| |||
Jídelna Aliana Jsem ráda, že je Aliana tak hodná a všechno mi vysvětlí. Na to, že jsem taky přišla teprve teď toho vím o hodně míň než Aliana. Asi jsem byla málo pozorná. "Aha, dobře a jak se ta kravata váže?" Zeptám se Aliany a odvážu si ji. Moc mi to nedává smysl. Proč by se někdo dobrovolně škrtil nějakým kouskem látky? "Tohle místo je šité horkou jehlou?" Já myslela, že je to zde poměrně staré. |
| |||
Před ošetřovnou - Učebna 1 především Luis Situace na chodbě se nakonec uklidní a když ta růžová odejde, zalomím to Luisovi na zádech, abych snížil pravděpodobnost, že usnu na hodině. Chrupkám i když mě Luis dá na židli, až dokud mě Luis nevzbudí. |
| |||
Učebna 1 všichni přítomní, Gill Vydám se ven, kde už nyní nikdo není a protože už je dost hodin, jdu rovnou do učebny. Už je tu několik studentů a srdce mi zaplesá, když poznám, že v první lavici sedí Gill. Zamířím k němu a cestou si setřu zbylé slzy. Stále je ale na mě poznat, že jsem plakala. "Můžu se přisednout?" zeptám se ho s úsměvem. |
| |||
Pokoj - Jídelna - Učebna č. 1 Během těch volných dní jsem tak docela nevěděla jak naložit se svým časem, tak jsem ho vyplnila buď meditací nebo spánkem. Kromě rychlé zastávky proněco málo k snědku nebo do koupelny jsem se tak z pokoje nehnula. Jistě by bylo co bych mohla dělat, projít se po okolí, navšívit knihovnu nebo se na chvíli projít kolem školy. Ale mě tohle nic nedělání tentokrát popravdě ani moc nevadilo. Ani školní budíček nebo rozruch na chodbě kráce na to mě nepřiměly se zvednout. Nakonec je to opět hlad co mě donutí. Vždycky to byl hlad. Bohužel některé neduhy hmotného těla neopouští ani to nehmotné. Ale možná je to tak i lepší. Představa že bych se zhmotnila a rázem umírala hlady nebo žízní protože bych je do té doby necítila nebyla tak úplně lákavá. Po rychlém převlečení do školního stejnokroje hned spěchám do jídelny. Obavy že jsem snad zaspala snídani nebo dokonce hodinu rychle pominou s tím kolik je v jídelně ještě studentů. A nezdá se že by měl některý z nich nejak na spěch. Tak i já trochu zvolním. Tak či tak se tady moc dlouho nezdržím. Jen jsem hotová s jídlem zamířím na nadcházející hodinu. Už o poznání klidnějším krokem. Do první hodiny bude ještě ubývat nějaký čas tak je učebna stále téměř prázdná můžu si tak sednout kam se mi zlíbí. Nu, dlouho se nerozmýšlím a posadím se do druhé lavice pred katedrou. (BN40) |
| |||
Dívčí pokoj č. 3 - Cesta do jídelny - Jidelna Tarney, Kimero, Grimgull, Hillaris, Kristy Během čekání dostanu žízeň, tak se rozhodnu ještě zaběhnout dolů pro pití. Když seběhnu schody, vidím Tarneyho, kocoura a ještě jednoho studenta, jak se baví před ošetřovnou. "Ahoj!" Pozdravím s širokým úsměvem a zamáváním Tarneyho a mladíka. Nečekám na nic a vesele pokračuji do jídelny. Jako předtím se moc nerozhlížím a zamířím rovnou k cisternám. Když se ale k mým uším donese slovo zaškrtit a současně postřehnu, že tady pár cisteren chybí, rozhlédnu se. Všimnu si nepořádku na stole a do nosu mě udeří pach spáleniny. Co se to tady u všech dělo? Pohledem zastavím na velmi zajímavém jedinci, který se zrovna rozhlíží po místnosti s kravatou v ruce. Rozejdu se k němu a malinko hladově ho sjíždím pohledem. Pavoučici vedle ani moc nevnímám, je aktuálně spíš v periferním vidění. Ale bezpečně jí obejdu, abych ji nešlápla na některou z nožiček. "Slyšela jsem, že nějaký fešák potřebuje zavázat kravatu," mrknu na něj a nastavím tlapku, zatímco mu hledím vzhůru do očí. Je o chlup vyšší než Ulgge. |
| |||
Tarney, Grimgull "Heh, to se neomlouvejte. Vystavět celý patro za víkend je slušnej výkon," uznale podotknu. "Jasný, není problém. Já jsem za to i rád. V hlavní budově jsou všichni takový uťápnutý, víte jak..." Podívám se na sebe, jak si mě prohlíži a pak mi to dojde. "Jo ták! Mě nic není. Já jsem v podstatě jen zařídil odnos na ošetřovnu. Musim uznat, že to studenti zvládli i vyřešit. Už stačí jen tomu předejít. Na to jsem bohužel dorazil moc pozdě..." Trošku mi poklesnou ramena. "Jasný, jak bude čas. Možná by se to dalo stihnout při obědě. Já jen aby byly vyzváni a přišli za mnou. Možná jestli budu moct jít s vámi na hodinu, abych určil, kdo má přijít?" Pokyvuji hlavou na souhlas. "Zrovna jsem Rubusovi nabídl, že zkusím domluvit dalšího do ošetřovny, tak by mohl mít taky dozor." Pokývnu procházející slečně v pozdravu. "Určitě." Zrovna se chystám rozejít ke svému kabinetu, když k nám dorazí orkský mladík. "Zdravíčko," pozdravím zpět. Předtím na to moc nebyl čas. "Obávám se, že je Rubus zrovna teď poněkud zaneprázdněn raněnými. Na co je potřebujete? Třeba bychom vám zvládli pomoct," kouknu na kolegu pro potvrzení. |
| |||
Jídelna Kristy, všichni ostatní "Te-he-he," krátce se zasměji na její slova a vesele se na ni zazubím. Když si mne docela okatě prohlíží, taky zabloudím pohledem od jejích očí. Řekněme, že jí určité části uniformy rozhodně lichotí. Když se narovná, i já se narovnám a odstoupím kousek od stolu, aby měla prostor mne upravit. Když mne začne zapínat, prohlížím si její pavoučí nohy. Docela mne fascinuje, že se zvládla vůbec oblíct do něčeho tak komplikovaného. Když promluví, sjedu pohledem zpět k jejímu obličejíku. "Já jsem Hill," odpovím jí na představení a prohrábnu si rukou vlasy, abych jim taky dal trochu řád. Nebo rozcuch, záleží na úhlu pohledu. Poslušně držím, když mne upravuje a posléze i obchází. Když mne obchází, otáčím za ní hlavu a stále se vesele zubím. "K čemu to vůbec je?" zeptám se, když věc na uzlík pojmenuje," tak za zkoušku nic nedáme, že jo?" uchechtnu se. Po chvíli snažení a mé snaze jí pomoci, která končí spíše tím, že jí více matu, to vzdá a zase ji rozmotá. Převezmu si ji zpět. Překvapeně se na ni podívám. "Hej, nemusíš se omlouvat, vždyť se nic nestalo. I taks mi pomohla habadějc," pokývám hlavou. Otočím se směrem do místnosti a prohlédnu si zbytek osazenstva. "Nějakej nápad, kdo by mne do toho mohl zaškrtit?" |
| |||
Jídelna Hillaris, Všichni v jídelně Jak sedím a spokojeně snídám, tak se rozhlížím po studentech, kteří sem přicházejí a odcházejí. Cítím, jak se ke mě někdo přiblíží. Pozdraví mě, tím upoutá zcela mou pozornost. Otočím na něj hlavu, abych si ho mohla prohlédnout. “Ahoj.” No teda, vypadá moc dobře. Požádá mě, zda bych mu pomohla se upravit. Mile se na něj usměji. “Moc ráda ti pomohu. Mne by se to takto líbilo, ale nejsem si jistá, jak by reagovali ostatní. Především profesoři,” svá slova doprovázím úsměvem a pozorně mu kloužu pohledem po těle, “tak se do toho dáme, ať vidím, jak ti to bude slušet.” S tím se zvednu ze židle a celá se k němu otočím. Začnu mu od krku dolů zapínat knoflíky. “Jmenuji se Kristy.” Pronesu, když k němu zvednu pohled u posledního knoflíku, který zapnu. Poté mu upravím límeček a rukávy. Obejdu ho kolem dokola a upravím i detaily, které se mi nezdají. “Tak a už jen kravata. Snad se mi to podaří, sama jsem si jí neuvazovala, musela jsem požádat o pomoc. Snad to vyjde,” opatrně a soustředěně se pokusím mu kravatu uvázat. (50%) Můj uzlík vypadá divně a kravata se celkově rozjíždí. “Ups, to se mi moc nepovedlo. Moc se ti omlouvám, ale nejde mi to.” Trochu si povzdychnu, kravatu rozvážu a vrátím mu jí do ruky. |
| |||
Pozemky - chodba Kimero a Tarney, okrajově Lilith a Yqi Během toho jak chodím po pozemku a hledám byliny si všimnu jak se ty dvě chystají cvičit. V tom si vzpomenu na bratra jak mě učil střílet z luku. Trochu se nostalgicky usměju a představím si že držím luk. Nohy si dám na šířku ramen, narovnám záda a natáhnu “tětivu" až po ucho. O něco víc se usměju, ale pak se vzpamatuju a vrátím se zpátky do budovy. Tam se začnu dívat po někom, koho bych nerušil tím že bych se ho na pár věcí zeptám. Po chvíli chůze narazím na toho vlka z jídelny, který právě mluví s někým černobílým. “Throm-ka, doufám vás neruším, jen bych se vás rád na něco zeptal. Potřebuju nějaké rostliny, ale ty co tady rostou vůbec nepoznávám. Nevíte kde je tady léčitel nebo bylinkář, který by mi mohl pomoct?” Oslovím oba dva. |
doba vygenerování stránky: 1.2814700603485 sekund