| |||
Klučičí pokoj č. 2 - Jídelna Grimgull, všichni v jídelně "Jsi stejně hodný jako můj otec," usměji se na něj s trochu nostalgickým výrazem. Přikývnu na souhlas. "Už jsem tě zdržoval dost, pravda," řeknu a na tváři mi už opět sedí můj pozitivní úsměv, "vzhůru tedy," a s tím jako první vykročím z pokoje. Avšak ohlédnu se, jestli jde taky a počkám na něj, než půjde taky. Zamířím dolů do jídelny, kde se za dveřmi zastavím a podívám se na něj. "Kam si chceš sednout?" |
| |||
Jídelna Marcos, všichni ostatní Na židli se usadím lehce prkenně a ještě hmátnu po svém váčku, skoro jako kdybych si myslela, že mi ho chce bělovlasý sebrat. A nebo prostě také jenom proto, že mi to dodává pocit jakéhosi uzemnění. Ale do jsem abych soudil, že? Nádech, výdech... nejsou o moc jiní, než obyčejní hříšníci, tak co tě tak vyvádí z míry, Qhesoth? Nakonec pohled zvednu k tomu jeho a v židli se vykloním, aby ten posed byl pohodlnější. A... inu, mlčím. Ještě jednou, vítejte v klubu trapného ticha. A pak zamrkám, jak mi i ruka samovolně pustí državu. Aspoň něco je podobné tomu, jak je to doma... "Hmm... toast?" Povytáhnu obočí, pro pozorovatele mimo mojí hlavu to může vypadat jako výzva pro mne... Skvěle, výbornej výběr... toast. Skvělý. "Díky... Vám?" Dodám ještě až překotně rychle, jak si uvědomím jeho vykání a ve vzpomínkách zalétnu na předvíkendvé setkání s profesorem. |
| |||
Jídelna jen Sukui Jakmile cukne z mých rukou tou svou, prohrábnu si volnou rukou vlasy a druhou si položím na hruď v oblasti srdce. Podívá se kamsi pryč. Rád bych zjistil, na koho že to hledí, ale nechci s ní přerušit tento intimní okamžik. Trpělivě čekám, až zpracuje tuto mou náhlou a velmi štědrou nabídku. Mívám takový efekt a to především na smrtelníky. Je tak rozkošná, takhle rozpačitá! Trochu pozvednu jedno obočí a můj úsměv se ještě rozšíří. "Nikdy jsem nevěřil, že by mohla být nervozita takto kouzelná. Přesvědčila jste mne o opaku, mylady," promluvím, když konečně promluví. Snažím se chytit pohled jejích hvězdných očí, nicméně mi s nimi utíká. Ovšem, nevydrží se na mne dívat. Je to taková sladká jahůdka. "Samozřejmě, někdo tak krásný jako Vy jistě již má plány. Buďte ale té dobroty a ulevte mému srdci... Prozraďte mi své jméno..." s tím se zvednu a jestli mne nechá, znovu jí vezmu za ručku, abych jí mohl palcem přejet po prstech. |
| |||
Jídelna především Gill a Relliel Cestou moc nevnímám, co se děje kolem mě a div že se nerozběhnu. Do reality mě vrátí ten dotyk, který mě na místě zastaví, jinak bych do něj narazila. Úsměv mi opadne. Vyděšeně se podívám na pokleknutého anděla, ale hlavně na mojí ruku, za kterou mě drží. Instinktivně s ní ucuknu z jeho sevření. Když sdělí svojí nabídku, s panikou vyhledám Gilla pohledem. Všimnu si, že se na nás dívá opřený o stůl, ale nejsem nyní ve stavu, abych se nad tím zamyslela. Chvilku tam mlčky stojím, než mi to dojde. Nevěřícně se podívám na svou ruku. Nic se nestalo. Ale... Jak? Proč? Uleví se mi a okamžitě mi dojde, jak dlouho již musí čekat na mojí odpověď. Na tváři se mi okamžitě objeví rozpačitý výraz. Na co se to ptal? Něco o snídani. Ano, už vím... Nedokáži se mu dívat do očí, tak raději koukám na své ruce, které opět nervozitou žmoulají sukni. "Umm... P-promiňte. Je to od Vás velmi milé, ale m-možná jindy..? N-někdo na mě již čeká..." Tohle není tak úplně pravda, ale potřebuji s ním mluvit. Těknu pohledem na Gilla. |
doba vygenerování stránky: 1.7440969944 sekund