| |||
Jídelna především Luis a Mersi Ještě než mě Luis probere, už cítím vůni jídla. Současně s jeho dotykem s prudce probudím a narovnám. Než se naděje už mu stojím na ramenou, držím se jeho parůžků a natahuju krk, abych viděl co všechno se tam skládá. Jsme ale dost daleko. Zapružím nohama jako bych skákal, ale nezvednu se. "Fuufííí! Mám hlaaad!" |
| |||
Jídelna především Luis a Max "To ano. Trochu mě překvapilo, že jsem skončil tady. Nepřijdu si, že by jsem byl nějak nebezpečný." Opak je sice pravdou, ale pro konverzaci to bude lepší, když to povedu takhle. Přeci jen by se pak mohl vyptávat co dovedu a to je téma, kterému bych se raději více vyhnul. "Tím i je. Celkem mě překvapilo, že ještě existují tvorové, kteří jednají nezištně a nejspíše bez postranních úmyslů." Tímhle mě Jigme opravdu překvapil. Dobrosrdečný tvor, který je ochoten pomoci ostatních je něco, co jsem vlastně ještě nezažil a nečekal jsem, že zažiju. "Jen budu muset skočit za vyučujícím Mathem, jestli by mi nedal lahvičku, do které bych mohl směs připravit. Dávat to do obyčejné skleničky mi totiž nepřijde, jako dobrý nápad." Jestli jsem si dobře zjistil, tak nás pan Math bude učit vědecké předměty, takže k něčemu takovému by měl mít přístup. Zajímalo by mně jaký je, ale to uvidím, až se s ním seznámím. Jídlo je tady. Usměji se, když Luis probudí Maxe, kvůli jídlu. Já už jsem po jídle a sem jsem přišel jen kvůli slušnosti. Přesto si možná sbalím pár onych podivných kuliček, které jsem tu kdysi měl. Zajímalo by mne, jestli půjdou využít na výživu rostlin. S jídlem by se prý nemělo hrát, ale jelikož nejsem člověk, tak se ono pravidlo na mě myslím nevztahuje. |
| |||
Pánská koupelna Grimgull, Hillaris, J. Warren "Aaa, takže jako když rodiče bezmezně věřili Ministerstvu," srovnám si to pro sebe k něčemu co znám. "Takže, když mne něco zajímá každý den, až se mi nedaří přemýšlet o ostatních věcech, tak s tím pomáháte?" zeptám se zamyšleně. "Takže i když vám říkají jak žít, tak stejně si vybíráte jen to, co sami chcete?" ujišťuji se, "aha, já myslel, že pořád říkali co máš dělat." Vypadám zaujatě, když zmíní vyšší elementály. "Myslel jsem tím spíše, jestli dokáže napodobit ostatní živé tvory." Povzbudivě mu kývnu hlavou, když řekne, že v to doufá. Potom zavelí, že je koupel hotová, tak opatrně vylezu a začnu se pečlivě sušit, abych nenakapal v chodbě. |
| |||
Pánská koupelna Dolly, Hillaris, J. Warren “Věřící je někdo kdo uctívá a věří v něco větší než je on. My orkové například uctíváme elementy a naše předky.” “Ne že každý je duch, ale má ducha nebo duši, podle toho jak tomu chceš říkat. Duše je kolekce tvých snů, přání, vůle, mysli a tvé osobnosti. A může se stát že tvou duši něco trápí nebo je v konfliktu sama se sebou. Od toho jsou šamani, aby ti v tom pomohli.” Když mi řekne že se o rovnováze učil, tak se usměju a kývnu. “Elementy si vždycky protiřečí. Takže to co děláme je, že se jimi řídíme jen z části. A to že je už neslyším neznamená, že jsem se začal chovat jinak. Stále se držím toho co mě naučili mí mistři, jen teď nemůžu požádat elementy o radu když ji potřebuji.” “Z toho co vím tak elementálové mají jen jednu danou podobu, ale je možné že nějaký vyšší ji dokáže změnit.” Jak mi řekne že tady mi dost možná pomůžou, jen se pousměju. “Právě v to doufám.” Chvilku sedím potichu ve vodě než zase promluvím. “Už jsme dost čistí, měli bychom jít. Myslím že už je čas jídla.” A s tím se postavím. |
| |||
Jídelna především Mersi a Max "Vypadá to, že toto zařízení tu bude poměrně čerstvě," pokývnu hlavou na souhlas. "Myslím, že tady chlupáčovi by to bylo asi zrovna jedno. Jak jsem tak sledoval, tak tu má dost velkou popularitu," zlehka pokrčím rameny, "ale jistě je dobré tu někoho znát," souhlasím s ním, "Jigme se zdá jako ten typ tvora, který nabídne svou pomoc každému," dodám nakonec, když mi sdělí, že i jemu nabídl svou pomoc. Mohl bych tento kontakt udržovat, mohlo by se to hodit. "Dobrá tedy, to je úmluva. Zítra se zastavíme," usměji se na něj. To už se ale pulty plní jídlem, tak drcnu do Maxe, "snídaně chlupáči." |
| |||
VŠICHNI V JÍDELNĚ Jak se hodiny překotí na pátou hodinu, s klapavými a cvakavými zvuky se začnou pulty švédských stolů zapínat a rozsvěcet. Poté s cinkáním a boucháním lavorů a cisteren se pulty postupně naplní jídlem. Jídelnou se tak rozline vůně čerstvého jídla a krve. Cisterny se znovu naplní a přibydou menší s kávou a čajem. Nádobí bylo již připraveno, když jste vešli do jídelny. Objeví se také nové poklopy se jmény studentů, jenž mají speciální stravu. Vypadá to, že celý proces je automatizovaný. |
| |||
Chodba dívčí koleje Alyssa, Kelly, Ladunie, Leonor, Monique, Wayne, Shae Chodbou zapraská blesk, jenž líže stěny chodby a míří na její konec. Mé bezvládné tělo samozřejmě postrádá možnosti uhnout a blesk alespoň něco trefil... (76/14%) Jak mi po těle zapraská elektrická energie, propnu se a pak se s prudkým nádechem stejně prudce posadím. Po rychlém zmateném rozhlédnutí mne okamžitě zasáhne migréna z toho hrozného zvuku. Složím hlavu do jedné ruky a zaskřípu zuby. Nevypadá to, že by mi elektřina jakkoliv ublížila. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Wayne, Monique, Leonor, Laudi, Shae Je to slabé ovšem vypadá to že si ten vlkodlak přece jen nakonec lehá, to však nemusí nic znamenat třeba se jen protahuje předtím než chce svou oběť posvačit. Někdo takhle naštvaný se jen tak neuklidní, takže je to na mně abych zachránila situaci. Opět a i když je to slabé to že se zvuk odráží od uzavřeného prostoru chodby mi hodně napomůže. Jo je to jako v společenské místnosti směsi v NŠÚ, tehdy jsem sejmula všechny což mi vyneslo přezdívku coura uvřískaná. Nakonec to vypadá že jsem měla úspěch i tak vlkodlak už nechce nikoho sežrat a odebere se do říše snů, ovšem složí to i některé studenty což se však nakonec dalo čekat. Takže nakonec to byl docela úspěch, jo jsem dobrá. Jsem úžasná mám to i ve jméně. Jenomže nemám moc času probírat svůj úspěch protože chodbou zapraská blesk který hodí podivná dívka, ten blesk míří chodbou a já musím uskočit aby mně netrefil (91%). Nevím proč, zřejmě se špatně vyspala a rozhodla se to vyřešit takto, to že tu někdo jí jak je vidět naprosto nezajímá. Nebo je přesvědčená že my za to můžeme vzhledem k tomu že se ani nesnaží mířit. Vypadá to že na chodbě zůstali tři podivné dívky které můj křik nesložil a to i když nebyl zase tak silný. Počkám jestli nechce jedna z nich reagovat protože mně docela zaujmou. |
| |||
Jídelna Především Luis a Max "Já také ne. Vlastně i o téhle škole jsem se dozvěděl náhodou." Co jsem pochopil, tak naše třída by měla být pro nebezpečné jedince. Nějak nevím, jak do toho tady Max zapadá, ale zjevně asi může být nějak nebezpečný. "Tak je pěkné tu mít už od začátku někoho. Kdyby se mě na začátku neujal Jigme, tak nevím, jak bych na tom nyní byl." Určitě bych minimálně trpěl u sebe v pokoji a nebyl schopný si obstarat květináče pro své květiny. Tak mě napadá, že bych mohl jednu Jigmemu darovat, jako symbol přátelství, i když nevím jestli by to ocenil. "Jiné využití mě nenapadá. Zítra ráno bych to měl mít přichystané. Můžeš to vyzvednou na pokoji číslo sedm. Na poprvé bych šel pro jistotu s vámi, jen aby jsem se ujistil, že vše je jak má." Jistota je přeci jen jistota a navíc i Luis bude jistě rád, když tam budu, když půjde o něco, o čem nebude nic vědět. |
| |||
Dívčí pokoj č. 24 - Koupelna - Jídelna Ys, Miko, Nybe, Aryania, Aliana, Gill, ostatní v jídelně Usměji se zpět na Ys a následuji jí do koupelny. Když vidím kolik je tu dívek, přitulím se k Ys a schoulím se jí do zad, abych snížila riziko kontaktu s některou z nich. Když jsme ve volnějším prostoru, poodstoupím, ať má Ys prostor. Zapluje do bazénku a hned si všímá osazenstva. Využiji toho, že je bazén větší a po vysvlečení si zalezu do vzdáleného rohu. Velmi rychle se opláchnu - v podstatě se jen ponořím do vody, omeju mýdlem a spláchnu. V dostatečném odstupu se vrátím ven. Osuším se, obleču se do uniformy a vyčistím si zuby. Vlasy si zapletu do copu. Celý můj koupelnový proces trvá tak 15 minut. Jakmile jsem hotová, nervózně si odklašlu, abych přitahla Ys pozornost. "Můžeme jít?" Nechci jí vyrušovat, ale dneska bych to bez ní asi nezvládla. Pokud souhlasí, stavíme se ještě na pokoji odložit si věci a vzít si vše potřebné na hodinu. Nechci přijít pozdě. I když jsem dle toho hluku v chodbě celkem nervózní, co se tam děje, vím, že nijak nepomůžu a raději pokračuji v cestě do jídelny. Předpokládám, že Ys opět vede cestu jako můj rytíř v brnění. Jdu těsně za ní. Jakmile otevře dveře do jídelny, všimnu si Gilla sedícího hned naproti. Nevím proč, ale zastavím se na místě, s pohledem na něm a rty se mi samy zvlní do úsměvu. Ať už Ys pokračuje v jídelně kamkoliv, já jdu bez přemýšlení za Gillem. |
doba vygenerování stránky: 1.3699779510498 sekund