| |||
Učebna 1 Nikdo mne neposlouchá a nikdo neodpoví, tak jen nervózně pohodím ocasem. Možná kdybychom byli v džungli, věděla bych si rady, ale tady jsme v krabici, kde se toho moc dělat nedá. Tedy alespoň já toho moc dělat nemohu. Najednou se znovu zamlží a lavice mi narazí do boku. Rychle odklušu stranou, aby mne něco neporazilo nebo nezapláclo. Je jen div, že jsem se o nic nepřerazila. Když se mlha začne zvedat, všimnu si, že to způsobilo dračí oranžové tělo. Rozhlédnu se po třídě. Nevypadá to, že bych někde zatím byla něco platná, kromě snad toho, že bych bezvládného profesora naložila na hřbet a odvezla ho na ošetřovnu. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Kristy, Rekki Když se učebna znovu zahalí mlhou, chytím se kraje lavice na které leží, abych neztratil orientaci. Uslyším ale křupnutí dřeva a skřípání lavic o podlahu. Netuším, co se dělo, ale najednou místo lavice nahmatám šupiny. Nutno říci, že se necítím moc komfortně mezi dvěma dračíma zadkama. Nicméně než nad tím stačím hloubat více, mou ruku najde tlapka a přitáhne mne do objetí. Sevřu ji na hrudi pevným povzbudivým stiskem. Jakmile slyším a cítím její slzy hruď se mi bolestně sevře. "Můžu si za to sám," odtuším šeptem do jejích vlasů, "přísahám, že to nikdy nevzdám," řeknu pevně. Chci se udržet, protože to může kdykoliv skončit, ale neudržím se. Slova jsou málo. (11%) Rychle se od ní odtáhnu, sevřu za tvářičky a hluboce jí políbím. Pokouším se společně s tím zažehnout co nejvíce své magie, co to jde. (85%) Nestačí to na to, abych napravil, co jsem napáchal, ale předám ji tolik energie, kolik jenom jde, než by mne to poslalo do kolen. Mlha kolem nás se začne roztrhávat, tak se od ní odtáhnu. V momentě, kdy v ní není, už si pravděpodobně ani nevzpomene, že jsem ji právě políbil. Jak se na mne podívá rozpačitě, jako na cizího, vykřešu jen slabý omluvný úsměv. Na více se mé mimické svaly nezmůžou, aby neprozradily, že mi klidně mohla místo toho pohledu do srdce zarazit dýku a vyšlo by to na stejno. Rychle utíká ke svému ochránci, jenž vypadá v bídném stavu. Pokud tady zemře, pravděpodobně za to díky té magii nějakým způsobem budu moci v jejích očích já. Protáhnu se kolem dračích zadků, opatrně se protáhnu přes nagu, přeskočím lavici, druhou podlezu, abych se dostal do trochu volnějšího prostoru. Všimnu si, že kolem profesora je už více studentů a že jim to fakt nejde. Mimo démonky, která alespoň vypadá, že ví co dělá. Nic to ale nemění na tom, že je pořád v bezvědomí. Když se místností rozlehne křupnutí žebra po mizerně provedeném pokusu o resuscitaci, tak se protáhnu ke dveřím, abych z nich mohl vystrčit hlavu na chodbu a podívat se k ošetřovně. Vidím pavoučnici stát na chodbě. Nadechnu se, co se do mých plic vejde, abych na celou chodbu zařval. "POTŘEBUJEME IHNED DOKTORA, NEBO TU ZAČNOU UMÍRAT," zoufalství v hlase se mi tam tak nějak dostalo samo, aniž bych chtěl. |
| |||
Učebna 1 Jigme Jak si tak šplhám nahoru, štípne mě do bříška něco jako elektrika (Jigme 57% + mých 5% = 62%). Jak se leknu, tak se pustím (51%), ale hned se zase vzpamatuju a zachytím se akorát za pásek u kalhot (76%). "Jauvajsky," patám si bříško jednou tlapkou. |
| |||
Učebna 1 Z rozbité tváře a některých hádků na stejné straně tváře srčí krev. Brýle na té straně mám rozlámané a sedí mi na nose trochu křivě. Chudák hádek, který držel pacičku je téměř namaděru. Jak se v místnosti zase rozběhne mlha ještě se ochladí. Celkově před tím vyhřátá třída najednou začíná být více cítit jako lednice. Nejsem schopna se ani zvednout, natož jít někam do tepla. Jen se více klepu. Ani nechci vidět, jak dopadl ten miloučký klučík, kterého to sebralo uprostřed věty. Pořádně ani nevnímám, co se děje okolo, když mne najednou zasáhne výboj magie. Během několika okamžiků zcela zmrznu ve svém posedu, stále schoulená do sebe. (31%) |
| |||
Učebna 1 nikdo konkrétní Posadím se zpět a dělám, že se mne ten chaos vůbec netýká. Když se vrací voda jen zvednu nohy na židli, abych si je nenamočil a i nadále sedím na své židli. Složím si hlavu do rukou a snažím se ignorovat ten tepající smysl, jenž mi jasně říká, že je ve vzduchu cítit smrt. Přítomnost tolika tvorů tak blízko smrti mi způsobuje migrénu. Ani si nevšimnu, že profesora položili tak blízko mne. Má aura neštěstí v jejich snažení rozhodně nepomáhá, naopak profesora podsouvá blížeji smrti. (Všechny hody v mé blízkosti získávají -5%.) Když si to konečně uvědomím, vstanu ze své židle a dojdu se schoulit do rohu učebny. Přitáhnu si kolena až k bradě a složím do nich hlavu. Snažím se ignorovat všechno kolem. |
| |||
Učebna 1 Jack, Luis, Max "A umíš s tím zacházet ty? Mohl bys pomoci ošetřovat," navrhnu Jackovi, když vyrobí nějaké věci, z nichž jsem pochopil, že k ošetřování budou. Ohlédnu se po něm. Už jsem chtěl vystartovat k protější stěně, abych pomohl alespoň slabými léčivými kouzly, když ucítím drápy, jenž se mi zabodnou do zad i přes uniformu. Prudce se propnu a instinktivně do toho místa vyšlehne elektrický výboj, než si vůbec stačím uvědomit, že by to mohl být Max. (57%) Jestli se i přes výboj dostane až na mou hlavu, pokusím si ho sundat do náruče. Jestli ho výboj srazí nebo odradí, otočím se na něj a sklouznu tak, abych se posadil na desku lavice, abych zjistil, jestli jsem ho nezranil. |
| |||
Učebna 1 Miko, Aryania, Monique Vlna zamíchá pořádně všemi přede mnou, ale zrovna tu, na kterou jsem mířil, to nezabere. Chytí se stolu a židle a nic jí to neudělá. Vztekle nespokojeně zavrčím, když se začnou ozývat výkřiky, které očividně byly směrované na mne. Tím se další dvě cácory dostaly na můj seznam pomsty. Pečlivě tak tři minutky sbírám divokou magii, abych se zaměřil na to, co jsem chtěl udělat původně. Když se mi však všechno ztratí opět v mlze, vztekle zamračím. Naštěstí to začíná brzy vypadat, že řídne a po chvíli je opět viditelnost. Přimhouřím oči a pokračuji v soustředění se na kouzlo. Zahrnu do toho ale i ty dvě ječivky. Pak se v jednom mohutném zášlehu divoká magie vydá třemi směry a jestli to vyjde, všechny tři se promění v krásné ledové sochy. (98%) Proud magie vypadal, že je dobře směrovaný, takže spokojeně seskočím z lavice. Pokud mám šanci vidět tři sochy, krátce uvolněně se zasměji. Pokud to nevyjde, uraženě a povýšenecky si odfrknu. Tak jako tak se posadím do lavice přede mnou, jenž není kamenná. |
| |||
Učebna 1 Alyssa Hned jak jsem si položil její hlavu do klína, mé vlasy se zabarvily do stejně světle hnědé, jako má ona. Trochu bezradně tam sedím, když se jí do krku něco dostane. Vypadá, že potom začíná dýchat. Opatrně se tedy natáhnu k její energii a skrze náš dotyk do sebe stáhnu všechna její zranění. Tělem se mi rozlije neuvěřitelná bolest a i když se snažím tady pro ni být a udržet se vzhůru, její zranění mne přemůžou a svalím se vedle ní na bok v bezvědomí. (3%) |
| |||
Učebna 1 Hill, Ulgge, Tarney Hill si po chvíli přisedne ke mně. Opřu se o jeho rameno, "Nebylo to málo, jen jsem trochu unavená, ale mohlo to být horší." Jeho hlazení po vlasech mě skoro uspí, když se kolem nás zvedne mlha. Zaraženě se zvednu a přemůže mě lítost. Steče mi slza po tváři. Mlha se zvedne a já si zmateně setřu slzu. Než se vůbec rozkoukám z té náhlé změny nálady, smete nás nečekaná vlna (4%). Vnímám jen jak mě Hill chytí a pak tupý náraz a tmu. Otevřu oči a před sebou vídím mladíka z chodby mizícího v mlze. Pode mnou křupne lavice, skutálím do kupodivu měkého, ale nevěnuji tomu tolik pozornosti. Jednak nic nevidím a jednak mě opět přemůže ten pocit lítosti. A protože si uvědomuji jak rychle to před tím zmizelo, musím toho využít. Zvednu se ze země a po paměti nahmatám jeho ruku a přitáhnu ho do objetí. Slzy se mi v tento moment řinou v proudech a já mu vzlykám do ramene. "Promiň mi to," špitnu. "Co se stalo a co se ještě stane..." Objímám ho pevně, ne však bolestivě. Mlha se zvedne a všechno je pryč. Rozpačitě ho pustím, v očích nepoznání. Opět je to jen mladík z chodby. Vyplašeně hledám Hilla. Najdu ho v jeho wyverní podobě a pohled na jeho žebra se mi vůbec nelíbí. A jsem mokrá, to jo prostě super. Dojdu k jeho hlavě ho alespoň obejmout. Všimnu si Tarneyho na stole v bezvědomi. Také mokrého. Vyprchá ze mě zbývající síla a je jen zoufalství. Svezu se na kolena a slzy se mi řinou v proudech. |
| |||
Učebna 1 I když to nemohu vnímat, normálně by mne překvapilo, že mé tělo zůstalo v humanoidní podobě. Kdyby byl v moment nárazu někdo v okolí při vědomí mohl by si všimnout nebo cítit zapraskání magie, které mne udrželo v menší podobě. Když se však znovu snese na místnost hutná mlha, magie držící mé tělo v menší podobě zmizí. Pode mnou křupne lavice jak se mé tělo natáhne do své pravé podoby. Ve větší podobě je ještě znatelněji vidět, že žebra se pod šupinami nerýsují pravidelně ani řádně. Pokud byl někdo v okolí, je buď odstrčen nebo zavalen. |
doba vygenerování stránky: 1.3658671379089 sekund