| |||
Učebna 1 Především Sukui Starostlivá vráska se změní do úplného zamračení, když se tak široce usměje a zasměje se. Občas mám pocit, že ženy mění nálady až moc rychle. Ruce si volně založím na hrudi a prsty promnu bradu. Hledím ji zpříma do očí a ty mé trochu zlatě žhnou. Po její odpovědi otázkou na otázku slyšitelně zaváhám se svou odpovědí. Proč jsem vlastně zareagoval takhle? Kvůli výhrůžkám? Nebo snad kvůli... ní?) "Spíše jsem ti dával možnost to přehodnotit..." odpovím nakonec a pokynu jí rukou k volné židli, zatímco seberou tu svou a opět se posadím. |
| |||
Učebna 1 Především Gill Zahihňám se nad tím jeho vyskočením ze židle. Jak si mě tak starostlivě prohlíží, jen se mi rozšíří úsměv na tváři. Nakloním hlavu do strany nad jeho otázkou. "Kdybych nechtěla, tak se tě přece neptám. Záleží, jestli chceš ty," malinko mi opadnou koutky a do očí mu hledím se strachem, že by snad nechtěl. |
| |||
Jídelna především Kelly Vypadá to, že jsem vlčici docela zaujal. Jsem rád, že tady také někdo působí takto... Vesele a hravě. Přišel jsem si tady jak s bandou suchých čumáků. A to tu byla o víkendu party. Zlehka nakloním hlavu, abych se trochu nahnul a přes ni shlédnu na její ocas. Jednou mi někdo říkal, že ocas tvory tohoto typu vždycky prozradí. Jestli je tomu tak... Pak mi to opravdu lechtá ego. Chtěl jsem se ponížit, aby pohodlně dosáhla, ale když se vytáhne, nechám to tak. Cítím i trochu její váhy a to je vcelku příjemné. Když její tlapičky přejíždějí po tenké látce, lehce přivřu oči a na tváři se mi usadí spokojený úsměv. Když pohyb zastaví, oči plně otevřu a shlédnu na ni. Tázavě zamručím, když poznamená, že má důležitou otázku. Položím dlaň na její tlapku na své hrudi a udělám ještě maličký půlrok blíž, takže se ji téměř hřbetem ruky dotýkám. Naše pohledy se setkají a já čekám, na co se zeptá. Nad její otázkou propuknu v tichý pobavený smích. Trvá však jen několik okamžiků, než se uklidním a odpovím. "To docela záleží na tom, jestli mi ji bude mít kdo po ránu uvázat..." pronesu ztlumeným hlubším hlasem jí rovnou do ouška, jak se k ní nahnu, abych tak mohl udělat. |
| |||
Jídelna Aryania, Jack Oba dva souhlasí, takže se na ně usměji a usadím se na volné místo vedle Aryanii. Napřed rychle sním většinu svého talíře, vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že jsem sklízením brnění zabral více času, než by bylo záhodno. Jen při tom pomyšlení se zavrtím, jak si uvědomuji, jak strašně tenké a protrhnutelné je oblečení, které mám na sobě. Pamatuji si ale dlouhý zkoumavý pohled, kterým mne víla očastovala. Tedy, když si dovolím zvolnit ve své snídani, podívám se na ni. "Chtěla jste se na něco zeptat?" |
| |||
okrajově Yqi a Lilith Když zbývá do hodiny již jen zhruba deset minut, brána se se zaduněním povolí a objeví v ní zvětšující se mezera, jak se masivní brána otevírá. Dokud není brána dostatečně otevřená, nic se neděje. Posléze dovnitř vběhne se zvědavě zvednutým nosem černo-modrá liška. Hned za ní vkráčím klidným krokem jednu ruku na svém společníku v podobě obrovského zeleného tygra, druhou u rukojeti katany. U druhého boku mi stejně klidně kráčí béžovo-černo-bílá liška. Tato je větší a dosahuje mi kousek nad koleno. Projdeme na hlavní cestu k budově a zastavíme se, abychom počkali, až se brána opět zavře. Zvědavě se rozhlížím po prostoru kolem sebe. Když se brána s tichým zaduněním zavře, vyrazíme mezi stromy. Obejdeme prazvláštní dvojici s luky a zamíříme podél budovy dozadu na luka. Míříme k lesu. "Pěkný podvečer," popřeji dívkám, když je míjím. Přejdeme celé pozemky a zmizíme za prvními stromy lesa. Tady v klidu počkám, až sem Tarney studenty dovede. |
| |||
Kimero, Grimgull, Wayne "Řekněme, že bych ocenil, pokud by šlo využít více magických prostředků. Musím si s Kordarem vážně promluvit. Jsou věci, které jsou již po prvním víkendu jasné, že jsou pro naše studenty naprosto nevhodné," pronesu zamyšleně a je to spíše myšlenka pro sebe, než oznámení. "To jsem rád. Nerad bych Váš pobyt zde začínal delším pobytem na ošetřovně," pokývnu mu hlavou. "Minimálně kvůli představení to bude dobré. Původně jsem chtěl svolat všechny profesory, aby se seznámili se zdejším prostředím a studenty, nicméně ani to neprošlo přes nechápavé hlavy," trochu více se nadechnu a vydechnu, což je jediná nesouhlasná reakce, "stejně tak by studentům prospělo, kdyby od začátku znali své profesory." "Mám obavy, aby vůbec měli šanci z ošetřovny vykročit... Jakoukoliv výpomoc ale samozřejmě oceníme," skoro jsem si nevšiml, že kolem nás stále proudí studenti, napůl nepřítomně jim odpovídám na pozdravy, ale nevěnuji jim příliš pozornosti. Stačíme oba udělat sotva krok, když se u nás student zastaví. Opět tedy i my zastavíme. Kimero se jako první pustí do odpovědi. Souhlasně pokývnu hlavou při jeho slovech. Není třeba mé reakce, dokud nám mladík neodpoví. To se ale u nás zastaví další student. Natočím se více jeho směrem. "Co Vás k této domněnce vede?" |
| |||
Ošetřovna - Pokoj kluků č.3 - před jídelnou skupinka před jídelnou, okrajově Sukui, všichni cestou Dívka pochopí a dveře mi otevře. Musím se vysloveně dveřmi protáhnout, abych se v nich nezasekl, ale zvládnu to docela rychle. Potom už klušu chodbou směrem ke schodišti. Pokud někdo před jídelnou bude chtít vidět mou propustku, pustím mu ji do ruky a poté se ji pokusím opět opatrně sebrat. Zkoumavě přejedu pohledem kočičáka a přirovnám si ho k popisu od Rubuse. Nicméně, napřed se musím obléct. Vyrazím po schodech rychlými skoky a zamířím rovnou na pokoj. Vytáhnu své obvyklé oblečení a obleču se do něj. Jedná se jen o volné kalhoty a košili zapnutou jen na jeden knoflík. Obojí je v tmavých barvách, takže prudce kontrastuje s mými rudými vlasy. Rychlými kroky zamířím zpět na dívčí kolej. Prudce nevybíravě zabuším na Mayli dveře. Když nedostanu žádnou odpověď, na tváři se mi usadí starostlivý výraz a dolů ze schodů do přízemi se sesypu možná ještě rychleji, než jak jsem je běžel nahoru. Zamířím rovnou k profesorům. "S Mayli něco je," oznámím Tarneymu neomaleně bez obalu a bez pozdravu a upřu na něj naléhavý pohled. |
| |||
Jídelna Laudi „To nevím protože ženy si kravatu nevážou. Nevím proč je zde asi abychom se měli na čem oběsit až na nás přijde deprese.“dodám potom co si jí Laudi odváže a drží ji před sebou, chvíli se na ní dívám a pak se usměju a řeknu: „To byl vtip, tedy to s tím oběšením.“ Jistě zde jednalo o černý humor jako když přijde kostlivec do baru a objedná si pivo a požádá je aby měli připravený hadr. „Je zřejmě že to je omyl protože tu je hodně věcí nedotažených, jsou tu jen dvě koupelny, nacházíme se v obyčejné nemagické budově a když už si vydupali že zde studenti musí nosit uniformu ani to nebyli schopní dotáhnout do konce.“ Složím ruce na na prsou a rozhlédnu se, jistě vím že tohle je poněkud jiná situace na druhou stranu pokud byli schopní nás přenést sem proč nedokázali předejít ... no to je teď jedno. „No jak to jenom říct řediteli školy kde jsem byla přeskočilo a rozhodl se že si naši přítomnost už nepřeje. A protože se.nejspíš nedokázalo předejít tomu co aby to se stalo tak nás přenesli sem kde se pro nás muselo vytvořit místo.“ Vím že tohle to Laudi moc nevysvětlí, ale nechci ji vyděsit podrobnostmi nebo na ně myslet. |
| |||
Jídelna Hillaris, Kristy, všichni v jídelně Když pavoučice promluví jako první, snapnu se zpět do svého okolí. "Jeden by řekl, že splétání pavučin je složitější než vázání kravaty... Ale asi s tím ne každý přijde do styku." Konstatuji zamyšleným hlasem, přičemž na pavoučici jen těknu pohledem a hned ho zase vrátím zpět na fešáka. Víc na ní už nereaguju. Zajiskří se mi v očích, jak mi hlavou prolítnou možné významy jeho odpovědí. Když se pak na mě otočí, ještě jednou si ho bez ostychu pořádně prohlédnu, teď už s čistým výhledem a smyslně u toho vrtím ocasem. Vezmu z ruky jeho kravatu, stoupnu si na špičky, přizvednu mu límeček a kravatu mu protáhnu kolem krku. Pomalým pohybem sjíždím tlapkama po kravatě a zkoumám jeho rysy pod košilí. S tím klesnu zpět na tlapky. Když jsem na úrovni prsních svalů, pohyb zastavím a tlapky drze nechám na jeho hrudi. "Důležitá otázka" Zvednu k němu pohled. "Chceš jí jen zavázat nebo to naučit?" |
| |||
Jídelna Jack,Jigme „Počkat podzemní? Myslela jsem že lidé žijí nad zemí v domech z umlčeného dřeva a přetvořeného kamene.“ Opět se podívám na toho motýla, slyšela jsem že lidé jsou schopní vytvářet věci které pak pracují za ně, ale zatím jsem ještě žádnou takovou věc neviděla. Nebo ano? Co ta věc se spoustou horké vody kterou Hope nazvala vířivkou? „Výzkumná stanice? Co to je?“ Vím co to je výzkum ovšem blíž si to představit nedokážu, jediné co se mi pokaždé vybaví je vysoká věž a v ní muži v róbách z nichž jeden říká že vílí prach je velmi ceněná komodita. Nakonec nás někdo osloví je to Jigme zeptala bych se ho proč setrvává v této děsivé podobě, ale mám pocit že tento rozhovor by nejspíš nebyl příjemný pokud by se k němu Jigme vůbec odhodlal. Možná se jednalo o pokus který se nevyvedl ... Dojde mi že na něj zírám už poněkud déle a tak potom co odpoví Jack se usměju a i já souhlasím. „Jistě posaď se.“ |
doba vygenerování stránky: 1.3586649894714 sekund