| |||
Učebna 1 Především Gill Zahledím se na něj. "Kdokoliv jiný by zaklepal... A ještě bych tu v tu dobu musela znát někoho jiného než tebe a Jacka." Trochu si do něj rýpnu. "Dobře, dám si pozor..." trochu neochotně zamumlám. "Ano. Naštěstí to nevypadá tak závažně a je to i vcelku prospěšné. Ale i tak to může být pro daného značně nebezpečné... Chci to pak říct panu Dracovi, pokud o tom už neví." |
| |||
Jídelna Kelly, ti v jídelně Hledím na ní, jak je velmi roztomile kompletně ztracená v rozpacích. Vypadá to, že není zvyklá, že by někdo její flirt bral vážně, nebo na něj nějak reagoval, natož takto. Velmi zvídavě a zkoumavě si prohlížím každý její rys, trochu u toho natáčím hlavu na stranu, abych měl pořád dokonalý výhled. Když vypadá brutálně zamyšleně, tiše se několikrát zachechtám. Vypadá to, že vymýšlí, jak se z toho vykroutit. Samozřejmě, že bych nebyl tak oprsklý, ne teď a tady, ale baví mne, jak vážně to bere. "Řekla jsi, že je lepší vidět to v zrcadle a že se stejně vracíš na pokoj. Předpokládám, že máš na pokoji zrcadlo...?" pobaveně jí zopakuji a doufám, že jí více potopím do rozpaků. Zajímalo by mne, jak více to rozvine. "Samozřejmě, přeci jen jsem si uzmul více osobního prostoru, než by nám asi profesoři schválili na veřejném místě," mrknu na ni a pustím ji jak čumáček tak tlapku, ale neustupuji z naší těsné blízkosti. |
| |||
Učebna 1 Především Sukui "Mohl to být kdokoliv," odtuším a viditelně se napnu, když se mi potvrdí mé tušení. Samozřejmě, že ta její známá bude mít schopnost, která to pozná. Možná ji ani nebude dělat potíž zjistit, že jsme se někde potkali. Protože proč ne. Tohle je moje typické štěstí. Proč ti na tom ale tak zaleží, hmm? "Už jsi se omluvila. Prostě to už znovu nedělej," trochu si povzdychnu. Když se úplně rozsvítí, opět na ní hodím tázavý výraz. Její slova mi její počínání objasní. Váhavě pokývnu hlavou. "Minimálně ruce..." dodám váhavě a hledím trochu stranou od ní. To, že na sobě nemám uniformu může vypovědět o tom, že mám i jiné problémy, které budu muset vyřešit. Poté ke mne ale proniknou její zbylá slova. Opět se na ni podívám. "Myslíš ošetřovatele...?" |
| |||
Tarney, Grimgull, Wayne "Perfektní. Mám totiž dojem, že si mě ještě spousta studentů plete s jedním z nich." Né, že bych se teda představil no... "Pravda. Každopádně hned jak se zabydlím, tak mu brnknu." Jakmile přiběhne ustaranej klučina, ze kterýho podle čuchu poznám zraněnýho vlka, hned si vybavím informace o tom, co se tam nahoře dělo. A jestli to byla pravda, tak bude lepší se jít podívat. "Obávám se, že k ní mohly dolehnout některý věci z chodby a mohlo jí to nějak zranit taky. Určitě by jí měl někdo zkontrolovat." Otočím se na orka. Očistný rituál? Podívám se na kolegu, jestli má tušení o co tu jde. Jestli ne, navrhnu, že zde zůstanu a probereme to a on zatím zajde s chlapcem zkontrolovat onu Mayli. Pokud ano, navrhnu to obráceně. |
| |||
Jídelna Především Hillaris Mám dojem, že se mi právě roztekl čumák. A jestli jsem měla pocit, že víc červenat se už nemůžu, tak teď si připadám, že hořím. Zavřu oči na dvě vteřiny a rychle promrkám svůj výhled. Nakrčím čelo, když se snažím přijít na to, co by to mělo být jiného. Zavázat kravatu, jít pro pití, vrátit se do pokoje, vzbudit Ulgge, najíst se a jít na hodinu. A pak ho to naučit, když bude čas. "Umm... Je to to, co jsem řekla..." Nedovoluje mi se pohnout. "Takže jestli dovolíš..? Ráda bych přišla na hodinu včas." |
| |||
Učebna 1 Především Gill Opět se zahihňám, když takhle unáhleně povytáhne obočí. Je to roztomilé. "Protože to nikdo jiný být nemohl." A prostě jsem to nějak vycítila a vždyćky jsem byla opřená o dveře, když jsi přišel a trochu doufala, že ty dveře zmizí, abych tě mohla vidět. Nesnáším se za to, že jsem byla tak slabá a nedokázala za tebou přijít dřív. "A taky protože byla Ys docela spolehlivý detektor." Jemně si povzdechnu. Ještě stále mě mrzí, že ho Ys odhání. Asi mě ani nepřekvapí, pokud ode mě bude odhánět všechny... "Já... Promiň..." Zahledím se do dlaně, když se mi přehraje, co říkal. Už tam není po popálení ani stopy. Na mysl mi vytane situace z jídelny. S nadějí a nadšením rychle přesunu pohled na jeho ruce. Spíše rukavice. Nové rukavice. Opět se mi rozline úsměv. "Myslím, že teď už je problém jen moje schopnost. A mělo mě napadnout, že to nemusí dotyčný vědět..." Zvednu pohled z jeho rukavic do jeho očí. |
| |||
Chodba Kimero, Tarney, Wayne Od vlka se dozvím že tady sice je někdo kdo by mi mohl pomoct, jenže má plné ruce pomáháním raněným, což mi mohlo dojít. “No, potřebuju byliny nebo houby co pomáhají uklidnit mysl. Fungovaly by i takové co vás dostanou do transu, ale to je až zbytečně nebezpečné. A potřebuju je na očišťovací rituál.” Než mi stačí vlk nebo černobílí odpovědět, přiběhne někdo noví, tentokrát červený. Ten přijde s tím že se někomu něco stalo. Začnu přemýšlet co by se mohlo dít a jak bych případně mohl pomoct, ale prozatím mlčím. |
| |||
Učebna 1 Především Sukui Zaregistruji její ohlédnutí a sotva znatelně si povzdychnu. Jestli má strach, co se stane, divím se, že si to takto komplikuje. Nevadilo by mi ani, kdyby se s Yseou dohodli, že už si mne ani jedna nebude všímat. Vlastně u jedné z nich bych to i docela ocenil. Stočím hlavu dopředu učebny a kolem katedry hledím ven, dokud nepocítím její pohled. Vypadá to, že její přisednutí nebyla jen volba místa. Po jejím úvodu mi překvapeně poposkočí obočí směrem vzhůru. "Jak víš, že jsem to byl já?" zeptám se trochu zaraženě. Myslel jsem, že si toho nevšimly. Nicméně mne vnitřně potěší, že jsem správně vypozoroval a odhadl její oblíbené jídlo. Bylo by na nic, kdyby donesené jídlo nejedla. Po jejích dalších slovech nakrčím čelo. "Už si takhle neubližuj." |
| |||
Jídelna Kelly, ti v jídelně Nevypadá to, že bych se měl k tomu se odtáhnout, nebo udělat krok stranou, či ji dokonce jen pustit. Místo toho natáhnu vůni jejích vlasů. Když se však zaškobrtne, trochu zaraženě se odtáhnu ovšem jen natolik, abych jí viděl do tváře. Na té mé se mi objeví překvapený výraz. Z jejího flirtu jsem jí měl za trochu otrkanější. Překvapený výraz se však velmi záhy přetaví do pobaveného. Dívka neví s čím si zahrává. Hehe. Uhýbá mi pohledem, takže ji nakonec chytím za tlamičku, aby mi přestala utíkat a mohl jsem se jí do očí podívat. "To je nabídka...?" zašvitořím spokojeně s laškovným výrazem. |
doba vygenerování stránky: 1.3984661102295 sekund