| |||
Chodba dámské koleje Monique, Leonor Trpělivě čekám za Mayli dveřmi a ruchu v dámské koleji si nevšímám. Pokud prochází spoře oděná dívka, tak dokonce slušně odvrátím hlavu, aby bylo slušnosti učiněno zadost, když už jsem na jejich koleji. Pak si to však přikráčí madona a jak se přede mnou zastaví, do nosu se mi dostane její pach. Není těžké se na mne podívat z vrchu i z toho důvodu, že se instinktivně trochu přikrčím. Oboří se na mne a mne se trochu nakrčí oblast nosu, jako kdybych tiše vrčel ve vlčí podobě. Nestačím ani zareagovat a snaží se mne odstrčit. Jsem mnohem silnější, takže se nechám odstrčit, ale jak udělá půlkrok za mne, zachytím se ostrými nehty za její dokonalý outfit a zašklebím se do lahodného zvuku trhání látky. Pokud se na mne otočí, s andělským úsměvem ji ochotně předám kus urvané látky z jejích zad. Hned několik okamžiků kráčí další taková. Tentokrát neudržím tiché zavrčení, když se kolem mne protahuje, jak mne do nosu udeří ten samý pach, tenhle pach je ale nečistý. Takoví jsou nejhorší ze všech. Nicméně se na mne neobořila, takže její průchod ponechám bez jakékoliv mé akce. |
| |||
Přichod na školu Monique,Wayn Nechápu jak mi to mohl můj bratr udělat. Já myslela, že s tou školou je to další jeho fór ale není vážně tam musím. Když pro mne přijel povoz a já na něj nasedla, aby mne odvezl na školu pochopila jsem, že to není fór ale pravda. Opravdu jedu pryč z domu. Přísahám ti bratříčku pokud se vrátím ještě někdy domů vlastní rukou ti vyrvu srdce z hrudi. A já myslela, že ti mužů věřit ale asi se pletla. Nemůžu věřit nikomu každý mne opustí. Jak chce mi samota nevadí užívej života dokud můžeš a modli se abys zemřel dřív než se vrátím. Po dlouhé jízdě na povozů konečně zastavení kousek od té hloupé školy. Bezva vyděsila jsem šla jsem podle instrukcí jenž sem obdržela až k portálu, když jim prošla a ocitla se asi nejspíš už někde v budově školy stála už tam nějaká holka. To že nám nějaký kluk možná další studen oznámil, že musíme čekat na to než nás přijme ředitel mi nevadilo. Když nás přijal a řekl vše co chtěl mohla jsem pak následovat toho kluka kterého pověřil aby nás dovel do budovy školy. Na nic jsem nečekala a šla za ním. To jak se k němu chovala ta holka bylo děsné asi si mysli, že je to sluha a ona princezna. Musím uznat, že jit za dne po slunci a pak přes les bylo vážně něco. Temný les boží místo temné a tiché takové miluji. Když pak před branou do školy zmizel poté co nám dal instrukce kde najdeme ložnice na nic jsem nečekala a vešla do školy kde jsem se podívala kde najdu ložnici a vydala se jí najít. Před mnou šla ještě stále ta holka co si o ní myslím své. Ale co je to fuk asi ví kde jít tak lroč nejíg za ní. Když si pak v chodbě kde jsou dívčí ložnice spatřím nějakého kluka lehce se zarazím. Co ten zde dělá možná jen na někoho čeká kdo ví je mi vlastně fuk. Kluci u mne zkončili vždy mne umí nechát na holičkách. Takže se jen protáhnu kolem něj a jdu chodbou až do své ložnice. Je skromně zařízena ale mne to nevadí na posteli najdu uniformu a hned se do ní obléknu. Připadám si v ní divně ale co nadělám, když ji musím mít na sobě. Jen si pak sednu na postel a chvíli přemýšlím zda zde vůbec chci být. Ale moc času nemám, je čas k obědu asi ný měla jít najít jídelnu. Snad někoho potkám na chodbě, aby mi řekl kde jí najdu, protože v tom plánku školy aby se čert vyznal. Pak jen otevřu dveře a vykouknu na chodbu. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Dolly Vyslechnu si rozhovor o o schopnostech, z kterého jsem získal pramálo užitečného. Především nemám předky, s kterými bych se rád spojil a také jejich ostatky, i když mě napadá, že s někým bych se přeci jen rád spojil a možná by to také šlo. "Jestli je to v rozvrhu, tak je to nejspíše přímo hodina. Bavil jsem se s jedním studentem a ten mi pověděl, že se zapsal do všech kroužků a pak zjistil, že je zrušili, tak byl z toho trochu špatný." Oznámím má zjištění. "Já jsem pro." Pokývnu hlavou na Grimgulla a usměji se na Dollyho, který asi počítal, že se půjdeme vykoupat do sprch. Já sám chodím jen do rybníka. Především proto, že tam není někdo jin, kdo by mohl vidět moje jizvy. Pro jistotu ještě chvíli vyčkám, jestli Dolly nebude proti. Pokud není, tak zavelím, že můžeme tedy jít a vedu naši malou skupinku k rybníku. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Mersi Zastavím se ve svlékání. “Aha, v tom případě nic nemám.” A zase si pořádně obleču horní vrstvu uniformy. Obrátím se na Dollyho. “Ne tak úplně. Nedokážu vyjmout něco z něčí podstaty. Spíš mi šlo o to, že některé z obřadů co znám mají téměř identické podmínky pro svůj průběh. Například v mém klanu máme rituál díky němuž můžeme mluvit k našim předkům. Jenže k tomuto rituálu potřebujeme ostatky daného předka.” “Možná bychom se mohli zeptat nějakého učitele jestli se dá tady naučit čísta psát?” Navrhnu ostatním. “Dobrá. Můžeme se jít vykoupat a po cestě k rybníku si projít čísla. Co vy na to?” |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Máte obdobné schopnosti?" rozzářím se a natěšeně se podívám na Grimgulla, když zmíní, že sám zná nějaké rituály, jenž fungují obdobně. Zmínil tedy obdobné podmínky, ale musí to být podobné, no ne? Kývnu hlavou na souhlas. "Není to složitá schopnost," usměji se, "to je slib!" Řeknu rozhodně a udělám si malíčkem křížek na hrudi v oblasti srdce. Zmateně se podívám na Mersiho, když zmíní, že tu žádné kroužky nejsou. "V rozvrhu jsem ale viděl..." chvíli vzpomínám, "zrovna čtení a psaní označené, jak dříve byly kroužky. To je něco jiného?" Pak se ještě zmateněji podívám zpět na Grimgulla a potom mezi nimi těkám pohledem. "Takže koupání? Projití čísel? Pokračování rozhovoru?" Ptám se rychle, a je na mne vidět, že mne mrzí, že nemohu dělat ideálně vše naráz. |
| |||
Posun Nepřišlo mi že by čaroději nějak zvlášť vadilo že si tady někdo usiloval o život. Ne teda doslova, to by byl spíš takový vedlejší efekt. Ba naopak jsem měla pocit že přivítal nějaký ten rozruch. Jestli měl být jeho pobavený úšklebek skutečně jen pobavení nebo tím chtěl říct že to nic neznamená, už se asi nedozvím protože se jen tak rozplynul, stejně znenadání jako zachránil mojí vyhřívku. Krátce po jeho zmizení na mě dolehne podivný popud melancholie. Který však nemá takový efekt jak by dotyčný očekával, vlastně mi jen naruší dobrou náladu. Nevím kdo tady co zkouší ale podobné triky na mě neplatí. Škoda že ten čaroděj zmizel, líbil se mi. Obrátila jsem se zpátky k zakrvácené dívce. "Poučení pro příště" pronesla jsem se zlomyslným úsměvem. I když to znělo jako starý mistr dávající radu svému žákovi. Levitací jsem sletěla ze stolu, až za rudou louži kterou kolem sebe nadělala. "Až se příště přijdu ohřát, zkus na sebe dávat větší pozor, těžko by ti tady dokázal někdo pomoct" prohodila jsem k ní přes rameno cestou z jídelny. Nevím sice co se tady vyskytuje ale silně pochybuju o tom že je tady víc takových jako on. Rozverná nálada kterou jsem měla se mi rychle vrátila. Chtěla jsem původně strávit více času se Sukui, ale teď jsem v tu chvíli jsem v právě bezpečné náladě. A víme jak jsou lidské bytosti křehké. Stačí se nechat trochu unést a pozapomenout a můžu s ní v tom lepším případě na ošetřovnu. Cítila jsem ji i s Gillem v nedaleké místnosti, moje kroky však vedly ven na pozemky. Musela jsem si trochu pročistit hlavu a uklidnit se. Chtěla jsem strávit nějaký čas ve své dračí podobě ale jak už to tak bývá štěstí mi ale tolik nepřálo a chvilku mi zabralo než se mi podařilo se proměnit. Měla jsem sice křídla i v téhle podobě a dokázala jsem se vznášet a létat i bez nich. Ale křídla téhle podoby byla přeci jen miniaturní v porovnání s těma dračíma. Okna v čele budovy se otřásla pod poryvy větru, když jsem vzlétala. Průzkum okolí byl důležitý. Musela jsem vědět kde to jsem. Zeď byla sice vysoká, ale nebyl by problém ji přeletět. Nijak jsem se o to ale nepokoušela. S tou mojí proměnou to bylo trochu komplikovanější, tak jsem většinu saturny strávila venku. Jen abych si ušetřila námahy s proměňováním se z jedné podoby do druhé. V podvečer saturny se připojím k Sukui, kterou okamžitě zahltím hromadou otázek ohledně jejího zranění. Nemusela jsem jsem to z ní ale příliš páčit, byla jen jediná osoba se kterou se trochu více sblížila a ze které se jsem cítila tak lákavé teplo. Mohla poznat velice rychlou změnu mojí nálady, z radosti z její přítomnosti na nevraživou, krvežíznivou pomstychtivost. A že se musela zatraceně snažit aby mi rozmluvila, alespoň prozatím, jít ho na místě roztrhat na kousky. Nakonec jsem však polevila, přeci jen jsem nechtěla aby se jí ještě přitížilo. Pokaždé však když se jeho energie přiblížila moje tělo se napjalo a já měla co dělat abych se udržela na místě. Udělal dobře že se nerozhodl vstoupit. I když byly jeho návštěvy zpočátku pěkně otravné a pro něj taky riskantní, nakonec se ukázaly být vcelku užitečné, když Sukui obstaral jídlo. Jak jsem slíbila pověděla jsem jí o všem co se mi přihodilo po tom co jsme se rozloučily. O svých trápeních s lidmi a čaroději...které ale nakonec byla jejich chyba. O několika naivních mužích kteří si si mysleli že mají třeba jen ždibec šanci. A pár incidentech kdy si pár nešťastníků co si přivodily "úraz". O tom bych strávila mluvit asi nejdéle, ale vím že ona není právě ta která by se nad tímhle nějak rozplývala, tak nezacházím příliš do detailů a jen to zmíním. Nemusela jsem jí ani na okamžik opustit, a zůstávat v její blízkosti. Tedy kromě chvílí když jsem si došla pro trochu toho tepla, k čemuž byla sauna naprosto dokonalé místečko. Pár Snažila jsem tak jen ve chvíli kdy usnula, ale mohlo se stát že se tu a tam probudila o samotě. Do svého pokoje jsem se tak ještě ani nepodívala, celou noc i sunny strávím se Sukui. Když jí donesou školní uniformu, z hrůzou zjistím jakou otřesnost to tady vlastně budu muset nosit. Se vstáváním nijak nespěchám a zařídím se podle Sukui. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Dolly "Hold lidská zvědavost. Pokud jim neřekneš, že je to nezabije, tak to udělají, i když vědí, že je to hnusné." Usměji se nad hloupostí lidí. "Tak to je dost prosté. Já se v tomhle nevyznám. S magií i moc nerozumím." Ano moje moc není magie. Přesto. Mohl bych se naučit vládnout magii, ale musel bych pro to udělat jisté kroky. "Každopádně byl bych za to rád Dolly, tak třeba po škole, když by jsem zašel k tobě na pokoj, nebo ty ke mě." Přeci jen máme teďka málo. "Tady bohužel žádné kroužky nejsou." Povím trochu sklesle, načež se otočím na Grimgulla, který chce požít svou košili na psaní. "Grimbulle myslel jsem něco čím mohu psát, ne něco na co. Promiň. Špatně jsem se vyjádřil." Vyhrknu rychle, když vidím co dělá. "Nechtěli jste se jít vykoupat? Když tu takhle budeme postávat, tak to pak nebudete stíhat." Povím jim s mírnou známkou starosti. |
| |||
Pánská koupelna Marcos, J. Warren, Jigme, Luis, Max Pohvizduji si, zatímco se vydrbu do sucha. Poté si kolem pasu zavážu osušku a vystoupím ze sprchy. U dveří je nějaký rozruch. Otočím se, abych viděl kocourka schovávajícího se spolužákovo nohama a paroháče, jak se ho snaží přemluvit ke koupeli. A začíná se nám tady také tvořit fronta koukám. Místo k umyvadlu tedy zamířím vedle paroháče, kde si také přičapnu na bobek. Věnuji kocourkovi zářivý úsměv. "A co kdyby bylo koupání sranda?" pronesu podmanivě. Svá slova prosytím svou magií, jenž by měla - pokud nemá obrany proti manipulaci se svými pocity - vyvolat dětské nadšení a hravost. Neříkám, že jsem to už dlouho nedělal, takže netuším jak moc jsem vyšel z praxe. (10%) |
doba vygenerování stránky: 1.4939148426056 sekund