| |||
Jídelna Sukui, Gill, přihlížející Jen začne mluvit na mojí tváři se kromě zlosti objeví taky výraz absolutního nezájmu. Jeho vnitřní pochody a důvody jsou mi naprosto ukradené. Ze stejného důvodu jsem předevčírem také strávila den o samotě. Před jeho pohledem neuhýbám, vlastně za celou dobu ani nemrknu. "Nesnaž se mi hrát na city, to na mě neplatí!" odseknu mu nasupěně. Co je to za ubožáka, takhle sprostě se vymlouvat "A je stejně zajímavé že se právě ty oháníš ubližováním a napadáním, když jsi to ty kdo je na vině!" S každým jeho slovem jen ztrácím čím dál tím víc trpělivosti. Jestli bylo jeho úmyslem mě vyprovokovat a naštvat ještě víc nevím. Ale dařilo se mu to opravdu dobře. Pohrdavě si odfrknu po jeho posledním velice odvážném tvrzení. "...než si dokážeš způsobit sám? O tom silně pochybuji" Tomu už by se nedalo říkat ani napadení, to by mohl ještě přežít. Byl sice o dost těžší než se na první pohled zdál, ale takových už se taky několik našlo a ani s nimi to nedopadlo právě růžově. Jeho nařčení že neberu ohled na přítomnost Sukui raději okamžitě vypustím z hlavy když mě chytí za ruku. Není, ani tady nebude nikdo jehož přítomnosti bych dala přednost. Jistě že se do toho Sukui vložila, a já jí to ani nezazlívám. Příchozímu orkovi dám zavrčením najevo ať si laskavě hledí svého a nepřekáží. Zbytek přihlížejících ignoruji, až na jejich energie. Co mají najednou všichni takovou potřebu plést se do věcí do kterých jim nic není, ani se jich nijak netýkají. "Ale Sukui..." oslovím plačící dívenku chlácholivě. Skloním se k ní aby byly naše tváře téměř ve stejné úrovni. Ruku už při tom spustím z Gillova ramene, zatímco se změní zpět na docela lidskou. Něžným dotekem jí setřu slzy z očí a tváří."...slíbila jsem ti přeci že se mu teď nic nestane. Proto je taky ještě pořád v jednom kuse" ujistím jí laskavým hlasem. Všechna předchozí zlost se z něj sice vytratila, ovšem kolem mě se stále drží zuřivá aura ze které je jasné že moje nálada není zrovna z těch nejlepších. Jestli si ale hodlá někdo myslet že se budou podobné vyjímky opakovat, šeredně se přepočítá. |
| |||
Jídelna Marcos Vlastně ani nestihnu odpovědět na jeho výběr mé snídaně. Stačí první věta s tou jeho novou dávkou nadšení a hrdosti, a už se lehce odkloním - nijak výrazně, jen mě ta změna intonace trochu vyvede z míry. Hej hou.. oukej.. Ostatně jako dost dalších věcí, které jsem tu stihla potkat. Jeden by se snad mohl i bát, co na něj čeká za rohem, že? A když pak vykouzlí ten svůj ostrý úsměv, zamračím se o něco víc a tentokrát se dokonce (!) nakloním o něco blíž. Úplně ignorujíc nějaké zásady osobních prostorů - mého i toho jeho. Skoro jako kdybych snad měla osvědčení dentální hygienistky a chtěla mu vyšťourat zubní kámen. "Ehm... jistě. Poznat... jistě." Trhnu sebou, když se na několik málo vteřin zaseknu tak blízko, abych tím znovu zaujmula svůj prostor ’bejby, co jí až tak nevadí sedět v koutě’. Jistě, otče... spoustu bytostí, co bude řešit stejné problémy jako já. Nikdo tu není jako já! A co já mám poznat kdo co vůbec je?! Zatěkám pohledem ke své snídani a k jeho sklence. "Tedy... výběr, dobrý." Trik odpoutání pozornosti je spíš na mojí mysl, než na jeho. A rychle zase hmátnu po toustu a opakuje se stejná situace, už je na cestě do pusy, když ruce zase svěsím dolů a i s toustem v pravé dlani, se zápěstími opřu o hranu stolu. Zavřu oči a napočítám do tří, než obrátím hlavu zpět k Marcosovi z rodu Ortegů. "Co je to upír?" Nakrčím trochu nos, obočí se zavlní v jakémsi - jsem fakt v koncích - tanci a hlavu lehoučce zakloním. No, sedím tam jak tázavé utrpení samo, ještě jak před sebou žmoulám ten toast s otázkou v očích. Meh... tohle bude dlouhý rok... Hlavou mi poprvé prolétne myšlenka, že si pro mě asi vážně nikdo nepřijde. |
| |||
Jídelna všichni tam a rozrůstající se skupinka kolem Sukui Na má slova mi nevěnuje dívka již ani pohled. Teatrálně si povzdechnu a sleduji ji pohledem, jak se vzdaluje ke svému místo. Když kolem projde slečna, s úklonkou jí ustoupím z cesty. Měl jsem v úmyslu dojít si pro nektar, ale situace se vyhrotí. Zamračím se, když si ze slov dívky vyložím, že snad mé nebeské víle ublížil. Popojdu tedy místo k pultům o několik kroků k nim a naslouchám. Jestli je v toxickém vztahu a je s ní takto jednáno, je mou povinností ji osvobodit a snést ji modré z Nebes! Zalapám po dechu, když se kvůli tomu Sukui dokonce rozpláče. To už se kolem prohrnou další, jenž se jí hned věnují. Věděl jsem od prvního pohledu, že je zde velmi populární. Popojdu ještě blížeji a založím ruce na hrudi. Tvářím se u toho přísně, jako archanděl pomsty a propichuji obviňujícím pohledem hnědého chlapce. |
| |||
Jídelna slečna Qhesoth Všimnu si, jak zvedne kousek své snídaně a zase ji odloží zpět na talíř. Tázavě se na ni podívám. "Zvolil jsem nevhodně? Mohu Vám donést něco jiného, jestli Vám nechutná," pronesu k ní a opět vyhledám její pohled, když se na mne podívá. Dokonce prozatím odložím svůj pohár krve. Když si mne tak prohlíží, lehce se k ní natočím. "Ale ovšem že ne!" zareaguji na její poznámku a následně vykouzlím hrdý úsměv, "patřím k čistokrevnému upírskému rodu Ortegů." Zlehka pootevřu rty, aby byly vidět mé výrazné tesáky. "Není to na mne snad poznat?" usměji se, zatímco si volnou rukou prohrábnu téměř bílé vlasy. V přítomnosti krve mé oči stále fialově září. |
| |||
Jídelna Grimgull, Sukui, Gill, Ysea I Grimgull se tím směrem podívá, což mne velmi potěšilo a jen ještě více utvrdilo v jeho laskavosti. Celá situace se ale vyřeší a když nakročí směrem k pultům, tak krátce zauvažuji, ale nakonec capkám za ním. Možná bych mohl něco ochutnat, když už jsem tady. Pláč mne zasáhne stejně jako Grima a když tam zamíří, cupitám za ním. Nevšímá si obou postav proti sobě a rovnou se věnuje plačící dívce. Já celé trojici lehce zamávám v pozdravu a ani nedutám, protože jen odhaduji, zda mohu nějak pomoci. V čemž mi může hodně pomoci dívky odpověď. |
| |||
Jídelna Kristy "Jak říkám, nestojí to za řeč," zamračím se při jejích slovech o puse na tvář, "pro tebe možná," odfrknu si. "Jo, jo, tobě taky a tak," odmávnu jí rukou, ať už jde. Pak se na ní podívám zaraženě zpět, "já vím, to už jsi říkala," dodám, když se mi znovu představí. Potom už konečně odkráčí, takže počkám, než si kicne na zadek, než se vydám k pultům, abych si nabral svou snídani. S tou se rychle vrátím na své místo, abych se najedl. |
| |||
Jídelna Marcos Trhnu sebou při jeho gestu, kdy si olízne rty. Co to k sakru... Jak to může působit na druhou stranu, kdo ví? Rozšířenější oči a prudší nádech, zatímco raději uhnu pohledem a soustředím se na upití ze své sklenky. K jeho představení jen kývnu. Marcos... Převalím jeho jméno v paměti, ale ta mi beztak nic nevrátí, ale kdo ví, možná alespoň uloží tohle jméno do archivu. Pak už se jen nervózněji natáhnu po jednom toastu, dřív než si ho však strčím do pusy, odložím ho zpět na talíř. Tak co u všech rohatejch jseš? Seberu svoje sebevědomí a mírně se na židli napřímím, abych pohled pevněji zaklesla k jeho postavě a následně i tváři, v té mé se usadí mírné podmračení a dlaně opřu o hranu desky stolu. "Nejsi člověk..." Hlavu nakloním ke straně, spíše ale než nějaké laškovné gesto, to spíš vyzní jako kdybych si o opravdu jen chtěla pořádně prohlédnout a poslepu hledala ve své hlavě nějaké informace, které bych si mohla s jeho výzorem spojit. Výraz ovšem nenaznačuje na žádný heureka moment. |
| |||
Jídelna Dolly, Sukui, Gill, Ysea Stejně tak jako Dollyho mě zaujme rozhovor a možný konflikt skupinky. Na štěstí se celá situace vyřeší a nikdo nemusel zasáhnout. Už jsem vykročil k pultům s jídlem, že si něco naberu, když si všimnu že ta malá dívka začala brečet. Okamžitě se otočím na patě a dojdu ke trojici. Čupnu si před ní, aby jsme se navzájem dívali do očí. “Ahoj maličká. Copak se děje?” Řeknu s mírným úsměvem, klidným a přátelským tónem. Ostatní dva v podstatě ignoruji. |
| |||
Jídelna slečna Qhesoth Na její díky se jen zdvořile usměji. Když na sobě ucítím její pohled, těknu pohledem do strany, abych se ujistil, že na mne skutečně hledí. Když se naše pohledy setkají, oddálím pohár od rtů a již naučeným pohybem slíznu zatoulanou kapku ze rtu, aby nemohla nikam utéci. Když nakonec nic neřekne, oddálím svůj pohled abych si pohár doplnil. Druhý již upíjím pomaleji. "Těší mne. Jsem Marcos Ortega," oplatím jí představení se a věnuji ji milý úsměv, "na Vaše zdraví," pokynu ji v jakémsi přípitku pohárem, když zvedne svou skleničku. |
| |||
Jídelna Především Gill a Ysea Chvíli jen nevěřícně hledím na Ys. Když si navzájem řeknou, co mají na mysli, již to dál nevydržím. Postavím se mezi ně, tak abych se Gilla nedotýkala a chytnu Ys kolem zápěstí na Gillově rameni, slzy nahrnuté v očích.. “Ys, prosím… Říkala jsem ti, že on za to nemůže… Navíc má pravdu, nechci o tebe přijít… Prosím…” V tuhle chvíli už se mi slzy nekontrolovatelně řinou z očí. |
doba vygenerování stránky: 1.4304859638214 sekund