na tom, kolik chcete utratit." Dostane se mu nakonec odpovědi, doprovázené širokým úsměvem a tázavým výrazem. |
| |||
Před školou Jimmy Našpulím trochu rty. Nejsem žádná holubička. Pohled k němu ale nezvednu. Jestli zahlédl bílý záblesk pod sukní si ani nevšimnu. "Já..." než stačím poskládat kloudnou větu, tak pokračuje. Zůstanou mi pootevřené rty, když se ke mne dopracuje celá informace, co ze sebe vypustil. Opatrně a trochu nevěřícně zvednu hlavu, abych si ho mohla trochu prohlédnout. Než stačím ale něco vymyslet, ozve se mi v hlavě hlas rozumu, který z celé té situace není ani trochu nadšený. Zavřu pusu, semknu rty a vypadá to, jako kdybych bojovala nějakou vnitřní bitvu. Nakonec se předkloním v omluvě. "Omlouvám se, ale skutečně nemohu," vypadne ze mne trochu přiskříple. Než stačí zareagovat, tak se opět otočím a tryskem zmizím za rohem budovy, kde zahučím do nejbližšího křoví, abych se mu schovala. Nedovolím si použít schopnosti, aby na mne náhodou nepřišel. Už tak dost, že jsem se nechala chytit. |
| |||
všichni na ošetřovně, všichni cestou Když je mísa předána, ohlédnu se k hromadě prádla u dveří. Omluvím se léčiteli a opatrně na obláčku zvednu lůžkoviny. Vyrazím na chodbu, kde si všimnu, že krev je pryč. Trochu posmutním a vejdu do skladu. Zpět se vracím s novými lůžkovinami, které obratně navleču na prázdné postele, které před tím pečlivě očistím. Jsem však velmi rychlá, abych je nerušila. Vrátím se zpět do skladu, abych se s ušpiněnými lůžkovinami vydala do prvního patra. Jen krátce zmizím v prádelně, než se vrátím k práci od které jsem byla vyrušena. Jsem ráda, když vidím, že dveře tady stále ještě jsou a jsou v jednom kuse. |
doba vygenerování stránky: 1.4143121242523 sekund