| |||
Hola, hola škola volá Všichni kolem hlavního vchodu, Suson Nevěděl jsem zda být potěšen mým příjetím, nebo naopak se více nas...tududum. Týden bez sprostých slov, pamatuješ? Hloupé sázky sám se sebou. Jakoby těch komplikací nebylo dost. Moje výpočty, spíše odhady byly špatné. Místo na oběd jsem dorazil před půlnocí. AM, PM, čert, aby se v tom vyznal. Kdyby mě při výpočetěch nerušily, jistě by se tak nestalo. Jak se mám soustředit, když po mě pořád někdo něco chce. Jsou tady zvyklý na pozdní příchody, jak jinak si vysvětlit přijetí ředitelem v tuhle pokročilou dobu. Bla, bla, bla.Podpis. Bla, bla, bla. Vážně čekáte, že se budu všemi těmi pravidly řídit. Třemi Z pravděpodobně, zbytek? To je přeci kodex zabít, zničit, zamilovat. Jsem to hlava, vlastně nezabít, nezničit, nezamilovat. Brnkačka. Si to pořád pamatuju. Procházka černým lesem mě nikterak nedráždí, ani ta tma mi nevadí, lepší než se prodírat davem v nákupáku. Radši temný les či kopku než black friday. Klučina přede mnou si to nemyslí a i já se těším až bude v posteli. Hlas v hlavě, který by ho nejradši poslal do postele tomu nejtlustšímu vousatému teplému spolužákovi odignoruji. Později. Místo toho se mi mezi zuby objeví dřívko, které žmoulám. Ta brána je fakt stylová. Asi si něco takového pořídím na stáří ke svému domku. Kromě toho K. Já bych tam mohl mít JJJ. Jasná páká, každý kdo to bude číst. Bude už před bránou říkat jé, jé, jé. Akorát to zdlouhavé čekání než se otevře. To moje brána bude pěkně lítat, ať ty otrapy rovnou katapultuje někam daleko, předaleko. "Jasný si poradím." Když mě popohání, zhnuseně se na něj zašklebím a jestli cekne, tak se fakt bude válet v posteli...plné hadů. Vyplivnu jeho směrem dřívko, které se změní v hada. Vykročím pravou nohou. Přes rameno přehozenou tašku s dokumenty. Hluboký nádech, noční vzduch do plic, rozhlédnu se kolem. Á noční pich při měsíčku. Mám být kazi...Nemluvit sprostě. Jasné, jasné. Pohledem sleduji odcházející dvojici. Krok za krokem si to šinu k hlavním dveřím. Samo, že dávám pozor, abych sebou někde neškrábl o zem. Pěkné. S tím neničením to nebude tak horké. Pomyslím si, když prohlédnu dveře. "Kampak, jdeme šmírovat?" mrknu na kočičku s proklatě kraťoučkou sukýnkou. |
| |||
Hala - Před školou všichni průchozí Průchozí Kirie mne dostatečně vykolejila na to, aby se mi dvojice ztratila. Trochu bezradně přešlapuji v hale a uvažuji, zda mám jít k pokojům nebo ne. Ale zase se šli jen obléci. Zůstávám tedy postávat v hale. Nakonec opět sejdou schody. Dokonce, když se k nim podívám, tak se na mne usmějí. Zamrkám a trochu neohrabaně jim zamávám. Dobrá práce... Odtrhnu od nich pohled, abych se na ně podívala zpět zrovna v okamžiku, kdy ji přenáší přes práh. Trochu ve mne hrkne. A to ticho, co tu potom nastalo, mne taky děsí. Chvíli počkám, než vyjdu před budovu. Opatrně, abych se nezranila. V očích mi trochu zajiskří, jak si zvykám na nasvícenou noc. Když se mi podaří rozeznat postavy, vydám se podél školy směrem k rohu budovy. |
| |||
Společenská místnost - Zahrada Sukui, Suson, Jimmy Natáhnu krok, abych šel o schod napřed směrem dolů. Co kdyby náhodou zaškobrtla o dlouhou sukni. Záhy se tak ocitneme zpět v hale. Hlavní vchod je koukám stále na třísky a vyvrácený. Sleduji Sukui pohled. Trochu podezřívavě přimhouřím oči. Zdá se mi, že na ni narážíme zbytečně často. Ale nakonec... V tělocvičně se přeci jen postavila před Sukui, tak se možná jen moc strachuji. Nakonec pohled tedy uvolním a také ji věnuji úsměv, pokud se naším směrem podívá. Následuji Sukui k hlavnímu vchodu, kde ji bez okolků zvednu do náruče, abych ji přenesl přes třísky hlavních dveří. Přeci jen má jen balerínky a nechci aby se zranila. Na schodech ji však opět postavím na nohy a nabídnu ji rámě. "Proč ne," brouknu k ní, když navrhne zahradu a vyrazím tím směrem, vyhýbaje se jámám v zemi. Tak koutkem oka postřehnu, že se za někým zrovna zavřela hlavní brána. Ale to není naše starost, jak vplouváme hlouběji do zahrady. |
doba vygenerování stránky: 1.4743330478668 sekund