| |||
Učebna 1 Gill, Miko Je fakt divnej ten týpek... Proč na mě pořád tak vejrá? Nakonec uhne a já pohledem hned vyhledam hádka. Sedí u ní nějaká vlčí holka a povídá si s ní. Od těch dvou mě ale rozptýlí horko sálající kousek ode mě. Otočim hlavu co to jde tím směrem. Spíš koutkem oka vidim, jak na stole leží ruce a deska zlátne. Počítám vteřiny a opravdu za nedlouho začne zlato tát. Jakmile cítím, že povoluje i kolem mě, využiju tvárnosti a konečně se plně otočím k tomu týpkovi. Fascinovaně a zamyšleně zároveň si prohlížím jeho ruce. Hlavou mi probíhají všelijaký vzorce a magický formulky, ale nic zatím neudělalo to správný klik. Když pak přijde až ke mě, víc hloubam nad tím, co je zač a jak to funguje, než aby mi došlo, že budu tímhle tempem za chvíli úplně nahej... Kouknu mu znovu do tváře a zkoumam ty jeho zvláštní oči. Jediný co, tak si intuitivně stoupnu, když pode mnou zgumovatí židle. Celou dobu tak stojim jak tvrdý Y a zkoumavě si ho prohlížim. Nečekanej dotek kabátu mě trochu probere z tranzu a já si uvědomim svoje tělo. "Ou!" Zavinu se prudce do kabátu a skryju tak svoje intimní místo, z kterýho ještě nenápadně oprášim zbytek zlata. Všude po mě tečou kapky potu, z toho nesnesitelnýho horka. Zamračím se a pohledem vyhledám jeho ruce, abych je víc prozkoumal. Už je má ale schovaný v rukavicích. Když zvednu hlavu, zase se na mě směje. Zamračim se na něj víc. "Pak si promluvíme..!" Spíš to je rozkaz než cokoliv jinýho. Nečekám ale na odpověď a jdu za hádkem. "Ahoj Hádku," nabídnu jí ruku, abych jí pomohl vstát. Koukám na ní shora s milým úsměvem. |
| |||
Chodba - učebna 1 Ulgge, Sharika, Kelly, Yqi Táhnu se s tou skopovou hlavou a je dost smutný že musím vůbec něco říkat aby mi ten kluk šel pomoc. Přece se pak ale uráčí. Jeho prohlášení o možné o možné pochvale odbydu jen pokrčením ramen. O nic takového mi vůbec nejde. Jak jsem řekla, takhle mám odůvodnění pozdního příchodu. I dívka se rozhodne přiložit ruku. Pomohla nadnášecím kouzlem. To nebyla úplně pomoc o kterou bych stála, netáhnu ho přece ksichtem dolů jen abych ho nemusela vidět... Dostaneme se tak na úroveň učebny když se k nám vrátí vlčí holka a pomůže orkovi. Jak se mu pomalu začne vracet vědomí švihnu s tou jeho prackou o zem. "To vážně? A tohle si jako nemohla udělat rovnou!?" obořím se na dívku vztekle. Srát na ně. Orkovi ani neodpovím a jdu do učebny. Je se trochu zaratím kolik je tady zkamenělích. "To vypadá že jsme zase o tolik nepřišly" prohodím k Yqi a sednu si do lavice vedle ní. |
| |||
Učebna 1 Pavoučí dívka se představí jako Kristy a tak se představím taky. mezitím se nějaký kluk ptá na studenty které neznám zaujme mně až Tarneyho odpověď a tak přemýšlím co vlastně provedli, když o tom mluví on tak to bylo skutečně závažné. Minimálně se pokusili o atentát na nějakého profesora nebo zde propašovali součástky bomby aby jí zde mohli dát dohromady a vyhodit to tu do vzduchu. Ale asi se s někým poprali a tak to prasklo ... Nevím proč by to měli dělat, ale viděl jsem hodně situací kde dotyční byli šokovaní že k něčemu takovému mohlo dojít (nebo došlo). Myslím tím ten koncept že se někdo pokusí o něco co ostatní považují za nemyslitelné, ale dotyčné studenty neznám a neznám ani toho kluka který se ptá a tak nevím proč bych se tím měla zabývat. Ostatně z mých úvah mně vyvede Miko, byla jsem přesvědčená že u zkamenění je nutný oční kontakt obou zúčastněných stran, ale zřejmě stačí jen opravdu silná myšlenka. Nevím něco se stalo co jí popudilo a Miko se rozhodla dotyčnou osobu ztrestat, ale asi neovládla kam to zasáhne ... Tento předpoklad se ukáže jako správný protože Miko se teď choulí pod lavicí zatímco pavoučí dívka se nabízí pro pomoc. Potlačím protočení očí protože pokud nedokáže zvrátit účinky zkamenění tak zde asi moc platná nebude, že to však neumí Tarney mně opravdu překvapí. Jistě není to nic snadného, ale předpokládala jsem že profesoři nebo aspoň někteří profesoři to budou ovládat. Potom se však jeden student rozhodne zachránit situaci, nejdřív si myslím že se rozhodne nečekat na Rubuse a pokusí odkamenět aspoň jednoho studenta, ale ne on se toho ujme způsobem podívejte se co umím. Musím přiznat že jsem zklamaná, proč se do toho vůbec pouštěl? Na druhou stranu pokud se ho teď zeptám To je všechno co umíš asi to nebude vhodně položená otázka. Vím jak byla Yqi zklamaná že jsem neocenila její lukostřelecké schopnosti a uznávám že jsem už předtím měla zohlednit premisu že tu je nervní kentaurka co střílí od boku pro triviální důvody proto jsem tentokrát ochotná toho kluka dokonce poplácat po rameni za dobrou práci. Nebo radši ne, nevím zda bych to dokázala podat dostatečně upřímně. |
| |||
Chodba Přízemí Ulgge, Grimgull, Lillith Málem se přerazím, když procesí z ničeho nic zastaví. Zvednu pohled, abych si všimla vlčice, jenž to nakonec přeci jen musí vyléčit místo mne. Rozpačitě sklopím pohled k zemi a zrudnu. Jsem úplně k ničemu. Beze mne rozhodně ano. Škubnu sebou a když se začne ork zvedat, pustím své kouzlo. Jakmile ho ukončím, na mém těle se projeví úbytek energie. I když jsme popošli sotva půlkou chodby, jsem skoro úplně vyčerpaná. Opřu se o zeď a čekám, až si to vyřeší a co se bude dít teď. Do hovoru se nemíchám, jen těžce a unaveně dýchám. |
| |||
Chodba Přízemí Grimgull, Sharika, Lilith, Kelly , Hillaris Když nám Kelly zastoupí cestu, couvl bych, ale přes bezvládné tělo to nejde, takže se na ni jen tázavě podívám. Když se přiblíží a chytí orka za ruku poblíž té mé, mám dojem že se mi na několik úderů zastavilo srdce. Když mi u toho navíc hledí do očí mám šanci v nich zapátrat po jakémkoliv náznaku... Který tam prostě není. Mám dojem, že někdo dupl do střepů z mého srdce, abych z nich nadělal menší. Když nenajdu vůbec nic, navíc se poblíž objeví oranžový, odkloním pohled a jen počkám, než se ork probere, protože nepochybuji, že ho přišla vyléčit. Nakonec ji ještě před probráním Grimgulla odvolá Tarney, takže se jí alespoň podívám do zad. Když se začne ork stavět na vlastní nohy, pomohu mu, jak můžu a počkám, až se trochu vzpamatuje. Nevěřícně se na něj podívám. Položím mu dlaň na ruku a zahledím se mu do očí. Nemusím se ani moc snažit, abych do nich promítl veškerý žal a odhodlání, které mi momentálně sžírá tělo. "Vážně. Nech je být. Nebo tě jen znovu odešle do bezvědomí. A jednou tady léčivá magie dojde..." promluvím tichým naléhavým hlasem. |
| |||
Chodba Lilith Ulgge, Sharika Nikdy jsem nebyl dobrý v boji a taky toho bylo hodně co jsem nečekal. Nečekal že tak vyjede. Nečekal jsem že bude tak rychlý. A hlavně jsem nečekal, že bude tak silný. Neměl jsem ani čas se pohnout než mě udeřil. Poslední co jsem cítil, než jsem spadl na zem jako hadrový panák, bylo jak se mi láme čelist. Najednou se probudím čelem k zemi, mezitím co mě někdo táhne. Co dělá celou situaci divnější je to, že se moje nohy nedotýkají země, i když necítím že by se jich kdokoliv dotýkal. Pomalu se postavím a podívám kolem sebe. Jsem dost dezorientovaný a musím si dát chvilku, abych si uspořádal myšlenky. Na konec si uvědomím že jsou kolem mě ti dva z chodby a rohatá z jídelny. “Děkuju za pomoc, ale jak to vypadá s tím párem? Už je někdo z kontroloval? Jsou v pořádku?” |
| |||
Učebna 1 Jack, rozruch Nestačím mu ani připomenout, kde jsme vlastně v rozhovoru skončili, když si rozpomene sám. Usměji se, když zmíní skoro samé studenty, které neznám. To mu moc nepomohu. Gillovo jméno poznávám jen díky tomu, že se představoval, když dorazili. Podívám se tím směrem a musím říci, že jsem si všiml o víkendu, že působí nepřátelsky. "No s tímto výčtem asi příliš nepomohu. Ale mohl bych tě seznámit s několika dalšími, jenže se mi zdáli, že by mohli nevyvolávat konflikty," pronesu nakonec. Kývnu hlavou na souhlas, "řekněme, že k mému dračímu brnění mám citový vztah. Nehledě na to, že mi můj kodex neumožňuje nosit jinou zbroj," pronesu opatrně, abych toho zase neprozradil moc. Nicméně mi posléze dojde, že je to asi již jedno. Vzpomenu si na slova profesora v našem uvítání zde a opět se neubráním tomu, že se zahloubám nad tím, jak asi rod dopadl. Podívám se na něj, "jinými slovy, je dobré dávat si pozor, kdo člověk je a kdo není. Bylo by nešťastné někomu ublížit jen protože si neuvědomuješ jeho křehkost," pronesu a zapátrám v paměti, zda mi jeho rasa něco říká, "rád si rozšířím znalosti o rasách," nakonec souhlasím s tím, že bychom si mohli více promluvit. Ozve se výkřik a když vyskočím na nohy a ohlédnu se, už je z většiny třídy kámen. Profesor už má plné ruce práce s tím to řešit a vypadá to, že i někteří studenti uvažují, jak pomoci. Pavoučice dokonce odchází pro Rubuse. Pokud si správně pamatuji, ten už Miko oběti rozkameňoval, takže by takto neměli zůstat dlouho. Pokud jsem si ale správně všiml, mezi zkameněnými je i drak. To si asi Miko úplně za rámeček nedá, až se probere. Opět se posadím, ale bokem, abych stále na situaci viděl. "Jak ti mohlo dojít, je to práce medusy. Místní ošetřovatel se už s jejíma sochama potýkal, tak by to nemělo trvat dlouho," poznamenám k Jackovi a trochu povytáhnu koutek, "jinak máš pravdu, podobné věci se zde dějí na denním pořádku." |
| |||
Chodba - Učebna 1 Především Kelly Když se zpoza rohu vynoří procesí, málem vyprsknu smíchy. Kdyby to nevypadalo tak komicky... Každopádně to vypadá, že se drobounké dívence nepodařilo ho vyléčit. Takže se Kelly hned vrhne do akce. Zatímco hledí do očí čahounka, vzedme se ve mne neočekávaná vlna pocitu, že ji nutně musím chránit. Napružím se, jak kdyby Kelly někdo držet pod krkem nůž. Přistoupím k nim blíž a zpražím ho nedůvěřivým pohledem. Hlas profesora je jako vysvobození. Zatímco Kelly kráčí do třídy, hodím po čahounovi poslední nevraživý pohled a jdu za ní do třídy. Zatímco vlčice léčí medusu, interesovaně zaklepu do nejbližší sochy prsty. To zní jako solidní kámen. Když si pak jde sednout do lavice, samozřejmě, že si sednu vedle ní. Starostlivě jí pohladím po vlasech. "Vzalo to hodně energie?" zeptám se a vnitřně se celý zarazím, kde jsem k takové otázce přišel. Byla jako první nasnadě i když vlastně o jejích schopnostech nic nevím. Tohle uvažování se ale podivně rychle ponoří do blažené mlhy toho, že o ní něco vím. |
| |||
Učebna 1 Grim nejde a vypadá to, že hodina brzy začne. Začnu se nervózně ošívat a uvažuji, zda bych se měl přihlásit a zeptat se, zda se po něm nemám jít podívat. Než to však stačím, ozve se někdo zepředu třídy. Trpělivě čekám až se budu moci zeptat, když se část třídy přemění na kámen. Zaraženě na to koukám. Jak... Co...? Zvednu se ze své lavice a popojdu za sousoší Ysea a Alfa. Třeba bych jim mohl... Třeba by to šlo... V očích se mi objeví nadšené jiskřičky, že bych mohl přiložit ruku k dílu. Nicméně když se dotknu chladného kamene, vůbec nic se nestane. Schlíple mi padnou ramena a nasadím smutný výraz. Ten se ale hned změní do vyděšeného. To znamená... Že jsou... Mrtví? Vykouknu zpoza sousoší k profesorovi, ale ten vypadá docela v klidu. Ale on vypadá v klidu pořád. Ale asi by si nežádal Rubuse, kdyby s tím nešlo nic dělat... Určitě tomu tak bude! Zůstanu trochu nerozhodně stát tam kde jsem. Rád bych pomohl, ale nenapadá mne, jak by to šlo. |
| |||
Učebna 1 především Tarney a Miko Zatímco čekám ve dveřích třídy, cítím za námi slabou magii. Povzdechnu si a udělám dva kroky zpátky ven do chodby, takže jsou nuceni zastavit. Té holce z chodby tak uvolním místo. Položím orkovi ruku na zápěstí, za které ho drží mladík, abych se nemusela ohýbat dolů. Pustím do něj znovu svojí energii, aby se probral (100% - naprosto zráv a plný sil) a při tom nezaujatě hledím do očí mladíka. Zívnu si zrovna v okamžiku, kdy mě Tarney poprosí o zahojení Miko. "Mhm. Už jdu..." Pustím orkovu ruku a vydám se do třídy. Pokleknu si k Miko místo Tarneyho. "Ahoj," pozdravím jí mile. "Kdy zas bude kalba?" Pokusím se jí přivést na jiné myšlenky, když vidím jak je rozrušená. Mezitím dlaní přejedu nad bodnutím a pošlu do ní léčivou energii. (88%) Znovu si zívnu a jdu si sednout do volné lavice, kde nejsou kamené židle (BF44). Unaveně se natáhnu na lavici. |
doba vygenerování stránky: 1.4474608898163 sekund