| |||
Cesta z pokoje do jídelny Kimero Na chodbě, ani na schodech, které seběhnu, nikoho nepotkám. Vyjdu z haly do chodby a narazím na toho, co nám nahoře pomohl. Zvědavě si ho prohlížím, jak tam tak zkoumavě kouká na svojí tašku. Nesměle se ho zeptám. "Můžu nějak pomoct?" Mile se na něj usměji. "Nebo jen vedete tichý dialog se svou taškou?" Pohledem těknu mezi jeho obličejem a taškou. |
| |||
Ouch... Je to smutný, když na nás nahlíží někdo víc jako na zvěř. Zakroutím hlavou zatímco se jí dívám do zad. No, hlavně, že se to tady vyřešilo relativně v klidu. Pokývnu na paroháče a vyrazím do jídelny. Svojí tašku ještě pořád přes rameno. Z chodby to tam vypadá, že se naštěstí nic neděje. Zastavím se v chodbě a podívám se na tašku. Že bych konečně šel najít třídního? |
| |||
Pozemky Přikývnu její námitce že už jsme s tím jednou pohořely. "No zkoušela jsem si z něj něco vyčarovat sama a to právě nefungovalo...vytáhla jsem z něj jen dřevěnou tyčku" ta sice byla tak akorát dlouhá že by se z ní dal udělat šíp, ale no tak. Kdo by se zdržoval výrobou když to mlže mít rovnou hotový, ještě s nějakým tím očarování. "Ale že by jsi mi tím vyčarovala sama jsme přece nezkoušeli" sundám z ramene toulec do trávy a nedočkavě pokývnu na Yqi. Určitě si musí uchovat ty vlastnosti. Není to jako kdyby si ho připravila na potom? A taky přece když ho vystřelí ta taky pořád funguje dokud něco netrefí. Projdu mezi stromy abych měla lepší výhled kam postavila terč. "Přesně! Za pokus nic nedáš" přitakám jen co s tím sama přijde. Snad si nedělám jen zbytečně velké naděje. "Ty Yqi. Myslíš že tady bude společenka taky dávat věci na požádání jako ta předtím?" zeptám se pak zamyšleně, jen tak aby řeč náhodou nestála. Předtím jsem si tam zařídila ohnivé šípy, ale teď nevím. Určitě nechci být první kdo to bude zkoušet. Protože když to náhodou nepůjde budu si připadat jako naprostý idiot. To už předtím jsem si tak připadala a to to fungovalo. |
| |||
Před ošetřovnou Max, Ysea, Sukui, Kimero, Aine Dívky se nakonec rozhodnou se nepronásledovat a tak to vypadá, že sporu je konec. Nakonec ani nebylo třeba mého zásahu. "Rada do života. Nikoho nepodceňuj," pronesu klidně v odpověď na její slova, "ani na základě vzhledu," dodám po její delší poznámce. Nevypadá to, že bych si z jejích výhrůžek cokoliv dělal. Jen její odchod sleduji pohledem. Někdo by si měl uvědomit to staré rčení, že pýcha předchází pád. Zrovna něco takového vím bohužel z vlastních zkušeností. Když se chodba uvolní, hodím rychlým pohledem přes rameno, jen abych se ujistil, že tam Max stále je a je v pořádku. I když mi něco neznámého říká že ano. Vždy to tak bylo. Je to skoro cítit jako nějaký typ spojení. Měl bych se tady na to podívat o něco víc. Usměji se na okřídlenou dívku. "A co Vy? Jste v pořádku, slečno?" Vypadá docela otřeseně. |
| |||
Hala - pozemky Lilith, okrajově Grimgull Na její pobídnutí se jen usměji a převezmu si terč. Samozřejmě, že ji nenechám nést všechno. Už bychom vykročili ven, když se tu objeví zelený. Jen na něj povytáhnu obočí, protože stejně nečeká žádnou reakci. "Asi si docela pošramotil svědomí," konstatuji jen, když zmizí. To už se konečně dostaneme do večerního vzduchu. "Mne je to celkem jedno," komentuji Lilith umisťování nás i terče. Vezmu si všechny části terče a odkráčím s nimi na šedesát stop, plus mínus. Ustavím terč a vracím se k ní. "Nezkoušely jsme to už?" zeptám se zamyšleně, když mne vybídne k utvoření šípu, "myslím, že to nefungovalo. Je nějak spojený se mnou... A nevím jestli, když někomu přendám vytvořený šíp, zda si uchová své vlastnosti." Usměji se. "Ale asi nám nic nebrání to zkusit." |
| |||
Jídelna Nybe, okrajově Alfa Novinka mne zcela proignoruje a prostě odkráčí. "Taky jsem tě ráda poznala trapačko!" houknu jí do zad a nevěřícně zakroutím hlavou, "no chápeš to?" zabručím směrem k Alfě, protože je nejblíž. Hned mám ale lepší náladu, když místo trapačky zabere Nybe. "Ty jo, ale taky jsi mohla počkat, aspoň než se zabalím do osušky," zazubím se na ni a je vidět, že jí to nijak nemám za zlé, "to věřím, že je. Já bych se taky cítila blbě, bez týhle bandy..." poukážu na klubko hadů, kteří se zakývají na souhlas. Krátce se zasměji. "Teď to docela jde. Ale fakt by tu mohli přitopit," pokrčím rameny. Během toho likviduji své opracované maso. Když si pak přitáhnu kostičky syrového, taky si sezobne na ochutnání. Jeden z hádků to očastuje nesouhlasným zasyčením, za což si zaslouží lehké plácnutí. Potom se již loktem opřu o stůl a podepřu si hlavu a druhou rukou začnu hádky krmit. |
doba vygenerování stránky: 1.3986179828644 sekund