| |||
Před ošetřovnou - Učebna 1 Aine, Max "Nebezpečná rozepře končící zraněním, i když nemusí být fyzické, může vzniknout i mezi přáteli," nadhodím, když promluví a zpochybní naše zapojení do toho, co se zde stalo. Překvapeně se podívám růžové do zad. "To byla dračice? Ah, to docela vysvětluje to sebevědomí a vyhrožování," poznamenám stále se stejným klidem a vrátím se pohledem k dívce před sebou. Usměji se na ni. "Děkuji za radu. O mé zdraví se však nemusíte bát." Celkově vypadá dost nervózní, "pak Vám tedy přeji dobrou chuť." Popřeji jí a zauvažuji, co bychom měli dělat my. Jsme najedeni a oblečeni. Nakonec tedy zamířím k učebně, kde máme mít první hodinu. V učebně už někdo je. Především kvůli svému společníkovi zamířím dopředu do učebny a usadím se na druhou stranu řady lavic, než je obsazena. Maxe postavím na židli vedle mne. |
| |||
Pánský pokoj 10 - Jídelna především Aryania a Jack, všichni cestou V kompletní uniformě, uvázanou kravatou a vaku s několika věcmi se nakonec vydávám do jídelny, abych také něco pojedl. Nutno dodat, že se bez brnění cítím stále jako nahý, i když jsem se o víkendu snažil si na jeho absenci zvyknout. Už dost bylo, když jsem si zvykal chodit neozbrojený. Dejme tomu, že nevím, jak by se škola tvářila na to, kdyby se mi u pasu houpala katana. Myslím, že už tak si tady dovede spousta spolužáků ublížit. Jediné, co mi zbylo k mé obraně i útoku je tedy má magie. Ta ale leckdy není dostatečně rychlá. Třídnímu i druhému v chodbě způsobně pokynu hlavou v pozdravu, aniž bych jim vstoupil do jejich hovoru. Zvláštní, mám dojem, že jsem za celý víkend třídního nezahlédl. Přejdu rovnou k pultům, kde vyberu něco k snídani a vydám se k Aryanie a Jackovi. "Nebude vám vadit, když se k vám připojím?" Otáži se s talířem v ruce a tázavým výrazem. |
| |||
Pánský pokoj č. 4 - Jídelna především Kristy, okrajově profesoři, všichni v jídelně Po dlouhém zkoumání a zkoušení to nakonec vypadá tak, že mám natažené kalhoty, boty mám jen nazuté a tkaničky zastrkané v nich, mám košili rozepnutou, až se odhaluje holá hruď, vzhledem k tomu, že jsem prohrál bitku s těma kulatejma věcma a pidi dírkama, kam se nemůžou vejít. Kousek látky divného tvaru mám v ruce. V tomto uzpůsobení a s pobaveným úšklebkem vykročím z pokoje. Mířím do jídelny. Když sejdu schody a vejdu do chodby před jídelnou, stojí tam profesor s někým dalším. Hodím po něm zkoumavý pohled a zazubím se na něj v pozdravu. Že by nový student, na poslední chvíli? "Dobrej!" pozdravím oba, i když spíše třídního profesora. Pokud mne nezastaví, vkráčím do jídelny, kde se zastavím několik kroků za dveřmi a zkoumám, kdo vypadá upraveně. Nakonec bodrými kroky a s širokým úsměvem zamířím kolem stolu k pavoučici. "Nazdar!" pozdravím hlasitě už z několika kroků, abych upoutal její pozornost. Přejdu až k ní a opřu se jednou rukou o stůl tak, abych se nad něj lehce nahnul a mohl se jí podívat do tváře. "Myslíš, že bys mi mohla trochu pomoct s tím se dát do použitelného stavu? Nebo je to takhle v cajku?" |
| |||
Pánský pokoj 1 - Učebna 1 kdokoliv cestou S velkou neochotou, a spousty velmi sprostých dračích nadávek, na sebe nakonec navléknu uniformu. Na lehko mám i uvázanou kravatu. Košili mám trochu povolenou, sako nezapnuté. Pokusím se celé uskupení ještě trochu povolit tím, že zkusím několik pohybů. Naštěstí to není tak hrozné, ale pořád je mi to silně nepříjemné. Kdyby se tak ten kretén nenechal zabít. Teda co? Potichu si pro sebe zavrčím a vykročím z pokoje. Vím, že je ještě brzy, nicméně k vodě letět nemůžu a nikdo mne tady moc nezajímá. Zamířím tedy do učebny s tím, že si tam trochu odpočinu. Když však vkročím do dveří, už tam někdo je. Přejedu je pohledem s lehkým zamračením a pak se usadím zhruba doprostřed pravé strany lavicí. (BJ47) Podepřu si loktem hlavu a začnu trochu netrpělivě bubnovat prsty do stolu, jak se přeci jen poněkud nudím a nechci tu podřimovat. I když, kdo by si troufl na draka, že? |
| |||
Kimero V momentě, kdy je konečně hotovo, je mnohem více než bych chtěl aby bylo. V tento moment jsem doufal, že již budou předány nové pokoje a nové patro bude otevřené. Bohužel vzhledem k povaze dostavby to nešlo nikterak uspěchat. Stejně tak jako ji nechat bez dozoru. Když se konečně portál za posledními zavře, zhluboka se napiji kávy ze šálku, který držím v ruce a otočím se ke dveřím. Pod mým dotekem se odemknou a již odemčené zůstanou. Rychlými kroky mířím ke své pracovně, abych odložil hrnek a vyhledal potřebné studenty. Vzhledem k tomu, že jde převážně o dračí studenty, věřím, že bych je mohl zastihnout v jídelně. Bylo by však lepší, kdybych měl vše připraveno již se začátkem snídaně, jak jsem doufal, že tomu tak bude. Cestou se snažím urychleně šálek vyprázdnit. Do chodby před jídelnou tak vkročím s hlavou lehce zakloněnou, jak dopíjím. Lehce mi cukne obočí a zlehka povyjede vzhůru, když zaregistruji Kimera v chodbě. "Zdravím, pane Dene. Tak jste to nakonec stihl před začátkem vyučování," konstatuji očividné a zastavím se. Ač jsem běžně velmi bledý, momentálně by se mohlo zdát, že jsem snad ještě bledší, pokud to vůbec jde. V očích jen lehce chybí jejich obvyklá hloubka. |
| |||
Jídelna Laudi Ono to tak prosté není, prosté je to jenom příbězích typu Aventgers nebo Green Lantern, Za denního světla za temné noci žádné zlo neunikne mé moci. Mám pocit že Mersi by nevěděl o čem to vlastně mluvím, kdo vlastně Mersi je? Že by se jednalo o bytost stvořenou s takového světa? Viděla jsem film s Jimem Carrey kde se snažil vyvolat pomocí složitého přístroje postavu z filmu který produkoval aby to nakonec jeho a jeho kamaráda poslalo do světa kde se ten film odehrával. Jistě i v běžném životě se to může stát viděla jsem jak muž vběhl do hořícího domu aby z něj někoho vynesl, ale tady? To jako vážně? A protože Mersi už odešel tak si můžeme na tohle téma promluvit později, ovšem teď je na řadě Laudi nečekala jsem že bude vědět co je to stroj tak dobrá jak to jenom vysvětlit. „Představ si že sestrojíš něco na to aby jsi třeba vykopala jámu, to je stroj je to věc kterou vyrobíš aby za tebe udělala něco co by jsi jinak musela udělat sama.“ Potom se mně Laudi zeptá jestli jsem tu dlouho, tak odpovím že jsem teprve teď přišla a že jsem dřív chodila jinam než přijde řeč na něco co má uvázané kolem pasu. „To je kravata muži si jí uvazují u krku i když nevím co děla zde, chápu že tohle místo je šité horkou jehlou, ale i tak když už trvali na uniformách si mohli dát víc práce než jenom obšlehnout uniformu pro dívky od té chlapecké.“ |
| |||
Před jídelnou - Jídelna - Cesta na pokoj Kimero "Jestli není ve svém kabinetu, tak nevím. Celý víkend jsem ho neviděla..." Trochu mi poklesnou koutky, ale zamyslím se. "Možná zkuste druhé patro. Myslím, že jsem shora cítila o víkendu nějakou magii, tak třeba tam konečně něco postavili." Když mi za mojí odpověď poděkuje, omluvím se a pokračuju do jídelny. Dojdu si pro dva talíře a jdu nandat potřebné ingredience. Dneska mám větší výběr, takže nám udělám vylepšenou verzi naší úvodní svačinky. A nešetřím, vzhledem k tomu, kolik toho snědl předtím a jaký hlad bude určitě mít teď. Mám tedy téměř přeplněné oba talíře, když odcházím zpět na pokoj. Obratně obkroužím kocoura na chodbě a vyjdu nahoru. Jakmile zahnu za poslední roh, všimnu si modré záře pod mými dveřmi. Koutky se mi zvednou zpět do úsměvu a vejdu dovnitř. |
| |||
Kelly Ze zamyšlení mě vytrhne již známý hlas. S uchechtnutím k ní zvednu pohled. "Už to tak vypadá. Jen mi nějak dneska ignoruje." Na vteřinku se odmlčím. "Asi náhodou nevíte, kde bych našel Tarneyho?" Zeptám se s nadějí v hlase. Ať už mi odpoví kladně nebo záporně, tak jí poděkuji. |
doba vygenerování stránky: 1.6050450801849 sekund