| |||
Učebna 1 především Tarney a Miko Zatímco čekám ve dveřích třídy, cítím za námi slabou magii. Povzdechnu si a udělám dva kroky zpátky ven do chodby, takže jsou nuceni zastavit. Té holce z chodby tak uvolním místo. Položím orkovi ruku na zápěstí, za které ho drží mladík, abych se nemusela ohýbat dolů. Pustím do něj znovu svojí energii, aby se probral (100% - naprosto zráv a plný sil) a při tom nezaujatě hledím do očí mladíka. Zívnu si zrovna v okamžiku, kdy mě Tarney poprosí o zahojení Miko. "Mhm. Už jdu..." Pustím orkovu ruku a vydám se do třídy. Pokleknu si k Miko místo Tarneyho. "Ahoj," pozdravím jí mile. "Kdy zas bude kalba?" Pokusím se jí přivést na jiné myšlenky, když vidím jak je rozrušená. Mezitím dlaní přejedu nad bodnutím a pošlu do ní léčivou energii. (88%) Znovu si zívnu a jdu si sednout do volné lavice, kde nejsou kamené židle (BF44). Unaveně se natáhnu na lavici. |
| |||
Chodby Přízemí Ulgge, Lilith, Grimgull, Kelly, Hillaris, Monique, Kristy Ulgge zareaguje pohotově a přivolá poblíž stojící Lilith. Uslzeně je pozoruji a když do něj kopne, tak vzlyknu. Když ho začnou vláčet pryč, přemýšlím, že bych je zastavila, ale potřebuje pomoc a já ho tam nedostanu. Ale možná... Bych mohla aspoň trošičku pomoci. Vyběhnu za nimi a jdu až za orkovo nohama a pekelně se soustředím. Nakonec ze sebe vykřešu slaboučké levitační kouzlo (45%), ork se trošku nadlehčí a vznese se tak dva centimetry nad zem. Možná se tak nebude úplně dřít... Ale to je tak všechno. Kráčím za trojící a soustředím se, aby nedopadl zpět na podlahu. Díky tomu dokonce ani nevnímám okolí. |
| |||
Chodba před jídelnou - Ošetřovna Shar, Lilith, Grimgull, Kelly, Hillaris, Monique, Kristy Na její otázku a pohrdavý pohled jen nešťastně pokrčím rameny. "Neříkám, že si za to nemůže sám..." pronesu na její slova a uvažuji, čím bych ji přesvědčil, když se nám přeci jen rozhodne pomoci. Přetočí ho na břicho a já se na ni tázavě podívám. "A možná za to bude i pochvala hele," zazubím se na ni vesele. Chytne ho za ruku a táhne ho pryč. Fascinovaně na to hledím, až úplně zapomenu, že jsem ji vlastně požádal o pomoc s nošením, ne aby ho odnesla. Když mne pobídne, ať jí pomůžu, popoběhnu a chytím ho za druhou ruku, abychom ho odvlekli k ošetřovně. Děkovně se na ni usměji. Neříkám, že tohle je zrovna nějak elegantní způsob, ale moje jediná šance a darovanému koni se na zuby koukat nemá. Kolem nás projde dívka a nevypadá to, že by si nás moc všímala. Když Grimgulla táhneme kolem Hilla za kterým je Kelly, neubráním se tomu, abych jí nehodil trochu teskný pohled do zad. Možná kvůli tomu i trochu zpomalím. Hned se ale vzpamatuju a opět zaberu. Už od dveřích učebny vidím, že ve dveřích ošetřovny stojí pavoučice. Doufám, že si i ona všimne nás a třeba nám doběhne pomoct. |
| |||
Ani trochu mne neobalamutí tím, že by jí snad vůbec nic nebylo. Když však zmíní proč vyskočila, sehnu se až pod její židli a sedátko prozkoumám pohlazením dlaně. Vyhovuje mi, že jí zaseknutý mladík trochu rozptýlí, protože v rychlosti uvažuji, zda mám zkoušet ji léčit, nebo počkám na Rubuse. Měli bychom ale hlavně v první řadě uklidnit Miko. Když se tedy ode dveří ozve Kelly hlas, vykloním se zpět do uličky a upřu na ni pohled. Kdybych používal mimické svaly, skoro by to mohlo znít, jako kdyby se mi ulevilo. "Máme tu menší katastrofu, jak vidíš. Mohla bys sem prosím jít? Je tu třeba tvých schopností," pobídnu jí a vstanu od Miko. |
| |||
Ošetřovna - Jídelna - Pokoj č. 16 - Učebna 1 Když se proberu stojí nade mnou nějaký chlap a jsem nahá. Bez okolků mě vyhodí z ošetřovny. Bez jakýchkoliv věcí. Co s to o sobě myslíš?! Nemám se za co stydět, mám skvělé tělo, jen si ho málokdo zaslouží vidět. Seberu tedy jedno z čistých prostěradel a namotám si ho na sebe jako tógu. Nad hromádkou mého ohořelého oblečení vedle lůžka pronesu v duchu motlitbu a příslib pomsty. Obejdu dvojici na zemi a ve dveřích se srazím s nějakým pavoučím čímsi. Znechuceně si jí prohlídnu. "Huš," naznačím rukama, ať se vypakuje ven, abych mohla projít. Jakmile mám volnou cestu, plně jí ignoruji a hrdým krokem se vydám chodbou. Mám docela hlad, tak nejdřív zamířím do jídelny. Cestou nevidím nic zajímavýho, co by si vynutilo mojí pozornost. A jestli na mě někdo mluví, má smůlu. Nemám na ně náladu. V jídelně si naliji pohár krve, který ve mě zmizí jak nic. Po jídle se vydám na pokoj. V chodbě najdu válet se na zemi svůj kufr a katanu. Jako vážně?! To to nemohli aspoň dát stranou nebo donést mi to do pokoje? Co to je za servis tohle?! Hlavně že tomu nic neni... Zvednu si obě své věci a zalezu konečně do svého pokoje. Vejdu do svého pokoje. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Mám co dělat. Tak malej pokoj? Všechno je tu tak... Obyčejný! Vůbec to tady nemá úroveň... Pohled mi padne na uniformu. Kníže! Tak obyčejnej materiál! Chce se mi brečet! Nemůžou po mě chtít žít jako lůza!!! Potřebuju se rozptýlit, tak si začnu vybalovat věci. Pohled na hned několik mých úchvatných outfitů mě uklidní. Neochotně se obleču do uniformy. Podívám se na sebe do zrcadla. Na mě opravdu všechno vypadá božsky! Rozvrh namuchlám do vnitří kapsy sáčka. Svojí katanu si připnu k boku. Sejdu dolů k učebně, kde pořád ve dveřích stojí nějací dva a překáží. Z místnosti je cítit vůně krve. Asi je dobře, že jsem se zrovna najedla. Důležitě si odkašlu, jestli jim dojde, aby uhnuli z cesty. |
| |||
Chodba před jídelnou - ošetřovna Yqi, Ulgge, Sharika, Grimgull "Jo chvilku, tohle si nenechám ujít" odbydu Yqi když mě zatahá za rukáv že půjdem pozdě. Divím se že jí zrovna tohle nezajímá. Ale co, ať si jde no. Zelenáč to schytává vážně tvrdě, rovnou na čelist až zapraská kost. A další jeho zastávka je zvrdá podlaha. Odměním představení nadšeným potleskem. Tohle byla vážně ukázková pecka. Vlčí démonka se hned pustí do jeho léčení. To nechápu když to vypadá že to zelenáč schytal kvůli ní. I další holka s chlapcem se mu zřejmě pokouší pomoc. Pro mě už ale bylo po všem, jediné co mě zajímalo bylo jak moc to schytá. A spokojená jsem. Po svém potlesku se tak otočím k odchodu. Nestačím ale udělat ani krok když mě požádají o pomoc. Otráveně si povzdechnu a podívám se ke skupince kolem balvana. "Pomoc? S tímhle dementem?" pohrdavě pokývnu k ležícímu. "Ani na okamžik nepochybuju že dostal co si zasloužil" no a možná ještě málo. Rázným krokem si to pak ale přece vykročím k nim. Zlehka ho nakopnu do ramene, no spíš takové šťouchnutí špičkou boty. "Aspoň mám dobrý důvod proč jdu pozdě na hodinu" pokrčím rameny. Pevně ho chytím za zápěstí až se mu drápy zaryjí do kůže a začnu ho táhnout obličejem k zemi chodbou k ošetřovně. "Dělej, vem ho za druhý. Nebudu se s ním vláčet sama!" zavrčím na kluka. Nevypadá to ale že bych se zelenáčem měla nějaké potíže. Takový hovado se ale rychle pronese. |
| |||
Učebna 1 Především Remmi Nedokážu se tak rychle odtrhnout, tak si ho ještě chvíli po jeho odpovědi prohlížím, než pokývnu hlavou a opět se zvednu. Jeho zahmkání beru jako dostatečnou odpověď. Kdyby skutečně jeho ochrana selhala, jeho nadávky by pravděpodobně slyšely až zpátky v Laire. Obejdu lavici před něj a napřed si trochu vyhrnu rukávy, než si stáhnu rukavice, které opatrně pověsím na kraj kapes kabátu. Mé ruce nemají pokožku mé tváře, jsou hodně temně hnědé a jsou protkané zlatými žilkami. Ty momentálně slabě zlatě pulzují. Soustředěně se zamračím a pomalu položím obě dlaně na desku stolu. Od mých dlaní se rozběhne rychle se rozšiřující zlatá vlna. Během několika okamžiků se kamenný stůl, jeho kamenné oblečení i židle, proměnní v čisté zlato. Zvednu na krátko ruce, jen abych chytil kraj desky a držel. I teď mám soustředěný výraz. Stačí jen další chvíle, zhruba minuta, než mi mezi prsty začne na zem odkapávat rozžhavené zlato. Kolem lavice se samozřejmě prudce oteplí. Nesnesitelně, vzhledem k tomu, že tu dochází k tání zlata. Nevypadám však, že by mne to nějak trápilo, naopak, vypadám o dost... Ladnější ve svých pohybech. Když je přede mnou poměrně podstatná díra uteklé desky, natáhnu ruce a začne z Remmiho shrnovat měkké zlato. Teď je to stejné, jako kdybych ho dostával z hlíny. Navíc stále používám holé ruce, takže mi část prokape mezi prsty. Samozřejmě si dávám obrovský pozor, abych se ho nikde nedotkl. Co kdyby ochrana přeci jen nebyla tak silná. Zůstanou na něm díky tomu na spoustě místech zlaté šupinky, které se časem prostě odrolí. Když je vysvobozen, nasadím si opatrně rukavičky a shrnu si rukávy. Posléze ze sebe sundám vrchní kabát a zabalím do něj Remmiho. Když to dělám, neubráním se upřímnému úsměvu. |
| |||
Učebna 1 Gill Huh? Začnu nad tim šrotovat, co chtěl říct a ani kvůli tomu moc nevnímam, co mi vlastně řek. "Hmm." Zaostřim na něj pohled, jak se tak zničehonic sehne do mýho výhledu. Hodim po něm nechápavej pohled. Vůbec netušim proč se na mě tak kouká. |
doba vygenerování stránky: 1.4525620937347 sekund