| |||
Jídelna všichni v ní Když se objeví jídlo, starostlivě se podívám ke dveřím. Poté již těkám pohledem ode dveří k pultům, abych vychytal okamžik, kdy tam nikdo nebude. Poté, co se trojice naproti vydá zpět ke stolu a ostatní studenti se teprve zvedají, usoudím, že je má šance. Zastaví mne však letmý pohled ke dveřím, do kterých vkročí Sukui. Rychle tím směrem otočím hlavu, aby se naše pohledy spojili. Věnuji ji úsměv a nakloním hlavu na stranu. Vypadá to, že kráčí tímto směrem, takže zůstanu sedět a čekám, až se připojí. Když je však cestou zastavena, ztuhnu, jak kdyby mne zmrazili v čase. Mám dojem, že jsem zapomněl i dýchat. Můj úsměv klesne do neutrálně společenského a nemohu se donutit odtrhnout od situace zrak. Pak si ovšem vzpomenu, co mi Sukui říkala a starostlivě se přizvednu na rukou, abych lépe viděl, co se tam děje. |
doba vygenerování stránky: 1.4995100498199 sekund