| |||
Chodba Kimero, Tarney, Wayne Od vlka se dozvím že tady sice je někdo kdo by mi mohl pomoct, jenže má plné ruce pomáháním raněným, což mi mohlo dojít. “No, potřebuju byliny nebo houby co pomáhají uklidnit mysl. Fungovaly by i takové co vás dostanou do transu, ale to je až zbytečně nebezpečné. A potřebuju je na očišťovací rituál.” Než mi stačí vlk nebo černobílí odpovědět, přiběhne někdo noví, tentokrát červený. Ten přijde s tím že se někomu něco stalo. Začnu přemýšlet co by se mohlo dít a jak bych případně mohl pomoct, ale prozatím mlčím. |
| |||
Učebna 1 Především Sukui Zaregistruji její ohlédnutí a sotva znatelně si povzdychnu. Jestli má strach, co se stane, divím se, že si to takto komplikuje. Nevadilo by mi ani, kdyby se s Yseou dohodli, že už si mne ani jedna nebude všímat. Vlastně u jedné z nich bych to i docela ocenil. Stočím hlavu dopředu učebny a kolem katedry hledím ven, dokud nepocítím její pohled. Vypadá to, že její přisednutí nebyla jen volba místa. Po jejím úvodu mi překvapeně poposkočí obočí směrem vzhůru. "Jak víš, že jsem to byl já?" zeptám se trochu zaraženě. Myslel jsem, že si toho nevšimly. Nicméně mne vnitřně potěší, že jsem správně vypozoroval a odhadl její oblíbené jídlo. Bylo by na nic, kdyby donesené jídlo nejedla. Po jejích dalších slovech nakrčím čelo. "Už si takhle neubližuj." |
| |||
Jídelna Kelly, ti v jídelně Nevypadá to, že bych se měl k tomu se odtáhnout, nebo udělat krok stranou, či ji dokonce jen pustit. Místo toho natáhnu vůni jejích vlasů. Když se však zaškobrtne, trochu zaraženě se odtáhnu ovšem jen natolik, abych jí viděl do tváře. Na té mé se mi objeví překvapený výraz. Z jejího flirtu jsem jí měl za trochu otrkanější. Překvapený výraz se však velmi záhy přetaví do pobaveného. Dívka neví s čím si zahrává. Hehe. Uhýbá mi pohledem, takže ji nakonec chytím za tlamičku, aby mi přestala utíkat a mohl jsem se jí do očí podívat. "To je nabídka...?" zašvitořím spokojeně s laškovným výrazem. |
| |||
Učebna 1 Především Gill Ani jsem si neuvědomovala, že napětím nedýchám, dokud mi neodpověděl. Mimoděk se ohlédnu ke dveřím, než se usadím. Sedím jemně natočená k němu, abych na něj viděla. Nechci přemýšlet nad tím, co to může vyvolat za reakci, že jsem si přisedla zrovna sem, ale nechci být sama a je zrovna teď jediný, za kým můžu jít. Ale hlavně chci. Nejen protože jsem si s ním nestihla promluvit. "Chci ti poděkovat." Jako vždy si u toho žmoulám sukni, ale hledím mu do očí. "Za to jídlo. Nevím jak jsi to věděl, ale vždycky jsi se trefil na moje oblíbené." Usměji se nad tou vzpomínkou, ale chvilku na to sklopím pohled. "A o-omlouvám se, jestli jsem u-udělala něco špatně. A taky za Yseu, t-trochu to přehnala." |
| |||
Jídelna - Učebna 1 Miko, okrajově Aurora Od svého nedočkavého, hltavého pití trochu zpomalím a už se soustředím na každý doušek. Jen já a můj pohár krve. A co se děje kolem jde tak nějak mimo mě. A bylo by to tak nejspíš dál kdyby se mě Miko nerozhodla oslovit. "Jistě jen si posluž" ozve se jí v hlavě monotónní odpověď. S těmi jejími hádky to není právě jednoduché. Nějak už si zvykám že se u mě ostatní zdržují hlavně kvůli teplu. Ona však nebude z těch kterým by příliš velké horko nic neudělalo. Tak se teplo kolem mě nezměnilo. Na otázku odchodu neznámé jen zakroutím hlavou. Nevnímala jsem její mysl dost na to abych na to mohla říct něco víc. Když se tady mihne elfka a pak i další s myšlenkami o hodině, raději tam taky vyrazím. Nejdřív si tedy ale dopiju co mi zbývá ve džbáně. Do poslední kapičky. Je mi docela jedno kde budu sedět, prostě si sednu někam kde je volno. |
| |||
Jídelna Především Hillaris Když mi zakryje tlapku svou dlaní a přiblíží se, srdce se mi rozbuší, že ho snad musí slyšet. Musím nejdřív polknout knedlík, který se mi najednou vytvořil v krku, ale povedlo se mi nakonec otázku položit bez známky nervozity. Jeho smích hladí uši a než se vzpamatuju, tlumeně mi odpovídá, nakloněný ještě blíž. Nevím jestli to je jeho blízkostí nebo slovy nebo hlasem nebo vším dohromady, ale víc zrudnout už asi nemůžu. Chvíli strnutě stojím, než se trochu odtahne. Pokud to neudělá, tak odpovím stejně, jen víc rozpačitě a téměř šeptem. "Umm... Já.. Ehm..." Najednou nějak nevím, co říct a docela panikařím. Vyhýbám se mu pohledem. "M-možná ti to teď zavážu a naučím tě to jindy. Stejně je lepší, abys to viděl v zrcadle. A já se stejně ještě musím před hodinou vrátit na pokoj..." Vyhrknu to ze sebe celkem rychle, že to zní jako jedna věta a ne tři. |
| |||
Učebna 1 Především Sukui Starostlivá vráska se změní do úplného zamračení, když se tak široce usměje a zasměje se. Občas mám pocit, že ženy mění nálady až moc rychle. Ruce si volně založím na hrudi a prsty promnu bradu. Hledím ji zpříma do očí a ty mé trochu zlatě žhnou. Po její odpovědi otázkou na otázku slyšitelně zaváhám se svou odpovědí. Proč jsem vlastně zareagoval takhle? Kvůli výhrůžkám? Nebo snad kvůli... ní?) "Spíše jsem ti dával možnost to přehodnotit..." odpovím nakonec a pokynu jí rukou k volné židli, zatímco seberou tu svou a opět se posadím. |
| |||
Učebna 1 Především Gill Zahihňám se nad tím jeho vyskočením ze židle. Jak si mě tak starostlivě prohlíží, jen se mi rozšíří úsměv na tváři. Nakloním hlavu do strany nad jeho otázkou. "Kdybych nechtěla, tak se tě přece neptám. Záleží, jestli chceš ty," malinko mi opadnou koutky a do očí mu hledím se strachem, že by snad nechtěl. |
| |||
Jídelna především Kelly Vypadá to, že jsem vlčici docela zaujal. Jsem rád, že tady také někdo působí takto... Vesele a hravě. Přišel jsem si tady jak s bandou suchých čumáků. A to tu byla o víkendu party. Zlehka nakloním hlavu, abych se trochu nahnul a přes ni shlédnu na její ocas. Jednou mi někdo říkal, že ocas tvory tohoto typu vždycky prozradí. Jestli je tomu tak... Pak mi to opravdu lechtá ego. Chtěl jsem se ponížit, aby pohodlně dosáhla, ale když se vytáhne, nechám to tak. Cítím i trochu její váhy a to je vcelku příjemné. Když její tlapičky přejíždějí po tenké látce, lehce přivřu oči a na tváři se mi usadí spokojený úsměv. Když pohyb zastaví, oči plně otevřu a shlédnu na ni. Tázavě zamručím, když poznamená, že má důležitou otázku. Položím dlaň na její tlapku na své hrudi a udělám ještě maličký půlrok blíž, takže se ji téměř hřbetem ruky dotýkám. Naše pohledy se setkají a já čekám, na co se zeptá. Nad její otázkou propuknu v tichý pobavený smích. Trvá však jen několik okamžiků, než se uklidním a odpovím. "To docela záleží na tom, jestli mi ji bude mít kdo po ránu uvázat..." pronesu ztlumeným hlubším hlasem jí rovnou do ouška, jak se k ní nahnu, abych tak mohl udělat. |
doba vygenerování stránky: 1.3864419460297 sekund