| |||
Chodba Tarney, Kelly, Hillaris Potom co ho chytnu za ruku, začne mnou protékat jeho magie. Je to zvláštní pocit, ale nijak se tomu nebráním abych nějak nepokazil celý proces. Většinu času se dívám jen na jeho ruku a proud magie, který z ní vychází, ale jednou se podívám na jeho obličej a všimnu si jeho zčernalých očí. Rituál trval asi minutu než mě pustí. “Aka’Magosh. To určitě udělám. Mám pro vás stovky otázek, jenže na to asi teď není čas. Tak se jen zeptám, kde je místnost ve které má být první lekce? Bohužel se tady ještě moc nevyznám.” V tu chvíli si všimnu dvojice která do sebe vedle nás vrazila. “Jste v pořádku?” Řeknu s jasnou starostí. |
| |||
Ve dveřích jídelny Kelly, ti v jídelně a chodbě Spokojeně se uculím, když se rozesměje a užívám si jejího smíchu. Lehce se předkloním, prohnu záda a hledím na ní nahoru ještě z nižší pozice. Rukou si stále kontroluji, jak moc ve dveřích jsem. Stačím se s úsměvem sotva nadechnout, když mne chytí zničehonic za ruku a přitáhne k sobě. Nečekal jsem to, navíc má překvapivou sílu na tak křehké tělo. Abych jí neporazil, tak se zprudka narovnám a narazíme do sebe akorát hrudí. Volnou rukou jí zachytím kolem pasu, aby přeci jen neztratila rovnováhu. Ocitám se překvapivě blízko. Na tváři se mi objeví upřímně překvapený výraz. Cítím její tlapku, kterou svírá naléhavě mou ruku. Cítím látku pod druhou rukou, jenž se jí napíná po těle. Cítím tlukot jejího srdce a ona může cítit jak se to mé splašilo. Hledím jí do vážného výrazu a je to jako kdybych ji viděl poprvé. Nic a nikdo kolem nás neexistuje. Nepromluvím, snad ve strachu, že bych ten kouzelný moment přerušil. |
| |||
Chodba Především Hillaris Jeho nadšení mě nakonec rozesměje a když mi odpovídá, ještě se uchechtávám. Pobaveně pozoruju, jak se vyhýbá dveřím. Zvednu čumák povýšenecky nahoru a úkosem na něj shlédnu. Nejde mi se u toho neculit. "Princezna... A co jsi ty? Šašek, sluha... Nebo snad princ?" Laškovně na něj zamrkám. Než mi ale stačí odpovědět, ucítím závan magie zpoza něho. Vím že tam stál Tarney a jestli zrovna čaruje, nebylo by to dobré. Zvážním, chytnu Hilla za ruku a zatáhnu směrem k sobě. (61%) "Pozor..!" |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Ulgge Zůstanu sedět u Mayli postele a odmítám se od ní hnout. Pořád chodí sem a tam, místo aby nás už konečně poslal na ošetřovnu. Když se pak ptá na Vesu, jen zavrčím a cuknu rameny. Velmi opatrně a něžně zvednu Mayli do náručí a vyjdu s ní na chodbu. Až se konečně rozhoupe a pošle nás na ošetřovnu, jsem připraven tak s ní klidně i doběhnout. |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Wayne Mineme se na chodbě a já zmizím v pokoji. Tentokrát si cestou rozsvítím, abych si nemusel pořád převykat na světlo. Také drapnu židli a sednu si vedle postele, abych mohl dávat pozor, že pořád dýchá. Uslyším náraz a docela lituju, že nejsem na chodbě. "Vesa? To je naga. Dost často u ní levituje krvavý orb." Informuji kocoura o tom, co o ní vím. |
| |||
Vylezu na chodbu. "Dobrá. Pohlídejte Hope, já to zkusím otevřít." Dojdu ke dveřím a bolestivě se pode mnou nehnou (122%). Promnu si rameno a podívám se na jmenovku. Zajdu zpět ke klukům. "Kdo je ta Vesa?" |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Wayne Do pokoje vstoupí až kocour a já chroupu toust, zatímco postupuji chodbou. Dveře hned vedle jdou trochu ztuha, ale nakonec povolí. "Pavučinové hnízdo je v pohodě?" houknu do chodby a nechám zatím dveře otevřené a přistoupím k těm vedle. Stejně jako další dveře jsou v pohodě. Nicméně dveře dvacítky se ani nehnou. Zkusím to ještě jednou a pak tam zůstanu stát. "Tyhle dveře se nehnou," informuji kocoura a ukážu mu na ně. Vedle v pokoji nikdo není, takže se postupně vracím chodbou, abych postřehl další instrukce, či zda mne budou vlastně ještě potřebovat. |
| |||
Ani ne moment na to, se chlapec vrátí. "Jdu jí zkontrolovat. Vy zatím dohlídněte na Mayli," sdělím vlčkovi a chlapce poprosím o kontrolu zbylých pokojů. Dojdu k druhé dívce a opět zkontroluji funkce. Vypadá to na stejný problém. Naštěstí je ve zbylých pokojích už všechno v pořídku. Nakouknu k Mayli do pokoje. "Zvládnete jí odnést na ošetřovnu?" zeptám se vlčka. Pokud ne, poprosím chlapce, ať mu s ní pomůže. Já vezmu Hope. |
| |||
Jídelna - Chodba Kelly, ti v jídelně a chodbě "Aaaaa, to skoro znělo jako kompliment!" zajásám až moc nadšeně a křením se u toho. Jsem rád, že jsem jí pobavil. Chtěl bych slyšet její upřímný veselý smích. I když je její hihňání roztomilé, smích je smích. "Ooo, mylady. Jasná princezno noci. Jsem zde ze Scale, z Dračích údolí," odpovím jí a v očích už mi zase hrají jiskřičky. Pomohu si rukou, abych dodal tělu informaci o tom, kde jsou dveře a jak do nich mám pozadu couvnout, abych se nepřerazil. Ovšem spoléhám na to, že když je já nevidím a oni mne ano, že mi kolemjdoucí či kolemstojící uhnou z cesty. (78%) |
| |||
Grimgull Trpělivě čekám, jak se rozmyslí. Pokud by mi to odmítl říci, musel bych ho přesvědčit, vypadá to ale, že si uvědomuje, proč to potřebuji vědět a tak se nakonec svěří. Kývnu hlavou na souhlas. "Děkuji, že jste mi to řekl," pronesu a nic mu neslibuji, nepotvrzuji ani nevyvracím. Každopádně jak moc to je nebo není vážné, raději posoudím sám. Čekám až se rozhodne mne chytit za ruku. Dlaň mu v té své sevřu a on může cítit příval černé magie, jak rozplétá nitky kletby, která na něm sedí. (68%) Je to dostatečně silné, aby to z něj kletbu sejmulo, ale dostatečně slabé, aby mé kouzlo nebylo invazivní. Pokud mi hledí do očí, celé se na dobu působení kouzla zalijí temnotou. Spojení trvá více než minutu, než přival magie ustane a já pustím jeho ruku. Oči se vrátí do normálu. "To by mělo stačit. Pokud budete chtít i nadále studovat místní byliny, doporučuji navštívit Rubuse až bude mít čas." |
doba vygenerování stránky: 1.3375120162964 sekund