| |||
Posun hlavně Yqi Jen válení se v posteli mě nakonec přece omrzelo. Bylo mi už přece jen trochu líp, i když moje nálada celkové byla pořád mizerná. Mela jsem v plánu zajít si na vzduch, a pořádně se podívat kde to jsem zavřená tentokrát. Párty v společence bych tak nejraději odignorovala ale když jsem tam zahlédla Yqi přece jsem se rozhodla na chvíli zdržet. Alkohol jsem předtím měla snad jen jednou a nebyla jsem úplně fanynka. Takže jsem se napila jen jestli měli něco slabšího. Yqi během toho přišla s nápadem lukostřelby. Jasně že jsem hned souhlasila. Doma jsem se o to teda nikdy nezajímala ale tady nebylo moc jiných možností. Měli jsme tak plán na další den. Do ela jsem se těšila. Představa strávit zase cely den na pokoji už mě zase tolik nelákala. Když jsme byly domluvené pokračovala jsem tedy v plánu zajít si na vzduch. Spíš jsem se teda odmotala pryč. Možná jsem toho vypila víc než jsem myslela. Nohy se mi motaly a ocas se mi motal mezi ně. Jak k tomu došlo nechápu ale párkrát se mi ho podařilo přišlápnout. Po svojí procházce, která kvuli tomu trvala dýl než jsem chtěla jsem se záhadným způsobem dostala zpatky na pokoj. Yqi druhý den měla co dělat aby mě vůbec vzbudila. Po včerejšku jsem byla trochu rozlámaná ale i tak jsme strávily prakticky celý den střílením. Pokoj - jídelna Yqi, Kristy Na školní budík se jen převalím a bezstarostně spím dál. Opravdu mě vzbudí až hulákání a ječení na chodbě. Jen si počkám až se to tam uklidní a zajdu si do koupelny. Cestou neřeším kdo tam je nebo není. V duchu proklínám to že musím tak daleko. A taky že je koupelna společná, už předtím to bylo na nic a to jsem jí měla jen se dvěma dalšíma. Ale teď jí musím ještě navíc sdílet s celou kolejí. Ještě na sebe rychle hodím tu obludnost a zamířím na snídani. Hned mám o tolik lepší náladu když v jídelně uvidím Yqi, taky ve školní uniformě. Bez váhání váhání se k ní připojím. "Ahoj" pozdravím obě ale hned se posadim ke kentaurce. "To je snad úplně poprvé co tě vidím oblečenou" prohodím s úsměvem. Kůň v šatech se nevidí hned každý den. Je to celkem vtipný. Pak se ale zarazím a pořádně si prohlídnu její společnici. Vždyť je to pavoučice ne? "Tak moment, jak tohleto jako funguje" ukážu nejdřív na jednu pak na druhou. "Jak to že se jí nesnažíš sežrat?" |
| |||
Jídelna Především Luis a Max "No to mě jedině napadá tedy můj první způsob, kde by jste se obešli bez někoho dalšího. Při nejhorším najít někoho, kdo by uměl odstranit Maxův strach z vody, ale to by on sám musel chtít, jelikož jde jinak o porušení školních pravidel." Kouknu se na Maxe a zoufale si povzdechnu. "Možná se ještě zeptat našeho třídního. Jistě by mohl nějak poradit, či pomoci v této záležitosti." Nadhodím poslední možnost, která mě napadá. |
| |||
Jídelna Především Mersi a Max "Hmmm..." zabručím na jeho slova a podezřívavě přimhouřím oči. Po jeho posledním návrhu se mi nechce věřit, že bychom našli něco, co by fungovalo a bylo to pro Maxe alespoň trpitelné. Možná začínám být trochu moc ochranářský vůči jeho osobě, ale to je něco co se nikdy nezmění. Sice úplně nevěřím tomu, že je tak inteligentní na kolik se tváří, ale pořád je to malý křehký tvor, který nevěděl kudy kam. "Pořád se snažíme najít způsob, abychom ve výsledku nebyli závislí na ostatních," upozorním tedy nakonec, "protože kdyby mi na tom nezáleželo, mohu prostě každé ráno požádat o pomoc Jigmeho." |
| |||
Jídelna Qhesoth, Dolly Vypadá to že se trochu uklidnila, ale pořád je dost nervózní. Je možné že tohle prostředí a osoby tady, ji jsou méně povědomé než mě. Jak mě provádí svými myšlenkami a ukazuje mi na mé špičáky, tak si na ně sáhnu a trochu se zamyslím. “Rozumím tomu správně, že někdo kdo se jmenuje Morcos má taky výrazné špičáky, ale horní, a to on pije krev?” Potom už dovede téma konverzace k mým otázkám. Jenže potom mám pocit že si prohlíží každičký detail mého těla. Ale pokud je moje teorie pravdivá a tohle je pro ni opravdu tak cizí prostředí, tak to dává smysl. Natáhnu pravou ruku před sebe, s dlaní směřující na strop a pořádně se nadechnu. Následně vytvořím ve své dlani maličký zelený plamen. “Nevíte náhodou co to je? Prý se to jmenuje Fel.” |
| |||
Dívčí koupelna Hlavně Nybe, rozhodně ne ksicht, okrajově Aliana a Aryania "Nemám ráda zimu. A oni taky ne," kývnu bradou směrem vzhůru, abych poukázala na hadí hlavu. Když mi nabídne ruku, využiju to k tomu, abych se k ní přitulila, hezky do teplíčka co vydává její tělo. V tu chvíli ale má rozverná nálada padne na bod mrazu, protože cítím ji. Celou dobu co tu je ji okázale ignoruji. A mým tělem prochází všechny možné emoce a ani jedna z jich není pěkná. Ta proradná mrcha nevděčná. "No každopádně se musím oblíct, počkáš na mě nebo se sejdeme v jídelně?" Optám se opět uvolněně když ksicht zmizí. |
| |||
Jídelna - Knihovna okrajově Vesa, Grim, Dolly, slečna Sukui a její doprovod Vrhnu na šikanátora ještě více podmračený výraz, když to vypadá, že buď je to skutečně brute nebo jeho vlašský ořech nedokázal zpracovat, co tu dělám. Každopádně konečně udělá něco rozumného a vyklidí scénu. Postoupím opět o něco blížeji, abych mohl nabídnout svou hruď, ale zmatená dívka se vydává za odchozím. Že by to byl jeho promyšlený tah, jak ji dostat stranou, aby ji mohl ublížit? Proběhne mi hlavou, to už se ale za ní vydává její ochránkyně. A také si nikdo nevšiml, že se chudinka nestačila najíst. S tím se rozhodnu, že přišel můj čas se do toho vložit. Vydám se k pultům s jídlem a jen velmi okrajově zaznamenám, že mé místo velmi nezdvořile zabrala ohyzdka. Takové věci by měli schovávat v klecích než je obětují. Každopádně dojdu ke speciálnímu pultu a najdu velmi rychle poklop s mým jménem. Přeliji obsah do dvou pohárů a prostě zmizím z místa kde stojím. Po vstupu do andělské sféry, po které ve vzduchu zůstane cítit trochu svaté moci, se soustředím na šepot duše mě drahé nebeské víly. Jdu po něm a projdu dveřmi knihovny, stále neviděn nebo neslyšen. S úlevou zjistím, že tu není ten, co jí ublížil. Nicméně tu je ta druhá dívka. Zhodnotím tedy jejich situaci, abych usoudil, zda je již čas se zjevit jako velký zachránce situace. |
| |||
Posun Dění v jídelně bylo extrémně nudné a unavující. Jen hromada blbých keců o tom a tamtom. Jediná zajímavá událost přišla když už postavičky kolem začali pomalu odcházet a jedna z nich se začala mrzačit. Jistě že jsem zůstala na celou podívanou, jak by taky ne, v jídelně se tolik zajímavých věcí neděje. Potom už jsem se i já odebrala z jídelny. Jen jsem zastavila v chodbě pro svoje věci a pak už se zavřela na pokoji. Po vybalení a důkladném zktrolování jestli mám vše jsem se pustila do čarování. Ale ze všeho nejdřív... skončila židle na chodbě. Předtím bych to možná i pochopila, přeci jen nás bylo na pokoji víc, je pochopitelné že tam byly židle, ale tohle už byla čistá provokace. Postel přesunu namísto stolku aby byla ve středu stěny. Tak budu mít dostatek prostoru pro runy. Kolem celé postele jsem pak v vlastní krve utvořila kruh se čtvercovými a trojúhelníkovými ornamenty uvnitř a pronesla kouzlo. Stejné runy vznikly i po stěnách nebo ve dveřích. I dveře jsem očarovala krví aby mi sem nikdo nelezl. Trochu jsem se při tom divila že jsem to samé neudělala s předchozím pokojem. Někdy během toho odpoledne se mi taky konečně vrátila ženská podoba (47?). Bylo na čase. Taky mi přinesli uniformu a rozvrh. Jako první sahnu po školní uniformě. U které už předem předpoklám že nebudou boty a podkolenky, které z očividných důvodů nenosím. A jestli součástí mojí uniformy náhodou bude sukně, tak ty taky na mě taky nikdo neuvidí. Z uniformy tak využiju nejspíš jen košili nebo ten pláštík přes ramena. A jen to bych tady taky měla mít, jestli tady teda umí někdo zapojit mozek. Po tak velkém výdeji svojí krve na očarování celé místnosti jsem strávila zbytek volných dnů načerpávaním sil. Pokoj - koupelna - jídelna Tím vyřváváním po chodbách chvilku po budíku se vůbec trápit nebudu, ať se pro mě za mě třeba povraždí, škoda jich nebude. Tím spíš se spokojeně pousměju. Žízeň však nakonec stejně poručí že je čas se zvednout. Vylezu tak z pokoje a nejprve se rozhlédnu kolem. Ve vzduchu je pěkně cítit krev. Pochybuju ale že by snad byl někdo tak ochotný a přinesl mi snídani do pokoje. Škoda jen že patří blecháčovi. Po zemi se tady válí hned několik těl. Takže i tady bude veselo. Ještě sbalím osušku a odplazím se do koupelny. Akorát mi zkazí náladu když mezi prvními uvidím zrovna její ksicht. Jasně že tahle tady bude taky. Jen stručně pozdravím přítomné a zalezu do sprchy. Mezi přítomnými je i Miko a ano můj pozdrav tedy patřil i jí. V koupelně tak nestrávím tak dlouho jak bych chtěla. Jen rychlá horká sprcha, pak se krátce zastavím v pokoji pro ty hadry kterým tady chtěj říkat školní uniforma a vyrazím do jídelny. Rovnou k nádobě s krví. Jen otočím kohoutkem a nechám krev téct. Ani kapka ale neskončí na zemi ale všechna se vznese do vzduchu kde postupně vytvoří krvavou kouli o průměru zhruba třiceti centimetrů. Dokonale symetrickou a dokonale lesklou. Z pultů seberu jeden z poháru který ledabylím pohybem hodím do koule. Asi jako kdybych házela kousky chleba kachnám na jezeře. Takovou zbytečností jsem se samozřejmě nikdy nezabývala. To bylo hluboko pod mojí úroveň. Zmizí v něm jako nic a jeho povrch se při tom jen trochu zavlní. Jako obvykle pak zaberu místa v čele stolu na jeho protější straně. Židle z okolních míst odsunu ocasem stranou abych měla dost místa pro sebe. Ocas smotám částečně pod stolem a okolních míst. Jestli tady předtím někdo seděl je mi jak jinak než jedno. Koule se přenese jen kousek nad stůl a jak se začne zase zvedat pohár z něj zůstane stát na stole, rovnou plný. Už se mi sbíhají sliny tak se hned napiju. |
doba vygenerování stránky: 1.29217004776 sekund