| |||
Jídelna Kristy, všichni ostatní "Te-he-he," krátce se zasměji na její slova a vesele se na ni zazubím. Když si mne docela okatě prohlíží, taky zabloudím pohledem od jejích očí. Řekněme, že jí určité části uniformy rozhodně lichotí. Když se narovná, i já se narovnám a odstoupím kousek od stolu, aby měla prostor mne upravit. Když mne začne zapínat, prohlížím si její pavoučí nohy. Docela mne fascinuje, že se zvládla vůbec oblíct do něčeho tak komplikovaného. Když promluví, sjedu pohledem zpět k jejímu obličejíku. "Já jsem Hill," odpovím jí na představení a prohrábnu si rukou vlasy, abych jim taky dal trochu řád. Nebo rozcuch, záleží na úhlu pohledu. Poslušně držím, když mne upravuje a posléze i obchází. Když mne obchází, otáčím za ní hlavu a stále se vesele zubím. "K čemu to vůbec je?" zeptám se, když věc na uzlík pojmenuje," tak za zkoušku nic nedáme, že jo?" uchechtnu se. Po chvíli snažení a mé snaze jí pomoci, která končí spíše tím, že jí více matu, to vzdá a zase ji rozmotá. Převezmu si ji zpět. Překvapeně se na ni podívám. "Hej, nemusíš se omlouvat, vždyť se nic nestalo. I taks mi pomohla habadějc," pokývám hlavou. Otočím se směrem do místnosti a prohlédnu si zbytek osazenstva. "Nějakej nápad, kdo by mne do toho mohl zaškrtit?" |
| |||
Jídelna Hillaris, Všichni v jídelně Jak sedím a spokojeně snídám, tak se rozhlížím po studentech, kteří sem přicházejí a odcházejí. Cítím, jak se ke mě někdo přiblíží. Pozdraví mě, tím upoutá zcela mou pozornost. Otočím na něj hlavu, abych si ho mohla prohlédnout. “Ahoj.” No teda, vypadá moc dobře. Požádá mě, zda bych mu pomohla se upravit. Mile se na něj usměji. “Moc ráda ti pomohu. Mne by se to takto líbilo, ale nejsem si jistá, jak by reagovali ostatní. Především profesoři,” svá slova doprovázím úsměvem a pozorně mu kloužu pohledem po těle, “tak se do toho dáme, ať vidím, jak ti to bude slušet.” S tím se zvednu ze židle a celá se k němu otočím. Začnu mu od krku dolů zapínat knoflíky. “Jmenuji se Kristy.” Pronesu, když k němu zvednu pohled u posledního knoflíku, který zapnu. Poté mu upravím límeček a rukávy. Obejdu ho kolem dokola a upravím i detaily, které se mi nezdají. “Tak a už jen kravata. Snad se mi to podaří, sama jsem si jí neuvazovala, musela jsem požádat o pomoc. Snad to vyjde,” opatrně a soustředěně se pokusím mu kravatu uvázat. (50%) Můj uzlík vypadá divně a kravata se celkově rozjíždí. “Ups, to se mi moc nepovedlo. Moc se ti omlouvám, ale nejde mi to.” Trochu si povzdychnu, kravatu rozvážu a vrátím mu jí do ruky. |
| |||
Pozemky - chodba Kimero a Tarney, okrajově Lilith a Yqi Během toho jak chodím po pozemku a hledám byliny si všimnu jak se ty dvě chystají cvičit. V tom si vzpomenu na bratra jak mě učil střílet z luku. Trochu se nostalgicky usměju a představím si že držím luk. Nohy si dám na šířku ramen, narovnám záda a natáhnu “tětivu" až po ucho. O něco víc se usměju, ale pak se vzpamatuju a vrátím se zpátky do budovy. Tam se začnu dívat po někom, koho bych nerušil tím že bych se ho na pár věcí zeptám. Po chvíli chůze narazím na toho vlka z jídelny, který právě mluví s někým černobílým. “Throm-ka, doufám vás neruším, jen bych se vás rád na něco zeptal. Potřebuju nějaké rostliny, ale ty co tady rostou vůbec nepoznávám. Nevíte kde je tady léčitel nebo bylinkář, který by mi mohl pomoct?” Oslovím oba dva. |
| |||
Pokoj - Jídelna Miko, Nybe Párty hned první den proběhla...no já už se vlastně ani nevím jak. Říkala jsem si že se do pití nebudu nějak zvlášť hrnout, abych byla připravená kdyby se zase něco zvrtlo. Ale nějak mi to během toho večera vyklouzlo z ruky. V jednu chvíli jsem se pokoušela vyrovnat Miko nebo Nybe, což byla hloupost hlavně protože toho do sebe tolik dostat ani nedokážu. Fyzicky. Ven to teda nakonec nešlo i když k tomu jsem měla taky tu a tam celkem blízko. Ani mě nepřekvapovalo že toho u sebe Miko měla tolik. To jsem se už spíš divila že měla ve svých kufrech ještě místo na něco jiného. Z téhle párty jsem pak nakonec ven na čerství vzduch odletěla protože po svých bych to nezvládla ani v liščí podobě. Většinu dalších dní tak strávím v nedalekém lesíku. Už mi chyběly stromy a příroda celkově. Být pořád jen zavřená ve škole mě nebaví. Zima mě netrápí, kožíšek mě spolehlivě ochrání. Kdyby mi snad ani ten nestačil, není problém zahřát se i jiným způsobem. Zpátky do školy se vrátím až se setměním. Jako první zamířím do koupelny rpo horkou koupel. Asi by mi nevadilo skočit si do jezera, ale stejně dám přednost teplé vodě. Ještě se rychle zastavím na pokoji abych se převlékla, pak už do jídelny. Jen stručně pozdravím profesory když procházím kolem. Jen se trochu zarazím cestou k pultům když si všimnu neznámé vedle Miko. Ta křídla přeci jen nejdou tak snadno přehlédnout. Nejistota zase opadne když mi čich napoví. Na talíř si naskládám pár kousků aburaage, pak si přisednu vedle nové Nybe. "Ahoj" pozdraví nejdřív holky než se začnu vyptávat dračice."Já teda zírám. Vážně pěkný" uznale pokývnku hlavou jejímu novému já. "Kde se tohle všechno za víkend ale vzalo?" zeptám se ještě jak si jí důkladně prohlížím, při tom si kousnu do kapsy z talíře. "Nebo už jsi to měla předtím?" Takováhle změna, to přece není jenom tak ne? A ještě před tou párty vypadala docela jako člověk. |
| |||
Kimero Jeho pohyb schování cigarety očastuji jen nesouhlasným pohledem, nicméně na to více nereaguji. "Omlouvám se, že jsem nebyl k zastižení, ale stavba patra se protáhla oproti očekávání," pokývnu mu hlavou. Pomalu se vrátím k jeho slovům, že teď už je tady klid. Nicméně se opět rozmluví, takže si ho napřed vyslechnu. "To je jeden z důvodů, proč jsem Vás požádal o spolupráci. Po odchodu jednoho z profesorů nás je tady na všechny žalostně málo," zlehka si ho prohlížím. Nevypadá to, že by ho studenti i se svými prohřešky nějak zranili. "Samozřejmě. Jen se obávám, aby na to byl mezi hodinami čas. Při nejhorším to vyřešíme po vyučování." Pokývnu hlavou v souhlas. "Mám obavy, že toho jsou schopni i přes náš dozor. Ale ostatně kvůli tomu tady studují. Každopádně výpomoc jak s dozorem na chodbách tak v jídelně neodmítneme. Naopak, chtěl jsem něco podobného navrhnout. Škoda jen, že se nepodařilo sehnat více profesorů, kteří by byli takto ochotní..." Procházejícím studentům téměř podvědomě odpovídám na pozdravy pokývnutím hlavy. Trochu se vytrhnu ze svého zamyšlení. "Každopádně, ať Vás tady nenechám dále stát. Zajdeme k Vašim prostorům?" |
| |||
[/p] Tarney [/i][/b]Vlčice pokračuje do jídelny a než se stihnu rozmyslet, jestli půjdu dozorovat do jídelny nebo jestli půjdu hledat profesora, už jde zpátky s plnými talíři. Rozhodnu se si zapálit, než se rozhodnu. Než se naděju, přijde ke mě hledaný kolega. Honem schovám cigáro do svého váčku. "Áaa, zdravíčko, pane Draco," vyseknu jemný úklon. "Ano, ano, přišel jsem už chvilku po čtvrté. Zrovna jsem Vás hledal, abych se mohl jít zabydlet.. Teď už je tady celkem klid." Přizvednu tašku, když zmiňuji zabydlování. "Musím říct, že tu máme docela divokou chásku. Nudit se tu rozhodně nebudeme. Joo, a taky se chci domluvit, jestli bych mohl v rámci třídnické hodiny poprosit o pozvání několika zúčastněných studentů ke konzultaci a osvětlení situace. Přece jen 2 menší požáry a několik vážně zraněných studentů nemůžeme nechat jen tak. Klidně si budu brát dozor, když nebudu učit. Jinak mám pocit, že to tady jsou schopni zbořit do týdne." Nakonec kývnu hlavou na potvrzení si sám sobě, že jsem na nic nezapomněl. Když kolem prochází studenti, pokývnu jim zpět na pozdrav. |
| |||
Jedáleň Aryania, neskôr Jigme Keď ma Aryania zasype otázkami, tak sa trochu pousmejem, pomyslím si: Zdá sa, že tu nie som jediný zvedavý, čo zisťuje niečo nové... a začne postupne odpovedať na otázky. “Áno. Je človek, síce má pár častí tela nahradenými kovovými protézami, lebo mal pár nehôd v práci, ale áno. Je človek. A čo sa týka sveta ľudí, až tak veľa neviem, pretože som bol celý život zavretý vo jednej obrovskej podzemnej výskumnej stanici. Potom ako vysvetliť firmu ? Uhmm... Môžeme povedať, že je to niečo, ako veľký cech.“ Potom čo začala rozprávať Aryania, som spozornel, oprel som si lakeť o stôl, hlavu som si podoprel tou rukou a počúval som, čo Aryania hovorí. „Uh-Huh“ vyjde z mojich zatvorených úst ako znak toho, že počúvam, dávam pozor a chápem že to neboli najlepšie zážitky. “Dobre... tak nechajme zatiaľ minulosť minulosťou a mohli by sme prejsť na nejaké ľahšie “ V tej chvíli príde za nami akýsi démon a spýta sa, či sa k nám môže pripojiť. Usmejem sa naňho a odpoviem: “Nie. Môžeš sa k nám pripojiť.“ A pokračujem v raňajkách. |
| |||
Pozemky Lilith Vážně se nad tím zamyslím. Nakonec kývnu hlavou na souhlas. "A co mám zkusit z toulce vytáhnout?" zeptám se nakonec. Většinou nad tím, takto nepřemýšlím. Jsem zvyklá důvěřovat toulci i luku. Zmateně zamrkám, nad náhlou změnou tématu. "No, říkal přece, že budova ani společenka není magická ne? Myslím, že už to asi nebude fungovat. Asi si budeme muset o věci říkat třídnímu, jako s tím lukem a terčem," pronesu nakonec a kývnu si hlavou, jako kdybych si to chtěla sama potvrdit, že mne paměť neklame. |
doba vygenerování stránky: 1.3247528076172 sekund