| |||
Jídelna Kelly, ti v jídelně Ještě více se zazubím, když se zahihňá. Mám rád smích. "Vááážně? Vypadá to, že oblečená jsi. To nevypadá na činnost u které bych mohl... Rozptylovat," uchechtnu se. Udržuji náš pohled z očí do očí, ale moc dobře jsem zaznamenal, že se vracíme do kolejí, kterých chci. Podezřívavé přimhouření očí, na které se zatvářím tak nevinně jak jen umím, se změní v uvolněné zazubení se. Úplně vnitřně září po takovém malém šťouchnutí. Jsem šťastný a je to na mne vidět. "Te-he. Jsem Hillaris. Většinou mi říkají Hill. Nebo oslnivý společník. Ale to docela nedávno," mrknu na ni velmi pobaveně a při couvání jí vyseknu poklonu. |
| |||
Pozemky, u stromů Lilith, okrajově průchozí Zamrkám, když se tak utrhne. "Já to většinou nechávám na toulci. Většinou ví víc než já," odpovím nakonec s úsměvem. Soustředěně se snažím efekt ledového výbuchu představit. "Mhh-hh," přitakám, když se mne zeptá, jestli to padlo. Na více se nerozptyluji. Více než otázka na společenskou místnost mne však rozptýlí příchozí tvor... Tvorové. Zacouvám za Lilith, když kolem nás ta podivná sebranka prochází. Zvědavě ale pokukuji po tmavém mladíkovi, který jde mezi zvířaty. Na pozdrav jen kývnu hlavou. Když se na mne Lilith otočí, pořád mu hledím do zad. Po jejím pohledu se však proberu a začnu se znovu soustředit. Sáhnu do toulce pro dva šípy a vytahuji je pomaličku, abych do nich vlila co potřebuji. Místo však magií prosycených šípů s ledovým kouzlem vytáhnu dva šípy z ledu. (33 a 34%) "Emmm," vypadne ze mne trochu zahanbeně a šípy odložím. Chviličku volně přešlapuji než to zkusím jinak. Postavím se proti terči a v rychlém sledu vytáhnu šíp z toulce a vypustím ho z luku. Zasáhnu terč (67%) a ten se v ledovém praskavém výbuchu promění v obrovský krystal ledu (93%). "Budu muset hodně trénovat," poznamenám nakonec zamyšleně. |
| |||
Chlapec si odkašle. Otočím se na něj a on ukáže na dveře. Vezmu za kliku a vypadá to, že je zamčeno. Nevím jestli tady už mají studenti klíče, ale bude lepši to zkontrolovat. Zatnu rameno, vrazím do dveří a ty vcelku snadno povolí. (102%) Respektive asi to zámek moc nepřežil... "No do prdele..." Nad tím, co tu vidím, se mi zvedne žaludek. Kdybych zrovna měl zapálený cigáro, asi by mi vypadlo z tlamy. "Nikdo tu není, pokračujem." Zavřu dveře. V rámci možností... Jestli nebudou dveře držet, zámek natavím svým dechem a zavřu dveře nadobro. (106%) |
| |||
Jídelna Především Hillaris Nad tím prohlášením o jeho společnosti se zahihňám. Na tváři mi zůstává úsměv. "Jsem si docela jistá, že bys mě docela rozptyloval," hledím mu do očí a opět smyslně švihnu ocasem. Trochu přimhouřím oči nad jeho druhou odpovědí, jak to zvažuji. I když vím, že to tak rozhodně nebylo. Najednou jakoby mi ocas ožil svým životem. Rozkmitá se poněkud rychleji, jako veselému pejskovi. Na svého oslnivého společníka se zazubím. Nemám ponětí, co to do mě vjelo, ale je mi fajn. (27%) Ocas se mi naštěstí už uklidnil a zase ho plně ovládám. Nahodím tajemný úsměv. "To neznáš... Nejdřív mi řekni jméno ty, oslnivý společníku." |
| |||
Chodba přízemí - Dívčí kolej 1. patro Tarney, Kimero, Grimgull Když se na mne třídní otočí se svou otázkou, zkrabatím čelo a tělem mi zalomcuje vztek. Domněnce? Domněnce?! Něco mi však rychle zchladí žáhu. I kdybych se na něj chtěl utrhnout, ten pach alfy kolem něj mne prostě mate. Naštěstí se do toho kočičák vloží a během chvíle se ocitneme na chodbě, kde jsem se potkal s tou upíří cuchtou. Kývnu hlavou, že rozumím, a zaklepu na první dveře a pak tam strčím hlavu. Nikdo tam není. Druhé dveře však pode mnou nepovolí. Tázavě se podívám na kočičáka za mými zády. Pokud nedává pozor, odkašlu si a hlavou kývnu ke dveřím s tázavým výrazem. |
| |||
Grimgull Jen pokynu hlavou odchozí dvojici a již má pan Shadowmoon mou plnou pozornost. "A co se tedy stalo? Rád bych věděl, kdo to byl. Je očividné, že je potřeba se na to zaměřit při individuální výuce," odpovím na jeho slova a nebýt prázdného hrníčku v mé ruce, působilo by to přísně. "Chápu Vaši potřebu očistného rituálu, ale momentálně na to nejsou ani prostředky, ani čas," pronesu a nějakou dobu se jen soustředím, snažím se zkrotit svou magii, aby to nepřehnala, ale poslechla mne. Poté mu beze slova podám dlaň, aby do ni vložil svou. Na dlani mi víří černá magie. |
| |||
Ošetřovna - pánský pokoj 15 - Učebna 1 Rubus, všichni cestou, v učebně především Sukui, okrajově Kristy Když se proberu, skoro si připadám jako doma. Zelená a bílá. Zamžourám kolem sebe a s potěchou zjišťuji, že jsem sice trochu ztuhlý, ale tělem mi nevibruje bolest. Opatrně se posadím a nechám si pomoci z lůžka. Ještě opatrněji složím křídla. Na slova ošetřovatele pokývnu hlavou že rozumím a poděkuji mu za jeho pomoc. Nezapomenu se zeptat, jak jsem se sem dostal a co se vlastně dělo, když jsem byl v bezvědomí. Ne že by byl příliš sdílný o informace, to se říct nedá. Vezmu do rukou cáry, co mi zbyly z horní poloviny uniformy a vykročím na chodbu. I když jsem v zakrvácených kalhotech uniformy a do půli těla nahý, nesu se, jak kdybych na sobě měl královské roucho. "Dobrý večer," pozdravím profesora před jídelnou, když procházím kolem. Pokud mne nezastaví, dojdu až na kolej, kde se v rychlosti opláchnu a obléknu se do světle šedého obleku, který jsem si přivezl s sebou. Trochu si dopomohu svou magií, abych vše stihl. Netrvá tak dlouho a opět čistý sbíhám schody, abych zamířil do učebny. Před vstupem si oblek ještě pečlivě uhladím, než vstoupím do místnosti. Můj pohled vnější i vnitřní okamžitě nalezne Sukui v první lavici. Nasadím andělský úsměv a projdu uličkou dopředu učebny. "S dovolením," trochu poposunu prstem pavoučí nožičku z uličky, abych mohl se svými křídly pohodlně projít. Zastavím se vedle lavice a když vidím, jak smutně má jasná záře vypadá, hned padnu na jedno koleno, abych se k ní ponížil. Ignoruji, že by jí snad někdo něco v ten moment říkal. "Nemusíte mít nadále z ničeho strach, již jsem po Vašem boku," pronesu naprosto přesvědčen, že jsem řešením všeho, co by jí mohlo trápit. A samozřejmě, že o mne musela mít strach, je to krásná čistá duše. |
| |||
Jídelna Alfa, Nybe, Kisa "Jo, myslím, že by mě promptně odeslal doprdele, ale zkusit to můžu," uchechtnu se, když navrhne abych poprosila profesora. Dokráčí k nám i Kisa, která trochu vypadala, že po večírku zalezla někam dokapat. Zazubím se na ni. "Čus. Jak ti je?" pozoruji ji zpoza tmavých brýlí a stále poměrně nezúčastněně krmím hlavu plnou hádků. Docela mne však zaujme, když Nybe vzplane ruka. Alfa odkráčí a tak se otočím k hodinám. "Možná bychom taky měly zamířit na hodinu, ať nám zbydou nějaký inteligentní místa," navrhnu naší skupince, ale rozhodně nechám všechny dojíst, než zavelím k odchodu. "A třeba tam bude tepleji..." zamručím si pro sebe, jak odešel hlavní zdroj tepla. |
| |||
Učebna 1 Zaznamenám, že Fuf usnul a tak na něj dávám pozor jen poočku. Co kdyby se náhodou vzbudil před začátkem hodiny a napadli ho nějaké kraviny. Pokud se však sám nevzbudí, probudím ho až teprve, když sem vejde profesor. Jak tam ale sedím a jen čekám, neunikne mi rozhovor u vedlejší stěny vepředu. Z jejich rozhovoru jsem však trochu zmatený. Vypadá to, že toho mají již spousty za sebou. Poté se dostanou ke kletbě ošetřovatele, což je dost závažné téma. Nicméně to končí dívčiným upadnutím do deprese a chladným výrazem od chlapce. Napřed jsem se je snažil vytěsnit. Poté jsem jen poslouchal a teď na ně i zkoumavě hledím. Pokud někdo dokáže číst v mé nelidské tváři, mám na ni zamyšlený výraz. |
| |||
Jídelna Kelly, ti v jídelně Než jsem se otočil, tak jsem přejel prostor pohledem, že je prázdný a kam mám jít. Couvám tedy docela obratně, jen kousek před ní. Možná až trochu nezdravý kousek. Stačilo by nečekaně zastavit a narazila by do mne. Neříkám, že mne to nenapadlo, abych z ní opět vykřesal tu roztomilou reakci. "Myslím, že má oslnivá společnost prospěje jakékoliv činnosti," zazubím se na ni, "přeci v momentě, kdy zazněla nabídka..." mrknu na ni navíc. Ta počáteční jiskra však z našeho rozhovoru zmizela. Není v tom ani napětí, ani rozpaky a mám dojem, že už ani flirt. Zkusím tedy poslední věc a tak zkusmo dloubnu do jejích pozitivních emocí a zkusím je trochu povzbudit. (33%) Nesnažím se nějak usilovně a nechci ji zasahovat do těla, takže je to skutečně jen takové pošťouchnutí. "Nicméně ani neznám jméno své zachránkyně..." nadhodím, aby řeč nestála. |
doba vygenerování stránky: 1.3817760944366 sekund