| |||
Jídelna Cpu se masem jako by to mělo být moje poslední v životě nebo by mi ho chtěl někdo co chvilku vzít. Všechno ostatní nějak vypustím. Už mi zbývá jen posledních, ale už mám pocit že po dalším už prasknu. Konečně ale přijde taky Miko. A tak by mě celkem zajímalo co jí tak trvalo sejít jenom schody. Oblíkání přece taky nemůže trvat tak dlouho. Holka co si s ní Miko chce povídat se prostě zbalí a vypadne. Celkem sprostý ani nepozdravit. Ty dvojnožky jsou teda fakt nevychovaný. Ale zase mi laskavě uvolnila místo, tak si sednu vedle Miko kde předtím seděla. "Jako je to vážně pecka. Úplně mě to předtím nelákalo mít i v člověčí křídla a tak" začnu ještě než si vůbec stačím sednout. "Jakože je to úplně něco jinýho než normálně ale lepší to asi stejně není" vychrlím na Miko odpověď. Protáhnu si prsty a dlouhé ostré drápy slabě zazáří jako můj modrý oheň "Teda jako takhle je to rozhodně pohodlnější než předtím" zakončím svoje hodnocení. No protože jak by to taky nebylo lepší no? Mám teď přece pořádný drápy, rohy a taky hlavně ocas a ty křídla. Tak jak by to nemohlo být lepší než předtím! Jsem nadmíru spokojená. "Tak ale co ty, už je ti aspoň teplo" zeptám se pak když vidím jak je navlečená a ještě se přifaří k ohnivý holce vedle. Ještě jí sezobnu masovou kostičku, jen na ochutnání. |
| |||
Leonor Duchem nepřítomná vypije svůj pohár krve a nevšímajíc si svého okolí se zvedne a odchází. Miko, která se tak nadšeně vrhla do seznamování, je plně proignorována. Jakoby si jí ani nevšimla. Stejným způsobem projde kolem Yqi a Lilith pod schody. Tiše vklouzne do svého pokoje. |
| |||
Především Ysea a Sukui Whoa! Klídek, ne? Se jenom ptám... Zavrčel bych zpátky, aby věděla, že nemá poslední slovo, rozhodně ne se mnou, ale to už dívenka trochu zmateně odpoví a odchází. Holky a jejich problémy... Prozatím se v tom šťourat nehodlám, ale jestli se mi bude zdát, že se to děje dlouhodobě, tak to jen tak nenechám. Navíc tady paroháč vypadá celkem jako proaktivní ochránce. "Dobrá tedy, kdyby něco, budu tu někde poblíž. Pravděpodobně v jídelně." Ještě čekám, až se za dívenkou zavřou dveře a jestli se ta druhá nerozhodne nějak protestovat než odejdu. Přece jenom jsou to pořád studenti a kdo ví co neumí... |
| |||
Hala - Pozemky Jasně že Yqi souhlasí, ještě taky aby nesouhlasila. "Vždyť já vím" trochu dobydu to její vysvětlování, ale to už jsem na cestě pos schodech nahoru. Než ona by se vybelhala nahoru a pak ještě zpátky dolů, budu zpátky dvakrát. V jejím pokoji popadnu trojnožku s terčem pod jednu ruku, přes druhé rameno si přehodím toulec s šípy a luk si nesu v ruce. Zatraceně nepohodlný takhle se s tím vším vláčet takže zpátky mi to trvá trochu dýl. "Viď že to vezmeš?" zeptám se jen co sejdu schody a cpu jí terč do ruky dřív než vůbec stačí říct. Tak přece mě nenechá se s tím táhnout ne? Když s tou její výškou to má o tolik jednodušší. Ještě než se stačím dostat ven mihne se kolem ten zelenej tupec. Ale jak začne mluvit začne mluvit začnu okamžitě vypouštět z hlavy co z něj padá. Teda ne doslova, prostě ho ignoruju. Jen zakroutím hlavou a už se ani nevyjadřuju, je to vážně škoda slov. Fakt ubožáček. No vážně, proč měl potřebu se zase připomínat? Vážně nechápu. Taky teda vyjde ven, ale když on šel doleva já zabočím doprava. Zastavím se u posledních stromů kde se zase obrátím ke kentaurce. "Tak odkud chceme střílet? Já bych klidně začala tady od stromů. A terč třeba někam tam?" ukážu prsten rovnou před sebe. "Ale někam normálně...tak šedesát stop" znovu mi pak padne pohled na ten její kouzelný toulec. "Ou héj... nemůžeš mi taky vyčarovat nějakej kouzelnej?" zeptám se nadšeně a těkám pohledem od toulce k její tváři a zase zpět. |
| |||
Před ošetřovnou všichni, kdo mě vidí a Luis Věděl jsem, že Luis to jen tak nenechá. Jakmile by to tedy vypadalo, že se bude něco dít, přelezu si na jeho záda a tiše pozoruji. A že tu s námi stojí nejspíš profesor mě tolik neuklidňuje, vzhledem k tomu, že je jí dle všeho šumák. |
| |||
Před ošetřovnou hlouček kolem Sukui a Ysey Po kocourovi, který si vevnitř budovy zapálí hodím nesouhlasným zamračeným pohledem. Rozhodně by neměl nutit studenty pasivně kouřit, i když jsem si nevšiml zatím žádného zákazu kouření. Odseknutí dívky mě jen více přesvědčí, že skutečně nemám odcházet. I nově příchozí se dívek zeptá, zda je potřeba pomoci, avšak jemu se odpovědi hned nedostane. "Jestli cokoliv potřebujete stačí říct," odpovím, když se mi na mou otázku dostane odpovědi ano. Zároveň také nechám zmizet vzdálenost mezi námi, jak přistoupím zcela ke skupince. Dívka to, že je v pořádku příliš přesvědčivě neřekne a ještě navíc se vydá rovnou zpět na ošetřovnu. Ji nechám projít, ale jestli by se jí její společnice pokoušela následovat, zastoupím jí s rozhodným výrazem cestu a vypnu se do plné výše. Také u toho pohybu popostrčím Maxe směrem dozadu, již v naučeném gestu, aby se mi schoval za záda. |
| |||
Před ošetřovnou především Ysea, Luis, Kimero Nechci jí ubližovat, ale je to pravda. "A-ano, děsí mě to. P-předtím jsem si myslela, že to souviselo s tvým zraněním a že jsi mi nevěřila. Ale teď... T-teď mi připadá, že si to dokonce u-užíváš. A p-proto mě to d-děsí a proto mám pocit, že tě vlastně n-neznám..." snažím se vysvětlit mezi vzlyky. "S tím p-perem jsem to m-myslela t-tak, ž-že by t-ti j-jako z-zadosti učinění m-mohlo s-stačit jeho z-zlomené k-křídlo a n-ne mu j-ještě navíc v-vytrhnout p-pero. N-nemůžeš v-vědět, j-jestli h-ho t-to v něčem n-neomezí..." Mezi vzlyky ještě koktám víc než normálně, když jsem nesvá... "A-ano, a-ale k-kdybych se n-neseznamovala t-tolik, n-nic z t-toho b-by s-se n-nestalo..." Začínám panikařit, jak se kolem nás tvoří hlouček. "A-ano. T-teda n-ne..." Obejmu se rukama. "V p-pořádku. P-promiňte." Obejdu hlouček zpátky na ošetřovnu. |
| |||
Pokoj č. 5 - pozemky Lilith, Yqi Po chvíli meditace otevřu oči a vstanu. Není to tak hrozné, ale i tak bych se toho měl co nejdřív zbavit. Možná najdu nějaké byliny co mi pomůžou. Pak už vyjdu ven ze svého pokoje a směřuju ven z budovy. Dole u schodů narazím na bledou s rohem a tu s tělem talbuka. Mají u sebe terč luk a šípy, takže mají nejspíš v plánu cvičit. “Ještě jednou se omlouvám za to co se stalo při snídani a přeji vám dobrý trénink.” S tím vyjdu ven. Tam se procházím po pozemku a hledám rostliny o kterých vím že mají uklidňující účinky (36%). Bohužel to vypadá že tu rostou jen kytky, které vůbec neznám. |
doba vygenerování stránky: 1.3386960029602 sekund