| |||
Jídelna - Pokoj. 23 (- pozemky?) Vypadá to že si Yqi moje slova vyložila přesně naopak než jsem je vlastně myslela. "Ale běž, myslím to naopak. Jakože to není tvůj případ, ne jakože si to jen tak vymýšlíš. Víš, teda ne jako ve tvém případě, který opravdu dává smysl" upřesním tohle její nedorozumění, ke kterému vlastně ani nevím jak se dostala. Nejistě si Yqi přeměřím. Nevím jestli to s tou inteligencí myslela vážně. "Asi nepřistoupila no, ale zase je to moc posera tak než aby bojovala raději se omluví. Fakt nevím no" už jen pokrčím rameny. Už jsme strávily dost času tlacháním o téhle zbytečnosti. Taky si hned ohradí použití čaje na uhašení. Nějak moc dotčeně na můj vkus. Zase o tolik nejde ne. Teda radost z toho že není nemám ale úplně to se mnou nesekne. "Jo to asi nebyl no" souhlasím, pořád s úsměvem, i když ona se zrovna moc nesměje. Ale to už je teď jedno, když už mám po jídle. Nad jejím prázdným tácem si pak jen zakroutím hlavou. "Musíš si ho asi víc hlídat" prohodím poťouchle. "Nebo to mít v něčem z čeho to neuteče" I když teda nevím v čem. Ty brouci, pavouci nebo čím se to vlastně cpe se dostanou snad z všeho. Jen co u ní vidím náznak souhlasu už se zvedám k odchodu. "Přesně moje řeč, to teď potřebujem obě" souhlasím hned se zlepšováním nálady. S mým nadšeným úsměvem to tak možná nevypadá, ale to jen protože jsem ráda že jdem něco dělat. Hned zamířím z jídelny rovnou do haly. Cestou se ještě otočím k Yqi s nabídkou: "Hele jestli chceš můžu pro něj skočit. Ať se nemusíš plazit po schodech" ukážu na její kopýtka pod "sukní". Určitě to tak bude rychlejší, jen vyběhnu schody, vezmu z jejího pokoje...který je posraně daleko... terč a přes rameno luk a zpátky jsem co by dup. |
| |||
Jídelna Lilith Strnu a přimhouřím oči. "Jako v mém případě?" zopakuji po ní velmi potichu, "doopravdy musím zrovna tobě opakovat, co se tady vlastně stalo?" Kousek se od ní vzdálím a nespokojeně trhám špičkou ocasu. "Ty si myslíš, že by ve své neskonalé inteligenci přistoupila na omluvu?" Mám dojem, že by ani nevěděla za co se má vlastně omlouvat, takže by to nešlo ani použít. "Nebyl úplně čas na pečlivý výběr obsahu," odfrknu si nespokojeně. To tu s tím zásahem budou mít dneska všichni problém? Tiše se zahihňám při té představě s krapet lepší náladou. Myslím, že by náš souboj mohl být opravdu zajímavý. "Mne zbytek večeře utekl," poukážu na prázdný poklop, "čas ještě je, takže proč ne. Alespoň mi to spraví náladu, po té nevydařené snídani." |
| |||
Jídelna Pokračujeme v debatě o těch duelech a Yqi přijde s vážně zajímavou poznámkou. Napadení cti. A je vážně nadšená z toho že 'viník' prostě nebude mít na výběr než se omluvit nebo bojovat. "Jo takhle, no to jo. Ale pak by zase mohl každý říct že urazili jeho čest i když to tak třeba ani není jako ve tvém případě" namítnu zase já. Sakra. Vždyť i já můžu říct že nosit tyhle hadry, stejný jako všichni ostatní je urážka cti. Což vlastně svým způsobem je ale co už. "Každopádně jestli to tak vážně je tak v tomhle případě to vidím spíš na tu omluvu... což je celkem nuda" . "Moc dík teda" prohodím kysele když přijde s tím že to je ona a nějakej paroháč kdo mají na svědomí chybějící čaj. Nějak jsem to nezaznamenala. To nemohly použít třeba kafe? Nebo vodu? Nebo krev? Tý tady ty pijavice maj taky spoustu. "Ale vždyť já vím že ne" ujistím jí když nemá v úmyslu jí odsmahnout celou. I tak se trochu zklamaně ušklíbnu. Pak se ale přece shodneme. "To je jasný že není... stačí jí jedna nožka ať může poskakovat na hodinu" doplním jí ještě s úsměvem. Zase jsme na stejné vlně. Tohle totiž rozhodně není úmysl zabít. To pozná přece každý. A s hlavou? To si jen odfrnku a mávnu rukou. Když už na to odpověděla. Jak říkám, zrovna v tomhle případě bych se tím netrápila. Na ty pudy sebezáchovy se jen uchechtnu. Zhluboka se pak napiju a znovu se otočím ke ke kentaurce. "Já už jsem teda hotová" prohodím hlavou k prázdnému talíři který jsem zlikvidovala během našeho rozhovoru. "Takže co chceš dělat teď?... Mě třeba napadlo když už máš u sebe ty terče mohly by jsme je ještě využít" navrhnu ještě střelbu. |
| |||
Jídelna Aliana, Mersi, okrajově Grimgull Když mě Grimgull ujistí že mi nechce ublížit trochu se zastydím. Nevěděla jsem že je to na mě tak znát. Ano, vím co je písmo, ale nevím co je to ten stroj. Odpovím Alianě a jsem ráda že už aspoň vím co je literatura. Když Mersi řekne že již musí jít vesele ki zamávám a pokračuji v pojídání kuliček. Asi bych brzy měla vyrazit na hodinu, ale ještě něaký ten čas určitě nám. Jsi tady už dlouho? Zeptám se Aliany, protože mě napadne že by mi mohla třeba říct něco o tom jak to tady obvikla chodí. A nevíš o čemu je tohle? Ukážu na kousek látky co mám ovázaný kolem pasu. |
doba vygenerování stránky: 1.5108540058136 sekund