| |||
Tarney, Grimgull Během snídaně jsem se někde ztratila ve svých myšlenkách zatímco jsem si mezi prsty pohrávala střípky energie. Odchod většiny studentů kopletně utekly mé pozornosti. To až výzva k dostavení se na hodinu mě přivedla zpátky do přítomnosti. Školnímu rozvrhu jsem dosud věnovala jen letmí pohled, a to jen když jsem ho obdržela. Rychlím krokem se tak vydám do místnosti kde cítím energie ostatních studentů. Voda vytékající z učebny mě nijak neomezuje, jen neškodně protéká kolem a já tak vcházím do učebny suchou nohou. Všechna zbytková se začne rychle hrnout ven z místnosti rovnou na chodbu. Neobtěžovala bych se s jejím rozestupem kdybych na sobě neměla školní uniformu. Své oblečení bych v mžiku vysušila ohněm, ale to s tímhle kusem hadru udělat nemůžu. Jen překročím práh dveří zarazím na okamžik úderu srdce, když můj pohled spočina na bezvládném těle profesora. V další okamžik stojím po jeho boku. "Uhni! Na tohle není čas!" zavrčím na orka, chytím ho za rameno a sevřu v ocelovým stiskem ho odstrčím stranou (84). Vzduch kolem mě se vlní uvolňující se energíí a bez přemýšlení se proměním. Položím mu ruce na hruď a vložím do něj tolik svojí energie kolik jen svedu. Brát životní energii svedu bez problému, její předání je však něco docela jiného. Něco čemu jsem se tolik nevěnovala. Tentokrát to však jde jako samo (96). Panu Dracovi se tak navrátí alespoň část jeho sil a hlavně vědomí. Bohužel ale pochybuji že mám tolik sil abych snad mohla pomoci doplnit všechny jeho nezměrné síly. Neustávám však ve svém snažení dokud se sama nesesouvám k zemi vyčerpáním. |
| |||
Učebna 1 To je Grimgull? Máme je dostat z vody? Noo dobře, ale to nevim jak úplně zvládnu. Možná..... No nevím jestli bych měl, ale asi to tak bude lepší. Natáhnu ruku směrem k oknu. Ta se mi následně protáhne až k němu a já jej otevře. Chytnu se okraje a vstoupím do vody. Okamžitě začnu pohlcovat veškerou vodu v mém okolí, která následně proudí skrze mou ruku ven z okna. "Mám dostat vodu i z nich Grimgulle?" Zeptám se jej dost přihlouple. Pokud souhlasí, tak moje druhá ruka se rozvětví v chapadélka. S tím, že každé se natáhne k někomu z těch co jsou v bezvědomí a mají v sobě vodu. Zajedou dovnitř, kde začnou odčerpávat vodu a místo toho pouštějí dovnitř vzduch. Jednoduché čerpání vody a manipulace s tělem. Nic co by pro mě mělo být složitého. |
| |||
Chodba - Učebna 1 Ulgge, Sharika, Tarney a všichni ve třídě Ten vyšší z dvojice kterou jsem potkal před jídelnou mi položí svoji ruku na mou a sdělí mi svoje starosti. Z jeho výrazu není těžké poznat, že se opravdu trápí. Soucitně se na něho usměju a zohnu se, aby naše oči byli na stejné úrovni. “Moc si cením vašich starostí o mě, ale já musím. Tohle je můj úděl. Rozumím že oni pomoc nechtějí, ale to neznamená že ji nepotřebují. A zemřít když se snažíte někomu pomoct?” Mírně se pousměju. “Znám i horší způsoby jak zemřít.” Pomalu se vyvleknu z jeho sevření a chystám se podívat do místnosti vedle nás, ze které slyším nějaký ruch, když slyším jak je ta menší osoba co mi pomohla vyčerpaná. Na místě se přetočím a místo ke dveřím jdu k ní. Když dojdu před ní, čupnu si a ujistím se že se na mě dívá. Až jsem si jistý že mám její pozornost, začnu pomalu a hluboce dýchat. Při nádechu zvedám ruce od břicha nahoru až k prsům. Během výdechu pak ruce otočím a klesám s nimi od prsou k břichu. Nijak na ni nemluvím jen na ni pokývnu, ať se ke mě přidá. Chvilku takhle s ní sedím, dokud neuslyším velký hluk z místnosti, ze které začne i vytékat voda. Zvednu se a ještě jednou se na ni podívám. “Pokračuj.” Pak už vejdu do místnosti. To co tam uvidím mě překvapí. Voda všude, rozbitý a zkamenělý nábytek a lidi v bezvědomí. Neváhám a vběhnu dovnitř. “Musíme dostat všechny co jsou v bezvědomí ven z vody!” Zařvu přes celou místnost. Poté co to zařvu doběhnu k černobílému kterého jsem potkal na chodbě, který je také z osob v bezvědomí ke mě nejblíž. Vytáhnu ho z vody a položím na stůl vedle sebe (Lilith a Yqui). Hned potom co ho položím, nakloním mu hlavu dozadu a rytmicky mu stlačuju hrudník a občas mu vdechnu do úst (18%). |
| |||
Učebna 1 Kelly, Hillaris Do hodiny zbývalo už jen pár minut, ale ani chvilka čekání na hodinu se neobejde bez nějakých potíží. Opravdu velkých když se střet místnosti náhle ocitne v kameni. Zdráhala jsem se nabídnout svojí pomoc s pomocí odkameněním. Ale jak bych mohla bez svojí magie? S napětím jsem tak jen sledovala počínání ostatních. Chlapci z první lavice se s jeho zlatou magií dařilo. Až mě mrzelo že nedokážu používat magii. K pomoci se připojuje chlapec vzadu se proměňuje v draka a zahaluje celou místnost mlhou. Na chvilku zapochybuji že by to něco udělalo. Jsem však vyvedena z omylu když se z místa ozve vzteklé vrčení. Vzduchem létali lavice i studenti. Jsem ráda že jsem před nimi nezvolila úkryt za stolem a situaci dál sledovala. Vlně ledové vody která smetla všechno v místnosti se tak stačím bez problému vyhnout (70). Moje tělo se skoro instinktivně změnilo do mé druhé podoby. Fyzické tělo tak zmizí a školní uniformu si voda odnese. Hned se rozhlédnu jak jsou na tom po vlně ostatní. Dívka v lavici přede mnou vlnu ustála, asi měla štěstí a stála na kraji. Vlčí dívka a její společník už ale takové štěstí neměli a zůstali v nezvládném obětí u stěny. Proletím k nim vodou, která mi ale neklade žádný odpor. Jako bych tu byla ale nebyla zároveň. Oba je z vody nadnesu telekinezí. U chlapce je to však obtížnější než bych si myslela. Není to jeho vahou, je problém ho spíš vůbec zachytit.Ten kluk nejspíš tím nárazem ztratil vědomí. A u dívky si nejsem úplně jistá. Když jsou oba z vody nevím co dělat dál. Asi bych z nich měla dostat vodu. V takovéhle situaci když nemají vědomí by bylo asi na místě také dýchání z úst do úst…ale protože nemám žádný dech nemůžu to ani zkusit. U vlčice bych ani nevěděla jak na to. Nejspíš to nebude stejné jako když někomu zaskočí kousek jídla, i tak ale chlapce praštím ocasem do zad. v téhle podobě se špatně odhaduje síla (3). Rozhodně mu ale nechci zpřerážet kosti. Dívka se zdá křehčí, tak ji poplácám tentokrát raději jen rukou (49), pokud to tedy bude potřebovat. |
| |||
Učebna 1 Myslím, že už bude čas. Vydám se proto ze svého pokoje do učebny, kde se má odehrát první vyučovací hodina. Nevím co přesně od toho očekávat, ale každopádně uzavřu opět svojí schopnost předtím, než opustím svůj pokoj, jelikož bych byl nerad, když by jsem náhodou opět někoho zasáhnul. Hádám, že nakonec tím asi zasáhnu celou školu, ale nějakou dobu to bude trvat a nebude to naschvál. Hold povolím, když se něčeho leknu. U dveří učebny vidím Modrovlásku. "Ahoj." Povím stroze, načež se kolem ní provléknu do třídy. Jakmile však spatřím, jak učebna vypadá, tak strnu. To co vidím mě totiž celkem dost zaráží. Myslel jsem, že ve třídě bude větší klid, než byl na snídani, ale nevypadá to tak. Opatrně vstoupím dovnitř a držím se u zdi. (AW/41) Zamrkám a dívám se před sebe neschopen přesně zpracovat co se zde vlastně stalo. |
| |||
Učebna 1 Hodina začíná a Jack se na něco ptá, ty na které se ptá neznám ovšem on s nimi nejspíš přišel do styku. Uvažuju jak nadnést to že Jigme by měl požádat o výjimku ohledně toho aby zde mohl nosit své brnění, jistě by to prošlo když by to správně podal. Ano potom ho budu muset poprosit aby vyjednal výjimku i pro mně, ale oni tu oblékli i koně. Koně, není to snad dostatečný důvod o nesmyslnosti tohoto pravidla? A právě proto to musí přednést Jigme já bych mluvila akorát o tom jak směšně vypadá oblečený kůň a pak bych se válela smíchy na zemi. Ovšem z mých myšlenek mně vyvede Miko kterou něco naštvalo a rozhodne se že nám ukáže jak zuří medúza. Bohužel i pro mně, je to rychle cítím tuhnutí a pak buch, to že se válím po zemi (případně jsem opřená o lavici) už je mi více méně jedno protože jsem kus šutru. Ale zcela určitě jsem nejhezčí socha kterou Miko vytvořila. A pak zasáhne profesor protože se probudím na zemi, nejdřív se posadím a po chvíli s pomocí lavice i vstanu. Třesou se mi nohy snažím se vzpamatovat z tohoto zážitku zatím co někdo tady zuří. Někdo jiný než Miko, protočím oči a napadne mně jestli by Miko nemohl potrestat hlubokým opovržením. Jistě že nemohl zapomněla jsem kde jsme. A tak se rozhodne že nic Miko tak nepotrestá jako obří vlna. Obří vlna, může být něco lepšího? Obří vlna. Sklopím křídla a připravím se na naráz,který přijde a já jsem vláčena ke zdi, když se mi podaří dostat se na hladinu a proud se aspoň částečně uklidní rozhodnu se klít. „Ty nemocný kastráte!“ |
| |||
Učebna 1 Jak mám špatnou náladu a tak u vstupu do třídy málem zašlápnu Miko, chci se jí omluvit ovšem to už začne hodina, začíná se však tím že se někdo ptá na nějaké studenty a tak to zatím stihnu ovšem než se stačím otočit tak Miko popudí něco víc než to že jsem jí u vstupu do třídy málem zašlápla. A pak to přijde dostane se mi té zvláštní výsady zjistit jak se cítil asi Seth potom co ho naštvaná Miko proměnila v kamennou sochu, pocit tuhnutí nakonec nahradí to že všechno kolem mně zčerná. Miko zřejmě neodhadla koho chce zkamenět a koho ne, mohlo by to být zábavné kdybych se toho taky nezúčastnila. Potom pomalu k sobě přicházejí smysly, zřejmě se profesorovi podařilo zvrátit účinek, tedy až na Kisu ze které je pořád socha. Poklepu na ní a přemýšlím proč zrovna ona byla vynechaná když za mnou někdo zuří, jistě jak jsem zjistila zde jsou ostatní schopní se naštvat jenom pro to že je někdo probudil. Vypadá to že zde bude zábava a Rubusovi na ošetřovnu přibude další pacient kterému skutečně něco je. Přemýšlím jestli to zde nemám opět uklidnit i když se opět nedočkám uznání. Já vím co jsem říkala, ale teď to dělám pro Miko nebo bych to aspoň udělala kdyby se do toho nezapojil opět profesor. Nevím přesně co se to děje ovšem to se na mně řítí přílivová vlna kterou někdo vyvolal. způsobem jako ta démonka na chodbě.Možná zo byla ona protože jsem se zatím nedívala kdo tu všechno přišel. A i nyní je jí jedno že tahle přílivová vlna smete kromě Miko i všechny ostatní. Včetně mně (9%) rozhodnu se pokusit plout s proudem jako vše co se mnou ta vlna smetla a utěšovat se tím že i když mi dojde dech nebude to trvat tak dlouho než mnou ta vlna hodí o zeď třídy rychlostí rozjetého vlaku. Na nějakou dobu je opět všechno černé |
| |||
Učebna 1 Marcos, Relliel Když jeho oči získají fialovou barvu, je pro mě ještě těžší se odtrhnout, ale povedlo se. Když přijme mojí omluvu, přirozeně se mi roztahne úsměv na tváři. Zvednu hlavu zrovna v momentu, kdy se přibližuje a zablýsknou se mu špičáky. Jakmile mi pošeptá do ucha své varování, od ucha se mi rozlije husí kůže. Zorničky se mi opět rozšíří, tep se mi splaší ještě víc než posledně a nejsem schopná se pohnout. Nejsem si jistá, jestli strachem nebo rozpaky, pravděpodobně obojím. Uslyším známý hlas a jen doufám, že se kvůli mě zase něco nesemele. To už bych se pak zavřela do pokoje a raději nevylézala. Než se ale stihne cokoliv dít, slyším hluk ze třídy. Otočím tam hlavu a všimnu si rozzuřené Ys. Než stačím pochopit, co se to vlastně děje, řítí se sem vlna. Jak jsem krytá Rellielem a upírem, tak to ustojím. (54%) Pokud to tedy ustojí oni... Pokud ne, stihnu se naštěstí alespoň nadechnout. (67%) |
| |||
Miko je vyléčena, takže na Kelly děkovně kývnu hlavou. Stejně tak rád vidím, že si šla rovnou sednout. Rubus ani nestačí dorazit, když to studenti začnou brát do vlastích rukou. Nikomu nebráním v jeho činnosti, dokud se mi zdá, že ví co dělá. Když se místnost zaplní mlhou, ozve se ode mne slabé zasyčení, jak se o mne vlhká mlha otře. Vzápětí je pryč a studenti až na Kisu jsou probuzeni. Dračí pokolení velmi nelibě nese, že byli zkameněni. Když Ysea rozšvihne lavici za sebou, nadechuji se, abych jí napomenul, nicméně jedná dál, ani nekomentuji letící kamennou lavici, jenž se sesype v sutiny, když narazí do zdi. Zareaguji na její řádění bleskově. Ani se proti ní nesnažím používat svou telekinezi, na tu není spoleh, místo toho se obrátím ke své černé magii, kterou jsem ještě před momentem váhal použít. Vyšlu kolem sebe rázovou telekinetickou vlnu, jenž uvolní jak Miko tak Alfu z jejího sevření. (125%) Nicméně se přesílí a zároveň všechny kromě Miko a Alfy ode mne o kus odsune. Letící Alfu chytím do náruče, aniž by mi byla schopna něco udělat svým žárem. V ten moment nás ale z boku zasáhne prudké tsunami. Držel jsem Alfu jen lehce, takže pokud se nestačí zachytit sama, vlna mi ji vyrve z rukou. (35%) Sám sice popojedu po zemi o pár metrů, ale dokážu vlnu ustát. (71%) To nic nezmění na tom, že jakmile mne voda promáčí, začnou ode mne stoupat oblaka páry a místností se ozývá syčení, jak se ze mne voda prudce odpařuje. Jestli v tento moment stále držím Alfu, opatrně ji postavím na zem. Zvednu ruku k obličeji, abych za prsty na chvíli schoval své oči. U toho udělám pár malátných stabilizačních kroků. Zkusím zareagovat kouzlem, které by mi pomohlo, nicméně v tomto stavu se má černá magie ani nehne. (19%) Udělám ještě další dva kroky uličkou, než se v bezvědomí zřítím do zhruba půlmetrové hladiny vody, jenž tady zůstala po vracejícím se tsunami. Při mém dopadu voda vysoko vycákne do svého okolí. |
| |||
Učebna 1 Nestačí mi ani odpovědět a místnost se zahalí mlhou, vzápětí zase mizí a lavice se mění v třísky. Rychle se nahnu před Kelly, aby třísky z lavice jen neškodně zadrnčeli o mou pevnou dračí kůži. Bylo to ale o fous. K vrčení v místnosti se přidám i já, ale můj vztek je směřovaný k dračici před námi. Vyskočím ze židle, abych ji za takovou troufalost vůči Kelly uzemnil, ale nohy mi podebere tsunami. (6%) Rychle se ve vodě přetočím a zadržím dech. Také se poplašeně podívám po vlčici. I tu unáší voda, mnohem snadněji než mne. (její 4%) Jediné co stihnu udělat je natáhnout se po její ruce, přitáhnout si ji do své náruče a přetočit se zády, aby mne voda svou plnou silou narazila na zeď a tak jsem ztlumil náraz pro Kelly. Jak mi náraz vyrazí dech, násilím se mi otevře pusa a v bublinkách z ní unikne můj vzduch z plic. Jak se mé tělo zoufale pokusí vzduch nahradit, dostane se mi do plic voda, takže když se tsunami začne vracet, jen se bezvládně svezu po stěně k zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.498722076416 sekund