| |||
Grimgull Trpělivě čekám, jak se rozmyslí. Pokud by mi to odmítl říci, musel bych ho přesvědčit, vypadá to ale, že si uvědomuje, proč to potřebuji vědět a tak se nakonec svěří. Kývnu hlavou na souhlas. "Děkuji, že jste mi to řekl," pronesu a nic mu neslibuji, nepotvrzuji ani nevyvracím. Každopádně jak moc to je nebo není vážné, raději posoudím sám. Čekám až se rozhodne mne chytit za ruku. Dlaň mu v té své sevřu a on může cítit příval černé magie, jak rozplétá nitky kletby, která na něm sedí. (68%) Je to dostatečně silné, aby to z něj kletbu sejmulo, ale dostatečně slabé, aby mé kouzlo nebylo invazivní. Pokud mi hledí do očí, celé se na dobu působení kouzla zalijí temnotou. Spojení trvá více než minutu, než přival magie ustane a já pustím jeho ruku. Oči se vrátí do normálu. "To by mělo stačit. Pokud budete chtít i nadále studovat místní byliny, doporučuji navštívit Rubuse až bude mít čas." |
| |||
Jídelna Především Hillaris "Věř mi, jsi veeeelmi rozptylující... Kdyby ne, ještě bys tu kravatu nejspíš zavázanou neměl." mrknu na něj. Neubráním se zahihňání nad jeho poklonou za chůze dozadu. "Tákže, Hille, oslnivý společníku. Odkud jsi?" Hledím na něj s upřímným zájmem. Blížíme se ke dveřím a já rozšířím svůj úsměv, zatímco čekám, jestli se jim dokáže vyhnout. |
| |||
Dívčí kolej Kimero, Wayne Děkovně se na něj usměji a zakousnu se do toustu, když mi řekne, že se mám v klidu najíst. Pokývnu hlavou na doporučení o místě. Asi je mi to fuk, Kelly by nám stejně měla držet už místo, takže rozhodně nespěchám. Málem se zadusím toustem. "A to jste nesehnal nikoho lepšího než jeho? Hlavního mrzouta školy?" pronesu nakonec, když se mi podaří spolknout zaskočený kousek jídla, "myslím, že kdokoliv je momentálně lepší než on. Stejně jak najde Mayli, tak už nepomůže," uchechtnu se a vykročím na chodbu. Zavřu za sebou dveře a vydám se za kocourem. Kývnu hlavou na souhlas a pokračuji od dalšího pokoje za tím Mayli. Zaťukám a strčím hlavu dovnitř. Nechám oči přivyknout na tmu a potom zase vykročím na chodbu. "Hope je taky mimo. Mám ji jít zkontrolovat až k posteli?" |
| |||
Učebna 1 Když se na mne podívá, ještě více se usměji a podaří se mi vyjádřit výrazem, jak moc rád jsem, že ji vidím. A v pořádku. "Jsem v naprostém pořádku. Není tak snadné se mne zbavit," nakloním hlavu lehce na stranu, "není vůbec za co. To já bych se měl omlouvat. Což jsem ostatně chtěl udělat. Je tu někde Vaše drahá společnice?" pokusím se ze své pozice v kleče rozhlédnout po třídě, což velmi rychle vzdám. Krátce se zasměji. "Inu to je pravda, hloupost bolí." Zamrkám, "brko? Jestli chce andělské brko, musí o něj anděla požádat, když je vzhůru. Pokud není darované, ztratí svou magickou moc," vysvětlím rychle s úsměvem, "možná byste jí to pak měla vzkázat. Myslím, že si ho zasloužila. A pokud ho chce..." Poté se do toho vloží její "zachránce". Co se otočil na patě a zdrhnul při prvních potížích. To je mi tedy hrdina. "A já musím oponovat. Nemyslím si, že by se ke mne chovala nějak hrozně, aby to způsobilo hádku," pronesu po jeho slovech. Když si vymění těch pár vět, tak mlčím. Nicméně hned jak se tak opře o lavici, nakloním se a chlácholivě ji pohladím po zádech na mé straně. Po jejím deptateli hodím nesouhlasný pohled. "To nevidíš, jak jí je? Musíš to ještě zhoršovat?" |
| |||
Učebna 1 Především Sukui a Relliel Trpělivě čekám, až to zformuluje ke své spokojenosti. Když však začne mluvit, ozve se hlas, který jsem měl čekat. Nicméně nejsem ani trochu rád, že ho slyším. Když se ocitne vedle lavice, hodím po něm pohled, který se nedá vyložit jinak než hluboce nepřátelský. Tak tady je zakopaný pes. "Pokud se tak ke mne nechováš ty, je mi jedno jak se ke mne chová," odtuším na její slova, dříve, než stihne zareagovat andílek. Pokud není k ničemu jinému, tak alespoň vytáhl zátku Sukuiným starostem. Když se otočí na mne, pohled v očích mi změkne a trochu se k ní nakloním. "Jsem jen nerad, pokud nemám jistotu, že se nepokusíš o nějakou hloupost. Pokud budu mít jistotu, že tomu tak bude, budu moci zůstat. A pokud jde o hádání se kolem tebe... Některé tvory prostě nezměníš. A snažit se o to, i když to není možné, semele tebe," promlouvám tiše, klidným věcným tónem. Nejraději bych jí položil ruku na rameno, ale moc dobře si uvědomuji, že to nejde. Tak jen doufám, že si má slova vezme k srdci i tak. |
| |||
Chodba Tarney Chvíli jenom mlčím se sklopeným zrakem. Nechce se mi totiž říct kdo to udělal, aby za to nebyl zbytečně potrestán. Nakonec ale uznám že bude nejlepší mu všechno říct a s tím se na něho zase podívám. “Dolly nějak dočasně získal moji magii, nedokázal ji ovládnout a vybuchla. Ten výbuch mi pak dal tu kletbu. Prosím, nijak ho netrestejte, on za to nemůže. Byla to jen nehoda a nic vážného se nestalo.” Černobílý mi pak sdělí že na rituál není čas a podá mi dlaň obklopenou černou energií. Nechápavě se na ni podívám, pak na něj a pak zase na dlaň. Ještě krátký moment koukám a pak pomalu a nejistě chytnu jeho dlaň. |
| |||
Z pokoje vykoukne vytáhlý chlapec. Rozhodně vypadá líp, než před tím. "To je dobře. Ještě máš pár minutek, tak se najez v klidu. Ale jestli si chceš zabrat místo ve třídě, tak bych řekl, že je nejvyšší čas." Mezitím vyhlédne na chodbu a položí další otázku. "Kontrolujeme, jestli jsou dívky v pořádku po tom incidentu tady. Nějaká Mayli nereagovala tady na chlapce, tak to ověřujeme. Můžeš nám pomoct, jestli chceš." Pokud se chlapec přidá, pošlu ho kontrolovat vlčkovo stranu. O pár pokojů dál si všimnu, že vlček zmizel v pokoji. Jdu se podívat za ním. Dívka nehybně leží na posteli. Druhého chlapce pošlu kontrolovat zbytek pokojů, pokud se přidal. Zkontroluji, že dívka dýchá a má tep. Nevypadá ani nijak zraněná. Jakoby spala. |
| |||
Učebna 1 Především Gill a Relliel Přemýšlím jak to podat, aby mě pochopil. "Já... Mám pocit, že..." když se najednou vedle mě ozve hlas Relliela. Zvednu hlavu a otočím se na něj. Úlevou mi steče slza po tváři. "Jsi v pořádku? Já.. Omlouvám se..." Sklopím, pohled dolů. "Muselo to hrozně bolet. A pak ti ještě Ys vytrhla to brko a já jsem se s ní pak pohádala kvůli tomu a kvůli tomu jak se chová k vám oběma." Otočím se pro změnu na Gilla. "A taky se bojím, že jsem to pokazila mezi námi. A nechci aby se někdo hádal nebo nenáviděl. Co dělám špatně?" Vychrlila jsem to ze sebe, že jsem ani neměla čas se zakoktat. S poslední otázkou položím hlavu čelem na lavici, ruce spuštěné dolů. |
| |||
Dívčí pokoj č. 3 Kimero, Wayne Z chodby se ozve mírný rachot, ale to je tady předpokládám normální, takže se nevzrušuji a vyhlížím z otevřeného okna. Nicméně, když se ozve klepání, nahrnu do sebe zbytek toustu a cestou ke dveřím si vezmu další z talíře. Dveře otevřu a na muže za dveřmi se usměji. Je to ta kočka, tedy kocour, co dorazil k tomu rozruchu v chodbě, pokud si vybavuji správně. "Už je mi mnohem líp, jen se nasnídám. To už je čas hodiny? Mám pohnout zadkem?" zeptám se zvědavě a vyhlédnu na chodbu, jak Wayne lustruje dívčí pokoje. "Není to poněkud... Narušení dívčího soukromí?" povytáhnu tázavě obočí a podívám se na kocoura, protože to vypadá, že je tady autorita a nic mu neřekne. |
| |||
1. patro - Dívčí kolej Kimero, Mayli Vypadá to, že zavřené dveře jsou průzkumný problém. Vůbec netuším, proč nakonec my dva, muži, procházíme dívčí pokoje. Vždyť tím jen zbytečně ztrácíme čas, než Mayli najdeme! A nepochybuji, že ve špatném stavu. Prostě to cítím. Nechám si své pochyby pro sebe a ustoupím stranou, aby mohl kočičák vyrazit dveře. Napřed jsem natáhl hlavu, abych se mu zvídavě podíval kolem těla, ale jak dveře povolí, tak mne do nosu udeří silný pach tlejícího lidského masa a krve, nejenom lidské. Okamžitě zacouvám do chodby a překryji si dlaní nos a pusu. Snažím se moc nedýchat, dokud dveře opět nějak nezavře. Nakonec zavelí k pokračování. Další pokoje beru hopem. Sotva dám čas na reakci, dokud se nedostanu k Mayli pokoji. Tam chvíli počkám, ale i teď se neozve žádná odpověď. Něžně se opřu do dveří a otevřu je. "Mayli?" Přejedu pohledem po pokoji a najdu ji ležet na posteli. Pustím dveře a rychle vkročím do pokoje. V podstatě pokoj přeběhnu a hned kontroluji, zda ještě dýchá. Uleví se mi, když ano. Jemně s ní zatřesu. Když se nic nestane, hodím zoufalý pohled ke dveřím, doufaje, že už tam stojí kočičák a něco udělá. |
doba vygenerování stránky: 1.3293468952179 sekund