| |||
Jídelna - Knihovna Jen z Gilla spustím ruku dá se k rychlému odchodu. Nijak mu v tom nebráním, ani nic neříkám. Vlastně už se na něj ani nepodívám. Jen mlčky naslouchám Sukui. A nemám slov. Zůstávám na ni jen překvapeně hledět. To že něco podobného řekl Gill, že na ni neberu ohled je jedna věc. U něj je to úplně jedno, viděli jsme se jen párkrát. Ale od Sukui to zabolelo víc než rány železem. Víc než zlámané kosti nebo useknuté končetiny. Tohle bolelo uvnitř. Slíbila jsem že mu neublížím a nezkřivila jsem mu jediný vlásek. Největší rána byla že jsem to já kdo jí působí bolest. "Já..." vypadne ze mě jen zaražený počátek věty, ale zbytek se ztratí v tichu. Nedokážu se ani pohnout a Sukui taky rychle odchází. Přijde mi to jako věčnost co dál stojím na místě bez hnutí jako kdyby předemnou pořád stála, i když je to jen chvíle. Zahnuté rohy z mojí hlavy opět zmizí když se znovu napřímím. Zvláštně přerušovaným, trhavým nádechem se zhluboka nadechnu. Vznesu se do vzduchu pryč z jídelny, skupinka kolem jako kdyby ani neexistovala. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Shae, Wayne, Monique, Leonor, Laudi, Alyssa Zastaví se mi srdce, když blesk trefí Ulgge. Se slzami v očích si oddychnu, když ho to naopak probere. Ujistím se, že je v pořádku, ale to už k nám dokráčí démonka a vtáhne ho do pokoje, poté co vytvoří ledovou stěnu mezi námi a... polodémonkou? Jsem ráda, že bude mimo ohrožení tvorů v chodbě. "Ano, nic mi není a teď už ani jemu ne, krom migrény... No, nejsem si úplně jistá, ale vypadá to, že ta slečna ponížila toho vlka, protože jí roztrhl oblečení a tomu pak ruplo v bedně... Měla jsem chuť sama mu jednu vrazit..." Když se rozhlédne po pokoji, mám tu kompletní vybavení na tvorbu oblečení. "Každopádně mě prosím omluv, využiji tvé stěny a pokusím se je dostat mimo ohrožení života." S tím vyběhnu na chodbu rovnou k vlkovi. Již cestou si všimnu jeho krvácejících uší. Kdyby ta nána neječela, když už byl uspaný, vyvázl by z toho lépe... Když vidím zapletenou slečnu v jeho tlapách, nejdříve ji vymaním z jeho tlap a odtahnu ji kousek vedle. Chci jí předat trochu energie, aby se jí ulevilo, ale vypadá to, že bez účinku... (40%) Přejdu zpět k vlkovi. Využiji energii, kterou jsem z vlka vytahla a trochu mu jí vrátím zpět. Dost abych mu zastavila krvácení, ale nevyléčilo ho to úplně. (40%) Jsem připravená na další špatný nápad zpoza ledové stěny, takže pokud ze led roztříští, případně opět zazní její řev, jsem připravena uhnout a sklopit uši. (84% obrana) Sílu si ale schovávám na léčení, takže si rozmyslím její uspání. (3% na útok) "Dáš už pokoj?! Nebo snad chceš čelit obvinění ze zranění studentů?!" Obořím se místo toho na ní. "Jestli chceš pomoct, tak radši sežeň někoho, kdo ty chudáky dostane na ošetřovnu!" |
| |||
Jídelna Marcos, Grimgull, všichni ostatní Mlčky poslouchám Marcosův výklad o jeho druhu. Nemrtvý... Do mozku se mi to slovo zakousne a už se nepustí. Bez soudu a potrestání za své hříchy. Do mého výrazu se vepíše na pár chvil zmatení snad ještě větší než předtím, hlavu i pohled raději skloním na toast, který žmoulám v ruce. Sotva tak vnímám jak se zvedne, jen na automat kývnu, jak pejsek na palubce. "Jistě..." Splyne mi ze rtů skoro až samovolně, když chlapec vykročí pryč. Takže nejsme hranicí dělící dobro od zla, otče? Nakonec kus pečiva odložím na talířek a zvednu pohled, abych se následně rozhlédla po místnosti. Skončím s ním na nejvyšším humanoidním těle. Tentokrát zelené barvy. Kolik z těch co tu jsou bychom vlastně mohli soudit, hmm? Tak co je tedy nakonec ten spravedlivý soud... Aniž bych chtěla, do tváře se mi pomalu ale jistě vkrade rozhořčený výraz, který odnese jen temeno orkovi hlavy, pokud nevzhlédne. Výraz, který není vlastně na chudáka ani mířen, jen nějak stojí v cestě. Celá jejich lapálie s ubrečenou dívkou mi sice unikla, ale kdo ví jak může můj postoj vypadat. |
| |||
Jídelna Především Ysea, Gill, Grimgull, Dolly Začínám být nervózní z toho počtu lidí, kteří jsou kolem mě, i když to vypadá, že mi chtějí jen pomoci. Zatímco ke mě Ys mluví, postřehnu, že Gill odchází. Trochu mě děsí, kolik vzteku v sobě Ys drží… A i když na mě mluví, z jejích vět je poznat že se nutí kvůli mě. “Proč mám ale dojem, že i když jsi mi to slíbila, tak vůbec nechápeš jak se cítím nebo to nebereš v potaz? Já chci abyste spolu vycházeli…” Prosebně na ní hledím a doufám, že se uklidní. (nechám čas na reakci než oběhnu, viz poslední část) Pokud se ještě na Gilla nějak osočí nebo ho bude chtít zastavit, když odchází, nenechám jí. “Tak dost!" okřiknu jí. “Já chápu, že se mě snažíš ochránit, ale jediná, kdo mi teď ubližuje, seš ty..!” (ihned na to navazuje další odstavec, ignoruje pokus o zastavení) Všimnu si Gilla ve dveřích. Na oba kluky, kteří přišli k nám, se podívám. “P-promiňte…” S tím se rozběhnu za Gillem (na druhou stranu než je anděl), dávajíc pozor, abych se nikoho nedotkla. “Gille, počkej..!” Když však doběhnu do chodby, již ho nikde nevidím. Zamířím do knihovny, kde se mezi regály svezu na zem a dám průchod svému pláči. |
| |||
Jídelna - Ošetřovna Qhesoth Při její změně posezu se lehce zarazím. Vypadá to, že jsem to pronesl až moc důrazně. Trochu mne vyvede z míry, když se mé odhalené tesáky ocitnou najednou v takové záři pozornosti. Jako by snad v životě neviděla zuby. Nehledě na zřejmě porušené hranice osobního prostoru. Vypadá poněkud rozrušeně. "Jste v pořádku?" optám se tedy pro jistotu. Vrátí se ke snídani, takže se na ni jen spokojeně usměji. Vypadá to, že se srovnává s jakýmsi vnitřním neklidem, či nervozitou z jiných ras, kdo ví. Každopádně nakonec zazní otázka, jenž mne možná zaskočí ještě více, než její zkoumání tesáků. Než vůbec zareaguji, vyprázdním dva poháry krve. "Tedy..." zapřemýšlím, jak to nejlépe podat, "náš druh patří mezi vysoké nemrtvé. Jsme silnější, rychlejší a pozornější než lidé. Naším teritoriem je noc a nejsme přátelé se sluncem. Naše schopnosti napájí krev ostatních druhů, nejlépe lidská," s těmi slovy k ní pokynu číší, v které mám poslední krev, kterou jsem si přinesl ke stolu. Po svém menším výkladu vypiji i tu a číši odložím ke karafě. Zvednu se ze svého místa a lehce se jí ukloním. "Rád bych pokračoval v našem rozhovoru slečno Qhesoth, nicméně chtěl bych ještě navštívit nemocnou spolužačku na ošetřovně. Jistě se uvidíme na hodině. Tedy jestli mne omluvíte," pokývnu jí hlavou a zamířím na ošetřovnu, navštívit slečnu Buffetovou. |
| |||
Kelly, Ulgge, Alyssa, Laudi Blesk jen neškodně proletí chodbou než s prásknutím zmizí o stěnu na jejím konci. Vlastně až tak neškodně že vlastně pomohl ležícímu chlapci zpátky na nohy když jím proletěl. To bylo něco co jsem skutečně nezamýšlela. Vlastně jsem ve chvíli jeho vyslání ani nevěděla že tam někdo leží. Nesnažila jsem se nějak mířit a výsledek tomu taky odpovídal. Vyhnula se ale k dalšímu útoku už se zdá se nechystá. Využiju tak okamžiku abych se rozhlédla po chodbě i na druhou stranu. Tím svým křikem tady dokázala nadělat pořádnou spoušť. Při rozhlížení padne můj pohled ke dveřím mého pokoje. Tohle se bude hodně špatně vysvětlovat. Z chodby se ozve světlovlasá dívenka, skoro bych až řekla dítě. Jen zlehka pokrčím rameny. "Někdo tady nemá ani špetku ohleduplnosti" pokývnu na ležícího vlka od kterého se předtím ozvalo vití, a taky k dívce na druhé straně která se jen přidala k rozruchu. Jen lehce zvednu ve svojí odpovědi hlas, je sice poměrně daleko a je tak možné že se k ní mojí odpověď ani nedostane. Ale upřímně mi na tom zase tolik nezáleží. Vlkem ani dalšími postavami na téhle straně chodby už se nezabývám, vykročím vstříc trojci naproti. V mojí blízkosti se dál drží jakási pomyslná aura výbojů a drobnějších blesků. Ne tak jako před okamžikem kdy jsem vyšla z pokoje ale stále viditelná. Pustím se do neslyšného kouzlení. Ovšem moje magie se rozhodne že nebude spolupracovat a tak z toho vůbec nic nevzejde. Není mi přáno. Mrzutě se ušklíbnu. Tak jen přehradím chodbu ledovou stěnou. Ne dost silnou aby snad dokázala odolat jejímu křiku (37%), dostatečně silnou aby jí zabránila v průchodu. Zároveň mi dá dostatek času dostatek času dostat se do vedlejší místnosti kde za rohem ve dveřích skrývá démonka. Cestou do pokoje chytím kluka za límec a odtáhnu ho stranou. "Jsi v pořádku?...Co se tady stalo?" optám se vlčí dívky. Co se chlapce týče, je mi celkem jedno jak na tom je. Vystačí si s tím že je naživu. |
| |||
Jídelna - Učebna 1 okrajově Gill Do jídelny a z ní proudí studenti, což mne dost rozptyluje, vzhledem k tomu, že jen málokdo je upraven... Dostatečně. S pekelným soustředěním do sebe naházím svou skromnou snídani a prudce se zvednu ze svého místa. Tohle už nevydržím! I když zbývá ještě hodina, vyrazím do učebny, počkat na začátek vyučování, vzhledem k tomu, že jsem již připraven. Když tam vkročím, překvapí mne, že tady již někdo je. To jsem vskutku nečekal. Usadím se co nejdále od něj a setrvám v mlčení. Jestli si vůbec všiml, že jsem sem vešel. |
| |||
Jídelna - pokoj č. 4 nikdo konkrétní Modrý mne sotva pozdraví a zbytek jídelny vypadá, že se baví po svém. Nemám tedy potřebu někoho oslovovat, nebo se družit, i když to mám v povaze. Spokojeně spořádám tak polovinu své mísy, než si přijdu plný. Olíznu si pysky a opět se proměním do své humanoidní podoby. Dojdu uzobat něco zajímavého z pultu ostatních. Po mém ochutnávkovém turné se pomalu vydám zpět na svůj pokoj. Ještě si musím poradit s uniformou. Nikdy jsem oblečení nepotřeboval nosit, vždy jsem si vystačil se svými šupinami. Takže to bude docela výzva. A já mám rád výzvy! S úsměvem na tváři se tedy vrátím do svého kutlochu. |
| |||
Jídelna - Učebna 1 Sukui, Ysea, Grimgull, Dolly, čumil Náš upřený pohled z očí do očí nabere nečekané intenzity, vzhledem k tomu, že očividně ani jeden z nás nepotřebuje mrkat. Na její oboření se jen povytáhnu obočí. Kdybych jí chtěl hrát na city, vypadalo by to úplně jinak. Mohl bych jí na její slova oponovat, nicméně v jejím rozpoložení to nemá nejmenší smysl. Není v dostatečně racionálním stavu, aby dokázala pochopit, co bych jí chtěl říct. Zvlním rty do smutného úsměvu, když tak reaguje na má nepřímá slova o vinně. Je znát, že se s ničím tak vnitřním nikdy nepotýkala. "Jen zapřemýšlej nad tím, co..." svá slova ani nedořeknu, když se do celého střetu vloží Sukui. I kdyby k fyzickému střetu došlo a bylo by jen na mne, zda se přistoupí ke kárným krokům, nikdy bych to Sukui neudělal. Ysea ale nevypadala, že by to vzala do soukromí, nebo tak... Lehce řekněme. Mrtvým se špatně hájí spolužáci. Natočím se, když je tady najednou mnohem více tvorů, než by mi bylo příjemné. A jsou rozhodně mnohem blíž, než mi kdy bylo příjemné. Na obviňující čumilův pohled také jen povytáhnu obočí a neřeším ho. Vypadá to však, že jsou zde všichni Sukui ku pomoci a její pláč byl způsoben Ysey střetem se mnou. Jednoduchou vylučovací metodou dojdu k názoru, že nejjednodušším způsobem řešení situace je vyškrtnout se z rovnice. Takže jakmile mne Ysea pustí, otočím se na patě a rychlými kroky se od celé situace vzdálím. Někde u dveří se rychle ohlédnu, ale nezastavuji a mířím rovnou do učebny, kde bude první hodina. Usadím se úplně ve předu a ignoruji každého kdo vejde nebo se pokusí o komunikaci. |
| |||
Jídelna Sukui, Gill, přihlížející Jen začne mluvit na mojí tváři se kromě zlosti objeví taky výraz absolutního nezájmu. Jeho vnitřní pochody a důvody jsou mi naprosto ukradené. Ze stejného důvodu jsem předevčírem také strávila den o samotě. Před jeho pohledem neuhýbám, vlastně za celou dobu ani nemrknu. "Nesnaž se mi hrát na city, to na mě neplatí!" odseknu mu nasupěně. Co je to za ubožáka, takhle sprostě se vymlouvat "A je stejně zajímavé že se právě ty oháníš ubližováním a napadáním, když jsi to ty kdo je na vině!" S každým jeho slovem jen ztrácím čím dál tím víc trpělivosti. Jestli bylo jeho úmyslem mě vyprovokovat a naštvat ještě víc nevím. Ale dařilo se mu to opravdu dobře. Pohrdavě si odfrknu po jeho posledním velice odvážném tvrzení. "...než si dokážeš způsobit sám? O tom silně pochybuji" Tomu už by se nedalo říkat ani napadení, to by mohl ještě přežít. Byl sice o dost těžší než se na první pohled zdál, ale takových už se taky několik našlo a ani s nimi to nedopadlo právě růžově. Jeho nařčení že neberu ohled na přítomnost Sukui raději okamžitě vypustím z hlavy když mě chytí za ruku. Není, ani tady nebude nikdo jehož přítomnosti bych dala přednost. Jistě že se do toho Sukui vložila, a já jí to ani nezazlívám. Příchozímu orkovi dám zavrčením najevo ať si laskavě hledí svého a nepřekáží. Zbytek přihlížejících ignoruji, až na jejich energie. Co mají najednou všichni takovou potřebu plést se do věcí do kterých jim nic není, ani se jich nijak netýkají. "Ale Sukui..." oslovím plačící dívenku chlácholivě. Skloním se k ní aby byly naše tváře téměř ve stejné úrovni. Ruku už při tom spustím z Gillova ramene, zatímco se změní zpět na docela lidskou. Něžným dotekem jí setřu slzy z očí a tváří."...slíbila jsem ti přeci že se mu teď nic nestane. Proto je taky ještě pořád v jednom kuse" ujistím jí laskavým hlasem. Všechna předchozí zlost se z něj sice vytratila, ovšem kolem mě se stále drží zuřivá aura ze které je jasné že moje nálada není zrovna z těch nejlepších. Jestli si ale hodlá někdo myslet že se budou podobné vyjímky opakovat, šeredně se přepočítá. |
doba vygenerování stránky: 1.522922039032 sekund