| |||
Jídelna Především Mersi a Max "Nebo ho to prostě postupně naučíme. Děti se musí naučit s vodou sžít, pokud pro ně není jako kyselina," navrhnu asi nejpraktičtější způsob. "A nechci zasahovat do jeho psyché. Ne, když nevím co tam čeká," zamítnu způsob, že by mu někdo smazal úplně strach. Navíc pochybuji, že je to zas takový strach. Spíše bych to nazval bytostní nechutí. "Toho se časem můžeme zeptat, zda by měl nějaké doporučení," kývnu hlavou na souhlas a podívám se do své zeleniny, protože jsem už chvíli zapomněl jist. "Každopádně děkujeme za tvou ochotu a laskavost," poděkuj mu, než se opět pustím do jídla. |
| |||
Jídelna Lilith, okrajově Kristy Spokojeně chroupu svou večeři, když se má nálada ještě zvedne, když zahlédnu vcházet Lilith. Zamávám jí, abych jí dala vědět, kde jsem. "Ahoj. Vypadáš mnohem líp než včera," informuji ji, zatímco si do pusy po jednom házím další pavouky a chroupu trochu přehnaně po zebřím způsobu. "Je to asi úplně poprvé, co oblečená jsem. Tedy do něčeho jiného než svých pruhů a brnění," ohlédnu se na svůj oblečený bok, jako kdybych tomu sama stále nevěřila. "Ten hadr kolem kopyt je nepraktický, " poznamenám nakonec do chvilky ticha. Když poukáže na Kristy, opět se na ní podívám a najednou ze mě dobrá nálada opadne. Vypadám trochu jak kdyby mi někdo sebral všechnu radost. Nepřestávám u toho ale vyjídat poklop, protože v okamžiku, kdy nebudu dávat pozor, tak mi snídaně uteče. "Prý je to studentka. Spolužáci se nejí. Ne, že bych to skoro nezkusila," řeknu strašně zklamaným tónem. |
| |||
Posun hlavně Yqi Jen válení se v posteli mě nakonec přece omrzelo. Bylo mi už přece jen trochu líp, i když moje nálada celkové byla pořád mizerná. Mela jsem v plánu zajít si na vzduch, a pořádně se podívat kde to jsem zavřená tentokrát. Párty v společence bych tak nejraději odignorovala ale když jsem tam zahlédla Yqi přece jsem se rozhodla na chvíli zdržet. Alkohol jsem předtím měla snad jen jednou a nebyla jsem úplně fanynka. Takže jsem se napila jen jestli měli něco slabšího. Yqi během toho přišla s nápadem lukostřelby. Jasně že jsem hned souhlasila. Doma jsem se o to teda nikdy nezajímala ale tady nebylo moc jiných možností. Měli jsme tak plán na další den. Do ela jsem se těšila. Představa strávit zase cely den na pokoji už mě zase tolik nelákala. Když jsme byly domluvené pokračovala jsem tedy v plánu zajít si na vzduch. Spíš jsem se teda odmotala pryč. Možná jsem toho vypila víc než jsem myslela. Nohy se mi motaly a ocas se mi motal mezi ně. Jak k tomu došlo nechápu ale párkrát se mi ho podařilo přišlápnout. Po svojí procházce, která kvuli tomu trvala dýl než jsem chtěla jsem se záhadným způsobem dostala zpatky na pokoj. Yqi druhý den měla co dělat aby mě vůbec vzbudila. Po včerejšku jsem byla trochu rozlámaná ale i tak jsme strávily prakticky celý den střílením. Pokoj - jídelna Yqi, Kristy Na školní budík se jen převalím a bezstarostně spím dál. Opravdu mě vzbudí až hulákání a ječení na chodbě. Jen si počkám až se to tam uklidní a zajdu si do koupelny. Cestou neřeším kdo tam je nebo není. V duchu proklínám to že musím tak daleko. A taky že je koupelna společná, už předtím to bylo na nic a to jsem jí měla jen se dvěma dalšíma. Ale teď jí musím ještě navíc sdílet s celou kolejí. Ještě na sebe rychle hodím tu obludnost a zamířím na snídani. Hned mám o tolik lepší náladu když v jídelně uvidím Yqi, taky ve školní uniformě. Bez váhání váhání se k ní připojím. "Ahoj" pozdravím obě ale hned se posadim ke kentaurce. "To je snad úplně poprvé co tě vidím oblečenou" prohodím s úsměvem. Kůň v šatech se nevidí hned každý den. Je to celkem vtipný. Pak se ale zarazím a pořádně si prohlídnu její společnici. Vždyť je to pavoučice ne? "Tak moment, jak tohleto jako funguje" ukážu nejdřív na jednu pak na druhou. "Jak to že se jí nesnažíš sežrat?" |
| |||
Jídelna Především Luis a Max "No to mě jedině napadá tedy můj první způsob, kde by jste se obešli bez někoho dalšího. Při nejhorším najít někoho, kdo by uměl odstranit Maxův strach z vody, ale to by on sám musel chtít, jelikož jde jinak o porušení školních pravidel." Kouknu se na Maxe a zoufale si povzdechnu. "Možná se ještě zeptat našeho třídního. Jistě by mohl nějak poradit, či pomoci v této záležitosti." Nadhodím poslední možnost, která mě napadá. |
| |||
Jídelna Především Mersi a Max "Hmmm..." zabručím na jeho slova a podezřívavě přimhouřím oči. Po jeho posledním návrhu se mi nechce věřit, že bychom našli něco, co by fungovalo a bylo to pro Maxe alespoň trpitelné. Možná začínám být trochu moc ochranářský vůči jeho osobě, ale to je něco co se nikdy nezmění. Sice úplně nevěřím tomu, že je tak inteligentní na kolik se tváří, ale pořád je to malý křehký tvor, který nevěděl kudy kam. "Pořád se snažíme najít způsob, abychom ve výsledku nebyli závislí na ostatních," upozorním tedy nakonec, "protože kdyby mi na tom nezáleželo, mohu prostě každé ráno požádat o pomoc Jigmeho." |
| |||
Jídelna Qhesoth, Dolly Vypadá to že se trochu uklidnila, ale pořád je dost nervózní. Je možné že tohle prostředí a osoby tady, ji jsou méně povědomé než mě. Jak mě provádí svými myšlenkami a ukazuje mi na mé špičáky, tak si na ně sáhnu a trochu se zamyslím. “Rozumím tomu správně, že někdo kdo se jmenuje Morcos má taky výrazné špičáky, ale horní, a to on pije krev?” Potom už dovede téma konverzace k mým otázkám. Jenže potom mám pocit že si prohlíží každičký detail mého těla. Ale pokud je moje teorie pravdivá a tohle je pro ni opravdu tak cizí prostředí, tak to dává smysl. Natáhnu pravou ruku před sebe, s dlaní směřující na strop a pořádně se nadechnu. Následně vytvořím ve své dlani maličký zelený plamen. “Nevíte náhodou co to je? Prý se to jmenuje Fel.” |
| |||
Dívčí koupelna Hlavně Nybe, rozhodně ne ksicht, okrajově Aliana a Aryania "Nemám ráda zimu. A oni taky ne," kývnu bradou směrem vzhůru, abych poukázala na hadí hlavu. Když mi nabídne ruku, využiju to k tomu, abych se k ní přitulila, hezky do teplíčka co vydává její tělo. V tu chvíli ale má rozverná nálada padne na bod mrazu, protože cítím ji. Celou dobu co tu je ji okázale ignoruji. A mým tělem prochází všechny možné emoce a ani jedna z jich není pěkná. Ta proradná mrcha nevděčná. "No každopádně se musím oblíct, počkáš na mě nebo se sejdeme v jídelně?" Optám se opět uvolněně když ksicht zmizí. |
doba vygenerování stránky: 1.4030058383942 sekund