| |||
Helen, Damien, všichni cestou "Pak tedy, následujte mne prosím," pokynu oběma a otevřu dveře z této malé místnosti. Jestli budeme vítat více studentů skrze portál rozhodně by stálo za uvážení, zda ho nepřesunout. I když chápu jeho umístění dle potřeb ošetřovny. Neunikne mi rozhovor dvojice, ale rozhodnu se to nekomentovat. Přeci jen, dle vyprávění se mi zdá, že jsou obě školy dost srovnatelné. Snad s tím rozdílem, že se náš pán o své studenty skutečně stará i přes snahu hlavní budovy nás všechny ideálně smazat z mapy. Projdeme mezi hibernačními jednotkami, abychom prošli kolem léčivých kapslí a minuli slečnu Alfu za dveřmi lékařské laboratoře. Tady to bohužel stále vypadá poněkud nevhodně, se vší tou krví po zemi a stole. Přidám tedy do kroku, abychom se záhy dostali na patu schodiště. Vyvedu dvojici do haly v přízemí. Obchodník má zrovna zákazníka, tak se zdržím jejich vyrušení. "Zde je nový školní obchod. Pokud budete potřebovat něco, co vám škola není schopna poskytnout, sežene to zde," pokynu rukou k nástěnce, když kolem ní procházíme, "zde naleznete všechny potřebné informace, které nebudete mít u sebe. Včetně rozpisu ubytování. Také během dneška probíhá hlasování o tématu školního plesu," doplním, než vejdeme do chodby přízemí. Již zdálky vidím louži, kterou jsem po sobě zanechal. Vzhledem k tomu, že je to poněkud nebezpečné, lusknu prsty a louže zahoří, aby nám nepřekážela v cestě. Samozřejmě se plameny i horko rozptýlí, než dojdeme ke dveřím ošetřovny. Na cestě ke kabinetu Tarneyho nás již nečekají žádné překážky. Když dojdeme ke dveřím, jednu dlaň položím na dveře a druhou vezmu za kliku. Dveře se rudě zalesknou, než povolí magie jejich zamčení a vpustí nás dovnitř. Dveře dvojici podržím a pokynu jim ke křesílkům před krásně řezaným pracovním stolem z černého dřeva. Rozhodně zde všechno vypadá elegantně a rozhodně velmi draze. Jakmile dvojice vejde dovnitř, zavřu za námi dveře a obejdu stůl, abych našel příslušné dokumenty. Křeslu se však vyhýbám. |
| |||
Ošetřovna-Obchod Abby, Lubomír, Asklépius, Gany Léčitel mi trochu vyhubuje, ale o kluka se aspoň postará, takže zas takový kokot není. Pak že prý budu za chvíli ještě mrtvější a budou na mě házet perly. Já tý medicíně fakt nerozumím. Holčina vyčaruje nade mnou vločku a začnou na mě sněžit perly. To jako vážně? Perly utichnou a jakoby nic jsem už takový jako vždycky. Kývnu na poděkování, vylezu z postele a hned na to i z ošetřovny. Nemám potřebu tam zbytečně zavazet. Dobře, co teď? Chtěl jsem řešit ten souboj, jenže během hodin a toho všeho bordelu kolem, se bude učitel shánět těžko. Navíc třídní tu ještě není, aspoň myslím. Nebyl tu někdo obchod? Můžu mrknout jestli tam není něco k pití. S touto myšlenkou dojdu k obchodu a pozdravím prodavače. “Zdravím, máš něco k pití?” |
doba vygenerování stránky: 1.9985871315002 sekund