| |||
Jídelna Grimgull Ta zelená bytost mluví s Yqi no nevím o co zde přesně jde, ale Yqi je pěkně vytočená na druhou stranu je to Yqi a tak ptát se co jí vytočilo by bylo jako ptát proč jste se spálily když strčíte ruku do ohně. Ale už velký pokrok je že Yqi chystá dodržet literu zákona a nepoškodit erární oblečení jakkoliv směšně v něm vypadá. Ví to vůbec? Usměju se při představě jestli se najde někdo kdo jí to řekne a jak potom dopadne. Pak mně opět osloví ta zelená bytost tentokrát se.mně však nesnaží seřvat spíš se uklidní a vypadá ... smutně? „Já jsem zase toho tolik nezažila, přišla jsem právě teď, ale ono to bylo běžné ještě než našemu novému řediteli přeskočilo a začal školu trhat na kusy. Tedy aspoň to jsem slyšela a no i viděla, tedy myslím to že začal školu trhat na kusy a nejen jí. A tak jsme tady, tohle místo je asi šité horkou jehlou protože tu není žádná magie, tedy myslím že tohle je obyčejná budova. Na druhou stranu se zde zabývají s.takovými zbytečnostmi jako jsou školní uniformy.“ Uf to bylo vážně obtížné vysvětlit to tak aby to pochopil, to že pokud bych něco zapálila rozhodně by to nebyl stůl (ale kde zde najít benzín) nedodávám. Ani to že naším úkolem je vychodit tuhle školu a naučit se ovládat své schopnosti a nenechat se zabít případně nezabít někoho jiného. |
| |||
Jidelna Jack Jack se rozpovídá a řekne že je stvořený z nějaké časoprostorové anomálie, stvořený nebo přenesený? I když zase tak daleko moje vědomosti nesahají, vlastně spíš jen tuším o čem to vlastně Jack mluví. „Profesor Metallo je člověk? Jaký je svět lidí?“ Na tohle téma jsem předtím s nikým nemluvila protože na to nepřišla řeč, pak mám pocit že by to mohl být čaroděj přece jen ho tam držel zavřeného a dělaly na něj pokusy ovšem z toho co Jack řekne dál tu něco nesedí. „Firma? Co je to firma? Něco jako spolek? Cech?“zatvářím se zamyšleně jak se snažím najít vhodná slova a pak znervózním když se mé vzpomínky stočí jiným směrem. Vílí prach je cenná magická složka, čarodějové sepsali spoustu svazků o tom k čemu se dá víli prach použít. Nemluvě o tom že to pro čaroděje byla zábava podobně jako když lidé pořádají hony na jeleny a divočáky. „No já jsem víla, ale musela jsem odejít vzhledem k ... řekněme temnému dědictví a najít ... jeho původce. Ovšem bylo to obtížné až se zdálo že to je nemožné a pak tu byli čarodějové kteří mně naháněli pro své pobavení a také proto že vílí prach je cenná magická složka.“ Zatímco vyprávím tak se už neusmívám, je vidět že mi tohle téma není zrovna příjemné a to jsem ještě neřekla vše,ale zase tak dobře se neznáme. |
| |||
Rubus, Ysea, Sukui, Aine Jsem rád, že všechno nakonec proběhlo v klidu a všichni jsou teď mimo ohrožení života. „Já to rozhodně neumím, hehe. Ale počkej…“ zamyslím se. Vytáhnu mobil a projedu kontakty. Ha! Já si to myslel! „Znám jednoho týpka, co do toho fušuje. Zavolám mu a dám ti vědět. Každopádně já jdu radši na ten dozor.“ A taky na cigáro. Vyjdu ven z ošetřovny a okamžitě si zapálim. To jsem potřeboval… Když jsem zase ve svým klidu, postřehnu skupinku na chodbě. Spojím si dvě a dvě dohromady a přistoupím k dívkám. „Všechno v pořádku, dámy?“ |
| |||
Pozemky - Jidelna okrajově Miko, Ysea Já už teda ani nevím jak na to přišlo. V jednu chvíli podpírám zimou se třesoucí Miko a pak mě popadne vážně neodolatelná chuť vyzkoušet svoje nová křídla. Nějak jsem nad tím předtím nepřemýšlela, ale teď vážně musím. Vždycky jsem to brala jako takovou zbytečnost, mít křídla i v lidské podobě, že jsem se ani neobtěžovala s jejich stvářením. Ale teď když je mám musím říct že je to fakt pecka. Skoro lituju že jsem se do toho nepouštěla dřív. Je to úplně něco jiného. Lepší než být v dračí podobě to teda není, ale super je to stejně. Prolétám přes pozemky se a tam a tam a sem. A té velké dračici, té se raději vyhnu. Znovu si pak vzpomenu na Miko. Určitě už na mě čeká v jídelně. Vždyť už jsem tady takovou dobu. Zaletím tak zpátky do školy, tou pak přiletím rovnou do jídelny. Proletím obloukem nad stolem než pak přistanu u misek s masem. První prázdná, druhá skoro taky. Tak musím až ke třetí. Proměním se ještě než dosednu na zem a hned do sebe začnu házet fláky masa. |
| |||
Pokoj - Jídelna Po svém setkání s neznámou jsem byla celá od krve až mi v botách čvachtalo. Bylo tak asi podruhé nebo potřetí co jsem se vážně musela vykoupat. S vodou teda nejsme zrovna kamarádky...nebo spíš ona to v mojí přítomnosti moc dlouho nevydrží. Následující dny jsem strávila o samotě zavřená ve vlastní mysli. Potřebovala jsem se trochu vzpamatovat z tak silných emocí a necítit ostatní bytosti kolem. I přesto co jsem si kvůli tomu způsobila jsem to nevnímala jako negativní věc. Byly to pocity které jsem normálně nemívala, pokud nepřišly od někoho jiného, tak mi ani nevadilo. I tak jsem ale potřebovala čas sama. Až s budíčkem jsem začala opět vnímat svoje okolí. Dlouho jsem si pak musela počkat než se mysli na chodbě odebraly pryč než se obléknu do svého a vyrazím na jídlo. On sice říkal že se mají nosit uniformy, jen z té mojí zůstala hromádka popela, stejně jako z kusu papíru který na ní byl položený. Vlastně jsem to ani nechtěla jen mi uzlík oblečení předal a odešel, rychle mi v rukách vzplanul. Sám od sebe. Jestli tak byla moje postel stejná nespíš jsem taky spala na zemi. To mi ani nevadilo, než jsem přišla sem do školy vždycky jsem tak spala. Dole v jídelně už to nádherně voní krví, až se mi začnou rychle sbíhat sliny. Rychle si tak jdu nalít dojdu nalít krev a jen doufám že je očarované. Ale naštěstí i tady mám pohár se svým jménem. Ještě cestou k místu kam si chci sednout (M64) do sebe hodím celý pohár. Mám zrovna plné ruce tak si židli odsunu nohou. A jen zasednu, hned si rychle dolívám a pokračuju v žíznivém pití. |
doba vygenerování stránky: 1.4981620311737 sekund