| |||
Jídelna Je hezké, že na mě Luisovi záleží. To ale neznamená, že se nechám vykoupat... Pokud mě někdo někdy dokáže dostat do vody, bude to nejspíš pan Jigme. Zpětně mi se musím smát nad všemi těmi pokusy o moje vykoupání a kolik tvorů se účastnilo. Co všechno jeden nedokáže jen díky roztomilosti... S touto myšlenkou přestávám vnímat a už doopravdy usnu se spokojeným výrazem. |
| |||
Jídelna především Mersi a Max Nevypadá to, že by měl problém s tím, že jsem se do toho vložil. Za to jsem rád. Věřím totiž tomu, že tohle dětské stvoření využije jakékoliv kličky, aby dosahlo svého. A to díky jeho roztomilosti může leckomu nedojit. Max svou odpověď vskutku vyšperkoval. Neodpověděl totiž vůbec. Vím, že usíná pořád všude, ale nevěřím tomu, že by nechtěl vědět jak tento rozhovor skončí, vzhledem k tomu, že ho nechal být uprostřed. Když Mersi navrhne dostat ho tam ve spánku, nechám svůj pohled na kočičákovi. Lehce se usměji, ani si to neuvědomuji. "To ať zkusí kdo chce. Nepotřebuji, aby si o mě ublížil, až by se probral a uvědomil si, co se děje. Navíc mám dojem, že mu zase nechceme způsobit doživotní trauma." |
| |||
Jídelna především Max a Luis Luis je zdá se proti vůči mému návrhu. Já vím jistě, že by fungoval, takže tato slova si mohu dovolit, ale to Luis neví, takže jeho nedůvěru mu nemám za zlou. Co se mě však trochu dotklo je Maxovo ignorování mého dotazu a celkově nás. Prostě jde spát a odpovídat nám určitě nebudu. "Taky ho do té vody můžeme dostat, když spí." Navrhnu Luisovi a povím to trochu hlasitěji, aby jsem tím případně Maxe vyrušil ze spánku. |
| |||
Areál K - Chodby přízemí - Chodba dívčí koleje Především Alyssa a Kelly, ostatní v chodbě Zapálím si další cigáro, když projdu branou do areálu Káčka. Přemýšlím jestli jsou opravdu tak nepředvídatelní a nebezpeční, jak se o nich tvrdí. Vstoupím do budovy a cestou kolem jídelny mrknu očkem po černém křesle v čele stolu. Není tady, možná v kabinetu? Podívám se na svou sportovní tašku přes rameno. No, mohl bych se nejdřív ubytovat. Vyrazím dozadu kolem knihovny a když chci otevřít svůj kabinet, je zamčeno. Otočím se na patě a zaklepu na dveře kabinetu kolegy. Nic... Povzdechnu si. Vydám se hledat třídního. Mám dojem, že někdo zmiňoval přestavbu patra, tak možná bude nahoře. Jakmile dojdu do prvního patra, cítím zápach spáleniny a krve. Možná to je fakt pravda co se o nich říká... Jdu za čichem a v chodbě dívčí koleje narazím na studentku u ledové zdi. "Co se tu děje?" zeptám se s trochou zvědavosti v hlase. Potáhnu si z cigára a místo vydechnutí kouře, vychrlím ne stěnou zelený oheň. (28%) Stěna trochu povolí, ale zůstane stát... Potahnu si. Dobře, tak jinak. Rozmáchnu se pěstí a podaří se mi stěnu prolomit. (47%) Rozejdu s k vlčí studentce, která to vypadá, se stará o raněné. Pohledem zhodnotím situaci. Jedna téměř spálená a dva minimálně v bezvědomí. "Kolik je raněných?" zeptám se jí, ale dost nahlas, aby za sebe mohli odpovědět i ostatní. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Shae, Wayne, Monique, Leonor, Laudi, Kelly Vypadá to že ten blesk nakonec přece jen někoho zasáhl ovšem toho kluka to probudilo z toho jak ho můj křik omráčil,zřejmě nebude tak neschopný jak vypadá. To je zajímavé opravdu zajímavé. Pak se jedna dívka ptá co to je za vřískot, na druhou stranu by měla vidět co se tu stalo s tím velkým naštvaným vlkodlakem. A bylo jak jinak než na mně abych opět zachránila situaci jako v společenské místnosti směsi v NŠÚ. No určitě jí to někdo řekne já se s tím zdržovat nebudu. Jedna z dívek je určitě démonka, vím jak se chová Lilith a nevím jak se zachová ona i když ten blesk byl dost výmluvný, možná to bylo proto že jsme jí přerušili z přemítání o své velikosti. Napadne mně že když už je tu vše vyřešené tak se vydám do jídelny ovšem to ta dívka vytvoří ledovou stěnu. Skvělé to se dnes musí všichni předvádět. Rozhodnu se že taky ukážu co umím a tu stěny rozbiju svým křikem ovšem je to velmi slabé (4%), možná je to tím že jsem se vyčerpala předtím nebo to je tím že jsem to zkoušela tak brzo po sobě. Několik drobných kousků ledu sice odlomím, ale je to jako kdybych do té stěny bušila pěstmi. |
| |||
Jídelna - Knihovna Jen z Gilla spustím ruku dá se k rychlému odchodu. Nijak mu v tom nebráním, ani nic neříkám. Vlastně už se na něj ani nepodívám. Jen mlčky naslouchám Sukui. A nemám slov. Zůstávám na ni jen překvapeně hledět. To že něco podobného řekl Gill, že na ni neberu ohled je jedna věc. U něj je to úplně jedno, viděli jsme se jen párkrát. Ale od Sukui to zabolelo víc než rány železem. Víc než zlámané kosti nebo useknuté končetiny. Tohle bolelo uvnitř. Slíbila jsem že mu neublížím a nezkřivila jsem mu jediný vlásek. Největší rána byla že jsem to já kdo jí působí bolest. "Já..." vypadne ze mě jen zaražený počátek věty, ale zbytek se ztratí v tichu. Nedokážu se ani pohnout a Sukui taky rychle odchází. Přijde mi to jako věčnost co dál stojím na místě bez hnutí jako kdyby předemnou pořád stála, i když je to jen chvíle. Zahnuté rohy z mojí hlavy opět zmizí když se znovu napřímím. Zvláštně přerušovaným, trhavým nádechem se zhluboka nadechnu. Vznesu se do vzduchu pryč z jídelny, skupinka kolem jako kdyby ani neexistovala. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Shae, Wayne, Monique, Leonor, Laudi, Alyssa Zastaví se mi srdce, když blesk trefí Ulgge. Se slzami v očích si oddychnu, když ho to naopak probere. Ujistím se, že je v pořádku, ale to už k nám dokráčí démonka a vtáhne ho do pokoje, poté co vytvoří ledovou stěnu mezi námi a... polodémonkou? Jsem ráda, že bude mimo ohrožení tvorů v chodbě. "Ano, nic mi není a teď už ani jemu ne, krom migrény... No, nejsem si úplně jistá, ale vypadá to, že ta slečna ponížila toho vlka, protože jí roztrhl oblečení a tomu pak ruplo v bedně... Měla jsem chuť sama mu jednu vrazit..." Když se rozhlédne po pokoji, mám tu kompletní vybavení na tvorbu oblečení. "Každopádně mě prosím omluv, využiji tvé stěny a pokusím se je dostat mimo ohrožení života." S tím vyběhnu na chodbu rovnou k vlkovi. Již cestou si všimnu jeho krvácejících uší. Kdyby ta nána neječela, když už byl uspaný, vyvázl by z toho lépe... Když vidím zapletenou slečnu v jeho tlapách, nejdříve ji vymaním z jeho tlap a odtahnu ji kousek vedle. Chci jí předat trochu energie, aby se jí ulevilo, ale vypadá to, že bez účinku... (40%) Přejdu zpět k vlkovi. Využiji energii, kterou jsem z vlka vytahla a trochu mu jí vrátím zpět. Dost abych mu zastavila krvácení, ale nevyléčilo ho to úplně. (40%) Jsem připravená na další špatný nápad zpoza ledové stěny, takže pokud ze led roztříští, případně opět zazní její řev, jsem připravena uhnout a sklopit uši. (84% obrana) Sílu si ale schovávám na léčení, takže si rozmyslím její uspání. (3% na útok) "Dáš už pokoj?! Nebo snad chceš čelit obvinění ze zranění studentů?!" Obořím se místo toho na ní. "Jestli chceš pomoct, tak radši sežeň někoho, kdo ty chudáky dostane na ošetřovnu!" |
| |||
Jídelna Marcos, Grimgull, všichni ostatní Mlčky poslouchám Marcosův výklad o jeho druhu. Nemrtvý... Do mozku se mi to slovo zakousne a už se nepustí. Bez soudu a potrestání za své hříchy. Do mého výrazu se vepíše na pár chvil zmatení snad ještě větší než předtím, hlavu i pohled raději skloním na toast, který žmoulám v ruce. Sotva tak vnímám jak se zvedne, jen na automat kývnu, jak pejsek na palubce. "Jistě..." Splyne mi ze rtů skoro až samovolně, když chlapec vykročí pryč. Takže nejsme hranicí dělící dobro od zla, otče? Nakonec kus pečiva odložím na talířek a zvednu pohled, abych se následně rozhlédla po místnosti. Skončím s ním na nejvyšším humanoidním těle. Tentokrát zelené barvy. Kolik z těch co tu jsou bychom vlastně mohli soudit, hmm? Tak co je tedy nakonec ten spravedlivý soud... Aniž bych chtěla, do tváře se mi pomalu ale jistě vkrade rozhořčený výraz, který odnese jen temeno orkovi hlavy, pokud nevzhlédne. Výraz, který není vlastně na chudáka ani mířen, jen nějak stojí v cestě. Celá jejich lapálie s ubrečenou dívkou mi sice unikla, ale kdo ví jak může můj postoj vypadat. |
doba vygenerování stránky: 1.3024098873138 sekund