| |||
Před jídelnou Především Hill Tak teď nemám pocit, že mi roztekl čumák, ale že jsem roztekla celá v jeho polibku. Nikdy jsem si nemyslela, že by moje první pusa mohla být tak... magická. A tak brzy. Když se mi v hlavě mihne myšlenka, že se vlastně vůbec neznáme, přebije jí ten pocit správnosti, který v jeho přítomnosti mám. Nic kolem nás není, jsme jen my dva a ten hřejivý pocit mezi námi. (86%) |
| |||
Jídelna Jigme, Jack Jigme mi položí otázku jestli jsem se ho chtěla na něco zeptat, ani ne protože nevím jak začít, ale když už na to přišla řeč ... jenom jak začít. Vypadám poněkud zaraženě protože se mu podařilo mně zaskočit ovšem nakonec přece jenom odpovím. „No nejdřív ne, ale ... jak to jenom říct ... ty jsi démon?“ Ano opravdu chytrá otázka, ale vzhledem k tomu že jsem ho předtím viděla v jeho lidské podobě nevím která z nich je pravá, nejspíš tato. Vím že tu jsou i jiní démoni minimálně dva ovšem ... no uvidím jak se k té otázce postaví Jigme. No a potom je tu Jack který chce tu s někým bojovat, nevím sice proč tu chce s někým bojovat, ale ona nám nedá moc prostoru na odpověď protože hned na to pospíchá na hodinu. To už je tolik? Navíc mám pocit že brnění Jigme nevyužije protože má vlastní, jistě slyšela jsem že předtím měli někteří studenti pocit že den promarnily pokud se nikoho nepokusili zabít, ale myslela jsem že vzhledem k tomu co jsme prožili se zde aspoň něco změní. „Ty tu chceš s někým bojovat?I když mám pocit že má Jigme vlastní brnění.“ A pak od Jacka oslovím Jigmeho. „Možná by jsi měl zkusit si u profesorů vyjednat výjimku ohledně jeho nošení, jsem si jistá že pokud by jsi to správně podal určitě by souhlasily.“ A potom bych byla ráda kdyby mně zastupoval nebo mi aspoň napsal řeč ohledně výjimky pro mně.. |
| |||
Před jídelnou, chodba přízemí[ Grimgull, Kelly, Hillaris, Sharika, Ulgge Okolnosti dění přízemí nakonec uvrhli Ulgge do záchvatu dušení, po zaskočení kousku jídla. Sharika se svou muší silou, mu bohužel i přesto, že by chtěla, nemůže pomoci a tak požádá o pomoc statného orka. Grimgull hned přispěchá na pomoc a pořádně praští Ulgge do zad. Během několika málo okamžiků Ulgge ztratí barvu, vzhledem k tomu, že mu toto mocné plácnutí vyrazilo dech a zamezilo úplně přísunu vzduchu. Grimgullova verze heimlichova chvatu by zabrala, kdyby ovšem věděl, že je Ulgge tvor velmi křehký a i v této podobě jsou jeho kosti stejně křehké, jako kosti ptačí. A že by tedy neměl používat tolik síly kolik použil. Místo uvolnění kousku jídla se ozve jen nepěkné praskání, jak Ulggovi zláme spodní žebra. Jen čirou náhodou mu neublížil víc. |
| |||
Jídelna, Učebna hlavně Aliana "Když si jí ženy nevážou tak si jí nandavat nemám? A co je to deprese?" Aliana zná tolik zvláštních slov, že už si začírán říkat jestli je náhodou nevimýšlí. Aha, takže je to tu poměrně nové. Ředitel je už ve své škole nechtěl? Moc nechápu proč, ale nechám to být. Pohledem zavadím o hodiny a zdědí se. "Proboha, kozino kolik už je, měli bychom vyrazit na hodinu." Řeknu Alianě a bez ohledu na to, zda se mnou půjde či ne vyrazím do učebny. |
| |||
Chodba Tarney, Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika, Kimero Než odejde, poděkuju černobílému za to že mi řekl kde bude probíhat hodina. Mezitím dvojice na mě nereaguje a místo toho se políbí. Tady? Teď? Nevím jaký mají mezi sebou vztah, tak se jim do toho nepletu. Vlk někoho nese a jak prochází kolem, řekne že bych měl už jít. Co se stalo? Stejně jsem to už měl v plánu, a tak se rozejdu tam kam mi řekl černobílí. Jenže v tu chvíli přijde další dvojice. Ten větší zrovna jedl a začal se dusit. Žádost té menší o pomoc jsem ani nepotřeboval a okamžitě běžím k němu. Když jsem u něj, hned ho pořádně praštím do zad mezi lopatky (5%). Pokud to nestačí, tak ho vezmu, zezadu obejmu a několikrát ho v podbřišku zmáčknu (6%). |
| |||
Před Jídelnou , Grimgull, Ulgge, Sharika Neucukla, ani mi jednu nevrazila, což mé podvědomí tak nějak očekávalo. Ten krátký moment, kdy neoplácí mi hlavou mihne vzdálená myšlenka, zda jsem to nepřehnal, i když mé city jsou jaké jsou. Jsem ale zvyklý a učený jednat na základě svých emocí, především, protože jsou mou hlavní náplní života. Jakmile se polibku poddá, v břiše mi exploduje teplo. Čichem mi prostupuje její příjemná omamná vůně. Každá buňka mého těla v ten moment chce, aby byl tento moment nekonečný a tak skrze každý milimetr spojení našich těl prostoupí teplo, jenž způsobuje má moc a umocňuje její pocity jenž z polibku má, stejně tak jako cestou umocňuje pocity mé. (98%) Ještě víc to podpoří neexistenci okolního světa a plné oddání se jeden druhému. Mám pocit, že mé tělo momentálně tvoří jen štěstí a láska. Kdyby to šlo, natiskl bych si ji na sebe ještě těsněji. |
| |||
Dívčí kolej - Ošetřovna - Učebna 1 z těch při vědomí Rubus, Kimero, Lee, zbytek v učebně Ani nemusím být moc pobízen, abych pro Mayli udělal úplně všechno, co je v mých silách. Nesu ji i pokládám co nejněžněji co mohu. Nevypadá to, že by se jí mohl ošetřovatel věnovat hned a tak mi jen tichounce nesouhlasně brumlá v hrdle. "To vidím..." odtuším nespokojeně a zabodnu do ošetřovatele pohled, "nehnu se od ní, dokud nebudu vědět, že bude v pořádku," zavrtím nesouhlasně hlavou. Když mne však ošetřovatel tak nevybíravě vyhodí, celý se napružím a zavrčím. Když po mne však hodí ten pohled zmlknu a uraženě uhnu pohledem. "O přestávce přijdu," informuju oba a bouchnu za sebou dveřmi, když odcházím. Nasupeně dokráčím do učebny a zřítím se na židli vedle bílýho kluka. Jestli má něco proti, jen na něj zavrčím. Ruce mám složené na hrudi a působím všelijak, jen ne přátelsky. |
| |||
Chodba Přízemí Ulgge, Kelly, Hillaris, Grimgull Na chvíli zaváhám, ale pak si plaše s cuknutím, že mu ho spíše vyškubnu a odskočím, převezmu. Stáhnu si kapucu pláštíku více do obličeje a začnu sendvič drobně ukusovat. Když na mne čeká na patě schodiště, pátravě a podezřívavě se na něj podívám. Za tím určitě něco bude. Jsi směšná víš to? Škubnu sebou a rozejdu se za ním. Věnuji se svému jídlu, že mne překvapí, jak se zničehonic zastaví. Protáhnu se kolem něj a podívám se, co ho tak rozhodilo. Přejedu pohledem od dvojice k němu a zase zpátky. Že by nějaké romantické zklamání? Nicméně jeho zhoršující se kašel a stav nevypadá, že je jen od romantického zklamání. Popojdu blíž a vytáhnu se na špičky, až z toho zacinkají mohutné náramky na mých kotnících, abych ho poplácala po zádech. S mou muší silou mu ale ani trochu nepomohu. Podívám se trochu zoufale na velkého, a silně vypadajícího, orka. "Pomoc!" pípnu směrem k němu s očima navrch hlavy. |
doba vygenerování stránky: 1.4918870925903 sekund