| |||
Dívčí kolej - Ošetřovna - Učebna 1 z těch při vědomí Rubus, Kimero, Lee, zbytek v učebně Ani nemusím být moc pobízen, abych pro Mayli udělal úplně všechno, co je v mých silách. Nesu ji i pokládám co nejněžněji co mohu. Nevypadá to, že by se jí mohl ošetřovatel věnovat hned a tak mi jen tichounce nesouhlasně brumlá v hrdle. "To vidím..." odtuším nespokojeně a zabodnu do ošetřovatele pohled, "nehnu se od ní, dokud nebudu vědět, že bude v pořádku," zavrtím nesouhlasně hlavou. Když mne však ošetřovatel tak nevybíravě vyhodí, celý se napružím a zavrčím. Když po mne však hodí ten pohled zmlknu a uraženě uhnu pohledem. "O přestávce přijdu," informuju oba a bouchnu za sebou dveřmi, když odcházím. Nasupeně dokráčím do učebny a zřítím se na židli vedle bílýho kluka. Jestli má něco proti, jen na něj zavrčím. Ruce mám složené na hrudi a působím všelijak, jen ne přátelsky. |
| |||
Chodba Přízemí Ulgge, Kelly, Hillaris, Grimgull Na chvíli zaváhám, ale pak si plaše s cuknutím, že mu ho spíše vyškubnu a odskočím, převezmu. Stáhnu si kapucu pláštíku více do obličeje a začnu sendvič drobně ukusovat. Když na mne čeká na patě schodiště, pátravě a podezřívavě se na něj podívám. Za tím určitě něco bude. Jsi směšná víš to? Škubnu sebou a rozejdu se za ním. Věnuji se svému jídlu, že mne překvapí, jak se zničehonic zastaví. Protáhnu se kolem něj a podívám se, co ho tak rozhodilo. Přejedu pohledem od dvojice k němu a zase zpátky. Že by nějaké romantické zklamání? Nicméně jeho zhoršující se kašel a stav nevypadá, že je jen od romantického zklamání. Popojdu blíž a vytáhnu se na špičky, až z toho zacinkají mohutné náramky na mých kotnících, abych ho poplácala po zádech. S mou muší silou mu ale ani trochu nepomohu. Podívám se trochu zoufale na velkého, a silně vypadajícího, orka. "Pomoc!" pípnu směrem k němu s očima navrch hlavy. |
| |||
Dívčí kolej - Přízemí Sharika, Kelly, Hillaris, okrajově Grimgull Když se ke mne nakonec připojí, spokojeně se usmívám a ohlížím se po ní. Všimnu si díky tomu, že ač neverbálně, nakonec mi přeci jen odpověděla na jídelnu. Když se objevím ve dveřích Kelly pokoje, nabízím jí jeden sendvič. "Není to moc, ale lepší, než být do oběda úplně bez hladu ne?" mrknu na ni a čekám, jestli si vezme. Ať už ho přijme nebo ne, vyrazím ze schodů dolů. Ukusuju u toho další část své snídaně. Jdu volným trochu rozevlátým krokem se spokojeným výrazem Na patě schodiště počkám, až se mi Shar ukáže v zorném poli, než si loktem otevřu dveře do chodby před jídelnu a vkročím. Hned za dveřmi se však zarazím a momentální sousto mi zaskočí v krku. To, že se dusím, ale není to, co mne málem dostane do kolen. Pohled mi neomylně padne na dvojici v romantickém objetí, protahující vášnivý polibek. Mám pocit, jako kdyby mi právě tělem, přesně skrze srdce, projelo kopí a přišpendlilo mne k zemi. V tento moment se do popředí vyvalí všechny potlačované city a málem mi roztrhají tělo na kusy. I tak se mi ale kolena rozklepou a nejsem schopen pohybu. Vlastně jediný zvuk a pohyb ode mne je stále zoufalejší pokašlávání, kterým si snažím uvolnit krk. |
| |||
Dívčí kolej - Přízemí Ulgge Bosky přejdu ke dveřím a otevřu jen na škvíru, abych viděla kdo to je. "Ahoj," zamumlám sotva slyšitelně a sklopím pohled někam na jeho břicho, "už jdu," zamumlám stále velmi potichu a poodstoupím ode dveří, abych si vzala věci. Potom už vystoupím na chodbu a jdu v dostatečné vzdálenosti od něj. Poočku ho sleduji. Vypadá to, že si předepsané oblékání nevzal moc k srdci. Nakonec po zamyšlení na jeho poslední otázku zavrtím hlavou, že jsem v jídelně nebyla. I dolů capkám za ním dost daleko. |
| |||
Dívčí kolej Sharika Kývnu na souhlas na profesora a uklidím Hope židli zpět na původní místo. Projdu v rychlosti zbylé pokoje, dokud se po mém zaklepání dveře sami nepootevřou a neobjeví se v něm modré oko. Podívám se na cedulku na dveřích. Jak jinak. "Ahoj Shar. Je čas na hodinu. Asi bys měla jít do učebny. Bylas vůbec na snídani?" zeptám se jí a ustoupím zpět do chodby, abych nebyl ohrožení. Ač už mi odpoví či ne, ať už se ke mne přidá či ne, vracím se zpět k pokoji Kelly, abych dolů snesl zbytek toho, co je tam připraveno a posléze se ke Kelly připojil v učebně. Mám dojem, že se v přízemí děje něco zajímavého, takže cestou dolů potom trochu přidám do kroku. |
| |||
Tu jsem myslím zahlédl v jídelně... "Dobrá tedy, zkontrolujte zbytek pokojů, my zatím vyrazíme na ošetřovnu." Vezmu si Hope a kývnu na vlčka s Mayli v náručí, že může vyrazit. "Kdyby něco, tak pro mě zaběhněte." Pokud kvůli tomu nestihne včas dorazit na hodinu, omluvím ho. I když věřím tomu, že to stihne. Když sejdeme dolů, kolega už tam není. Zaculím se nad dvojicí, která tam stojí v romantickém polibku a nevyrušuji je. Směrem k orkovi jen poznamenám, že by se měl vydat na hodinu. Otevřu dveře na ošetřovnu. Stihlo se to tady docela vypráznit. Na Rubuse hodím odevzdaný pohled a odložím Hope na jedno z čistých lůžek. Vlčkovi asi ani nic říkat nemusím. "Nejspíš je semlelo něco při tom povyku nahoře..." poznamenám k Rubusovi. Pokud to vypadá, že vlček nebude chtít odejít, zkusím ho přesvědčit. "Běžte na hodinu, Rubus se o ni postará, jak můžete sám vědět. Můžete se za ní zastavit o přestávce. Takhle tady budete jen překážet." |
| |||
Kelly, Hillaris, Grimgull, všichni ve třídě Během několika momentů, aniž by nám vůbec věnovali pozornost se do sebe zapletou. Kdyby to byl kdokoliv jiný než Kelly, pravděpodobně bych jim doporučil, ať si to nechají po vyučování někam do soukromí. Takhle jen zvednu ruku a lusknu prsty. V černém puff zmizí skleněné střepy, louže i můj hrneček. Otočím se na patě a zamířím rovnou do učebny. Poněkud nespokojený s tím, že jsem vlastně nestihl vůbec nic z toho, co jsem za tu hodinu stihnout potřeboval. A teď už třída potřebuje dozor. Jen doufám, že tady nebudu většinu školy nahánět ještě za půl hodiny. Hned jak vkročím do místnosti, zarazím se u dveří. Obočí mi poposkočí o kousíček výš, což je v mém podání obrovská reakce. Přejedu třídu zezadu pohledem a i to mi stačí k tomu, abych věděl, že jsem měl pravdu. Ve všem, nejen v tom dozoru. "Dobré ráno třído," pozdravím nakonec jasným hlasem a uličkou, kde není anděl zamířím ke stupínku a katedře. Nesedám si, jen založím ruce na kříži a prohlížím si studenty i zepředu. Řekněme, že se mi ani trochu nelíbí, co vidím. |
| |||
Před jídelnou Hillaris, Tarney, Grimgull Než mám vůbec čas reagovat na jeho odpověď, na otázku, zda jsme v pořádku, na roztříštěné skleničky (které jsem upustila, když jsem ho chtěla zasavit) a na jeho pohled, nečekanou silou, ale ne nepříjemnou, se se mnou pootočí a skloní se nade mě. Z leknutí, že padám, mi ruka z jeho paže vyletí nahoru a chytím ho za krkem. Tělem se instinktivně přitahnu ještě blíže, i když to snad už nejde. S jistotou mě drží svou silnou paží a než se stihnu vůbec vzpamatovat z toho, že nepadám, tak mě políbí. Hledím na něj s vytřeštěnýma očima, nejspíš rudá až na zadku, ale pak se svět kolem nás i spolu s mými aktuálními starostmi rozplynou. Oči se mi samovolně zavřou a já se poddám. |
| |||
Relaxační místnost peklo - Učebna 1 Sukui, Alfa, Relliel Až po bradu ponořená v lávové vířivce si užívám horka které tady panuje, pryč od všech slz, výčitek a neporozumění. Je to skoro jako spirála kterou se dostáváme jen hlouběji a hlouběji do větších problémů. A s tím i dál od sebe. Z čehož se mi hruď svírala až bolestivou úzkostí, a přece se toho nemůžu zbavit. Takže si pohodlí neužívám tak úplně jak bych možná chtěla protože zbavit se těch myšlenek je o tolik těžší než jen odejít pryč a nechat to všechno otevřené. Snad pomůže čas. Nu a dalším kdo značně nahlodával moje pohodlí byl Gill kterého neustále cítím z místnosti nad sebou. Jistě, jsou tam ještě další, ale jejich energie netáhnou zase tolik pozornosti. Když do učebny přijde Sukui a připojí se k němu už mě to vlastně ani nepřekvapí, zamrzí ano, ale rozhodně nepřekvapí. Že se potom objeví anděl přece překvapením je. Nečekala jsem že se zotaví tak rychle. Ale dobře pro Sukui, vědomí že je v pořádku jistě zažene její starost. Osobně jsem doufala že od něj bude nějakou klid ale zdejší léčitel je schopnější než se zdál. Pekelnou místnost tak opouštím jen s opravdu velkou nechutí. A snad jediná pozitivní vyhlídka je že si mám čím nahradit zdroj tepla. Tou ohnivou dívkou z prvního dne. Snad si nevzala to sebeničení příliš osobně. Rozhodně totiž nemůže říct že by se jí to nelíbilo. V danou chvíli tedy. Zpětně ale může být ráda že přežila. Jen vejdu do učebny zhluboka se nadechnu nosem všudypřítomné vůně krve. Snad jsem nepropásla žádnou legraci. Spokojeně si pomlasknu. "Ale ale, ráda vidím že jsi v pořádku. Živ a zdráv" pronesu k andělovi. Spíše taková formalita než že bych byla za sebe skutečně ráda, to spíš za Sukui. Té potěšeně pokývnu na pozdrav, pokud se tedy otočí. Tu vždy ráda vidím, nehledě na nepříznivé okolnosti. Nemám však náladu bavit se o ničem co by mělo jen vzdáleně co společného s andělem. A takové téma by dozajista přišlo. Nepřipojím se tak k trojici, ale cestou k nim se usadím vedle ohnivé. Bez okolků jí přehodím ruku přes rameno. "Doufám že už tě přešla zvědavost” Ujistím se nejprve, potom však ztiším hlas. “Ale jestli chceš klidně si to můžeme zopakovat” Zašeptám jí do ucha vyzývavě. |
doba vygenerování stránky: 1.6423020362854 sekund