| |||
Pozemky - Jidelna okrajově Miko, Ysea Já už teda ani nevím jak na to přišlo. V jednu chvíli podpírám zimou se třesoucí Miko a pak mě popadne vážně neodolatelná chuť vyzkoušet svoje nová křídla. Nějak jsem nad tím předtím nepřemýšlela, ale teď vážně musím. Vždycky jsem to brala jako takovou zbytečnost, mít křídla i v lidské podobě, že jsem se ani neobtěžovala s jejich stvářením. Ale teď když je mám musím říct že je to fakt pecka. Skoro lituju že jsem se do toho nepouštěla dřív. Je to úplně něco jiného. Lepší než být v dračí podobě to teda není, ale super je to stejně. Prolétám přes pozemky se a tam a tam a sem. A té velké dračici, té se raději vyhnu. Znovu si pak vzpomenu na Miko. Určitě už na mě čeká v jídelně. Vždyť už jsem tady takovou dobu. Zaletím tak zpátky do školy, tou pak přiletím rovnou do jídelny. Proletím obloukem nad stolem než pak přistanu u misek s masem. První prázdná, druhá skoro taky. Tak musím až ke třetí. Proměním se ještě než dosednu na zem a hned do sebe začnu házet fláky masa. |
| |||
Pokoj - Jídelna Po svém setkání s neznámou jsem byla celá od krve až mi v botách čvachtalo. Bylo tak asi podruhé nebo potřetí co jsem se vážně musela vykoupat. S vodou teda nejsme zrovna kamarádky...nebo spíš ona to v mojí přítomnosti moc dlouho nevydrží. Následující dny jsem strávila o samotě zavřená ve vlastní mysli. Potřebovala jsem se trochu vzpamatovat z tak silných emocí a necítit ostatní bytosti kolem. I přesto co jsem si kvůli tomu způsobila jsem to nevnímala jako negativní věc. Byly to pocity které jsem normálně nemívala, pokud nepřišly od někoho jiného, tak mi ani nevadilo. I tak jsem ale potřebovala čas sama. Až s budíčkem jsem začala opět vnímat svoje okolí. Dlouho jsem si pak musela počkat než se mysli na chodbě odebraly pryč než se obléknu do svého a vyrazím na jídlo. On sice říkal že se mají nosit uniformy, jen z té mojí zůstala hromádka popela, stejně jako z kusu papíru který na ní byl položený. Vlastně jsem to ani nechtěla jen mi uzlík oblečení předal a odešel, rychle mi v rukách vzplanul. Sám od sebe. Jestli tak byla moje postel stejná nespíš jsem taky spala na zemi. To mi ani nevadilo, než jsem přišla sem do školy vždycky jsem tak spala. Dole v jídelně už to nádherně voní krví, až se mi začnou rychle sbíhat sliny. Rychle si tak jdu nalít dojdu nalít krev a jen doufám že je očarované. Ale naštěstí i tady mám pohár se svým jménem. Ještě cestou k místu kam si chci sednout (M64) do sebe hodím celý pohár. Mám zrovna plné ruce tak si židli odsunu nohou. A jen zasednu, hned si rychle dolívám a pokračuju v žíznivém pití. |
| |||
Před ošetřovnou Ysea, Sukui, Aine, Max Do rozhovoru se přidružuje více tvorů a všichni vypadají rozrušeně. Včetně Maxe, který když mi skočí ke krku, tak si ho posadím na ruku a pevně sevřu rukou, abych mu dodal pocit bezpečí. Trochu se zamračím, když se roztřese. Trochu více, když se bledá dívka rozbrečí. "Dobrý podvečer. Je tu něco, co bych pro vás mohl udělat?" Přejedu všechny přítomné zkoumavým pohledem. |
| |||
Cesta do jídelny Po nějaké době trávení ve svém pokoji se rozhodnu jít najíst vždyť naposledy jedla den před odjezdem na školu. Mokrou uniformu dala na židli doufám jen že uschne do začátku vyučování. Pokud ne tak budu muset si asi říct o suchou. Obléknu se tedy do šatů v nich jsem zde přijela a vydám se směr jídelna. Cestou v chodbě zahlédnu nějakou dívku kolem které projdu a jen jí pozdravím ,, Ahoj." a dál pokračují do jídelny nikoho dalšího si nevšímam. Po nějaké době dojdu dl jídelny kde je plno dalších studentů. Jen se dívám zda je někde místo ke sezení kde mužů být sama. Ale první zamířím ke stolu na kterém uvidím jídlo. Když jdu podél stolu a uvidím tolik jídla nevím co si vzít ale pak mne dl nosu udeří pah krve. Cítím ji z jednoho džbánu a nebo kdo ví v čem je nalítá. Vezmu si ze stolu pohár a naplním ho krví. Pak zamířím ke stolu (L62) vůbec se nedívám kde jdu. Snad do nikoho nevrazím. |
| |||
Jídelna Hlavně Lilith Zabereme se do rozhovoru o varování a šípech, takže skupinku začnu vytěsňovat až na pozadí, jen lehce sleduji hrozby, ale pouštím je jedním uchem dovnitř a druhým ven. Zazubím se nad jejím návrhem. "Pořád se snažím držet zdejších pravidel. A kdo ví, co teď berou pod bod napadení," pohled mi padne na zničené cisterny na stole. Kdo ví, jestli nebudou mít problém i s tímto. Na její poznatek o tom, že toulec dělá jakékoliv šípy jen kývnu hlavou, abych jí informaci potvrdila. Nad štípnutím se upřímně zamyslím. Blesková energie nezní vůbec spatně. Když by se to provedlo správně... "Jak jsem řekla. Jedno varování a dost. Příště jí vyzvu na souboj," ohlédnu se po holce. "Máš pravdu. Nic si z toho nedělá. Až ji vyzvu na souboj, zbavím jí trochu přebytečných... Částí," zakřením se nad myšlenkou toho, jak by vypadala a taky nad tím, že se mi podařilo najít kličku v systému. Oči se mi rozzáří nadšením, když zmíní paralýzu. To mě vůbec nenapadlo a je to dokonalé! Až jsem z toho nadšení vůbec nepostřehla, že zelenáč na mě vůbec ještě mluvil. "To je perfektní! Nezabije, pokud nezastavím všechno a je to dostatečně citelné... V džungli je smrt většinou rychlá kvůli ostatním predátorům. Ale chápu to kouzlo moci v tom mít nehybnou kořist..." poklepu si zamyšleně na bradu prstem. "Třeba by to ti tady pak pochopili..." podívám se na Lilith se širokým úsměvem. |
| |||
Ve dveřích dívčího pokoje 3 Především Kelly Usmíváme se na sebe a ticho se poněkud protáhne. Ne nepříjemné ticho, přesto mám potřebu něco říci. Rozlepím rty od sebe, nicméně mi dojde, že vlastně nevím, co chci říct. Vzduch se kolem zavlní, ale je to hned pryč, když se u nás zastaví skupinka s kocourem. Poprvé mám šanci si tak nějak prohlédnout, co se vlastně stalo, takže reakci nechám na Kelly. Za okamžik se ocitáme na chodbě skoro sami. Miko si moc nevšímám, protože sama o sobě tak zajímavá není. Něco se kolem ní děje, až když má kolem sebe svůj gang. I tak se k ní ale podívám, když ji Kelly pokývne hlavou. Vypadá to, že ani Miko nemá v úmyslu zrovna navazovat nová přátelství. Vrátím se pohledem k vlčici a uvědomím si, že stále držím její dlaně. Pustím ji a ukročím hlouběji do pokoje. Prohrábnu si vlasy a nenuceně se zazubím. "Tak co teď?" |
| |||
Před ošetřovnou Především Ysea S trochu vyplašeným výrazem se zarazím. Asi jsem to podala špatně... "N-ne, tak jsem to nemyslela..." Jsem v tomhle vždycky tak špatná... Chvíli se motám ve svých myšlenkách, abych to vysvětlila správně. Její odpověď i následná otázka na andělku jen přidá do chaosu v mých myšlenkách. Přehrávám si v hlavě náš rozhovor v knihovně a snažím se najít nějaké vysvětlení. Na co ale nedokážu přijít je to, jestli je taková, protože chce nebo protože jí to nutí. A pokud jí to nutí, vadí jí to vůbec? Snaží se s tím bojovat? "Já jen... Za tu dobu co jsi tady, tak mám pocit, že tě vlastně vůbec neznám a to mě trochu děsí..." S tím sklopím pohled do země a ruce spustím volně dolů. Postřehla jsem, že kočičák zmizel. "P-promiň. J-je to všechno moje vina..." Nesnažím se zastavit slzy, které již kapají na podlahu. |
| |||
Před ošetřovnou Ysea, Sukui, Luis, Aine Naježí se mi chlupy na hřbetu a celý ocásek. Sklopím uši. Ani nedutám a poslouchám jejich rozhovor, až mě z toho bolí drápky, když se baví o trhání nehtů. Jakmile si všimnu Luise, okamžitě k němu přeběhnu a tentokrát mu skočím kolem krku. Chlupy stále naježené. Jakmile jsem v bezpečí u něj, začnu se trochu třást. |
| |||
Před ošetřovnou Sukui, Ysea, Max Hned po mě přijde ještě ten kočičí kluk a zeptá se druhé dívky na pírko. Trochu nechápavě na ni pohlédnu, snažila jsem se jí pohledem vyhýbat tak jsem si toho ani nevšimla. Nestačím se pak ani divit co se děje jí pírko bere. A ještě jí za to kára jako malé dítě. Jistě se už znají, jinak by si to přece nedovolila. Nebo já tedy rozhodně ne...ne teď. V té své druhé podobě bych si tím nebyla tak úplně jistá. A rozhodně to zkoušet ani nechci. Každopádně mi tím odpoví na otázku jak anděl přišel ke svému zranění. Stalo se mu to jen tím že ona vzlétla? Vytřeštím oči hrůzou i překvapením zároveň, až mi spadne brada. Jak velká je jen její dračí podoba? Tedy jen hádám že je drak, protože má šupiny jako má Nybe. Její vysvětlení toho pírka mi není tak úplně jasné ale nebudu na to raději nic říkat. Rozhodně bych s tím ale taky nesouhlasila. Rychle se zase vzpamatuju a přestanu na dračí slečnu zírat. Pak se ale dračice obrátí s otázkou na mě. Vyplašeně se zajíknu a udělám rychlý krok zpět. Křídla znovu přitáhnu v naději že je je schovám ale zafunguje to asi stejně špatně jako kdykoliv jindy, takže vůbec. "C..c...cože?" Vykoktám nechápavě. "J...jako nehet?" rychle se ohlédnu za levým křídlem. "To nevím, snad ne!" odpovím rychle, přičemž horlivě kroutím hlavou. Nemůžu říct že bych věděla jako to asi může být, peří mi nikdy nikdo netrhal. A zlomeninu vedle? Jenom z představy že bych měla mít tak zraněná křídla na mě jdou mdloby. Na to taky rychle zakroutím hlavou, ještě důrazněji. |
doba vygenerování stránky: 1.3943421840668 sekund