| |||
Jídelna Především Grimgull a kdokoliv kolem plamenů Překotím se na židli a jak dopadne na zem, roztančí se mi v zorném poli hvězdičky a mimo zorné pole se mi stříbrné vlasy barví krví. Snažím se vstát, ale trochu se mi točí svět. Když na mne však Grim promluví, vyškrabu se do stoje. Dotyk sametových paciček mě překvapí, ale nevyleká. Pracně zaostřím do plamenů a pokusím se udělat to, o co mě žádal. (19%) Plameny ale ani neškytnou. Zkusím tedy jinou věc. Položím ruku na Grima. Všechna bolest, kterou mu plameny působí, je rázem pryč. Stejně tak jako jeho žíly se vrátí do normálu. Jak jsem blízko, může slyšet, jak se můj dech stal přerývavým a náhle můj dotyk zmizí, jak opět mířím k zemi, tentokrát v bezvědomí. (23%) Jestli má ruku stále v plamenech začnou ho opět stravovat. Moment před bezvědomím jsem si ale všiml spršky. Hned jak ztratím vědomí, má pokožka opět nabere odstín světlounké pleti, skoro až bílé. Pokud mne někdo bude zkoumat, může si všimnout žil podkreslených zelenou energií na mé ruce. |
| |||
Jídelna Aliana, Luis, Lilith a zbytek v jídelně Z rozhovoru s Lilith mne vytrhne dívka, s kterou jsem moc do styku nepřišla. Na její pozdrav jen kývnu hlavou a ukročím kousek stranou, abych měla svůj prostor kolem sebe. "Každému jsou šité na míru," odpovím na její slova, jakoby to snad mělo zodpovědět všechno. Potom zahoří stůl a dívka odkluše se zájmem pryč. Sleduji co se děje a jak to probíhá. Když se kopytnatec vydá s cisternami ke stolu, vidím příležitost. Pokusím se svůj poklop strčit Lilith, aby mi ho pohlídala. Když to nevyjde, prostě ho odložím, tohle je důležitější. "Heee-ja!" Vydám ze sebe pokřik a zvednu se na zadních, abych upoutala jeho pozornost. "Hoď je!" Vykřiknu na něj, ať už se mým směrem podíval, či ne. To už mám v rukou luk a zakládám dva šípy. Nádech, výdech. Soustředění. Šípy se vytvarují tak, aby snadno roztrhly cisterny. Samotnou mne překvapí, když zaplají jasným bílým plamenem, z něhož je cítit svatá energie. (84 a 99% na tvorbu šípů) První šíp se pravděpodobně jen zabodne do cisterny a neprotrhne ji. (49%) Druhý by však měl snadno vniknout dovnitř a tam dokonce explodovat. (79%) Šípy by měli předat svou svatou energii tekutině v cisternách. |
| |||
Jídelna Max, Mersi, Dolly, Grimgull, Qhesoth a zbytek v jídelně Na jeho poslední poznámku jen kývnu hlavou a beru to za uzavřené. Poté již jen sleduji naše okolí, zatímco v klidu snídám, protože si uvědomuji, že máme ještě čas. Plameny zaujmou mou pozornost téměř okamžitě, ještě než se z toho stane katastrofa. Mersi zareaguje prvním krokem bezpečnostní procedury, když plameny začnou stravovat více a více stolu. Nevypadá to ale, že by na to někdo reagoval kromě Maxe, který sklouzne ze židle. Sáhnu po něm, abych ho vytáhl zpod stolu, ale je na to až moc mrštný a já tentokrát nejsem připraven. (18%) Zhodnotím rychle situaci a zvednu se ze svého místa. Sáhnu alespoň po Mersim a jednou rukou ho zvednu do stoje. To už ho ale pustím a mířím rychlými kroky směrem k pultům s jídlem, lépe řečeno směrem k cisternám. Pokud nikdo nezasáhne, hodím na každé rameno jednu (snažím se vyhnout krvi) a zamířím k plamenům. Zastavím se v bezpečné vzdálenosti a chci je protrhnout tak, aby pokropily plameny. (91%) |
| |||
Jídelna Především Dolly Probere mě zápach spálenýho dřeva a Mersiho - Hoří! - jen potvrdí mou domněnku. Zaslechnu rozhovor od naproti. Neváhám a pod stolem se neslyšně a rychle přesunu, aby mě Luis nestihl zastavit. (78%) Cestou se rychle zamyslím, koho se chytit, ale asi to bude nejrozumnější u Dollyho. Snad se nelekne... Jak k němu doběhnu, zůstanu pod stolem a jen mu přední tlapky položím na nohu. |
| |||
Jedáleň Aryania Sedím, odkusujem z rožku, pozerám sa na I.C.O.N. a rozmýšľam: Takže I.C.O.N. som už zlepšil a najbližšie si pôjdem asi zatrénovať. Neviem, v čom by som sa mal zlepšiť, ale vždy sa niečo nájde. Nabudúce už musí Kyoki nakopať prdel. Našťastie mám z nášho posledného súboja cenné informácie, vďaka ktorým sa môžem pripraviť. Mohol som sa vtedy premeniť, ale to by som stratil svoje eso v rukáve. Nuž to nejako vymyslím. Zrazu si vedľa mňa sadne nejaké dievča a pozdraví ma. Ja si toho všimnem až po pár sekundách, pretože som nečakal, že by si niekto ku mne dobrovoľne sadol. Otočím sa k nej a hneď odpoviem trochu zaskočene: „A-ahoj, ja som Jack.“ Za mnou si niekto sadol ! A ešte k tomu baba ! Kľud Jack, kľud. Spomeň si na to, čo ste preberali so Sukui. Dobre, bude to v poriadku, verím si... “Ako ti môžem pomôcť ?“ Dobre, zatiaľ som to nepokazil... |
| |||
Dívčí koupelna – jídelna Jack Přestanu sledovat tu zvláštní dívku která je nejspíš mladý drak, ale neříkali tady něco o lidské podobě? Tedy pokud to je skutečně drak a ne třeba démonka, no rozhodnu se provést očistu zatímco Miko se baví s tou zvláštní dívkou. Uvažuju že bych počkala na Miko na druhou stranu se nejspíš potkáme v jídelně. Když dorazím do jídelny všimnu si že tu hoří stůl zeleným plamenem, nějakou dobu to sleduju a napadne mně ze se zde asi někdo naštval a tohle je následek. Tedy aspoň tak to bývalo u mně i když nešlo pokaždé jen o oheň, vždy když jsme byla rozhozená tak to ... začalo. Já se to pak snažila nějak ovládnout jenomže většinou jsem začala panikařit a tak se mi to podařilo ještě zhoršit. Zavrtím hlavou a rozhodnu se že se tomu místu radši vyhnu a dojdu si pro snídani, vyberu si ovocný džus, nějaké ovoce a ty zvláštní trojúhelníky na kterých jsou bez ladu a skladu naskládané různé potraviny. Jeden trojúhelník ochutnám a kupodivu to chutná docela dobře, potom se posadím k jednomu klukovi před kterým stojí černá kostka která vrhá vlastní světlo. „Ahoj já jsme Aryania.“usměju se na něj a pak se posadím vedle.Když se na něj podívám znovu tak všimnu jeho kruhů pod očima, tady asi někdo přehnal se zábavou. |
| |||
Dívčí koupelna – jídelna Yqueuas, Dolly, Grimgull Vykonám ranní očistu a pak se dívám jak se umývá Yqi a jak se potom snaží usušit, když pak Yqi odchází tak nevím jestli mám počkat nebo jít napřed, ale nakonec se rozhodnu jít na snídani s tím že se tam setkáme. Když dorazím do jídelny tak si všimnu Yqi ovšem něco mně na ní zarazí a tak přijdu o něco blíž abych si jí prohlédla pozorněji. Potom dojdu až ke kentaurce a oslovím ji. „Ahoj Yqi co to máš na sobě? Myslela jsem si že pokud se někdo může vyhnout tomu nesmyslu s uniformou tak jsi to ty.“ Ano předtím jsem ve škole neřešila tak triviální věc jako je uniforma, ale spíš to že nic neumím. Ne že by to vypadalo tahle, spíš lépe tohle vypadá jako jeden styl, s tím že uniformy pro dívky obšlehly podle uniforem pro kluky akorát přidaly sukni. Vypadá to že se na tom moc nenadřeli, vybaví se mi rozhovor v jídelně na téma uniformy od toho kluka ze kterého se pak stala dívka. A to že máte sukni neznamená že jste žena, ale třeba že jste Skot. Tak tohle byl dobrý vtip musím ho později použít až se budeme bavit na tohle téma. Potom však zjistím že hoří stůl zeleným plamenem a dodám k Yqi. „Promiň hned se vrátím ...“ Dojdu až ke stolu a k tomu zelenému plamenu a chvíli ho pozoruju než nadšeně zatleskám. „Tohle je skvělý, vážně jak jste to udělali?“ Oslovím toho kluka a to divné zelené stvoření nečekám však až mi odpovím a položím hned další otázku protože dostanu jistý nápad. „Dokážete ho udržet než najdu něco co bych si na tom mohla opékat?“ Ani teď nečekám na odpověď a pak se rozeběhnu k pultu kde se pokusím najít něco vhodného na opékání a případně i něco čím bych to mohl držet abych se k tomu ohni nemusela moc přibližovat. Ano hoří stůl, ale já ho nezapálila. Když se mi podaří najít klobásy tak se s nima vrátím ke stolu se zeleným plamenem, pořád však zbývá najít způsob jak je opékat. |
| |||
Kúpeľňa-Chalanská Izba č.13-Jedáleň Všetci, ktorí by sa mohli vyskytnúť v priestoroch kde akurát som. Idem sa umyť, potom, čo už sa to chlpaté klbko rozhodlo, že mi nebude visieť na nohe a vrátim sa do izby, kde sa prezlečiem do uniformy, pripravím sa, zoberiem I.C.O.N. so sebou a idem do jedálne. Keď prídem do jedálne, tak si naberiem na raňajky rožky so syrom a šunkou. K tomu nejaký čaj. Najprv sa len tak poobzerám, že kto tam je a pokiaľ ma niekto neprizve k sebe, tak si sadnem iba na nejaké náhodné voľné miesto a začnem jesť. Ak si všimnem horiaci stôl, tak len pozdvihnem obočie a pokračujem v jedení s jednou rukou a s druhou držím a obzerám I.C.O.N. Malú čiernu kocku, od ktorej sa jemne odráža svetlo vo farebnom spektre. Vyzerám zamyslene a stále mám pod očami tie čierne kruhy z nedostatku spánku. |
| |||
Knihovna - Pozemky Ysea, Relliel Na všechno, co pak ještě padne, se již jen usmívám nebo s úsměvem přikývnu. Ohledně jejich radikálních řešení se usměji poněkud posmutněle, ale již se v tom nevrtám. Stejně ničeho nedocílím. Alespoň ne teď… Nakonec jsem donucena svůj pohled odtrhnout. S lehkým ruměncem přijmu rámě a mlčky dojdeme ven. Souhlasně pokývnu na její pokyny a nadšeně čekám na její proměnu. Když to chvilku trvá, sleduji ji s povzbudivým pohledem. Poté, co jí vidím v celé její velikosti, div mi nespadne brada. Páni… Nadšeně se otočím na Relliela, abych zjistila, co si o tom myslí. Dojde mi, že mám stále zaháknutou ruku v té jeho. Okamžitě zrozpačitím, ale naštěstí se na mě nedívá. Když si ale všimnu jeho postoje a upřeného pohledu, nemůžu si pomoci a zahihňám se. Ys skloní hlavu a já jen přikývnu, že můžeme. Vynese mě na svůj hřbet a vzletí. Kolem mě duní vítr od křídel a přece jen jsme docela vysoko, takže jen vidím, ale neslyším, jak se Relliel překotí. S obavami pozoruji jak se zmenšuje. Snad mu nic není… |
| |||
Knihovna - Pozemky Sukui, Ys Varovný pohled jsem nezaregistroval, jak jsem utopený v jejích očích. Pak přijde ten návrh a mne se na tváře opět přikrade úsměv. Milady mě chce s sebou. Jak příhodný můj příchod sem byl. Když Ysea promluví, jen lehce kývnu hlavou na souhlas, vzhledem k tomu, že nechci pohled odlepit. Poté se však rozejde, takže Sukui nabídnu rámě. Ať již přijme nebo ne, doprovodím je ven. Po cestě ven a venku zachovávám mlčení, pokud samozřejmě Sukui nebude chtít o něčem hovořit. Povytáhnu obočí když Ysea zmíní, že je poněkud větší než ostatní draci. Nakonec jsem za toto varování rád já. Nečekal jsem, že tak MOC výrazně větší. I když jí chvíli trvalo se proměnit, chápu to, vzhledem k jejím proporcím. Snažím se udržet jakoukoliv důstojnost a potlačit své překvapení. Minimálně strnulostí a upřeným pohledem se to však dá určit. A také tím, že jsem si neuvědomil, kvůli zaražení, ten jednoduchý fakt toho, jaké poryvy budou provázet její vzlet. Instinktivně před sebe dám ruku, abych si ochránil oči, ale nohy mi ujíždí na trávě vzad. Pokusím si pomoci křídly, ale jakmile je dostanu od těla, plocha nabere vzduch a se mnou to napřed smýkne směrem nahoru a potom vzad. (36%) V tento moment nejsem schopen manévrovat, ani řádně vybrat svou srážku se zemí. Nehledě na to, že mě od nepřirozeného ohnutí dozadu ukrutně bolí křídla. Ve vzduchu hodím jakýsi neobratný kotrmelec, než se za hlasitého křupnutí rozplácnu na zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.3001439571381 sekund