| |||
Učebna 1 Především Remmi Obočí mi poposkočí výš po jeho kletí, ale nekomentuji to. Zase to asi chápu, asi bych nebyl zrovna nadšený z takové... No. I když. Já už to mám permanentně, takže je na tom vlastně ještě dobře. Čekám na jeho odpověď. "A to si říkáš..." opáčím okamžitě po jeho slovech jako kdybych si chtěl do něj rýpnout, ale rychle zbytek věty spolknu, "no to je jedno. Tak to uděláme takhle. Kdyby to kdykoliv začínalo pálit, okamžitě mne zastav, ano?" přičapnu si na bobek, aby se i můj zbytek a hlavně ta důležitá část dostala k jeho očím a pokusím se na něj podívat přísně a rázně, ale rozhodně se mi to nepovede. Vedle něj mi prostě utává fasáda. Jak ironický. |
| |||
Učebna 1 Miko, Gill Když hádek odsouhlasí, že je v cajku, spokojeně se na ní usměju. Pak mi někdo ale začne zaclánět. Automaticky se pokusim zvednout hlavu, abych zjistil, kdo překáží ve výhledu a bolestivě mě zastaví zkamenělej límeček košile. "Krucinál!" zakleju do lavice. "Co? Jo, todle... No asi, co já vim..." Pokrčim rameny a .... ono to nejde... |
| |||
Před jídelnou, před učebnou 1 Kelly, Grimgull, Sharika, Ulgge, Lilith, ti v učebně Zatvářím se zmateně a ztraceně, když mne opraví. "Eeeeh... Asi?" nevinně se na ni zazubím, "to bylo čistě preventivní kdyby a jestliže," zvednu káravě prst a uchechtnu se na ten její klidný úsměv. Samozřejmě, že ji nebudu bránit pomáhat ostatním, ale budu si hlídat, aby myslela i na sebe. Zatvářím se nepřístupně a promnu si pěst. Měl jsem dojem, že jsem ho praštil mnohem více než na zlomenou čelist, ale asi jsem se do toho neopřel, jak jsem si myslel... "Někdo tě bránit musí," odtuším ale nechám ji, aby mu to spravila. Za vyučenou dostal a to mi ke štěstí stačí. Necháme to na té maličké a konečně zamíříme k hodině. Po démonce v rohu hodím zazubení, když si všimnu, že nás sledovala. Zastavím se vedle Kelly, ještě před učebnou a jen se rozhlídnu v chodbě, jestli se k nám nikdo neblíží. Vlastně mne ani moc nezajímá, co se děje uvnitř, dokud neucítím, že by ji hrozilo zevnitř nebezpečí. |
| |||
Chodba přízemí Shar, Grimgull, Lilith, Kelly, Hillaris Uprostřed našeho hovoru s orkem se dvojice rozhodne, že prostě odejde. A on se je i přes má slova pokusí zastavit. Ani jsem pomalu nestačil mrknout a leží na zemi. Udiveně se na oranžového podívám. Jak to sakra udělal? Kelly mu spraví čelist, nechá to na Shar a odkráčí se svým novým doprovodem. Zamračím se jim do zad a postoupím za Shar k bezvědomému tělu. Když se jí ho nedaří probrat magicky krátce zauvažuji, zda ho nezkusit prostě propleskat. No to můžu zkusit pak. Pohled mi totiž padne na Lilith. "Pomůžeš mi s ním na ošetřovnu?" houknu na ní. Vypadá jako démonka, mohla by na to mít sílu. Já bych se pod tím mohutným tělem někde zlomil. |
| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris, Lilith Když se dostanou k slovní přestřelce a nakonec i k úderu, jsem ráda, že jsem, kde jsem. Jen více sevřu Ulggemu rukáv. Ozve se křupnutí a ork dopadne tvrdě na zem. Vlčice k němu vyrazí a vypadá to, že mu srovnává čelist a léčí ho. Když osloví mne, jen pípnu a ještě více se za Ulgge schovám. "Můžu to zkusit," špitnu o něco slyšitelněji a opatrně s pohledem na oranžovém vykouknu zpoza svého štítu. Oba dva odcházejí, tak přidám do kroku a kleknu si k dobrákovi v bezvědomí. Sesbírám své síly a pokusím se ho vyléčit a probrat. (32%) Když mi to nejde, oči mi začnou opět vlhnout. "Já to nezvládnu..." špitnu směrem k Ulggovi zoufale. |
| |||
Učebna 1 Gill Už si říkám, že nebudeme moct pomoci nijak, když se nečekaně zvedne a odejde k chlapci vzadu. Usměju se sama pro sebe a tiše je pozoruji. |
| |||
Před jídelnou - Učebna 1 Hill, Ulgge, Grimgull, Sharika Povytáhnu na Hilla obočí a uchechtnu se. "Na prvním místě chceš říct..? Vzhledem k tomu, že mi nic není, tak nevidím důvod to teď řešit." Usměju se na něj klidným úsměvem. Nechám ruku v jeho, když mě zvedne. Usměji se na dívku, ze které cítím, jak proudí magie do mladíka. Teď je definitivně všechno v pořádku. Rozejdeme se k učebně a pokračujeme i přes námitky orka, kdy nad jeho otázkou jen povytáhnu obočí. Jsem o krok za Hillem, když se nás ork pokusí zastavit i přes mladíkovy námitky. Aspoň někdo tady přemejšlí... V každým případě sotva stihnu udělat krok blíž k Hillovi, aby mě ork nechytl, už se po něm Hill ohání. Jen zamrkám nad tou rychlostí. Protočím oči, když ho pošle rovnou do bezvědomí. A ještě k tomu se zlomenou čelistí. "Vážně to bylo nutný?" zeptám se Hilla s povzdechem, zatímco si sedám k orkovi na zem. Nahodím mu zpátky čelist (80%) a když ho chci probrat, tak se mi jen povede zrychlit jeho vlastní regeneraci a zůstává v bezvědomí (29%). Promluvím k dívce. "Zvládneš ho probrat?" Jakmile mi to dívka odkýve, vydáme se do učebny. Hned ve dveřích se opět zastavím. "Co se to tady děje?" zeptám se Tarneyho. |
| |||
Učebna 1 především Tarney a Remmi Když slyším kroky, semknu oči ještě víc k sobě a čekám bolest, nebo aspoň ostrá slova. Když se však ozve profesor s otázkou, konečně rozlepím oči, abych se na něj podívala zpoza tmavých brýlí. Snažím sesbírat svou obvyklou coolnost. Proto se několikrát nadechnu a a křečovitě se zazubím. "Pardon. Něco mne kouslo do zadnice, děsně jsem se lekla," nehledě na to, že to bolí jako čert a pořád to krvácí. I když se snažím působit klidně, celá má hlava nespokojeně syčí a jsou mnohem aktivnější než obvykle. I díky nic si všimnu, klučiny, jenž je stále... No prostě je zaseklej v kameni ale kámen není. Překvapeně se tím směrem podívám svýma očima. Když ke mne dolehne jeho tlumené volání jen pořád trochu mimo přikývnu hlavou na souhlas. No není ta novinka děsně lindo? |
| |||
Učebna 1 Především Sukui a Remmi Odtrhnu pohled od Sukui a ohlédnu se, když se zezadu ozve humbuk. Snažím se v tom najít, co se vlastně stalo, ale na tuto informaci si asi budeme muset počkat. Dost zkamenělých studentů, vybavení a medusa vypadající, že utrpěla nějaký šok, ani jedno z toho mne neláká se do toho jakkoliv pouštět, narozdíl od pavoučice. Když na sobě však ucitím Sukui pohled, vrátím se k ní tím svým. Lehce na to zavrtím hlavou v nesouhlas. "Pokud je proměněna tkáň, jen bych je tím zabil. Jestli jsou pod tím, tak bych je vážně popál..." zarazím se a vystřelím na nohy takovou rychlostí, že se za mnou překotí židle. Přehlídnu dívenku za námi, abych se pohledem zastavil na chlapci jemuž zkamenělo jen oblečení a vynechalo to organickou tkáň. Teď už mne nikdo popobízet nemusí. Vykročím dozadu, abych se podíval, jak tam vlastně je přikameněný. Zaklepám do jeho krusty klouby prstů, abych odhadl, jak je tlustá. Zkusím zvednout alespoň lehké zábrany kolem své mysli, aby mi tam hned nehopnul. Myslím, že tohle otci nevysvětlím, až to praskne. Jsem si zcela naprosto jist, že to praskne. Krátce zauvažuji, co bude nejlepší postup. Při letmém pohledu na mé rukavice mi ale dojde, že mi vlastně nezbyl jiný než jeden způsob. Jen doufám, že si dali tentokrát záležet. Přejdu si tak, abych se mu objevil v zorném poli. Oči mi zlatě žhnou a do hlasu se mi dostane kovový podtón, který ho i trochu mění. "Jak silná je ta ochrana tkáně?" zeptám se, abych si byl jist, že z něj neudělám uhlík. |
| |||
Učebna 1 Především Gill Když uslyším Jacka mluvit s profesorem, otočím se na něj s úsměvem a pokud se na mě podívá, zamávám mu. Vyděšeně se ohlédnu za sebe, když uslyším výkřik. Během chvilky je část učebny pokrytá kamenem a bohužel i několik studentů. Všimnu si i studenta, kterému zkamenělo jen oblečení. Horečně přemýšlím, jak bych mohla pomoci. Ale nijak mě nic nenapadá... Pak si vzpomenu na svůj noční stolek a s nadějí se otočím ke Gillovi. V hlavě si procházím, co všechno mi říkal. "Ty bys měl dokázat jim nějak pomoct, že?" Mám svraštěné čelo zamyšlením. |
doba vygenerování stránky: 1.4691169261932 sekund