| |||
Učebna 1 Marcos, Relliel Když jeho oči získají fialovou barvu, je pro mě ještě těžší se odtrhnout, ale povedlo se. Když přijme mojí omluvu, přirozeně se mi roztahne úsměv na tváři. Zvednu hlavu zrovna v momentu, kdy se přibližuje a zablýsknou se mu špičáky. Jakmile mi pošeptá do ucha své varování, od ucha se mi rozlije husí kůže. Zorničky se mi opět rozšíří, tep se mi splaší ještě víc než posledně a nejsem schopná se pohnout. Nejsem si jistá, jestli strachem nebo rozpaky, pravděpodobně obojím. Uslyším známý hlas a jen doufám, že se kvůli mě zase něco nesemele. To už bych se pak zavřela do pokoje a raději nevylézala. Než se ale stihne cokoliv dít, slyším hluk ze třídy. Otočím tam hlavu a všimnu si rozzuřené Ys. Než stačím pochopit, co se to vlastně děje, řítí se sem vlna. Jak jsem krytá Rellielem a upírem, tak to ustojím. (54%) Pokud to tedy ustojí oni... Pokud ne, stihnu se naštěstí alespoň nadechnout. (67%) |
| |||
Miko je vyléčena, takže na Kelly děkovně kývnu hlavou. Stejně tak rád vidím, že si šla rovnou sednout. Rubus ani nestačí dorazit, když to studenti začnou brát do vlastích rukou. Nikomu nebráním v jeho činnosti, dokud se mi zdá, že ví co dělá. Když se místnost zaplní mlhou, ozve se ode mne slabé zasyčení, jak se o mne vlhká mlha otře. Vzápětí je pryč a studenti až na Kisu jsou probuzeni. Dračí pokolení velmi nelibě nese, že byli zkameněni. Když Ysea rozšvihne lavici za sebou, nadechuji se, abych jí napomenul, nicméně jedná dál, ani nekomentuji letící kamennou lavici, jenž se sesype v sutiny, když narazí do zdi. Zareaguji na její řádění bleskově. Ani se proti ní nesnažím používat svou telekinezi, na tu není spoleh, místo toho se obrátím ke své černé magii, kterou jsem ještě před momentem váhal použít. Vyšlu kolem sebe rázovou telekinetickou vlnu, jenž uvolní jak Miko tak Alfu z jejího sevření. (125%) Nicméně se přesílí a zároveň všechny kromě Miko a Alfy ode mne o kus odsune. Letící Alfu chytím do náruče, aniž by mi byla schopna něco udělat svým žárem. V ten moment nás ale z boku zasáhne prudké tsunami. Držel jsem Alfu jen lehce, takže pokud se nestačí zachytit sama, vlna mi ji vyrve z rukou. (35%) Sám sice popojedu po zemi o pár metrů, ale dokážu vlnu ustát. (71%) To nic nezmění na tom, že jakmile mne voda promáčí, začnou ode mne stoupat oblaka páry a místností se ozývá syčení, jak se ze mne voda prudce odpařuje. Jestli v tento moment stále držím Alfu, opatrně ji postavím na zem. Zvednu ruku k obličeji, abych za prsty na chvíli schoval své oči. U toho udělám pár malátných stabilizačních kroků. Zkusím zareagovat kouzlem, které by mi pomohlo, nicméně v tomto stavu se má černá magie ani nehne. (19%) Udělám ještě další dva kroky uličkou, než se v bezvědomí zřítím do zhruba půlmetrové hladiny vody, jenž tady zůstala po vracejícím se tsunami. Při mém dopadu voda vysoko vycákne do svého okolí. |
| |||
Učebna 1 Nestačí mi ani odpovědět a místnost se zahalí mlhou, vzápětí zase mizí a lavice se mění v třísky. Rychle se nahnu před Kelly, aby třísky z lavice jen neškodně zadrnčeli o mou pevnou dračí kůži. Bylo to ale o fous. K vrčení v místnosti se přidám i já, ale můj vztek je směřovaný k dračici před námi. Vyskočím ze židle, abych ji za takovou troufalost vůči Kelly uzemnil, ale nohy mi podebere tsunami. (6%) Rychle se ve vodě přetočím a zadržím dech. Také se poplašeně podívám po vlčici. I tu unáší voda, mnohem snadněji než mne. (její 4%) Jediné co stihnu udělat je natáhnout se po její ruce, přitáhnout si ji do své náruče a přetočit se zády, aby mne voda svou plnou silou narazila na zeď a tak jsem ztlumil náraz pro Kelly. Jak mi náraz vyrazí dech, násilím se mi otevře pusa a v bublinkách z ní unikne můj vzduch z plic. Jak se mé tělo zoufale pokusí vzduch nahradit, dostane se mi do plic voda, takže když se tsunami začne vracet, jen se bezvládně svezu po stěně k zemi. |
| |||
Učebna 1 Miko, celá třída Třída se plní, což mne v nejmenším ani trochu nezajímá. Jediné co očastuji pohledem je příchod Tarneyho, především kvůli tomu vtíravému pocitu respektu, kterého se kolem něj nemohu zbavit. Nicméně nečeká mne vzápětí nudná přednáška, ale celá má existence se pozastaví v kameni. Hned jak přijdu ke smyslům, k Ysey vrčení se přidá můj vzteklý dračí řev, který rozvibruje i okna. Vyskočím na lavici, na které se přikrčím a než se stačím rozhodnout, zda po meduse skočím a rozsápu ji, na těle se mi sesbírají modré jiskry dračí divoké magie. Vzduchem zapraská silná magie, která se vyvalí směrem k meduse a všem okolo ní. Tak dva metry přede mnou se změní v přívalovou vlnu mořské vody, která s sebou ke zdi naproti mne strhává všechny, jenž se nedokáží udržet silou na místě. (51%) Jen rychle překvapeně zamrkám, spíše jsem myslel, že se z Miko stane kus ledu, aby ochutnala vlastní medicínu, ale divoká magie má očividně vlastní hlavu. Menší tsunami se rozprskne o zeď naproti a pak se již pomalu volně vrací, takže tu zbyde voda, která vytéká otevřenými dveřmi na chodbu. Hned po momentu překvapení nasadím výraz, že tohle jsem určitě zrovna chtěl udělat. Hezky všechny zchladit. |
| |||
Učebna 1 Alfa, Miko No dobře, nemůžu říct že bych z jejich objetí byla kdovíjak nadšená. Spíš vůbec. Ale nemám skutečně náladu se s některým z nich teď vybavovat. Už jen andělův škleb mi šel na nervy natož abych rozhovor ještě prodlužovala. Jeho vděk byl pochopitelně na místě, a s ním pochopitelně také nevyslovený dluh. Ty se však začínají rychle sčítat z každým okamžikem se Sukui o které mě připravuje. "Tak se toho drž!" odpovím mu rázně když si to konečně uvědomí. Bez jediného náznaku zdánlivé neutrality z předstíraného potěšení. Měl jednat rychleji to ano, a s tím pochopitelně také ostatní varování která jsem mu dala nebo dám. Dál už nikomu nevěnuji pohled, ani Sukui už raději ne, a plně se věnuji svému novému středu zájmu. Ohnivá se mi s odmítnutím snažila vyvlíknout ale já se jí rozhodně nehodlám vzdát. "Opravdu ne? No to je škoda...třeba si to rozmyslíš a budeš mě chtít ještě pobavit" pokračuji dál šeptem. Do učebny docházejí další studenti, které však vnímám jen pasivně. Až nenadálí prudký pohyb energie medůzy přede mnou si získá více mojí pozornosti. Příliš pozdě ale. Začne vřískat a všechno kolem změní v kámen. Všechno včetně mě. Proti tomu mi bohužel ani můj štít nepomůže. Netrvá to však tak dlouho a můj první instinkt není úleva že jsem v pořádku. Ne, je to okamžitá krvelačná touha po pomstě, která zamlží mojí mysl. Jestli si někdo myslí že to nechám jen tak plavat tak se šeredně mílí. Tohle není maličkost kterou bych odložila jen tak stranou jako by o nic nešlo. Zavrčím až se vzduch kolem. S rukou stále kolem jejích ramen si svou oblíbenkyni přitáhnu blíže. Je teď skoro jako láva ve které jsem si před chvilkou užívala. Nechce se mi s ní úplně loučit, ale využiji jí teď ještě i k něčemu jinému. Prudce se zvednu a vzteklím švihnutím objevšího se ocasu na stranu se lavice za mnou rozletí na střísky. To nebyl tak úplně úmysl, spíš jsem si jen neuvědomila že i za mnou něco může být. A ani potom co ji smetu si toho vlastně nepovšimnu, proti mé síle ostatně nekladla žádný odpor. Lavice přede mnou už je ale něco jiného, ta mi skutečně překáží. Tedy ne příliš dlouho, bez jakékoli námahy jí odhodím stranou až k levé zdi. Celá hlava medúzy, s každým jedním hadem skončí přitisknutí k podleze. Bez milosti. Stačilo by víc přitlačit a snad by jim lezly oči z důlků. Potom přijde na řadu moje ohnivka. Té telekinezí sevřu ruce div nezapraskají kůstky, a hodím ji té svini rovnou na hlavu. Z pohledu ostatních to však vypadá jako kdyby po ní sama skočila šipku, oheň tavícíma rukama napřed (. Tak i když se tak úplně netrefí, jenom jejích blízkost jí ublíží. A já už skoro slyším škvaření jejího masa a cítím smrad spáleného. To všechno se uděje tak nějak ve stejný okamžik. A za celou dobu jsem z medúzy nespustila nenávistný pohled. Chci jí vidět trpět, každého jednoho hada spáleného na popel jako červa. |
| |||
Učebna 1 Miko Chvílku na mě jenom roztomile kouká, než si nechá pomoct nahoru. Nechává svou ruku v mojí a když zamumlá svý díky, přitáhnu si její ruku ke rtům a dám jí letmý polibek na klouby. Hodim po ní šibalským očkem. "Nemáš zač, hádku." Zahalí nás mlha a cítim, jak mi přiletí pusa na tvář. Tiše se do mlhy zazubím. Než se stihne mlha rozplynout úplně, pustí mě a ustoupí. Opřu se o lavici za mnou a teď už zaujatě pozoruju, co se bude dít dál. |
| |||
Učebna 1 Místo začátku hodiny se spustí humbuk v učebně. Otočím se tím směrem a po celou dobu uvažuji, zda mám zasáhnout či ne. Tímto způsobem se sice andělské schopnosti nevyužívají, ale vůbec nemám pochyb, že by to šlo. Přeci jen co by svatá moc nedokázala že? Nějaké zkamenění by přeci neměl být problém, pro typ moci, jíž oplýváme. Místo mne to však vyřeší někdo jiný a to tím, že celou místnost ponoří do mléčné mlhy. Skoro to vypadá jako přechod do materiální sféry. Zvednu se opatrně ze židle, abych tohoto využil k dalšímu přiblížení se se Sukui, ale mlha najednou začne mizet. Rty se mi změní v bělající čárku, když po rozpuštění mlhy se můj objev nachází v náručí někoho jiného. Vypadá to už, že ji jen zachytil a hned ji opět pustí, ale jejich obětí se protahuje a mne dochází trpělivost. Když jí potom ještě navíc vyhrožuje nevydržím to a zasáhnu. Položím mu ruku na rameno a zatáhnu směrem k sobě, tedy od Sukui. "To by stačilo. Žádné krmení na spolužačkách, ať jsou sebekrásnější," napomenu ho a pokusím se mu rameno sevřít. Má pozice není úplně ideální. Stojím za ním, v úzké uličce a on je vyšší. Nicméně co bych to byl za anděla, kdybych si s tím neporadil, že? |
| |||
Učebna 1 Sukui Povytáhnu jedno obočí a usměji se, když nasadí překvapený výraz. Očividně nejsem ten, do koho chtěla narazit. Ohlédl bych se na andílka, ale nedaří se mi od ní odtrhnout pohled. "Tak to jsem rád," odvětím na její přikývnutí, že je v pořádku. Čím více a rychleji ji tepe krev v žilách, tím větší problém mám. Když si tak hledíme do očí, může sledovat kompletní přeměnu barvy mých zorniček. Bílo-stříbrné oči se postupně po skvrnkách zalijí fialovou a dostanou nečekanou hloubku. "To nic. V té mlze nebylo vidět na vlastní nos," odtuším na její omluvu a rozhlédnu se po místnosti, když sklopí pohled. Vypadá to, že většina soch už nejsou sochy. Na dlani jedné ruky mi stále víří mlhový orb. Občas upustí obláček mlhy, který mi přepadne přes hranu ruky a posléze zmizí. Já si ho však nevšímám a nahnu se k dívce. Jak se přibližuji, pootevřu pusu, abych jí mohl následující slova zašeptat do ucha, odhalím u toho tak své tesáky. "Víte, jestli Vám krev bude tělem proudit ještě trochu neodbytněji, asi se neudržím..." zašpitám jí medově do ucha, nasajíc trochu její vůni. Zároveň ji během svých slov pustím, aby sama mohla odcouvat z naší intimní vzdálenosti. Já bych se pravděpodobně sám nedokázal odtrhnout. Jestli jsem ji trochu vyděsil, byl to můj účel. Jinak se asi nevytrhne z ovlivnění, které vyluzuje mé hladové tělo. Jedinou výjimkou by byl tvor, jenž upíří kousnutí již zažil. Ten by se pravděpodobně těšil. Na to se mi ale tato dívka zdá moc něžná a křehká. |
| |||
Učebna 1 Marcos Tápu mlhou a s leknutím do něho narazím. Srdce se mi rozbuší, jak cítím proudit svojí magii. Ne, ne, ne! Vždyť to na něj do teď nepůsobilo, tak proč? ptám se sama sebe zoufale. Přitáhne si mě blíž, svojí ruku kolem mého pasu a na mě ještě k tomu opět přichází rozpaky. Mlha v místnosti začne mizet a mě se nečekaným zjištěním rozšíří zorničky a tep mi ještě zrychlí. Jak na něj tak hledím, začínám být čím dál klidnější. Mlčky mu přikývnu v odpověď. Mám problém odtrhnout pohled od těch jeho hlubokých uhrančivých očí. "J-já... O-omlouvám se..." Nakonec zkroušeně sklopím pohled na jeho hruď. A nejsem si jistá, zda jsem si nějak pomohla. Musím být opět jak červánky. |
| |||
Učebna 1 především Kelly a Remmi Tarney mi zmizí z dohledu a já úspěšně ignoruji všechno, co slyším z učebny. Možná by si všichni komentátoři mohli uvědomit, že jsem možná trochu v šoku, ale ne hluchá. Zjeví se tu Kelly. "Čus čus..." zamrmlám, zatímco se opřu o kamennou židli a trochu zkroutím obličej, "hned jak se mi podaří sehnat alchymistu, nebo vykopat tunel pod zdí..." ztlumím hlas do spikleneckého a doufám, že Tarney už ustoupil dál, nebo to vezme jako vtip. O chlastu já ale nikdy nežertuju. U mých úvah ale bolest úplně přejde. Už mi jen čvachtají kalhoty. "Oho. Díky," pokývnu jí hlavou a promnu si mokrý studící flek. Na prstech mi tak zůstanou drobné flíčky krve. Přiblíží se sem ten odolný, již vysvobozený. Nabídne mi ruku a já místo toho, abych ji hned přijala, tak se ztratím v těch jeho červených milých očích. Po chvilce si uvědomím, že nad ním crushuju a měla bych zachovat image. Přijmu jeho ruku čistou rukou a nechám se vytáhnout do stoje. Představila bych se mu, ale líbí se mi, když mi takhle říká. Vyslovuje to tak něžně. "Děkuji," zamumlám mu zblízka a nechce se mi nějak pustit jeho ruka. Naštěstí tak udělat nemusím, protože místnost zahalí hutná bílá mlha, pod kterou se všechno schová. Rychle mu tedy ještě vlepím děkovnou pusu na tvář. Jakmile začne mlha mizet, pustím jeho ruku, ukročím a nasadím svoje tak typické zubení se. "Kdyby tu bylo co pít, jeden by to už mohl nazvat party," uchechtnu se poměrně hlasitě, abych byla ideálně slyšet do celé třídy. Zůstávám stát poblíž Tarneyho, kdyby se náhodou někdo z rozkameněných rozhodl pro okamžitou pomstu. |
doba vygenerování stránky: 1.5880200862885 sekund