| |||
Učebna 1 Jak se mi pohled střetne s Leeho, po mém zamávání se začervená a uhne pohledem. Lehce se usměji a tiše se uchechtnu, když pokračuji v rozhlížení se po třídě. Sleduji, kdo další přichází do učebny, pečlivěji si prohlížím ty, které jsem ještě neviděla. Sleduji, kam si kdo sedá. Mezitím přijde k mé lavici slečna, která se mě zeptá, zda je vedle mě volno. Otočím k ní hlavu, prohlédnu si ji a mile se usměji. “Ale jistě, posaď se,” pobídnu ji milým hlasem. Počkám až se posadí, než se představím, “těší mě, já jsem Kristy.” A to jsem se trochu bála, že budu sedět sama. Po chvíli vejde do učebny pan profesor, který jde rovnou dopředu. Pan profesor, který mě přijímal sem na školu, má teď s námi hodinu? Zajímavé, už se těším na hodinu. S nadšením čekám až hodina začne, a kdo se na mě dívá, tak je to na mě i vidět. Jsem zvědavá kdo ještě dorazí. Jací budou další profesoři? Je to tady samé překvapení, možnost se seznámit se spoustou nových bytostí a navázat nějaké vztahy. Z mých myšlenek mě vytrhne hlasité zasyčení. Ohlédnu se za sebe a zděsím se tím co vidím. Pár studentů a nábytek jsou z kamene. Dívám se ustaraně na jednotlivé zkamenělé studenty. Pohled se mi nakonec zastaví na Miko, která zrovna mizí za kamennou lavicí. Co se stalo? Snad nejsou ti ubožáci mrtvý? A proč Miko tohle udělala? Hlavou se mi ženou otázky na které nemám zatím odpověď. Rozhlédnu se po učebně, abych viděla kam až to zasáhlo. Potom se zprudka otočím k Tarrnyemu a bezmyšlenkovitě na něho promluvím. “ Pane profesore jsem připravena jakkoliv pomoc. Bude-li to třeba.” V mém hlase je cítit strach o studenty z kterých je teď kámen a i o Miko která je pod lavici. Pomohu jak to jen půjde! |
| |||
Učebna Jigme,Tarney, Okrajovo ostatný v triede. „Rozumiem...ďakujem za objasnenie situácie.“ Odpoviem učiteľovi. Následne sa otočím späť k Jigmemu a asi na sekundu sa zamyslím, než začnem hovoriť po tichšie, aby som nevyrušoval okolie. Kde sme to skončili ? Jáj, už viem. Moc sa mi nepáči napríklad Gill, a možno z niektorých skupiniek mám divný pocit, inak napríklad Ysea, Sukui, Mersi, Max, Luis, ty a Aryania sa zdáte byť v mojich očiach v pohode. A spomínal si brnenie ? To tiež dokážem spraviť. Dokonca aj energozbroj. To je také brnenie, ktoré ta spraví rýchlejším, silnejším a odoláš celkom veľa veciam, ale potrebuješ vedieť s ním narábať. Ľudia možno áno, lenže ja nie som človek. Som anomaloid. Ak budeš chcieť, neskôr ti môžem povedať o sebe viac, ak mi ty povieš viac o sebe tiež... Usmejem sa trochu a následne začnem tie malé kocky v tvare pyramídy začnem preskladávať do vežičky, keď vtom sa začne niekto hrnúť do triedy a následne je za chvíľu zo strednej časti triedy kameň. „Ja sa už asi ani nebudem pýtať a čudovať čo sa deje. Zdá sa, že takéto veci budú na dennom poriadku...“ A pokračujem v stavaní vežičky z malých plastových kociek. |
| |||
Jídelna - Učebna 1 Nybe, Kisa okrajově Alyssa, všichni cestou a tam posléze VŠICHNI do pěti metrů ode mne "Takže vyrážíme!" zavelím a sypeme se do učebny. Skupinku v chodbě obkroužím, je jich tam dost na to, aby si poradili. Navíc nikde nebyla žádná kaluž krve, ani hořící gatě. Kisa nás trochu předběhne a ve dveřích mne málem zašlápne Alyssa. "Hej, koukej kam šlapeš!" okřiknu jí, když se procpe kolem nás do třídy. Stačí se nacpat Kise do úsměvu, takže se směrem k ní zakřením, pokud se po nás ohlídne. Nevím, co si představuje pod dobrými místy, ale má představa je trochu jiná. A protože moje představa dobrých míst je zabraná a vzadu oxiduje i pendrečice, nakonec se neochotně vydám k místům které Kisa vybrala. Aspoň je to u Alfy. I když jak se blížím, zdá se mi, že nehřeje tak pěkně jako v jídelně. Zřítím se na židli před Alfou, ale ani nedosednu, jak prudce vyskočím. Místností se ozve rozzuřené syčení celé mé hlavy a pokud proti tomu nemají nějaké obrany, všichni v okruhu pěti metrů ode mne, které moji hádci vidí, se během pár vteřin promění v kámen. Nestačila jsem jim v tom zabránit ani se vrhnout pod lavici, abych zmírnila škody. (14%) Nekončí to ale u lidí, v kámen se také promění naše lavice, židle a všechny okolní. Cítím jak mi kalhoty máčí malá skvrnka mé zelené krve. Pokožku mám jemnější než lidé, regeneraci horší, a složení těla trochu jiné, takže i drobné škrábance nebo vpichy jsou pro mne problém. Už na začátku, když jsem cítila, že jsem ztratila kontrolu, jsem pevně zavřela oči i za brýlemi. Teď se jen svezu na kolena a složím hlavu do rukou. Nechci se podívat na to, co se stalo. Nechci řešit další tahání soch na ošetřovnu. |
| |||
Učebna 1 Jack "A o koho jde? Třeba o nich už něco vím. Mohl bych tě s někým i představit. Třeba by to trochu rozptýlilo obavy," pousměji se, "každopádně je dobré být vždy připravený to ano. Dříve jsem chodil v brnění, to docela pomáhalo s klidem. Zvláště křehcí lidé si tu musí dávat pozor," pokývnu hlavou. Během jeho rozhovoru s Tarneym jsem potichu, ale jsem více než ochotný se k našemu rozhovoru vrátit. |
| |||
především p. Warren, také VŠICHNI CO NEJSOU V UČEBNĚ "Samozřejmě. Řekněme ale, že to nebyl důvod jejich vyloučení. Nicméně nyní se tím už nikdo nemusí zabývat," odpovím mu a zkontroluji, že je čas, aby hodina začala. Krátce soustředím síly než pošlu po pozemcích prostou myšlenku všem studentům. Vynechám z toho ovšem ošetřovnu. "Hodina začíná. Prosím dostavte se do učebny jedna," hodlám čekat maximálně pět minut, než začnu s výkladem. |
| |||
Učebna Jigme,Tarney, Okrajovo ostatný v triede. “Takto... Ja nepredpokladám v každom to najhoršie, len u niektorých spolužiakov sa cítim, že je niečo zle, že sa na niečo chystajú, ale neviem určit čo. Preto chcem byť radšej pripravený. A inak dobre. Poviem to, pokiaľ sa budem cítiť, že to nezvládnem. “ Keď počujem odpoveď učiteľa trochu zdvihnem obočie: Hmm... takže vedenie si s nimi poradilo ľahko po tom incidente...dobre...takže o problém menej... “Ale, len som chcel vedieť ako dopadli po tej menšom rozbroji pre pár dnami... Asi viete, čo mám na mysli ?“ Ako dopoviem, s pomocou I.C.O.N. si vytvorím niekoľko menších plastových kociek asi 2x2x2cm a začnem si z nich stavať malú piramídu, dva krát klepnem po I.C.O.N, ktorá blikne a pokračujem v počúvaní učiteľa. |
| |||
především p. Warren V černém obláčku se mi v rukou objeví třídnice a začnu si odškrtávat koho tady vidím a o kom jsem informován, že se nachází na ošetřovně a hodiny se nebude moci zúčastnit. Usnadním tak panu Yaseiovi práci a získám mu více času na výklad. Musí zvládnout během hodiny a půl hodinu na osm hodin, takže se bude hodit každá minuta. V tuhle chvíli by měl být jistě již na pozemcích. Hodiny se přesunou na šestou hodinu a stále tu někteří nejsou. Stále se stejným neutrálním výrazem jezdím pohledem po třídě a uvažuji, jak sem sehnat ten zbytek. Potřebuji zde ideálně všechny studenty, co jsou momentálně schopni vnímat. Potřebuji s nimi před začátkem vyučování ještě něco probrat a na celou třídnickou hodinu nemáme čas. Zdvižená ruka upoutá mou pozornost téměř okamžitě. Jen o něco více semknu rty, to je celá má reakce. Mimické svaly se v podstatě nepohnou, ostatně stejně jako vždy. "Slečna Hakkyo a pan Han byli ze školy vyloučeni a předáni spravedlnosti. Co se týká slečny Ylrys, již se ze svých zranění nevzpamatovala. Proč Vás to zajímá, pane Warrene?" |
| |||
Učebna 1 Jack, okrajově Aryania "Neříkám, že nejsem obezřetný, zvláště například kolem draků. Nicméně budeš-li předpokládat od každého to nejhorší, pravděpodobně budeš pokračovat v bezespánkových nocích," pronesu a prohlížím si jeho kruhy pod očima, "nenechám bezpráví být, jestli jde o tohle. Jestli se skutečně dostaneš do konfliktu, klidně mne vyhledej," nabídnu mu nakonec. Na nabídku katany se jen usměji. Tohle je nabídka, kterou rozhodně neodmítnu, i kdybych měl jen trénovat. Když pozdraví třídu, zahledím se na třídního a také pozdravím. Proti tomu aby si přisedl skutečně nic nemám, dokonce se na něj znovu usměji, když si sedá. Ještě než začne hodina, letí jeho ruka vzhůru a pokládá otázku. Podívám se na Tarneyho, protože jestli se skutečně účastnili boje, také by mne zajímalo jak to vyřešili. |
| |||
Před budovou - chodba před jídelnou - učebna 1 Lilith, skupinka v chodbě, všichni v učebně Na její slova jen trochu pokrčím rameny a uhnu pohledem. Pravda je, že když jsem se schovávala za Sigiho, bylo to pochopitelnější. Když mne je s ní dobře a tak zapomínám, že to už není jako dřív. Když to okomentuje, zrudnu a nevím kam s očima. Vím, že tohle je úplně k ničemu. "Třeba by to někdo chtěl..." zamumlám a mám pocit, že mi každou chvíli uši samovolně vzplanou. Podívám se na ni a kývnu hlavou. "Prostě mi to nejde usměrnit, když ho hned nevystřelím z mého luku. Budu to trénovat, abych je mohla tahat i tobě," pronesu s pevným odhodláním. Sleduji její střelu a obdivně pokývám hlavou. "Parádní střela," pochválím jí spokojeně. Na její vypláznutý jazyk se jen usměji. Doufám, že se k nám někdo vážně přidá a dostaneme tu střelnici, kterou nadhodil třídní. "No... Trochu jsme se zdržely..." pronesu, ale upřímně netuším jaký je čas a zda už tam máme být. Sesbírám naše vybavení, které Lilith nevezme a jen terč nechám kde je, protože musím počkat až rozmrzne, než s ním budu moct hýbat. Vejdeme do chodby, kde je seskupeno několik studentů a vypadá to, že něco řeší. Jako zázrakem se mi do ruky dostane připravený luk. To jen pro případ, že by se svůj problém pokoušeli rozšířit i na nás. Postupuji poblíž zdi směrem k učebně, nicméně se situace přiostří a jeden vrazí zelenému řádnou do čelisti. Lilith se zastaví a tak se také na chvíli zastavím a nervózně pohazuji ocasem. Zatahám Lilith za rukáv. "Pojď, přijdeme pozdě," pobídnu jí. Pokud se ale nerozejde, vyrazím k učebně sama. shýbnu se ve dveřích a zjistím, že všechny poslední lavice jsou zabrané. Zhodnotím, že bílý vypadá nejméně jako někdo, kdo by mne mohl kousnout do zadnice a postavím se vedle lavice před ním. |
| |||
Chodba-Učebna Aryania,Jigme neskôr Tarney „Ako to povedať. Nie sme znepriatelený, iba mám z nich zlý pocit, že budem mať s nimi v budúcnosti konflikt.“ Potom počúvam Jigmeho a tiež smerujem do učebne. A keď spomenie, že už ich mohol niekto zložiť tak poviem: “Tak to by bola ta lepšia možnosť. Jasne, v rozmedzí školného rádu... A inak pokiaľ už budí mimo, tak už asi nič ani potrebovať od teba nebudem, ale pre nejakú tu katanu si môžeš zbehnúť kedykoľvek. Rád niekomu pomôžem... “ Usmejem sa na Jigmeho a sú mi vidieť moje kovové zuby. Prídem do triedy, pozriem sa okolo. „Zdravím...“ Poviem do vetru ako som vstúpil do triedy. Ani Kyoki ani tá chlpatá potvora tu nie sú. Asi sa spýtam triedneho... Následne si sadnem vedľa Jigmeho, Pretože mu to asi nebude vadiť. Následne zdvihnem ruku a spýtam sa učiteľa: „Viete mi prosím povedať, kde je Kyoki a tuším sa volala Ylris ?“ Vyjde zo mňa zvedavým a celkom zaujatým hlasom. Čakám na odpoveď a dám si I.C.O.N. na stôl predo mňa. |
doba vygenerování stránky: 1.3932189941406 sekund