| |||
Učebna 1 Alyssa Hned jak jsem si položil její hlavu do klína, mé vlasy se zabarvily do stejně světle hnědé, jako má ona. Trochu bezradně tam sedím, když se jí do krku něco dostane. Vypadá, že potom začíná dýchat. Opatrně se tedy natáhnu k její energii a skrze náš dotyk do sebe stáhnu všechna její zranění. Tělem se mi rozlije neuvěřitelná bolest a i když se snažím tady pro ni být a udržet se vzhůru, její zranění mne přemůžou a svalím se vedle ní na bok v bezvědomí. (3%) |
| |||
Učebna 1 Hill, Ulgge, Tarney Hill si po chvíli přisedne ke mně. Opřu se o jeho rameno, "Nebylo to málo, jen jsem trochu unavená, ale mohlo to být horší." Jeho hlazení po vlasech mě skoro uspí, když se kolem nás zvedne mlha. Zaraženě se zvednu a přemůže mě lítost. Steče mi slza po tváři. Mlha se zvedne a já si zmateně setřu slzu. Než se vůbec rozkoukám z té náhlé změny nálady, smete nás nečekaná vlna (4%). Vnímám jen jak mě Hill chytí a pak tupý náraz a tmu. Otevřu oči a před sebou vídím mladíka z chodby mizícího v mlze. Pode mnou křupne lavice, skutálím do kupodivu měkého, ale nevěnuji tomu tolik pozornosti. Jednak nic nevidím a jednak mě opět přemůže ten pocit lítosti. A protože si uvědomuji jak rychle to před tím zmizelo, musím toho využít. Zvednu se ze země a po paměti nahmatám jeho ruku a přitáhnu ho do objetí. Slzy se mi v tento moment řinou v proudech a já mu vzlykám do ramene. "Promiň mi to," špitnu. "Co se stalo a co se ještě stane..." Objímám ho pevně, ne však bolestivě. Mlha se zvedne a všechno je pryč. Rozpačitě ho pustím, v očích nepoznání. Opět je to jen mladík z chodby. Vyplašeně hledám Hilla. Najdu ho v jeho wyverní podobě a pohled na jeho žebra se mi vůbec nelíbí. A jsem mokrá, to jo prostě super. Dojdu k jeho hlavě ho alespoň obejmout. Všimnu si Tarneyho na stole v bezvědomi. Také mokrého. Vyprchá ze mě zbývající síla a je jen zoufalství. Svezu se na kolena a slzy se mi řinou v proudech. |
| |||
Učebna 1 I když to nemohu vnímat, normálně by mne překvapilo, že mé tělo zůstalo v humanoidní podobě. Kdyby byl v moment nárazu někdo v okolí při vědomí mohl by si všimnout nebo cítit zapraskání magie, které mne udrželo v menší podobě. Když se však znovu snese na místnost hutná mlha, magie držící mé tělo v menší podobě zmizí. Pode mnou křupne lavice jak se mé tělo natáhne do své pravé podoby. Ve větší podobě je ještě znatelněji vidět, že žebra se pod šupinami nerýsují pravidelně ani řádně. Pokud byl někdo v okolí, je buď odstrčen nebo zavalen. |
| |||
Učebna 1 Shae, Grimgull, Tarney Potom se někdo rozhodne nečekat na Rubuse a skoro všechny odkamenět, teda až na Kisu ovšem studenta je to přece jenom výkon. Také se divím že ten dotyčný o sobě nechtěl dát vědět Yqi byla naštvaná že se jí nedostalo uznání a to jen uhasila stůl který by šlo uhasit i jiným způsobem. Mezitím se mlha protrhne a pak zmizí, vypadá to že se nejspíš rozplynula potom co splnila svůj účel, ale mezitím tu někdo začne zuřit ne že by mně to překvapovalo tentokrát však Tarney stihne zasáhnout, tedy aspoň to tak vypadá. Víc mně však znervózňuje ta velká příbojová vlna která se na mně řítí. Rozhodnu se schovat za lavici u které jsem a pořádně se zapřít (81%), tentokrát jsem ráda že jsem se rozhodla obout protože s bosýma nohama bych se asi nemohla správně zapřít o zem. A díky mému úsilí a zápasnickému postoji vytrvám, cítím vodu která je ledová a jak se přežene kolem, dochází mi vzduch, ale vytrvám. Zrovna co se vzpamatovávám z mého zážitku když tu někdo řve. Grimgull, aspoň Mersi říkal že se tak jmenuje ... Rozhodnu se tedy vydat směrem ke Grimgullovi který předtím někoho vytáhl z vody, v té mlze sice nevidím na krok, ale vím kam mám jít a tak se mi daří udržet aspoň přibližný směr který mně přivede ke Grimgullovi a zvláštní dívce. I když teď není čas zkoumat kdo vlastně jsou protože konečně zjistím kdo tu vlastně přede mnou leží. „Tarney ... Jak k tomu došlo? Myslela jsem že něco takového není možné ... On je profesor,má být neporazitelný ...“ Nemluvím ke Grimgullovi ani k té dívce, jen se šokovaným výrazem hledím před sebe na našeho třídního profesora. Dobrá tohle je sice zajímavá otázka, ale myslím si že bych se měla o něco také pokusit. Nevím zda ti dva znají základy resuscitace i já jsem je zatím jenom viděla, ale ještě neprováděla. „Ničeho se neobávejte, ale je nutné dostat ven vodu kterou má v plicích a nahradit kyslík který mu chybí.“oslovím tentokrát ty dva a pak se rozhodnu postupovat tak jak jsem to viděla v různých seriálech nebo filmech. Nejdřív se stlačováním hrudníku či různými slabšími údery rozhodnu donutit dostat vodu ven a pak přejdu k umělému dýchání (9%). Vím jak to asi bude vypadat ovšem teď není čas na vysvětlování. |
| |||
Učebna 1 Voda byla o dost ledovější, než jsem předpokládal, že bude, ale dalo se to snést. Spíše mě ten chlad částečně otupoval, přesto se mi daří vodu odčerpávat z místnosti opravdu dobře. Za chvíli by mohla být vypuštěná. Pak tu máme dostávání vody z jedinců. To už je trochu problém, ale nic s čím bych si neporadil. Pak tu však byl Tarney a Gill. Z počátku jsem si díky ledové vodě ihned neuvědomil co se děje, ale během chvíle jsem cítil hroznou bolest, jak jsou moje končetiny sežehnuty a mění se v prach. Ihned z nich svá chapadla stahuji a dávám do ledové vody, aby se schladila.¨ Pálí, pálí, pálí! Během toho opět ztrácím na chvíli kontrolu nad svou pasivní schopností a tu tak vypustím do místnosti. Navíc ti, kterým jsem pomáhal, schytali velkou dávku přímo do jejich těl. Sice toho nebylo moc, jako když by jsem to zadržoval několik dní, ale i tak toho nebylo málo. Voda už je skoro pryč, když v tu se rozprostře v místnosti mlha. Jako vážně? Jelikož jsem skončil s odčerpáváním vody z těl, tak zvednu ruku, která se v místnosti rozvětví jako strom, tedy až na místo, kde jsem popálen. Začnu nasávat vlhkost ze vzduchu, tedy i mlhu, která je pokud vím tvořena vodou. Zároveň z venčí začnu nabírat vzduch, který vypouštím ze spodní části svého těla a trupu, čímž ženu mlhu nahoru a pryč z místnosti. |
| |||
Učebna 1 Dojdeme do učebny a já si vážně nestačím ani sednout když mě Miko hned vedle promění v kámen. Moc dlouho to ale netrvá protože když jsem zase odkameněná jsem pořád v učebně, stejně jako všichni ostatní kolem medúzy. Nestačím se ani pořádně rozkoukat co se děje kolem než mě smete vlna vody (6). Asi bych jí ustála kdybych se na ní stačila připravit. Ale takhle...takhle ještě ztratím vědomí když se potkám se stěnou. A s tím zmizí i tahle moje lidštější podoba. |
| |||
Ve dveřích učebny 1 Konečně se všichni rozhodli uhnout mi z cesty. Zůstanu ale stát, když vidím v jakým stavu je třída. To jako vážně chtějí, abych se učila v něčem takovém? Rozhlížím se a spojím pohled s upírem na druhé straně. Nedělám si naděje, ale možná tu bude alespoň někdo normální... Udělám jeden krok, když se všude rozlyne mlha. Zastavím uprostřed pohybu. Než vůbec stihnu pokračovat v chůzi, třída je po kolena ve vodě a valí se ven. Odrazím se od země, abych levitovala nad hladinou, ale voda mi i tak stihne přetéct přes boty. No to si ze mě snad už děláte prdel..! "Kterej kretén?! To tady snad všem hrabe?!" Nezajímá mě, jak jsou na tom ostatní, je to jejich problém. Očima metám blesky po tvorech ve třídě a hledám, kdo to má na svědomí. |
| |||
Učebna 1 Především Remmi Zamyšleně hledím za ním a docela se bavím tím, jak najednou zněžní v přítomností medusy. Zmateně se rozhlédnu, když místnost zahalí hutná neprostupná bílá mlha. Při dračím řevu se trochu přikrčím, ale proti kusu roztříštěné kamenné lavice, který ani nevidím přilétat, mi to nepomůže. (11%) Prudce mi narazí do ramene a nebýt takhle bytelný, zcela jistě by mi zlámal ruku. I tak mne to ale donutí udělat krok stranou. Mlha se rozplyne a mne se naskytne pohled na prázdný prostor, kde profesor chrání medusu před dívkami, které seděly za ní. Můj pohled však hledá Remmiho, který stojí opodál opřený o lavici a zrovna se vrhá k ležící dívce. Jsem k celé události otočený čelem, takže vidím jak se jim za zády sesbírává obrovská přívalová vlna. Má první tendence byla okamžitě utéct z učebny, než mne to stačí smést, ale uvědomím si, že jestli se Remmi neudrží, poletí tímhle směrem. Je křehký jako člověk, i když jím není. Náraz takovouhle silou do zdi by ho mohl zabít. Mám na něm upřený zrak, když ho vlna zasáhne. Prudkým pohybem vyskočím na lavici, jejíž kraj použijí jako odrazový můstek a vyskočím do vzduchu. Přitáhnu si Remmiho do náruče a sevřu ho v ní (72%) zatímco s námi vlna smýkne až ke zdi, do které narazím s kovovým zaduněním. Z výšky sjedu po zdi dolů a pevně dopadnu na nohy. Jen pár vteřin na to, co mne zasáhla ledová vlna, začnou ode mne prudce stoupat oblaka vroucí páry. (75%) Stejně tak, jakmile mne zcela namočí, vnikne mi voda všude kam může, vzhledem k tomu, že svaly okamžitě začnou tuhnout a už je nedokážu řádně používat. Jakmile dopadneme na pevnou zem, z poslední síly bolestivě povolím sevření rukou, abych Remmiho neuvěznil v mých rukou, vzhledem k tomu, že během chvilky zcela ztuhnu na místě. Z očí ze zcela ztratí záře, život a světle žluté kosočtvercové zorničky. Zůstanou slepě hledět se starostlivým výrazem a známkou úlevy na chlapce v mém náručí. Brýle mi vzala voda, když s námi prudce smýkla. Z lehce pootevřených rtů a nosu mi uniká pára, jak se ledová voda z mého nitra vypařuje. |
| |||
Učebna 1 Luis, Jigme Všechno, co se ve třídě děje, spokojeně prospim. Probere mě až ledová, mokrá sprška. S leknutím se proberu, při tom si namočím špičku ocásku a se zaprskáním nadskočím na židli. Bleskurychle se přes opěradlo vyšplhám na nejvyšší objekt v okolí a to je Jigmeho hlava. Asi bude mít ode mě trochu podrapaný záda, jak mu křečovitě šplhám po nich nahoru, než se mu posadím za krk a pevně se chytím jeho rohů. Vyděšeně se rozhlížím po vytopené třídě. A to že voda klesla nic neznamená, furt je to mokrý... Cuknu s sebou při každým zasyčení páry, která se objeví. Nakonec to tady celý zmizí v mlze. "Pane Jigme, já se bojim..." hlesnu roztřeseně. |
| |||
Učebna 1 Miko, Gill Když slyším Miko zakňučet u země, vrhnu se na kolena vedle ní. Položím jí ruku na rameno. "Jsi v pořád..." Nestihnu ani doříct větu, když mě semele ledová vlna ze zadu. Nemám čas se ničeho chytit a v kotrmelcích mě vlna hodí na protější zeď. Při nárazu polknu doušek slaný vody a dochází mi dech. |
doba vygenerování stránky: 1.5133140087128 sekund