| |||
Chodba dívčí koleje, před pokojem 10 Monique Jakmile se naše oči spojí, může cítit, že nemám obrany proti jejím schopnostem a má mysl byla momentálně rozptýlena, aby se dokázala účinně bránit. (38%) Andělský úsměv mi z tváře mizí, jak se má mysl nezadržitelně řítí do vaty. Hned jak její slova dolehnou k mým uším, tak bez řečí padnu na kolena s nepřítomným výrazem. Během mnohem intenzivnějšího trhání látky se během dvou tří křupnutí proměním do mohutného černého vlka s červeným hřbetem. Kousky mé uniformy leží pod mými tlapami. Přičapnu na hruď k zemi, se zvednutým zadkem a mrštně ji očistím boty velkým jazykem. Jakmile vata kolem mých myšlenek zmizí, jak kdyby zahořela, tak se okamžitě změní postoj mého těla na plně útočný. Já je... Já je... VŠECHNY TAK NENÁVIDÍM! Zaburácí v mých myšlenkách, snadno slyšitelné pro každého telepata na patře. Uprostřed rychlého pohybu přikrčení abych po ní skočit mou myslí projede bolest. Prudce sebou škubnu a zakňučení jenž ze mne vyjede je velmi bolestné. Hned jak ustane tik mého těla do strany, a má mysl se ponoří do temnoty (33%), tak se prudce propnu, zvrátím hlavu a zavyju. V ten moment kolem mne prudce vyšlehnou plameny. (94%) Jestli má čas to vnímat, může si všimnout, že mé oči nejsou kulaté vlčí, ale na černém pozadí svítí oranžové duhovky se svislými zornicemi. Všechno se odehrálo ve zlomku půl minuty. Jestli už dávno nevzala do zaječích, prudce se jí pokusím porazit k zemi (41%). Jestli se dala na útěk, vyrazím s hlubokým vrčením po její stopě. |
| |||
Chodba dívčí koleje Wayne, Leonor Nestihnu zastavit (26%), když ucítím tah na zádech a pak už to jen potvrdí páravý zvuk. Tohle snad nemyslí vážně! Zatnu zuby, jemně škubnu hlavou a zatímco se otáčím zpět na něj, tak už mám na tváři úsměv, který se mi v očích moc neprojevuje. Spojím s ním svůj pohled. (68%) Pokud se tomu nějak neubrání, může cítit, jak se mu mysl pomalu otupuje a cítí potřebu splnit cokoliv, co mu nařídím. "Umej mi boty, špíno. Hned." Do rozkazu promítnu i představu, jak mi olizuje boty. Bůhví, co jsem nevyšlápla cestou. Jakmile se skloní dolů, mám na tváři vítězoslavný úšklebek. Všechny kolemjdoucí jen ignoruji, pokud se do mě nenaváží. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Pak je celý klan úžasný!" dodám stále stejně nadšeně. "No... No... K..." zakoktám se, jak je mi čím dál tím smutněji, jak odporuji. Jsem připraven se přizpůsobit, když se ozve Mersi. Vděčně se na něj usměji a přikývnu na souhlas. "Myslím, že tam se máme koupat před vyučováním," dodám svůj poznatek navíc a zamyšleně nakrčím čelo, jak se snažím vzpomenout, zda mi to někdo někdy potvrdil nebo ne. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Grimgull Usměji se. "Je tu ještě koupelna. To je místo v budově, kam vede voda, které můžeš pomocí páčky ménit teplotu, takže můžeš se umýt i v teplé vodě." Pokusím se co nejjednodušeji vysvětlit, jak to funguje. "Chceš tam zkusit jít Grimgulle? Ukážu ti, jak to funguje." |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Mersi “Ani ne. Tohle je něco co v mém klanu dokáže každý.” “To zní jako plán.” Souhlasím s Dollyho návrhem. “Kde jinde bychom se umyly? A co se chladu týče. Dokud voda není zmrzlá nebude to problém.” Odpovím na Dollyho otázku a sám položím další. |
| |||
chodba dívčí kolej Wayn,Monique Jen se na oba otočím, když je slyšet trhaní látky a co uvidím mne lechce pobaví. Šaty té holky jsou na jejich zádech zničené a kus z nich drží ten kluk kolem kterého prošla. Už teď si umím představit jakou bude mít radost až to zjistí. Raději mlčím nechci být u toho až se do něj pustí. Pak se ale podívám na toho kluka jeho lehké zavrčení mne zaskočí a ucítím jeho pach stejný jako u vlka. Bezva to se mi snad zdá není snad tím co si myslím? Tak tohle místo je vážně síla i na mne. Pokud je to vlkodlak jsem tak trošku v silové nevýhodě. Snažím se dělat jako by nic jistě cítí i můj pach. Pak jen raději zmizím do své ložnice. Když do ní vejdu hned zavřu dveře a pohlédnu na uniformu. Hmm nechám jí ležet na židli a jen si sednu na postel a začnu číst školní řád školy než bude čas k jídlu. Když ho přečtu vybalim si své věci h malého cestovního vaku a uložím di skříně. Bylo by fajň se umýt po cestě jen najít koupelnu. Možná na chodbě ještě někdo bude aby se zeptala kde jí najdu. Otevřu dveře svého pokoje a vylezu na chodbu. |
| |||
Posun do Luny 16:00 Rubus, Gill, Ys, Jack Chudák profesor. Asi bych na to měla upozornit pana Tarneyho, pokud o tom neví. Ale vzhledem k povaze toho, to počká na vhodnější dobu. Ošetří mi dlaň a Gill mě následně doprovodí zpět na pokoj. Popřeje mi dobrou noc a já ani nemám čas odpovědět, jak rychle odešel. Zavřu za sebou dveře, opřu se o ně zády a svezu se v pláči k podlaze Ani přes to nevnímám ten hluk ze společenské místnosti... Zvednu se až když dorazí Ys. V slzách se jí vrhnu kolem krku a ani moc nevnímám proud jejích otázek. Když jsem se uklidnila natolik, abych dokázala mluvit, stručně jsem jí vysvětlila, co se stalo. Jsem ráda, že se mi podařilo ji přesvědčit. Za nic z toho nemohl. Je to jen moje chyba. Jednou to přijít muselo. I když bych se nejraději vsákla do své postele, příroda volá. Vždy se tedy opatrně rozhlédnu, zda se nikdo nepohybuje v chodbě a jen rychle přeběhnu do koupelny. Zrovna se chystám vrátit zpět na pokoj, když si všimnu Gilla před mými dveřmi. Tiše a nenápadně ho pozoruji. Když se rozejde pryč, rychle a tiše zavřu dveře do koupelny, aby si mě nevšiml. Jakmile slyším, že se zavřely dveře do společenské místnosti, rychle se vrátím do pokoje a vezmu si s sebou dovnitř pizzu, kterou mi nechal na vyhřátém místě na zemi. Nemám vůbec chuť cokoliv jíst, ale jak mi vůně pizzy vleze do nosu, ozve se mi žaludek. Ani jsem netušila, jaký jsem měla hlad, když jsem do sebe nasoukala poslední kousek pizzy. Zahřálo mě z toho u srdce. Když se Ys vrátí ze své svačinky v sauně, již nemám tak špatnou náladu. Přece jen jsem si to asi tolik nepokazila možná na mě Gillovi záleží? Uběhne asi další den? Ani nevím. Ys mě rozptyluje svými historkami a příběhy, které se jí staly za tu dobu, co jsme se neviděly. Také využívám toho, že nic neděláme k tomu, abych si zvykla na noční život. Vzbudí mě zaklepání na dveře. Když se zmateně rozhlédnu, tak zjistím, že tu Ys není. Na druhou stranu jsem ráda, protože nechci být její těžítko. Se sevřeným žaludkem otevřu na škvíru dveře. V obličeji se mi mihne zklamaný výraz, ale než to snad stihne Jack postřehnout, tak ho vystřídá vyděšený výraz. Pustím ho dál a starostlivě si ho prohlížím. Ani jsem moc nevnímala, proč říkal že přišel. Optám se ho, jestli je v pořádku, co se proboha stalo a jestli vůbec spal, vzhledem k těm kruhům pod očima, kávě v ruce a krvi po celém oblečení. Moc mě nepřesvědčil svou odpovědí a raději to stočil na téma komunikace. Teď už mi to dává smysl… Věnujeme se tedy tématu komunikace, dokud neusoudíme, že to pro dnešek stačí. Ničemu nepomůže ho zahltit informacemi. Když se Ys vrátí do pokoje, už zase, celkem spokojeně, spím. Vždycky jsem poznala, že se Gill blíží. Na Ys se její napětí nedalo nevidět. Vždy jsem se beze slova zvedla a došla tiše ke dveřím, na které jsem položila čelo a dlaň a co nejvíce jsem se snažila vnímat jeho přítomnost. Nesebrala jsem odvahu otevřít dveře. Už jen kvůli tomu jak by to dopadlo, když by se potkal s Ys. Jakmile odezněly jeho krok, vzala jsem si dovnitř jídlo, které mi přinesl. Nyní se již usmívám, i proto že zatím trefil moje oblíbená jídla. Prázdné nádobí jsem si nechávala na pokoji a když šla Ys dolů, tak jsem ji poprosila, ať je vezme s sebou. Luny 16:00 Dívčí pokoj č. 24 Ys Zazvoní zvon a já, již nyní v klidu, se probudím. Ys je tady stále se mnou. Nebýt jí, tak nevím jak bych dnes vypadala. Neochotně, ale nutně vylezu z postele. Na židli si všimnu uniforem. Vezmu si svojí hromádku, osušku a kosmetickou taštičku, se vším důležitým. Otočím se na Ys. “Měla bych se jít umýt, půjdeš se mnou do koupelny prosím?” I když už se neutápím v depresi, tak pořád se mi nechce čelit samotné tomu všemu sociálnímu kontaktu, který mě dnes čeká. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Aha," dodám v uznání toho, že to tedy není stejné, "ale to jsou úžasné schopnosti!" zářivě se na něj usměji. "Možná se můžeme na první hodině zeptat," přikývnu nakonec na informaci ohledně kroužků i na návrh, že se zeptáme profesora. Když zazní rybník, viditelně se zarazím. Mersi si toho očividně všiml. "Um... A není to k rybníku daleko? Co když se zašpiníme zase cestou zpátky?" mám starost o účinnost mytí, "nerad bych aby z toho snad byly problémy," dodám starostlivě, aby jim náhodou někdo nevyčinil za nedostatečnou čistost, "je mi poměrně jedno, kde se umyji, vždy jsem se myl v potůčku, nicméně mám trochu starost i o chlad. Snášíte chlad?" zeptám se starostlivě svých společníků. Nechtěl bych, aby se nachladili v studené vodě. |
doba vygenerování stránky: 1.4570279121399 sekund