| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris Když na mne promluví, přestanu plakat tak usilovně a jen vzlykám, jak se mi koulí slzy z očí. Konečně se dvojice od sebe odtrhne a vlčice hned spěchá na pomoc. Když se zeptá, co se stalo, jen se uslzeně podívám na orka, momentálně ne příliš schopna slova. Když jí však neodpoví a jen následuje jejích pokynů, sleduji jak se mu ulevuje a jí přitěžuje. Když to pozoruji, klesnu na kolena vedle nich, nohy se mi rozjedou do stran do kotvičky. Prosím, prosím, prosím. Nikdy by jsi to nemusela řešit takhle, kdybys nikdy nevznikla, uvědomuješ si to? Horečně kývám na souhlas do vzduchu tomu, co nikdo jiný nemohl slyšet. Než však stačím zasáhnout, ve vzduchu zapraská neuvěřitelné množství magie. Překvapeně nadskočím až z toho přestanu plakat. Schoulím se skoro do klubíčka, když dvojici zasáhnou blesky. Nevypadá to ale, že by jim něco bylo, dokonce vlčice vypadá líp. Natáhnu tedy ruku k chlapci, co na mne byl tak milý, a s dalšími kutálejícími se slzami s ním trochu zatřesu, jako kdyby byl v bezvědomí, i když není. V ten moment cítím jak zpoza mých zábran vytryskne magie a plně mu doplní síly a pokud mu zbylo nějaké zranění nebo bolest, tak ho zbaví i toho. (100%) Konečně přestanu plakat. Děkuji. Děkuji. Děkuji. Jednou mne to přestane bavit, doufám, že to víš. Znovu si jen pro sebe kývnu hlavou na souhlas a uslzenýma očima zvědavě sleduji vlčici, ruce stále na chlapci. |
| |||
Před jídelnou, chodba přízemí Kelly s Ulggem se navzájem proléčí svými magiemi natolik, že nakonec ani jeden z nich nekončí v bezvědomí, ani vyčerpáním neomdlí. Není tedy třeba Kelly chytat ani nikam nosit. Stane se však jiná věc. Všichni magicky senzibilní tvorové mohou cítit, jak se celou dobu, co se Ulggemu ulevuje od fyzického zranění, v chodbě sbírají mocné proudy magických sil. Sharika konkrétně pozná i typ magie, jenž se chystá vykonat zásah vyšších sil. Když se pohled Ulgge s Kelly spojí, vzduchem zapraská mocná magie a prudký výboj energie, dost podobný žlutému blesku zasáhne jak Kelly tak Hillarise. Hned po tomto projevu se arcanické síly v chodbě uklidní. V tento moment může zasáhnout Grimgull sháněním pomoci. |
| |||
Choda Přízemí Kelly, Grimgull, Sharika, Hillaris Z věšení na Grimgullových pažích se ocitám na pevné chladné zemi. Změna pozice mne na chvíli odešle do náručí milostivého bezvědomí. I díky tomu se se mnou vládne mnohem lépe. Se vzduchem v plicích a bolestivým nádechem se opět okrajově probudím. Jen na tolik, abych slyšel Kelly ustaraný hlas. I ustaraný je sladký jako med. Jestli je tohle to poslední co slyším... Pak mohu odejít v klidu... Obraz se mi rozmazává a mám pocit, že bylo asi lepší, když jsem nedýchal. Při prvním ustoupení bolesti namáhavě zvednu ruku a položím jí dlaň na stehno. Nesnažím se jí vytrhnout ze soustředění, je to jen... Konejšivý dotyk, možná pro nás pro oba. Čím více se mi mysl projasňuje, tím více si všímám jak trhaně a namáhavě dýchá. Uvědomuji si, že mne léčí a že si nějakým způsobem sama ubližuje. Zamračím se a zkusím něco, co jsem ještě nezkoušel. Není to zase tak rozdílné od toho, co běžně dělám... A myslím, že její tělo mi v tom pomůže, protože je na to zvyklé. Sesbírám energii, kterou jsem nabral za poslední odpočinek a skrze svou dlaň na jejím stehně ji do ni vpravím, aby ji mohlo využít ke svému léčení. (87%) Nebo jako energii, kterou využije ke svému fungování. Spokojeně se pousměji, pokud to vyjde. Posléze se mi vyčerpáním sveze ruka z jejího stehna na zem. Zkusím zabrat, abych se alespoň posadil, ale svaly se mi v odpověď jen nekontrolovatelně roztřesou. Výhoda ovšem je, že neusnu jako při posledním vyčerpání. Hrudník mne trochu fantómově pobolívá, ale jinak se cítím docela fajn. Dokud se mi do zorného pole nedostane oranžový. Úsměv mi okamžitě opadne a odkloním hlavu na druhou stranu. Jestli i v tomto případě chce Grimgull zasahovat, spíše ho poprosím, aby mi pomohl na nohy a podepřel mne. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Ve všem tom spěchu jsem si ani neuvědomil, že bude nejspíš křehčí než ork. A proto když jsem slyšel křupnutí, nemohl jsem si pomoct aby mi neuletěla nadávka. “Sha.” Věci se moc nezlepší, když mi začne viset v náručí. Maličká jak vidí jak se mi nedaří zastavit jeho dávení, přijde blíž a začne používat magii aby mu pomohla. Jakmile s tímhle skončí, neudrží emoce a rozpláče se a volá o pomoc. (57%) Nevím přesně proč, ale projde mnou nutkání ji vyslechnout, ne že bych to neudělal tak či tak. “Neboj všechno bude v pořádku. Hlavní je nevyšilovat.” Pokusím se ji uklidnit. Poté ale k nám doběhne ta z předchozího páru. Na její povel dusícího opatrně položím na zem. Nemám ani čas ho dostat do bezpečné polohy, když si ho ona převezme a začne se o něj starat. Odstoupím mírně bokem, abych nezavazel, ale dostatečně blízko abych napomohl, kdy bylo nutno. Podaří se jí dostat kousek jídla z jeho krku ven a následně ho taky začne léčit pomocí magie. To ji nejspíš velice vyčerpalo a ona odpadne. Jen tak tak se mi jí podaří zachytit do náruče než dopadne na zem (70%). Opatrně si ji přechytnu a vezmu do náruče i toho co se před chvílý dusil. Následně vstanu a vyběhnu na chodbu tím směrem kam šel nedávno vlk. Těm co vyšly z jídelny nemám ani čas věnovat pozornost. Jak běžím dívám se kolem po čemkoliv co by mi naznačilo kde je pokoj léčitele. Přitom ještě řvu: “Léčitel! Potřebujeme léčitele!” |
| |||
Jedáleň-Učebňa Jigme a Aryania Keď odchádzam ešte odpoviem Aryianii: „Áno. A už som raz bojoval, len boli v presile 2 na 1. Pomáhal som jednej študentke, na ktorú zaútočili, len s jednou s tých 2 študentov mám ešte nevyriadené účty, ale ani jednu som nevidel odvtedy.“ Následne som už odchádzal, ale zdá sa, že Jigme na mňa zavolá, nech počkám. Ja trochu spomalím, nech ma dobehnú a potom si trochu zívnem, lebo som nevyspaný a odpoviem Jigmemu: “ Kyoki a ta chlpata potvora, čo chodí s ňou všade, len už som ich pár dní nevidel. A čo sa tej katany týka, za niekoľko sekúnd ti dokážem vytvoríť Katanu z prekladanej oceli, za pár desiatok sekúnd z titánu a za pár minút s termálnou čepeľou. Záleží, koľko máš času v daný moment. Popravde je tu viac individuálov, ktorý ma trápia, ale do toho ťa zaťahovať nebudem. Stačí, ak mi pomôžeš s tými dvoma.“ Následne pokračujem do učebne ignorujúci okoloté dianie, pokiaľ ma neoslovia. S vinimkou, že pravdepodobne budem pokračovať v koverzácii s Jigmem a Aryaniou. |
| |||
Jídelna Aryania, Jack Trpělivě ji sleduji pohledem, jak bojuje sama se sebou, aby se zeptala. Vždy je lepší se zeptat, než to v sobě dusit. Nejistota živé bytosti užírá skoro stejně, jako vinna. Usměji se na ni chápavým, trochu chlácholivým úsměvem. "Ještě ne. Je to jen vzhled. Jsem člověk, čaroděj," odpovím jí. To se do hovoru pustí její společník. Vyslechnu si celý jeho monolog a on se začne zvedat na hodinu. Rychle do sebe hodím zbytek z talíře a také se zvedám. Jak se ho snažím spěšně dohnat, nějak ani nezaznamenám, že na něj vílička nadále reaguje. "Počkej, měli bychom se přesunout všichni," ohlédnu se i k Aryanie, zda jde. Bez ohledu na to jestli půjde s Jackem srovnám krok. "Na to abych souhlasil s něčím takovým potřebuji trochu více informací. Především proti komu? Protože některé pomyslné aliance již byly vytvořeny," začnu a automatickým pohybem složím ruce na kříži. Nevypadá to zdaleka tak působivě, když na sobě nemám své brnění, "také záleží na tom, zda jsi schopen na místě vytvořit katanu," dodám ještě. |
| |||
Před jídelnou Hill, Ulgge, Grimgull, Sharika Křik z chodby ke mně nedolehne (62%), stejně jako nic jiného co se na chodbě dělo. Teda kromě Hilla... Ten se po pro mě nekonečné době trochu odtáhne a zvedne mě do stoje. Jeho ruku stále cítím kolem pasu a koutky se mi roztáhnou do úsměvu v odpověď na ten jeho. Podívám se směrem, kam otočí hlavu a okamžitě mě poleje mráz. Na nic nečekám a vymaním se z jeho objetí. Se slzami v očích přeběhnu k Ulggemu. "C-co se stalo?" zeptám se těch dvou, kdo u něj jsou. "Položte ho prosím na zem," a už zjišťuji, jak je na tom. Pootočím si ho na bok, otevřu mu pusu dokořán a povytáhnu jazyk. Opatrně mu masíruju hrdlo odspodu, dokud se zaseknutý kousek neuvolní, aby mohl vypadnout ven. Vzhledem k jeho ptačí fyziologii by to neměl být problém. Jakmile je kousek venku, položím ho na záda a s podporou mé magie mu z úst do úst vdechnu vzduch do plic. Začne opět dýchat. Jen velmi těžce, vzhledem ke zlomeným žebrům. Na nic dalšího nečekám a okamžitě ho začnu léčit. "Prosím, prosím... Vydrž..." hlesnu tiše. Už ubývají jen ty čtyři zlomená žebra. Vzhledem k jeho zranění se odhodlám k něčemu, co se mi zatím ještě úplně nepovedlo. (100%) Ladným a plynulým pohybem ruky nad ním jakoby zachytávám ulomené kousky žeber a druhou rukou je zahladím k sobě. Jako když se pracuje se sochařskou hlínou. Kdo se dívá pozorně, může si všimnout jak mám zatnuté zuby a s každým dalším žebrem jsou moje pohyby malinko méně ladné a pomalejší. Také ale může vidět v mých očích odhodlání. Slzy bolesti se ztrácí v slzách strachu o jeho život. Když je plně vyléčen, vyčerpaně se svezu na zem vedle něj, nedávajíc najevo svou bolest. Naštěstí mi zbylo ještě trochu energie z vlka, kterou pošlu do svých čtyř zlomených žeber. Díky tomu nejsem v ohrožení života, jen to ukrutně bolí. (86%) Jakmile se postarám i o tohle a ujistím se, že je Ulgge v pořádku, vyčerpaně omdlím. |
| |||
Před jídelnou Kelly, Ulgge, Sharika, Grimgull Z opojení mne vyruší podivný zvuk praskání. Trvá mi ještě několik okamžiků, než si uvědomím, že u nás někdo byl a pravděpodobně také je. Tedy, když se o několik okamžiků po praskání proberu z opojení, dojde mi zpětně, že jsem něco takového slyšel. Velmi ale opravdu velmi neochotně se kousíček odtáhnu od Kelly. Pomalým pohybem, který také vypadá jako taneční, ji postavím do vzpřímené pozice a usměji se na ni. Teprve potom natočím hlavu směrem ke dveřím. V náručí orka visí čahounek, kterého se letmo dotýká dívka, jenž zrovna piští jak o život. Ne že by to se mnou něco udělalo, kromě toho, že docela pomalu uvažuji, s čím že to vlastně potřebují pomoci. (91%) Připadám si jak v mlze, nebo ve vatě a mé reakce jsou mnohem zpomalenější, než bych chtěl. Dokud se Kelly nevyvlíkne, svírám ji kolem pasu. |
doba vygenerování stránky: 1.3427050113678 sekund