| |||
Učebna 1 Mlha se záhy ztratí a tak spustím ruku z Maxe, za což jsem vzápětí rád. Ta problémová dračice dělá opět problémy a tak se ohlédnu, zda to má profesor pod kontrolou. Najednou se ale stane naráz spousta věcí, včetně přílivové vlny, jenž se do mne opře, aniž by mne byť jen namočila. (62%) Dokonce ode mne vystříkne mořská voda opačným směrem. Menší vlnka se rozcákne o zeď za Maxem, až ho zkrápí mořská tříšť. Zvednu se, abych se rozhlédl po třídě, kdo ještě potřebuje pomoci. Pokud není nikdo blízko, zůstávám u Maxe. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 1 Jak dojdu k ošetřovně, tak jsem natolik rozrušená, že si nevšimnu co se děje na druhém konci chodby. Když se dveře otevřou samy a ven projde dívka omotaná jen v prostěradle, tak udělám krok zpět abych ji nechala projít a dál jí nevěnuji pozornost. Když vyslovím žádost o pana Rubuse a popíšu situaci v učebně, tak si všimnu antro kocoura, kterému v náručí visí bezvládné tělo, vypadající jako mrtvé. Z místnosti cítím divný pach spáleného ovoce. Během chvilky se však objeví ve dveřích osoba, která se nabídne, že mi pomůže v učebně se zkamenělými. V tom se ozve z učebny dračí řev, lámání kamene a vodní tříštění něčeho, co zní jako obrovská vlna. Otočím se tím směrem a všimnu si, že z učebny vytéká voda. Počkám, zda kolem mne osoba projde a vyrazí tím směrem. Pokud se tak stane, vyrazím hned za ním. Cestou na něj promluvím. “ Jsem připravena Vám jakkoliv pomoci, budete-li potřebovat. Jmenuji se Kristy.”[/b |
| |||
Učebna 1 Jsem otočen k dění, takže si dokáži všimnout dostatečně čas, k čemu se schyluje. Už když se ozve troje zavrčení, tak vstávám ze židle, protože je mi jasné, že toto nebude jen tak. Když se hned vedle mne začne formovat obrovská vlna, okamžitě prudce vystartuji máchnutím křídel do vzduchu, abych se vlně zcela vyhnul. (90%) Když se ozve syčení a objeví se nad profesorem oblaka páry, starostlivě ho sleduji pohledem, dokud se neskácí do vody. Chci k němu okamžitě vystartovat, ale to už k němu běží někdo jiný a spousta studentů zasahuje aby pomohla. Volně splachtím na naši lavici a z mé vyvýšené pozice se podívám, kde bych mohl pomoci. |
| |||
Učebna 1 Úlevně se usměji, když se vše zahalí mlhou. Jistě to pomůže. Nikdo by to přeci nedělal, kdyby to pomoci nemohlo, že? A že to pomohlo. Sice se probuzení projevují řevem, ale to jen dobře, protože to přece znamená, že jsou vzhůru! Překvapeně vyjeknu, když se lavice za mými zády rozletí na třísky a nějaké se mi zabodají do zad, jak to absolutně nečekám. Starostlivě se podívám po dračici, která tak udělala. Je po rozkamenění zraněná? Proč to udělala? Běží mi hlavou, vzhledem k tomu, že mlha někam zmizela a mohu se podívat jak upřeně hledí na medusu, která je najednou opět na zemi. Než nad tím však stačím více dumat, zasáhne nějak profesor a smete mne přívalová vlna. Prudce se mnou trhne a odveze mne ke stěně. Naštěstí se mi podařilo trošičku zbrzdit a tak nenarazím do dvojice, kterou to strhlo stejným směrem. (47%) Když se vlna začne vracet otřeseně sedím na zemi na zadku a zmateně se rozhlížím. Děje se toho na mne moc a nestíhám to sledovat. Nejsem si jistý, zda dokážu svými schopnostmi pomoci s dušením a topením se, tak nadále sedím na zemi, jak hromádka neštěstí a rozhlížím se, zda mne někdo nezavolá, že potřebuje mou pomoc. Když se ozve rázný hlas, že všechny v bezvědomí musíme dostat z vody, rozhlédnu se po prvním, koho uvidím ve vodě a už mu někdo nepomáhá. Rozběhnu se tak k Alysse, jejíž hlavu si položím na klín, aby byla nad hladinou vody. Mezitím však začne voda mizet. Vykuleně to sleduji a ohlédnu se do místnosti. Naprosto fascinovaně sleduji chlapce, který to má na svědomí. |
| |||
Tarney, Grimgull Během snídaně jsem se někde ztratila ve svých myšlenkách zatímco jsem si mezi prsty pohrávala střípky energie. Odchod většiny studentů kopletně utekly mé pozornosti. To až výzva k dostavení se na hodinu mě přivedla zpátky do přítomnosti. Školnímu rozvrhu jsem dosud věnovala jen letmí pohled, a to jen když jsem ho obdržela. Rychlím krokem se tak vydám do místnosti kde cítím energie ostatních studentů. Voda vytékající z učebny mě nijak neomezuje, jen neškodně protéká kolem a já tak vcházím do učebny suchou nohou. Všechna zbytková se začne rychle hrnout ven z místnosti rovnou na chodbu. Neobtěžovala bych se s jejím rozestupem kdybych na sobě neměla školní uniformu. Své oblečení bych v mžiku vysušila ohněm, ale to s tímhle kusem hadru udělat nemůžu. Jen překročím práh dveří zarazím na okamžik úderu srdce, když můj pohled spočina na bezvládném těle profesora. V další okamžik stojím po jeho boku. "Uhni! Na tohle není čas!" zavrčím na orka, chytím ho za rameno a sevřu v ocelovým stiskem ho odstrčím stranou (84). Vzduch kolem mě se vlní uvolňující se energíí a bez přemýšlení se proměním. Položím mu ruce na hruď a vložím do něj tolik svojí energie kolik jen svedu. Brát životní energii svedu bez problému, její předání je však něco docela jiného. Něco čemu jsem se tolik nevěnovala. Tentokrát to však jde jako samo (96). Panu Dracovi se tak navrátí alespoň část jeho sil a hlavně vědomí. Bohužel ale pochybuji že mám tolik sil abych snad mohla pomoci doplnit všechny jeho nezměrné síly. Neustávám však ve svém snažení dokud se sama nesesouvám k zemi vyčerpáním. |
| |||
Učebna 1 To je Grimgull? Máme je dostat z vody? Noo dobře, ale to nevim jak úplně zvládnu. Možná..... No nevím jestli bych měl, ale asi to tak bude lepší. Natáhnu ruku směrem k oknu. Ta se mi následně protáhne až k němu a já jej otevře. Chytnu se okraje a vstoupím do vody. Okamžitě začnu pohlcovat veškerou vodu v mém okolí, která následně proudí skrze mou ruku ven z okna. "Mám dostat vodu i z nich Grimgulle?" Zeptám se jej dost přihlouple. Pokud souhlasí, tak moje druhá ruka se rozvětví v chapadélka. S tím, že každé se natáhne k někomu z těch co jsou v bezvědomí a mají v sobě vodu. Zajedou dovnitř, kde začnou odčerpávat vodu a místo toho pouštějí dovnitř vzduch. Jednoduché čerpání vody a manipulace s tělem. Nic co by pro mě mělo být složitého. |
| |||
Chodba - Učebna 1 Ulgge, Sharika, Tarney a všichni ve třídě Ten vyšší z dvojice kterou jsem potkal před jídelnou mi položí svoji ruku na mou a sdělí mi svoje starosti. Z jeho výrazu není těžké poznat, že se opravdu trápí. Soucitně se na něho usměju a zohnu se, aby naše oči byli na stejné úrovni. “Moc si cením vašich starostí o mě, ale já musím. Tohle je můj úděl. Rozumím že oni pomoc nechtějí, ale to neznamená že ji nepotřebují. A zemřít když se snažíte někomu pomoct?” Mírně se pousměju. “Znám i horší způsoby jak zemřít.” Pomalu se vyvleknu z jeho sevření a chystám se podívat do místnosti vedle nás, ze které slyším nějaký ruch, když slyším jak je ta menší osoba co mi pomohla vyčerpaná. Na místě se přetočím a místo ke dveřím jdu k ní. Když dojdu před ní, čupnu si a ujistím se že se na mě dívá. Až jsem si jistý že mám její pozornost, začnu pomalu a hluboce dýchat. Při nádechu zvedám ruce od břicha nahoru až k prsům. Během výdechu pak ruce otočím a klesám s nimi od prsou k břichu. Nijak na ni nemluvím jen na ni pokývnu, ať se ke mě přidá. Chvilku takhle s ní sedím, dokud neuslyším velký hluk z místnosti, ze které začne i vytékat voda. Zvednu se a ještě jednou se na ni podívám. “Pokračuj.” Pak už vejdu do místnosti. To co tam uvidím mě překvapí. Voda všude, rozbitý a zkamenělý nábytek a lidi v bezvědomí. Neváhám a vběhnu dovnitř. “Musíme dostat všechny co jsou v bezvědomí ven z vody!” Zařvu přes celou místnost. Poté co to zařvu doběhnu k černobílému kterého jsem potkal na chodbě, který je také z osob v bezvědomí ke mě nejblíž. Vytáhnu ho z vody a položím na stůl vedle sebe (Lilith a Yqui). Hned potom co ho položím, nakloním mu hlavu dozadu a rytmicky mu stlačuju hrudník a občas mu vdechnu do úst (18%). |
| |||
Učebna 1 Kelly, Hillaris Do hodiny zbývalo už jen pár minut, ale ani chvilka čekání na hodinu se neobejde bez nějakých potíží. Opravdu velkých když se střet místnosti náhle ocitne v kameni. Zdráhala jsem se nabídnout svojí pomoc s pomocí odkameněním. Ale jak bych mohla bez svojí magie? S napětím jsem tak jen sledovala počínání ostatních. Chlapci z první lavice se s jeho zlatou magií dařilo. Až mě mrzelo že nedokážu používat magii. K pomoci se připojuje chlapec vzadu se proměňuje v draka a zahaluje celou místnost mlhou. Na chvilku zapochybuji že by to něco udělalo. Jsem však vyvedena z omylu když se z místa ozve vzteklé vrčení. Vzduchem létali lavice i studenti. Jsem ráda že jsem před nimi nezvolila úkryt za stolem a situaci dál sledovala. Vlně ledové vody která smetla všechno v místnosti se tak stačím bez problému vyhnout (70). Moje tělo se skoro instinktivně změnilo do mé druhé podoby. Fyzické tělo tak zmizí a školní uniformu si voda odnese. Hned se rozhlédnu jak jsou na tom po vlně ostatní. Dívka v lavici přede mnou vlnu ustála, asi měla štěstí a stála na kraji. Vlčí dívka a její společník už ale takové štěstí neměli a zůstali v nezvládném obětí u stěny. Proletím k nim vodou, která mi ale neklade žádný odpor. Jako bych tu byla ale nebyla zároveň. Oba je z vody nadnesu telekinezí. U chlapce je to však obtížnější než bych si myslela. Není to jeho vahou, je problém ho spíš vůbec zachytit.Ten kluk nejspíš tím nárazem ztratil vědomí. A u dívky si nejsem úplně jistá. Když jsou oba z vody nevím co dělat dál. Asi bych z nich měla dostat vodu. V takovéhle situaci když nemají vědomí by bylo asi na místě také dýchání z úst do úst…ale protože nemám žádný dech nemůžu to ani zkusit. U vlčice bych ani nevěděla jak na to. Nejspíš to nebude stejné jako když někomu zaskočí kousek jídla, i tak ale chlapce praštím ocasem do zad. v téhle podobě se špatně odhaduje síla (3). Rozhodně mu ale nechci zpřerážet kosti. Dívka se zdá křehčí, tak ji poplácám tentokrát raději jen rukou (49), pokud to tedy bude potřebovat. |
| |||
Učebna 1 Myslím, že už bude čas. Vydám se proto ze svého pokoje do učebny, kde se má odehrát první vyučovací hodina. Nevím co přesně od toho očekávat, ale každopádně uzavřu opět svojí schopnost předtím, než opustím svůj pokoj, jelikož bych byl nerad, když by jsem náhodou opět někoho zasáhnul. Hádám, že nakonec tím asi zasáhnu celou školu, ale nějakou dobu to bude trvat a nebude to naschvál. Hold povolím, když se něčeho leknu. U dveří učebny vidím Modrovlásku. "Ahoj." Povím stroze, načež se kolem ní provléknu do třídy. Jakmile však spatřím, jak učebna vypadá, tak strnu. To co vidím mě totiž celkem dost zaráží. Myslel jsem, že ve třídě bude větší klid, než byl na snídani, ale nevypadá to tak. Opatrně vstoupím dovnitř a držím se u zdi. (AW/41) Zamrkám a dívám se před sebe neschopen přesně zpracovat co se zde vlastně stalo. |
| |||
Učebna 1 Hodina začíná a Jack se na něco ptá, ty na které se ptá neznám ovšem on s nimi nejspíš přišel do styku. Uvažuju jak nadnést to že Jigme by měl požádat o výjimku ohledně toho aby zde mohl nosit své brnění, jistě by to prošlo když by to správně podal. Ano potom ho budu muset poprosit aby vyjednal výjimku i pro mně, ale oni tu oblékli i koně. Koně, není to snad dostatečný důvod o nesmyslnosti tohoto pravidla? A právě proto to musí přednést Jigme já bych mluvila akorát o tom jak směšně vypadá oblečený kůň a pak bych se válela smíchy na zemi. Ovšem z mých myšlenek mně vyvede Miko kterou něco naštvalo a rozhodne se že nám ukáže jak zuří medúza. Bohužel i pro mně, je to rychle cítím tuhnutí a pak buch, to že se válím po zemi (případně jsem opřená o lavici) už je mi více méně jedno protože jsem kus šutru. Ale zcela určitě jsem nejhezčí socha kterou Miko vytvořila. A pak zasáhne profesor protože se probudím na zemi, nejdřív se posadím a po chvíli s pomocí lavice i vstanu. Třesou se mi nohy snažím se vzpamatovat z tohoto zážitku zatím co někdo tady zuří. Někdo jiný než Miko, protočím oči a napadne mně jestli by Miko nemohl potrestat hlubokým opovržením. Jistě že nemohl zapomněla jsem kde jsme. A tak se rozhodne že nic Miko tak nepotrestá jako obří vlna. Obří vlna, může být něco lepšího? Obří vlna. Sklopím křídla a připravím se na naráz,který přijde a já jsem vláčena ke zdi, když se mi podaří dostat se na hladinu a proud se aspoň částečně uklidní rozhodnu se klít. „Ty nemocný kastráte!“ |
doba vygenerování stránky: 1.4579989910126 sekund