| |||
Jídelna především Luis a Max "Je tu jistě dost studentů, kteří nesvedou řádně komunikovat, číst, nebo psát. Hádám, že je to zde budou učit, aby se mohli posouvat ve studiu dál." Povím trochu zamyšleně. Zajímalo by mně totiž jaké jsou vlastně podmínky pro přijetí. Minimálně nějaká schopnost komunikace je, asi jen přeci potřebná a Max komunikaci zvládá. "Ty se s Maxem znáš delší dobu, že se o něj takhle staráš, nebo má jen pokoj na proti tobě a vadil ti zápach?" Minimálně nyní se dozvím jaký je vlastně jejich vztah. Bylo by dobré si jej ujasnit, aby pak třeba nedošlo k nějakým omylům. "Co vím, tak to nemá žádné vedlejší efekty. Jen si toho nesmí vzít moc, jinak mu bude špatně. Vzhledem k velikosti jeho těla to odhaduji na jednu kapku, kterou stačí přidat třeba do pití. Efekt by měl začít zhruba patnáct minut po požití a vydržet zhruba půl hodiny. Jen to bude chtít, aby ho někdo hlídal, jelikož by se takhle mohl teoreticky utopit." Objasním Luisovi fungování mé nabídky. Ve skutečnosti si nejsem jist, jaký přesně efekt by mělo mít, když by si toho vzal moc. Vzhledem k tomu jak to funguje by se přebytečné dostalo do žaludku a pokud by toho bylo víc, tak by to mohlo vyvolat třeba křeče. Hádám, že Luis by měl být schopný to ohlídat a vzhledem k tomu, že je Max zvířecí humanoid, tak by se s tím měl moci případně dobře vypořádat. |
| |||
Pánská koupelna Grimgull, Hillaris, J. Warren "Věřící?" zamrkám poněkud zmateně, než se na něj tázavě podívám. "Každý živý je duch?" nakrabatím obličej, jak se snažím zpracovat informace, "vnitřní problémy?" zeptám se opět se zájmem a svou otázkou doprovodím zkoumavým pohledem na svou hruď. "Rovnováha je velmi důležitá, to mi říkali rodiče," přikývnu na souhlas, že tento střípek informace mám, "takže ti elementy říkají, jak máš žít a ty musíš poslouchat všechny? Co když si protiřečí? A jak žiješ, když ti najednou nic neříkají?" "Aha..." trochu posmutním, když zmíní nehmotnost elementů. Když však zmíní elementály zamyslím se, " umí elementálové napodobovat ostatní?" Soucitně se na něj podívám. Položil bych na něj ruku, ale nechci, aby mu to bylo nepříjemné. Navíc mám pořád na paměti varování rodičů. "Najdeme způsob, jak se jich zase zeptat. Profesoři toho vědí hodně a je tady knihovna!" pronesu, doufám, povzbudivě. |
| |||
Jídelna především Mersi a Max "Rád bych věděl, zda je oprávněný..." podívám se zamyšleně na spícího kocourka, "bohužel z něj pořádné kloudné věty nevyrazím. Překvapilo mne vůbec, že byl přijat jako student," pokrčím rameny. Kývnu hlavou na souhlas. "Zásah Jigmeho byl vskutku vítaný. Nerad bych někoho nutil dělat proti jeho vůli, ale ten zápach už byl nesnesitelný." "Pokud by něco takového bylo možné, aniž bychom ohrozili jeho mladé rostoucí tělo, pak budu nesmírně vděčný za jakoukoliv pomoc," usměji se na Mersiho. |
| |||
Pánská koupelna Dolly, Hillaris, J. Warren “Ááá, už rozumím. Když jsem řekl že jsme hodně spirituální, myslel jsem tím že jsme silně věřící.” Pokusím se lépe vysvětlit. “To není co znamená být duchovním poradcem. Sice umím, jak jsem říkal předtím, mluvit se svými předky, ale to to není. Duchovní poradce se stará o něčího ducha. Teda, někoho živého. Dáváme jim rady a snažíme se řešit jejich vnitřní problémy. Ne vždy za pomoci magie.” “Elementy hlavně chtějí aby jsi žil podle nich. Proto je důležitá rovnováha mezi elementy. Když moc posloucháš oheň, oslabýš vodu a naopak. A pokud není rovnováha poškodí to celý svět. S tímhle konkrétním příkladem by mohlo nastat že bude dlouhé sucho a budou častější požáry. Elementy také chtějí čas od času simbolickou oběť.” Následovný dotaz mě celkem dost zaskočí. “Elementy jako takové jsou příliš nehmotné aby měli děti. Pak tady jsou elementálové, kteří jsou ztělesnění elementů. Ale nikdy jsem neslyšel, že by elementál měl dítě. Na druhou stranu tahle škola mi ukázala, že všechno je možné.” Můj výraz zase poklesne. “Ano, i u Trůnu elementů.” |
| |||
Jídelna Především Luis a Max "Těší mě Luisi. Jeho odpor k vodě byl zřejmý a jistě i oprávněný. Ještě, že tam byl Jigme, kdo ví, jak by to jinak skončilo." Lehce se uchechtnu a podívám se na Maxe, nebo Fufa. Nevím, jak jej budu oslovovat, ale mám myslím čas, než se probudí. "Uvažoval jsem a možná bych mohl připravit něco, po čem by určitou dobu neviděl vodu a ani necítil, když by se namočil. Hádám, že by ti to velmi usnadnilo rána." Povím zamyšleně. Měl bych toho být schopný. Není to stejné jako emoce, ale jistě bych to zvládnul. Sice bych tím vlastně ovlivnil svého spolužáka, ale pokud by to podstupoval dobrovolně, tak by s tím neměl být snad žádný problém. |
| |||
Jídelna především Mersi a Max "Díky," kývnu mu hlavou a usadím se na odtaženou židli. Volnou ruku odtáhnu židli vedle mne a opatrně tam položím Fufa. Když Mersi znovu promluví, podívám se na něj. "Jsem Luis. Tohle je Max. Říkám mu Fuf," představím nás na oplátku, "doufejme, že nebude více takových výstředností, jako bylo v koupelně." Hodím po něm lehce omluvný úsměv. |
| |||
Jídelna Luis, Max a ostatní v jídelně V jídelně sedím v klidu sám a tak nějak rozjímám nad dnešním dnem, co se zatím odehrálo a co se odehraje, tedy přesněji, jak bude probíhat výuka. Mám nějaké informace o klasické škole, i když hodně pozměněné emocemi a fantazií, která pokřivuje realitu, ale i tak mám představu, jak by měla hodina probíhat, i když se myslím nezačnu v půlce hodiny modlit, aby na vyučujícího spadlo osvětlení v místnosti a hodina se tak zrušila. Na příchozí se otočím s úsměvem na tváři. Je to u mě již zcel automatické. Usmívat se, být milí a pokud to jde, tak spíše vyhovět. Hmm. Chlupatý a parohatý. Nečekal jsem, že by si ke mě chtěli přisednout. Možná se s ostatními nemusí, nebo chlupatý chtěl sedět u mě, když jsem se o něj předtím strachoval. Nyní, ale spí. "Jen si přisedněte." Pokynu rukou. "Ještě jsme se neměli možnost seznámit. Já jsem Mersi." Podal bych mu ruku, ale aktuálně drží chlupatého a navíc nemám tušení, jestli jeho rasa praktikuje tento zvyk. |
| |||
Pánská koupelna Grimgull, Hillaris, J. Warren Zamávám Mersimu na rozloučenou a už poslouchám, co mi Grimgull říká. Nadšeně se usměji, když mne ujistí, že mu to nevadí. "Pááááni," reaguji na jeho popsání elementů a snažím si je představit, "říkal jsi, že jste hodně spirituální a elementární... nejsou tedy spirité, něco jako elementálové?" nakloním hlavu tázavě na stranu a krčím čelo, jak se snažím si to nějak logicky spojit. "Takže vidíš duchy?" vyvalím oči, "nebo radíš duším?" zamrkám, jak mne napadnou obě dvě varianty téměř najednou. "Chtějí toho elementy hodně? Stalo se někdy, že s vámi měli elementy... Ty.... Um... Děti?" trochu se zardím, když ze mne ta otázka vypadne a sklopím pohled do vody, abych uhnul jeho pohledu. "To je skvělé, že umíš léčit!" nadchnu se hned v další větě. Tázavě se na něj podívám, "i kolem trůůůnu?" |
| |||
Chodba dívčí kolej všichni kdo jsou v ní To se mi snad zdá dostala jsem se sice do mysli toho vlkodlaka ale naprosto jeho mysl ovládl vztek k té holce. Ani se mu nedivím.Kdo ví co mu provedla? Než však stihnu cokoliv udělat vyhne na ní a ona leží pod ním. Tak tohle je vážně dost zlé. Po chvíli se v chodbě ukáží další studentky, který musel ten rámus v chodbě vyrušit. Bezva je zde čím dál tím víc studentu a situace je napnutá. Pak z ničeho nic slyším nějaký nepříjemný křik jenž dolehne k mím uším. Najednou se mi z ničeho nic zatmí před očima(11%) a začnu se kácet k zemi co se děje dál netuším. Spím jako nemluvně a okolí pro mne přestalo existovat. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Wayne, Monique, Leonor, Laudi, Alyssa, Shae S úlevou pozoruji, jak si vlk ulehá na zem a usíná. Vyčerpaně si oddechnu. V tu chvíli se chodbou ozve nepřijemný ryk. Cítím jak mi Ulgge sevře rameno a sveze se na podlahu. Okamžitě sklopím uši a i když je to nepříjemné, tak mi to nic neudělá. (63%) Než se stihnu vzpamatovat, jen tak tak uskočím do pokoje před prolítajícím bleskem. (41%) Starostlivě se otočím zpět na Ulgge, který zůstal ležet ve dveřích. |
doba vygenerování stránky: 1.3746590614319 sekund