| |||
Jídelna, můj pokoj, učebna 1 Laudi, Kristy Rozhovor s Laudi bude zajímavý, asi tak jako ten její zvláštní klobouk na hlavě ovšem to mně Laudi upozorní že začíná hodina a vyrazí. Já se musím stavit nejdřív stavit svém pokoji a dostát zdejším pravidlům týkající se uniformy protože jak jsem viděla v televizi zde jsou přísná pravidla a zde jsou také připraveni vás zbičovat jen za upuštění tužky. Jistě v tom filmu se jednalo o dívčí internát a nebyl to bič spíš kus dřeva, ale zpátky k věci uvažuji že si budu stěžovat, napíšu několik dopisů které budou ignorované aniž by je někdo četl. Mají tu skartovačku? Tak zajdu za někým kdo mi může pomoct, Tarney se v NŠÚ zastal Vesy a řekl mi že to že je Vesa naga nestačí k tomu aby mně přestěhoval, bohužel Tarney mi asi řekne že se s tím nedá nic dělat a tak seberu odvahu abych zašla za ředitelem, který mně seřve co se odvažuji ho obtěžovat s něčím tak triviálním a že mám štěstí že mně nepromění v solný sloup nebo kamennou sochu což je jediný přijatelný trest. Ale víte co? I když vím jak to asi dopadne já to udělám. Dojdu do pokoje a začnu se oblékat, dokonce se i obuju než nakonec dojde na kravatu a já si vzpomenu na svou rozhovor s Laudi. Nevím jak se váže kravata, také neumím zacházet s motorovou pilou, řídit školní autobus nebo uhasit oheň proudem moči (což by bylo zajímavé když by se někdo v jídelně rozhodl uhasit oheň zrovna takto). dobrá zpátky k tomuto zbytečnému kusu oblečení a nakonec se mi podaří si kravatu uvázat jí uvázala tak jako bych se na ní skutečně chtěla oběsit. Potom opustím svůj pokoj a vyrazím na svou první hodinu, u nástěnky si všimnu vzkazu který tu nechala Miko, no můžu se jí zeptat co tím přesně myslela ovšem když si všimnu toho druhého vzkazu pocítím jisté znepokojení. Vážně je to dobrý nápad? Lukostřelecký kroužek který povede nervní kentaurka která střílí od boku z triviálních důvodů? Je to jako by jste pyromanovi dali zapalovač a kanystr s benzínem. Vyrazím opět směrem učebna a po vstupu si všimnu že Vesa zabrala celou lavici, potom se rozhodnu že si sednu k té zvláštní pavoučí dívce. „Ahoj je tady volno?“oslovím potom co k ní dojdu a usměju se na ní. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Ten co byl před chvílí raněný podotkne že bych to měl nechat být, protože nejsou nijak fyzicky ranění. Zvláštní slovo, ale asi rozumím. “Jejich těla můžou být v pořádku, ale to neznamená že se jim nic nestalo. Všichni jsme viděli že je zasáhnul blesk, to nemůže být jen tak bez následků. Proto to nemůžeme nechat jen tak být a někdo zkušený by je měl co nejdřív prohlédnout. Nejlépe nějaký dobrý šaman, což předpokládám že je místní léčitel. Takže navrhuju abychom se za ním okamžitě vydali.” |
| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris Uslzeně se na něj usměji a pokývnu hlavou, že to nic nebylo. No prosím?! Trochu sebou škubnu a víc Ulggovi sevřu rukáv. Jak se oranžový i vlčice začnou chovat divně, schovám se napůl za něj a v podstatě zpoza něj jen vykukuji. I díky tomu si všimnu, jak je celý křečovitý a napjatý. Zespoda si zvědavě prohlížím rysy a výraz jeho tváře. Něco se tady definitivně děje. Něco co nám ti tři neříkají. No nepovídej. A na to jsi přišla sama? Trošičku se zamračím a vracím se k tomu, co se tady vlastně stalo. Potom se mi pomaličku začne na tváři objevovat udivený překvapený výraz plný pochopení a poznání. Rychle mezi všemi přejedu pohledem a snažím se najít původce. U všech zrnek pouště, to jsi až tak zneschopněla, nebo jsi jen úplně slepá? Trochu se otřesu, protože tohle nemám ráda, ale má pravdu. Dělá mi potíže se v situaci zorientovat a to by nemělo. Tak moc horečně a usilovně jsem se poslední dobu tvářila, že jsem naprosto neschopná, že jsem otupěla. Z mého zkoumání a zamyšlení mne probere, když se ork snaží dvojici zastavit, aby nešli do třídy a Ulgge se zase snaží zastavit jeho aby je zastavoval. |
| |||
Choda Přízemí Kelly, Grimgull, Sharika, Hillaris Prudce otočím hlavu zpět, když uslyším zapraskání magie a cítím, jak se magie kolem sbírá. V očích mám čistý děs. S ještě větší hrůzou, jenž mi prostoupí tělem si okamžitě uvědomím, že jsem to kardinálně podělal. Moje chvilková slabost teď... Mám co dělat, aby mi nevyhrkly slzy. Nechám se schlíple Grimgullem zvednout a podepřít. Na Shar hodím jen smutný úsměv, když mi začne třepotat volnou bezvládnou rukou. Změní se však v překvapený, když mi do těla začne proudit nová energie. Záhy se nemusím o Grimgulla opírat a stojím na vlastních nohou. Natáhnu před sebe dlaň a fascinovaně si ji chvilku prohlížím, než shlédnu na Shar, jenž mne stále drží za druhou ruku. "Děkuji," řeknu obdivně a potom zvednu pohled k orkovi, "vám oběma," dodám ještě a nasadím smutný děkovný úsměv. Pokud mne někdo sleduje blíž, může si všimnout, že mi drobný úsměv křečovitě zamrzne v stejné pozici, když poslouchám rozhovor Kelly s Hillem. "I tak děkuji za starost," pronesu k oběma a mírně ukloním hlavu. Netuším čím se to posralo tentokrát, ale zezačátku bude lepší to hrát s nimi. Minimálně dokud nezjistím víc nebo se toho nezbavím. U všech nebeských proudů, jak moc jsem doufal, že si tím nikdy nebudu muset projít znovu. Na pobídnutí ke třídě už skoro vyzvu Shar, že ji doprovodím, ale nedošlo mi, že je tady ještě jeden tvor, který nebyl magií zasažen ani o ní nic neví. A že se mu to asi moc nepozdává. "Možná bys to teď měl nechat být. Mohu ti zaručit, že jim fyzicky nic není..." promluvím k němu tiše, když se vydá jim zastoupit cestu. A já s tím posléze hodlám seznámit třídního. Nebo ošetřovatele. Nebo všechny. Tentokrát to nevzdám. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Léčba vypadá že probíhá dobře. Vlčice se sice z té vší magie unaví, ale raněný ji energii opět vrátí. Přesto že je na tom lépe, jeho stav pořád není ideální, a tak mu pomůžu vstát a nechám ho se o mě opřít. Nahromaděné energie si všimnu až těsně před výbojem blesku, který zasáhne vlčici a oranžového. Oni ani malá na to však nijak nereagují. Vážně, prostě to jen tak necháme být? Nevypadá to že by jim to nějak ublížilo, ale i tak. Místo toho aby se malá nějak zabírala výbojem, tak ho ještě doléčí a dodá mu energii, takže by už snad měl být v pořádku. Pár se už pomalu chystá k odchodu do třídy a řekne nám že bychom měli udělat to samé. Než mají šanci se rozejít stoupnu si před ně. “Omlouvám se, ale to nepůjde. Právě vás zasáhla magie, sice nevypadáte zranění, i tak by vás ale měl někdo zkontrolovat.” Pokud mě budou ignorovat a budou chtít jít do třídy, tak se je pokusím chytit za oblečení (límec) (29%). Těm z jídelny žádnou pozornost nevěnuji. |
| |||
Jídelna, můj pokoj, před nástěnkou, učebna 1 Kisa Ta zelená bytost mi dá radu, ale mně vždy zajímá co si myslí ostatní lidé i když je to zvláštní že to slyším zrovna od někoho kdo ... no nic zdání klame, je tu někdo u koho by jste rozhodně nečekali že to je démonka. Vypadá tak trapně a legračně jako by jí právě vyvolali z nějakého animáku. A potom ta zelená bytost odejde a já se můžu vrátit k snídani, Lilith se možná ujala uklidňování Yqi a je to lepší protože já bych jí akorát mohla říct své pocity z toho jaké to je když zachráníte situaci a nikdo vám nepoděkuje.I když na vzteklého vlkodlaka by zde neměli tak snadný způsob jako v případě hořícího stolu. Ta dívka sice měla pravdu, ale to neznamená že je vhodné aby to říkala. Vidíš ty divná zelená bytosti já to nepotřebuji protože vím jak bych se cítila na místě jiných osob. Yqi a Lilith odcházejí, no nemusím být u všeho a navíc až se najím tak se budu muset převlíct do uniformy, kdyby se zde věnovali naléhavější problémům a to schopnosti uhasit oheň když někdo něco zapálí aniž by museli zasahovat studenti. Takže mně čeká cesta na můj pokoj kde si obléknu do uniformy a nakonec odvážu i kravatu i když místo kde byla předtím (uvázaná u nohy postele) bylo to neužitečnější místo kam patří. Jistě kravata teď vypadá jako by jí požvýkala kráva, ale pokud se v tomto směru někdo něco zmíní ukážu mu vztyčený prostředníček i když nebude vědět co to gesto znamená (samozřejmě pokud se nebude jednat o profesora). Uvážu si kravatu tak jak vážete právě krávě provaz když jí chcete odvést protože nevím jak si vázat kravatu, je to stejně užitečná činnost jako prodávat tučňáky v lednici. Nebo zmrzlinu a ledovou tříšť na planetě Hoth. Tenhle byl dobrý ovšem ne všichni studenti ho pochopí. Opustím svůj pokoj a nezapomenu praštit dveřma což vystihuje mou současnou náladu a vydám se směr učebna číslo 1 a naše první úžasná hodina. I když hodina za to nemůže můžou za to tyhle stupidní pravidla, je hezké že tu řeší věci které považují za důležité, ale když se něco skutečně stane musíme to řešit my a ocení to pak někdo aspoň prostými slovy díku? Ne, něco vám řeknu až příště opět někomu přeskočí seženu si popkorn a místa v první řadě. Yqi měla nechat ten stůl shořet ostatním by došlo že zadarmo ani kuře nehrabe. Zastavím se u nástěnky a přečtu si oba vzkazy vypadá to že bude zábava,usměju když přečtu ten od Miko a také že jsem myslela na Yqi a je tu vzkaz od ní, potom se potom pokračuju do třídy.Rozhlédnu se a nakonec se rozhodnu sednout si vedle Kisy,když k ní dojdu tak jí oslovím a dokonce se i usměju. „Ahoj,tak jak se máš?“ |
| |||
U brány - Učebna 1 Především Rekki Nejsem si jestej, jestli v areálu, kterej je uzavřenej v magický kupoli nebude větší nuda než při domácím studiu. Tam jsem mohl aspoň chodit pryč. Já vím, jsou tady mí vrstevníci, ale nikdo nebude jako on. Prostě nebude. A může mi kdo chce tvrdit co chce. Nikdy nezapomenu na ty chvíle, který jsme spolu zažili. Vzpomínám na minulost, že do mě najednou Rekki šťouchne před učebnou, ať tam jdu. Rozlédnu se kolem sebe a nechápu, že jsem nevnímal okolí až sem... S povzdychem vstoupím dovnitř a jdu si sednout do prázdné lavice v levé řadě, kde se bez zájmu svezu na židli. (BJ40) Cestou letmo přejedu pohledem po sedících spolužácích. Nikdo zajímavej... Profesorovi jenom kývnu na pozdrav. Uniformu nemám vzhledem k době příchodu. Ale vzhledem k tomu, že mám pohodlnou volnější košili a plátěný kalhoty, tak nejsem oblečenej o moc jinak než ostatní. A ještě bych řekl, že jsem na tom líp než někteří tady... |
| |||
Učebna 1 Šlehnu po Gillovi pohledem, když se zatváří jak nakopnutý balon po mém objetí dívky a pohladím něžně Sukui po vlasech. Nevypadá to, že bych si dělal něco z její ztuhlosti. Vím, že Ysea vchází do místnosti ještě dříve než do ní vejde. Přivítá ji tak můj úsměv. Když na mne promluví zazubím se jejím směrem. "Jen díky vašemu rychlému zásahu," pokývnu jí děkovně hlavou, i když to tak vůbec není. Anděl tak snadno zabít nejde. Ale co ona může vědět o andělech, že? "Každopádně se omluvám. Měl jsem jednat na základě Vašich slov rychleji," dodám ještě spěšně, než se začne věnovat dívce ke které si přisedne. Nerad bych ji pak rušil. Sukui se mi vyvlíkla a vchází profesor, takže to je můj signál k tomu abych vzal židli přes uličku otočil ji naopak a sednul si tak, že ruce složím na opěrku židle. Křídla stáhnu k tělu, abych nepřekážel tolik, ale stále jsou vyšší než já. "Dobrý," odpovím na pozdrav jenž zazní třídou. |
doba vygenerování stránky: 1.3603479862213 sekund