| |||
Jídelna Grimgull, všichni ostatní Z přemítání nad tím, zda-li opravdu držíme stráž nad hříšnými dušemi, nebo si jen cosi nalháváme, mne vytrhne až okamžik, kdy se mnou zelený spojí pohled. Div na židli neposkočím, když si až po krátkém okamžiku uvědomím, že se jeho oči střetli s těmi mými. Co to prosatana vyvádíš, Qhesoth? Jako kdyby ti snad měl někdo tady odpovědět, koukej se srovnat! Čert ví jak to vůbec je! Pohled strhnu ke své snídani, byť periferním pohledem tu humanoidní horu stále sleduji, urputně u toho ale začnu šťouchat do vajíček, která mám na talíři. Prostě jsem najednou hrozně moc zaměstnaná! Ou.. ne ne ne... Až vidlička zaskřípe na povrchu talíře, jak sebou opět cuknu, když si uvědomím jak blízko se najednou ocitne. Dýchej, třeba míří úplně jin... Hlavu otočím přesně opačným směrem, než ze které je položena otázka o přisednutí, jako kdybych snad čekala, že se někdo v poslední chvíli zhmotnil kus ode mne a svalovec mluví na někoho jiného. I my v pekle máme přece právo na zázraky! Jakmile ale do mozku přiteče informace, že vedle mne opravdu nikdo nestojí a přisednutí bylo myšleno k mé osobě, otočím se pomalu na mluvčího. Vzhledem k jeho výšce se mi pohled nejdříve zasekne někde u jeho pupíku a pak je to scéna jak vystřižená z béčkového filmu, když můj zrak pomalu ale jistě stoupá k jeho tváři. Hmpf... Kdyby mé oči měly bělmo, možná by vypadaly i nevinně, takhle prostě jen... vypadají poněkud více otevřeny, trochu jako rty. Není to plně spadnutá brada, ale jisté ohromení ten výraz asi přeci jen vyjadřuje. Kde ten se tu vzal?! Co to probůh.. upír? To ne... ten měl zuby seshora... Přesně tohle se mi honí v hlavě během toho trapného ticha, které panuje přitom, jak si ho prohlížím - a v ruce držím vidličku, jejíž zuby se dotýkají talíře. Jeden by mohl říct, že je to pohled až komický. Dělej něco, Qhesoth! Zaklapnu pusu a volnou rukou pomalu odsunu z místa kam se chce posadit svůj kožený váček s dívčími nezbytnostmi a nasucho u toho polknu. "Prosím..." Vysoukám ze sebe, jak uhnu pohledem k té prozatím volné židli, alespoň nějaké slušné gesto, no ne? A pak lehce vykolejeně nasměruju vidličku tak nějak poslepu k puse, jak se periferně snažím stále zachycovat jeho pohyby - ne že by byl s jeho rameny přes celá záda zrovna přehlédnutelný. Pije také krev? Má hlad?! Znovu se děsně nenápadně - což mi nikdy nešlo tak napůl otočím k těm tesákům, které mu trčí ze rtů a skoro samovolně k němu přistrčím svůj talíř s toasty. Pud sebezáchovy, nebo projev dobré vůle? |
| |||
Jídelna především Luis a Max "No pak mě jedině napadá ještě jeden způsob, kde není přítomna žádná voda, ale bude to trochu divné." Povím Luisovi poté co okomentuje můj návrh ohledně vykoupání Maxe, když spí. Nejlepší by bylo jej prostě hodit do vody, nebo něco podobného, ale jelikož to má jít po dobrém, tak je to mnohem složitější. "Zítra přiveď Maxe ke mě na pokoj a uvidíme, jak na to bude reagovat." Celkově si myslím, že to pro Maxe bude trochu šok, ale pořád lepší než koupání. |
| |||
Jídelna Dolly, Qhesoth I přes výhružky a jasné projevy toho, že tady nejsem vítán, mi nezmizí úsměv z tváře. Na konec nemám ani moc příležitost se zapojit, což nakonec je možná i lepší. Přece jenom můj hlavní důvod sem jít, bylo se ujistit že je všechno v pořádku. A nakonec se ukázalo, že to jsou jenom přátelé kteří se pohádali, takže bude nejlepší, když si to vyřeší mezi sebou. Když už všichni z trojice odejdou, tak se narovnám a zachytím urputný pohled rohaté, směřovaný na mě. Prohlédnu si ji a zamyslím se. Že by byla jednou z nich? Celkem na to vypadá. Potom už si dojdu k pultu s jídlem a naplním si mísu slaninou, šunkou, salámem, paprikou a salátem. Poté co mám nabráno jídlo si dojdu k rohaté. “Throm-Ka. Bude vám vadit když si tady sednu?” |
| |||
Jídelna Je hezké, že na mě Luisovi záleží. To ale neznamená, že se nechám vykoupat... Pokud mě někdo někdy dokáže dostat do vody, bude to nejspíš pan Jigme. Zpětně mi se musím smát nad všemi těmi pokusy o moje vykoupání a kolik tvorů se účastnilo. Co všechno jeden nedokáže jen díky roztomilosti... S touto myšlenkou přestávám vnímat a už doopravdy usnu se spokojeným výrazem. |
| |||
Jídelna především Mersi a Max Nevypadá to, že by měl problém s tím, že jsem se do toho vložil. Za to jsem rád. Věřím totiž tomu, že tohle dětské stvoření využije jakékoliv kličky, aby dosahlo svého. A to díky jeho roztomilosti může leckomu nedojit. Max svou odpověď vskutku vyšperkoval. Neodpověděl totiž vůbec. Vím, že usíná pořád všude, ale nevěřím tomu, že by nechtěl vědět jak tento rozhovor skončí, vzhledem k tomu, že ho nechal být uprostřed. Když Mersi navrhne dostat ho tam ve spánku, nechám svůj pohled na kočičákovi. Lehce se usměji, ani si to neuvědomuji. "To ať zkusí kdo chce. Nepotřebuji, aby si o mě ublížil, až by se probral a uvědomil si, co se děje. Navíc mám dojem, že mu zase nechceme způsobit doživotní trauma." |
| |||
Jídelna především Max a Luis Luis je zdá se proti vůči mému návrhu. Já vím jistě, že by fungoval, takže tato slova si mohu dovolit, ale to Luis neví, takže jeho nedůvěru mu nemám za zlou. Co se mě však trochu dotklo je Maxovo ignorování mého dotazu a celkově nás. Prostě jde spát a odpovídat nám určitě nebudu. "Taky ho do té vody můžeme dostat, když spí." Navrhnu Luisovi a povím to trochu hlasitěji, aby jsem tím případně Maxe vyrušil ze spánku. |
| |||
Areál K - Chodby přízemí - Chodba dívčí koleje Především Alyssa a Kelly, ostatní v chodbě Zapálím si další cigáro, když projdu branou do areálu Káčka. Přemýšlím jestli jsou opravdu tak nepředvídatelní a nebezpeční, jak se o nich tvrdí. Vstoupím do budovy a cestou kolem jídelny mrknu očkem po černém křesle v čele stolu. Není tady, možná v kabinetu? Podívám se na svou sportovní tašku přes rameno. No, mohl bych se nejdřív ubytovat. Vyrazím dozadu kolem knihovny a když chci otevřít svůj kabinet, je zamčeno. Otočím se na patě a zaklepu na dveře kabinetu kolegy. Nic... Povzdechnu si. Vydám se hledat třídního. Mám dojem, že někdo zmiňoval přestavbu patra, tak možná bude nahoře. Jakmile dojdu do prvního patra, cítím zápach spáleniny a krve. Možná to je fakt pravda co se o nich říká... Jdu za čichem a v chodbě dívčí koleje narazím na studentku u ledové zdi. "Co se tu děje?" zeptám se s trochou zvědavosti v hlase. Potáhnu si z cigára a místo vydechnutí kouře, vychrlím ne stěnou zelený oheň. (28%) Stěna trochu povolí, ale zůstane stát... Potahnu si. Dobře, tak jinak. Rozmáchnu se pěstí a podaří se mi stěnu prolomit. (47%) Rozejdu s k vlčí studentce, která to vypadá, se stará o raněné. Pohledem zhodnotím situaci. Jedna téměř spálená a dva minimálně v bezvědomí. "Kolik je raněných?" zeptám se jí, ale dost nahlas, aby za sebe mohli odpovědět i ostatní. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Shae, Wayne, Monique, Leonor, Laudi, Kelly Vypadá to že ten blesk nakonec přece jen někoho zasáhl ovšem toho kluka to probudilo z toho jak ho můj křik omráčil,zřejmě nebude tak neschopný jak vypadá. To je zajímavé opravdu zajímavé. Pak se jedna dívka ptá co to je za vřískot, na druhou stranu by měla vidět co se tu stalo s tím velkým naštvaným vlkodlakem. A bylo jak jinak než na mně abych opět zachránila situaci jako v společenské místnosti směsi v NŠÚ. No určitě jí to někdo řekne já se s tím zdržovat nebudu. Jedna z dívek je určitě démonka, vím jak se chová Lilith a nevím jak se zachová ona i když ten blesk byl dost výmluvný, možná to bylo proto že jsme jí přerušili z přemítání o své velikosti. Napadne mně že když už je tu vše vyřešené tak se vydám do jídelny ovšem to ta dívka vytvoří ledovou stěnu. Skvělé to se dnes musí všichni předvádět. Rozhodnu se že taky ukážu co umím a tu stěny rozbiju svým křikem ovšem je to velmi slabé (4%), možná je to tím že jsem se vyčerpala předtím nebo to je tím že jsem to zkoušela tak brzo po sobě. Několik drobných kousků ledu sice odlomím, ale je to jako kdybych do té stěny bušila pěstmi. |
doba vygenerování stránky: 1.354672908783 sekund